Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Některé úvahy Františka hraběte Kinského z televizního filmu Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje, který měl premiéru na obrazovce České televize 2. června 2002: "Potomkem Přemyslovců? Musím říci, že opravdu nemám pocit, že bych byl, nebo že bych se cítil. Cítím se Čechem a pokud byli Přemyslovci českými králi, tak s největší pravděpodobností se cítím býti jedním z nich. Nikoliv Přemyslovců, ale Čechů."“ Zobrazit celý citát »

Kinský František, 1947



Mladota ze Solopisk

Rod Mladota ze Solopisk

Ve znaku měli na červeném podkladu kosmý stříbrný pruh, na kterém se později ustálily černé kosočtverce, v heraldice nazývané routy.

Název rodu

Mladota ze Solopisk

Heslo rodu

Původ rodu

český

Základní údaje

První zmínky o předcích rodu, kteří drželi Solopisky, pocházejí ze začátku 14. století.

Rodová sídla

Chlum
Červený Hrádek u Sedlčan
Kosova Hora
Ostředek
Skalka
Zahrádka

Větve rodu

větev Skalecká – vymřela v druhé polovině 18. století

větev Viléma Jindřicha († 1691)

Titulatura

vladykové

Představitelé rodu

Ferdinand Antonín Mladota-studoval chemii, ale především alchymii. Ve svém domě na pražském Karlově náměstí, který koupil roku 1724, prováděl pokusy, které děsily široké okolí.
Další příslušníci rodu dům přestavěli na Mladotův palác.

Josef, Jan František a Jan Nepomucký– byli císařovnou Marií Terezií v roce 1761 povýšeni do panského stavu. Po vymřelém rodu Karlů ze Svárova získali čestnou hodnost dveřníka – strážce královských dveří.

Josef-se stal písařem zemských desk, měl zálibu v mechanických hračkách a technickým experimentech. Možná záměrně přispěl k pověsti Mladotova paláce, který bude navždy spojen s doktorem Faustem.

Příbuzenstvo – spojili se s Příchovskými, Thuny, pány z Řehnic, z Hustířan či z Dohalic.

 Jan Nepomuk baron Mladota ze Solopisk (*1. února 1845 Červený Hrádek † 4. září 1916 Červený Hrádek). Poslanec Říšské rady, ve funkci 1890 – 1891. Poslanec Českého zemského sněmu, ve funkci 1877 – 1883. Byl majitelem statků Kosova Hora, Červený Hrádek a Dlouhá Lhota. Od roku 1881 měl titul komořího.

Jan Nepomuk Mladota ze Solopisk (* 7. 9. 1917, Praha  † 26. 4. 2001)
Po smrti otce zdědil dluh 3 miliony, které musel splatit. To se mu podařilo prodejem mlýna, lihovaru a části dvou velkostatků. Za války se na zámku ubytovalo německé vojsko. V únoru 1948 byl zatčen a odvezen do vězení v Táboře. Zde byl 4 měsíce vězněn. Po propuštění se rozhodl opustit republiku a sejít se s manželkou. Přes Bratislavu odešel do Vídně a s manželkou odjel do Salzburku. V roce 1949 odjeli do Neapole a po 11 dnech dojeli do New Yorku.

Po příjezdu do Ameriky pracoval jako mechanik u firmy MC Truck. Pak pracoval jako manažer u firmy, která dovážela obuvnické stroje. Po přestěhování do Bostonu pracoval u jiné obuvnické firmy. Zde se zabýval marketinkem strojů a designem. V roce 1960 byl odeslán zaměstnavatelem do Švýcarska a zde založil pobočku, kterou o 26 let později převzal a rozšířil. V roce 1992 byl jmenován čestným občanem Sedlčan. Byl mu vrácen majetek se zámkem Červený Hrádek.

Dne 22. dubna 1945 se v Červeném Hrádku oženil s Henriettou svobodnou paní Goldegg von und zu Lindenburg (*13. 9. 1924, Innsbruck † 13. 8. 2011, Lausanne). Děti spolu neměli a Janem Mladotou ze Solopisk jeho rod vymřel.

Rodokmen rodu

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Původ tohoto starého šlechtického rodu je snad ve spojení s rytíři Mírky ze Solopisk. Jejich jméno se objevuje na počátku 14. století. Vývoj rodu lze sledovat od konce 15. století. V roce 1421 se vyznamenal Vochek ze Solopisk, který po osm měsíců bránil na straně císaře Zikmunda hrad Karlštejn. Mladotové pak vlastnili v průběhu staletí různé menší statky v Čechách. Delší dobu byli usazeni na zámku Skalka ve východních Čechách. V průběhu 17. -18. století si několik příslušníků rodu zvolilo církevní kariéru, například Adam Hynek (†1708), prelát chrámu sv. Víta v Praze. Časté politické změny v Čechách se Mladotů nijak zvlášť nedotýkaly, protože nikdy neusilovali o vysokou politiku. Jistou výjimku tvořil Jan Vilém Mladota ( †1742), který se ve funkci hejtmana kouřimského kraje odmítl podrobit vůli samozvaného krále Karla Bavorského a zůstal věrný císařovně Marii Terezii. Proto byl zajat, uvězněn v Praze na Hradě v Bílé věži, ale po osmi týdnech byl opět osvobozen. V roce 1743 získali Mladotové čestný titul dědického dveřníka Království českého. Někteří Mladotové hledali uplatnění v rakouské armádě. Bratři Jan František (†1771) a Václav (†1757) bojovali v sedmileté válce ve funkci hejtmanů dragounů. Václav zemřel přímo v poli, v bitvě u Kolína. Jan František spolu se svým bratrem Josefem Petrem († 1786) byli za zásluhy v roce 1761 povýšeni do stavu svobodných pánů. Svobodný pán Josef Petr byl velmi zajímavou osobností. Jeho zálibou byla hlavně chemie a fyzika. Provozoval různé chemické a alchymistické experimenty a proslul jako majitel tvz. „Faustova domu“  v Praze. Údajně chtěl vyrábět zlato z břidlice, ale jeho pokusy končily často explozemi. Proto získal tento dům na Karlově náměstí tak špatnou pověst i své nové jméno. Jeho syn František (*1743 – †1792) byl členem jedné z tehdy velmi čestných pražských zednářských lóží. Rod pak pokračoval přes Vojtěcha Mladotu (*1779 – †1827), který měl ze dvou manželství devět dětí. Jedním z jeho synů byl František Mladota (*1811 – †1879), doživotní člen panské sněmovny, který v roce 1837 získal statek Červený Hrádek u Sedlčan. Ten se stal až dodnes hlavním sídlem rodu. Předposledním majitelem Červeného Hrádku byl baron Olivier (*1884 – †1937), rakouský důstojník, který zemřel v Českém Brodě následkem autonehody. Měl jediného syna Jana Nepomuka (*1917 – † 2001),  který se oženil s baronkou Henriettou Golgegg-Lindenburg (*1924) a po studiích v Praze a Rakousku převzal rodinný majetek. Byl jedním z těch českých šlechticů, kteří protestovali proti okupaci českého státu v roce 1939. Po únoru roku 1948 byl baron Jan Mladota na čas internován v Táboře a posléze donucen k emigraci do Rakouska, Ameriky a Švýcarska. Po roce 1989 mu byl zkonfiskovaný majetek navrácen a je postupně uváděn do původního stavu. Jím rod po meči vymřel.

 

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie:

Starý český vladycký rod, který v 18. století povýšil do panského stavu. Pocházeli ze Solopisk nad Černošicemi u Prahy.  První zmínky o předcích rodu, kteří drželi Solopisky, pocházejí ze začátku 14. století. Prvním ověřeným předkem rodu se stal Vochek ze Solopisk, který r.1421 bránil Karlštejn.
Do počátku třicetileté války neměli příliš velký majetek ani nezastávali významné posty. Rozdělili se na několik větví a začali sloužit v císařských úřadech či armádě. Stávali se také duchovními. Vlastnili mimo jiné Ostředek, Skalku, Zahrádku, Chlum a hlavně Kosovu Horu a Červený Hrádek u Sedlčan.
Ve znaku měli na červeném podkladu kosmý stříbrný pruh, na kterém se později ustálily černé kosočtverce, v heraldice nazývané routy.

Ottův slovník naučný

Mladota ze Solopisk, příjmení staročeské rodiny, rozdílné od Mírků ze S. (v. t.). Prvotní erb: červ. štít a na něm pokosem stříbrný pruh, v němž jsou tři černé routy, nad helmou červ. křídla (od r. 1761 dvě helmy, každá s červ. křídlem, přikryvadla červ. bílá a černá bílá). Podle podezřelé paměti byl Mladota Prosinka ze Drast, král. podčeší, r. 1305 držitelem vsi Solopisk u Berouna. Jisto jest, že Prosinkové z Dolan patřili k jejich předkům. Vochek ze S. sloužil r. 1421 při obraně Karlšteina a obdržel za to čásť Třebotova. Syn jeho byl r. 1430 Vaněk. Týž nebo jiný Václav připomíná se od r. 1465. R. 1493 obdržel od Jana bratra zápis na Solopisky, sám držel Liteň a prodal r. 1516 Solopisky. Na Litni seděli pak Prokop (1518) a po něm Hynek a Jiří, kteří Liteň prodali. Hynek žil potom v Chrudimsku, kdež držel Rosice, a zemřel r. 1538 v Chrudimi zůstaviv z manž. Kateřiny z Potšteina syna Michala (1544). Po Jiříkovi zůstala dcera Lidmila (1554), manž. Jana Karla ze Svarova. Jan, příbuzný předešlých, koupil před r. 1540 statek Ostrovec, který roku 1569 prodal. Bratří Adam a Jan koupili Libeř, která po jejich smrti († 1543) se dostala dcerám a r. 1545 prodána. — Pozdější Mladotové pocházeli od Mikuláše, jenž držel r. 1495 statek Píšťany. Synové jeho drželi r. 1509 po polovici téhož zboží, ale prodali je potom. Zdeňkova manž. Dorota Vančurka z Řehnic koupila r. 1556 Lužany. Po něm († 1563) zůstali čtyři synové. Zikmund, nejstarší, držel Nevratnice a od r. 1576 Slatinu; zemřel před r. 1592 bezdětek. Slatinu zdědili bratří jeho Jan, Jiří a Mikuláš († 1598), z nichž ji převzal Jiří a r. 1593 prodal. Jiřík měl manželku Elišku Rodovskou z Hustířan, která r. 1598 dědila Stakory. Jiří zemřel ok. r. 1600 a vyskytují se od r. 1609 synové Václav, Zdeněk Adam a Zikmund. Václav vyženil s manž. Mandalénou z Labouně klášter Hradiště, který však r. 1612 prodán. Za to koupila Mandaléna Lešany. Václav koupil Kremyž a Ohníč (1628), jež r. 1630 prohospodařil; před tím býval hejtmanem panství dobříšského. Zdeněk byl ženat po prvé s Kateřinou z Dohalic, jež r. 1609 koupila Stakory; on sám koupil r. 1629 Malobratřice († 1661, 2. manž. Kateřina Kordulovna ze Sloupna). Ze tří synů stal se nejmladší Jan Zikmund theatinem; ostatní měli potomstvo. a) Pošlost Skalecká. Jan Jiří, nejstarší syn Zdeňkův, vyženil r. 1647 s Annou Kateřinou Ostrovskou ze Skalky statek Skalku († 1669). Synové jeho byli Jan Jiří, Vilém Antonín, Václav Šťastný a Frant. Jindřich († 1680 svoboden), kteří se r. 1670 dělili; Jan Jiří měl čásť Skalky s tvrzí, Vilém měl po otci za díl Lhotku, která po jeho smrti († 1694) prodána k Rychnovu, Václav držel po otci dvůr v Jizerním Vtelně, který r. 1684 prodal a koupil r. 1693 Cetno. Týž měl jediný potomstvo, totiž Frant. Antonína, jenž r. 1718 svoboden zemřel, a Jana Ignáce, jenž koupil r. 1715 dvůr v Chotouni, držel r. 1725 Předboř a Lhotu a ok. r. 1747 zemřel. Syn tohoto Jan Václav držel Lhotu, Blínku a dvůr sv. Prokopa v Chotouni a zemřel r. 1787 v Příbrami bezdětek. Jan Jiří, držitel části Skalky, k níž ostatek získal, měl syny Antonína Jozefa, Frant. Karla a Jana Kryštofa. František koupil statek Velichovky, jejž mladší bratr (1758) zdědil a r. 1777 prodal. Týž měl syna Jozefa Kryštofa, jenž r. 1782 bezdětek zemřel. Antonín, jenž byl hejtmanem kraje hradeckého, zemřel r. 1749, odkázav statek Skalku manželce Barboře Frant. z Golče, ale tak, aby jej zase do rodu M-tův poručila. Dotčená paní se tak zachovala († 1755) a Skalku Janovi Nep. M-tovi ze S. odkázala. b) Vilém Jindřich, druhý syn Zdeňka Adama, koupil r. 1654 Chlum a zemřel dne 17. dub. 1691, maje 75 let svého věku. Měl 5 synův. Nejstarší, Adam Ignác, byl r. 1673 za kněze vysvěcen, r. 1674 stal se farářem v Milčíně, jmenován nedlouho potom papež. protonotářem a kanovníkem u Všech Svatých, r. 1701 byl kanovníkem pražským a vyšehradským a koupil Skrýšov, naposled byl děkanem u sv. Víta a od r. 1702 proboštem u Všech Svatých. Zemřel dne 23. kv. 1708 (v matrice zapsáno 16. říj.) a pohřben v kostele sv. Víta. Tiskem vydal dvě duchovní řeči: Pohřební kázání nad Kateřinou z Říčan (1674) a Kázání při korunování Frant. Heleny Pironky, abatyše u sv. Jiří (Jireček, »Rukověť«, II., 41). Druhý syn, Václav Rudolf, koupil r. 1682 s manž. Annou Kateřinou Hubrykovnou statek Samšinu a zemřel r. 1710 bez potomků. Třetí syn, Ferdinand Antonín, držel napřed (1684) Nejepín a Lukavec, jejž r. 1692 prodal, r. 1693 koupil Zruč, kterýž statek si r. 1700 za Ostředek vyměnil, od r. 1694 držel také Soutice. Zemřel 17. října 1726 v Souticích, maje věku 74 léta. Přečkal ho syn Frant. Michal, jenž vstoupil do tovaryšstva Ježíšova. Statky jeho získala od řádu jesuitského (1738) matka jeho Zuzana Adléta z Golče, třetí manželka otcova, a sestry Marie Anna a Zuzana Františka. Onano, vdaná Přichovská, dostala Soutice, tato, napřed vd. Mladotova a potom Puteanova, Ostředek. Čtvrtý syn Jan Vilém († k. 1710) držel Zahrádku a měl několik synů. Pátý syn, Vilém Ignác, koupil r. 1700 Verměřice a r. 1708 manství v Druhlicích († 1709, manž. Anna Marie z Rassfeldu). aa) Synové tohoto byli Norbert Ignác, Adam Ferdinand a Vilém Augustin († 1774 bez potomků). Norbert měl dvůr v Chejstovicích a zemřel r. 1726 v Pelhřimově. Z manž. Marie Kateřiny Zahrádkové zůstavil syny Jana a Norberta, z nichž tento zemřel v mládí a onen, jsa naposled ratifikačním kommissařem, r. 1784 dokonal život v Praze dědicův nemaje. Adam koupil r. 1718 s manž. Leopoldinou roz. Netvorskou statek Verměřice a zemřel r. 1742. Synové jeho byli Frant. Jozef a Antonín Jozef, kteří, jmění nemajíce, oba sloužili v c. k. vojště a, jak se zdá, bez dědiců zemřeli. bb) Jan Vilém († kol. 1710), držitel Zahrádky, měl z první manželky Anny Veroniky Marcínové de Ville syny Jana Václava, Frant. Jozefa, Adama Ferdinanda a Václava Maxim.; z druhé, Anny Barbory Rennové, Jozefa, Karla, Petra a Jana Viléma, též z jedné z obou Jana Kristiana, z nichž někteří mladí a neženati pomřeli. František oženil se (1713) s Helenou Mechthildou z Golče, byl ingrossátorem větších desk zemských a zemřel r. 1743 v Praze. Václav sloužil ve vojště při Liechtenšteinově pluku. Karel sloužil též ve vojště u téhož pluku a zemřel r. 1732. Jozef byl knězem tovaryšstva Ježíšova. Jan Vilém byl rytmistrem u pluku Lobkovského, hejtmanem kouřimského kraje a se strýní svou Zuzanou Františkou vyženil statek Ostředek. Pro svou věrnost ke královně Marii Terezii byl r. 1742 na Ostředku od Francouzů zajat a po 8 neděl v Bílé věži uvězněn. Zemřel v Praze dne 31. květ. t. r., maje věku svého teprve 32 léta. Vdova vdala se po druhé za Jozefa Frant. Puteaniho a prodala r. 1752 Ostředek jesuitům. Za odměnu věrnosti zemřelého dostal se rodu jeho úřad dědičného vrátného (1743), který byl po Karlech ze Svárova odumřel. Synové Františka Jozefa byli Jozef, Jan František, Václav a Jan Nep., z nichž Václav, důstojník v c. k. vojště při pluku savojském, r. 1758 svoboden zemřel. Ostatní tři, majestátem ze dne 26. čna 1761 povýšeni do panského stavu království Českého starožitných rodů. Jozef byl při korunování r. 1743 jakožto jeden z dědičných úředníkův a měl potomstvo. Bratr jeho Jan František sloužil v dragounském pluku hr. Koharyho a zemřel r. 1771 bez dědicův. Jan, nejmladší z bratří, zdědil statek Skalku a, ač byl dvakráte ženat, synův neměl. Zemřel r. 1798 v Praze, odkázav Skalku vnuku svého bratra. Josef († 1786) zůstavil jediného syna Františka, jenž byl rytmistrem. Tohoto syn byl Vojtěch (* 1778), jenž zdědil r. 1798 Skalku (kterou r. 1800 prodal) a před tím (1791) Maštov s Vilémovem, který byl nápadním statkem v rodě Golčovském a podle pořízení Jana Františka z Golče (1752), bratra prabáby Vojtěchovy, měl spadnouti na její potomstvo. K tomu koupil (1808) Libědice († 20. říj. 1827, 1. manž. Marie Přichovská, † 1805). Dcery Marie, manž. Arnošta z Thunu, Jozefína (od r. 1825 první manž. Leopolda hr. z Thunu, † 1827), Eliška, od r. 1829 druhá manž. téhož pána, dědily Benátky po vymření rodu Přichovského a dostaly se skrze ně do rodu hrabat z Thunu. Vojtěch, nejstarší syn Vojtěchův (* 1806), koupil r. 1841 statky Zahrádku a Chlum a později držel Červ. Hrádek u Sedlčan († 1893, manž. Valburga z Reicenšteina, † 1892). Synové jeho jsou Zdeněk, František, Vojtěch a Jan. František, druhý syn Vojtěchův (* 1810), držel Červ. Hrádek a Kosovou Horu a byl doživotním členem panské sněmovny († 1879). Bratr jeho Jan (* 1813 — † 1853) byl c. k. majorem ve vojště. Nejmladší syn Vojtěchův Karel Hugo (* 1815), c. k. rytmistr, držel Krupou a Olešnou (u Něm. Brodu). Sčk.





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás