Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Kdyby Kain nalezl Abela ozbrojeného, snad by se tato první vražda na zeměkouli nebyla stala.“ Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Bedřich (*1799 † 1870)






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Přehled rodů

Markvartic – základní údaje

Rod Markvarticové (též Markvartici) patří k nejstarším zakladatelským rodům české a moravské šlechty, jedním z prvních na území severních Čech. Jméno získali po prvním doloženém předku (v roce 1159) Markvartovi, který za své služby vládnoucímu rodu Přemyslovců získal rozsáhlá území v povodí řeky Jizery. Jeho četní potomci v průběhu několika generací založili na tomto území četné hrady, městečka, kláštery a podle jejich pojmenování dali vzniknout řadě rodových větví.

Mensdorff-Pouilly – základní údaje

Rod Pouilly patřil ke staré francouzské šlechtě, první zmínky pocházejí z počátku 11. století. V roce 1760 byl rodu udělen hraběcí titul. V té době byl představitelem rodu Albert Louis (*1731 † 1800), který během revoluce opustil Francii .Jeho syn Emanuel Mensdorf-Pouilly (*1777  † 1852) přijal jméno Mensdorff, podle vesnice v hrabství Roussy. V roce 1818 byl rodu v Rakousku přiznán hraběcí stav, v roce 1839 získal český inkolát.

Mladota ze Solopisk † – základní údaje

Mladotové ze Solopisk byli starý český vladycký rod v 18. století povýšený do panského stavu. Pocházeli ze Solopisk nad Černošicemi u Prahy. Prvním ověřeným předkem rodu byl Vochek ze Solopisk, který roku 1421 bránil Karlštejn. Do počátku třicetileté války neměl rod, rozdělený do několika linií, příliš velký majetek. Jeho členové sloužili v císařských úřadech či armádě, stávali se i duchovními. Drželi Kosovu Horu a Červený Hrádek u Sedlčan, Ostředek, Skalku, Zahrádku, Chlum.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás