Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"...ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmout, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu"....“ Zobrazit celý citát »

Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice



Přehled rodů

Hildprandt z Ottenhausenu – základní údaje

Rod pochází původně z Tyrolska. Do šlechtického stavu byli Hildprandtové povýšeni v 16. století. Již na konci tohoto století se s nimi setkáváme v Čechách. Jan Reinhart Hildprandt vykonával za císaře Rudolfa II. funkci dozorce královského lvího domu. Titul svobodných pánů dostali v polovině 18. století. V roce 1798 se stali majiteli panství Blatná. Baron Václav Karel Hildprandt (*1747 †1803) byl schopným hospodářem a snažil se pozvednout průmyslovou výrobu na Blatensku.

Hrubý z Gelenj – základní údaje

Nejstarší známí nositelé tohoto jména byli Zikmund a Řehoř Hrubý z Jelení, významní humanističtí autoři z přelomu 15. a 16. století. Tito mužové patřili tehdy v evropském kontextu k uznávaným znalcům antické kultury a řadili se k fenomenálním vzdělancům. Jejich příbuzní a potomci se na kulturní a aristokratické scéně již neudrželi, stali se pražskými měšťany, šlechtické jméno zmizelo, rod se ztratil ze všeobecného povědomí. V první polovině 18. století se objevil Josef Tadeáš Hrubý, jilemnický rodák, který se přestěhoval do Mladé Boleslavi. Tam se díky svým schopnostem stal v roce 1763 primátorem. Jeho syn Leopold (*1740 †1809) pokračoval v dobře nastartované kariéře rodu a jako zemský prokurátor byl v roce 1787 povýšen do šlechtického stavu s titulem šlechtic „ von Hruby und Schwanenheim“.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás