Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Šlechtická garda (“Noblegarda”) tvořila v letech 1813-1814 osobní gardu rakouského císaře Františka I., která byla rekrutována v českých zemích. Po porážce Napoleona I. v bitvě u Lipska doprovodila a chránila skupina 38 českých šlechticů císaře během jeho tažení na Paříž. Na památku tohoto tažení byl zřízen a 3. května 1814 jednorázově udělen všem 38 gardistům Český šlechtický kříž. Členové gardy ve slavnostních stejnokrojích s epoletami s českým lvem se zůčastnili také korunovace Ferdinanda V. českým králem v září 1836.“ Zobrazit celý citát »

Česká šlechtická garda






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Přehled rodů

Liechtenstein – základní údaje

Lichtenštejnové (či německy (von) Liechtenstein) je knížecí rod panující v Lichtenštejnsku a vlastnící značný majetek zejména v Rakousku, dříve i na Moravě. Počátky rodu můžeme vystopovat v Bavorsku v 11. století. Odtud se rod dostal na území Dolních Rakous. Liechtensteinové patří mezi nejstarší dolnorakouské šlechtické rody. Prvním písemně doloženým příslušníkem tohoto rodu byl ale až Hugo von Liechtenstein, který se nazýval podle hradu u Mödlingu jižně od Vídně.

Lobkowicz – základní údaje

Lobkowiczové hráli historicky důležitou úlohu v české a evropské politice, byla mezi nimi knížata Svaté říše římské, nejvyšší kancléř Království českého, řada z nich byla držiteli Řádu zlatého rouna, nejvyššího vyznamenání habsburského domu. Od poloviny 18. století existují na sobě nezávislé dvě na sobě nezávislé dvě lobkovické knížecí rodiny - roudnická, z níž se dále oddělily větve křimická a dolnobeřkovická a mělnická.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás