Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Chceme hájit práv těch, nechť se stane cokoliv, až do těch hrdel a statků".“ Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Karel III. (*1824 † 1904)



Přehled rodů

Markvartic – základní údaje

Rod Markvarticové (též Markvartici) patří k nejstarším zakladatelským rodům české a moravské šlechty, jedním z prvních na území severních Čech. Jméno získali po prvním doloženém předku (v roce 1159) Markvartovi, který za své služby vládnoucímu rodu Přemyslovců získal rozsáhlá území v povodí řeky Jizery. Jeho četní potomci v průběhu několika generací založili na tomto území četné hrady, městečka, kláštery a podle jejich pojmenování dali vzniknout řadě rodových větví.

Mensdorff-Pouilly – základní údaje

Rod Pouilly patřil ke staré francouzské šlechtě, první zmínky pocházejí z počátku 11. století. V roce 1760 byl rodu udělen hraběcí titul. V té době byl představitelem rodu Albert Louis (*1731 † 1800), který během revoluce opustil Francii .Jeho syn Emanuel Mensdorf-Pouilly (*1777  † 1852) přijal jméno Mensdorff, podle vesnice v hrabství Roussy. V roce 1818 byl rodu v Rakousku přiznán hraběcí stav, v roce 1839 získal český inkolát.

Mladota ze Solopisk

Mladotové ze Solopisk jsou starý český vladycký rod, který v 18. století povýšil do panského stavu. Pocházeli ze Solopisk nad Černošicemi u Prahy. Prvním ověřeným předkem rodu se stal Vochek ze Solopisk, který roku 1421 bránil Karlštejn.Do počátku třicetileté války neměli příliš velký majetek ani nezastávali významné posty. Rozdělili se na několik větví a začali sloužit v císařských úřadech či armádě. Stávali se také duchovními. Drželi mimo jiné Ostředek, Skalku, Zahrádku, Chlum a hlavně Kosovu Horu a Červený Hrádek u Sedlčan.První zmínky o předcích rodu, kteří drželi Solopysky, pocházejí ze začátku 14. století. Prvním ověřeným předkem rodu se stal Vochek ze Solopysk, který roku 1421 bránil Karlštejn.Do počátku třicetileté války neměli příliš velký majetek ani nezastávali významné posty. Rozdělili se na několik větví a začali sloužit v císařských úřadech či armádě. Stávali se také duchovními. Drželi mimo jiné Ostředek, Skalku, Zahrádku, Chlum a hlavně Kosovu Horu a Červený Hrádek u Sedlčan.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás