Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„V listopadu 2019 Petr Nohel 4. díl drobných publikací věnujících se nástupnictví a nástupnickému právu v Českých zemích. Titul „Markrabata obojí Lužice“ tak navazuje na předchozí autorovy tři tituly, Nástupnické právo v Českém království z roku 2015, Údělná knížata a markrabata moravská z roku 2016 a Slezská knížata a slezští vévodové z roku 2017.“ Zobrazit celý citát »Poslední díl tetralogie o nástupnictví v Českých zemích
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisíciletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Ocenění:
OCENĚNÍ OD POTOMKA ČESKÝCH KRÁLŮ
|
česky |
deutsch |
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů
Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad ÚpouPřehled rodů
Nádherný z Borutina – základní údaje
Původně česká selská rodina z Narysova u Příbrami. Synové Martina Nádherného (*1672 † 1746) založili dvě hlavní linie rodu. V druhé generaci byly obě větve povýšeny do šlechtického stavu. Mladší větev,v roce 1882 povýšená do stavu svobodných pánů, žila převážně v Rakousku. Starší větev získala v roce 1865 predikát „z Borutina“ a dále se rozdělila do tří linií, které byly v 80. a 90. letech 19. století postupně povýšeny do stavu svobodných pánů.
Nostitz – základní údaje
Počátky původního hornolužického rodu spadají do 12. století, jméno rodu je odvozováno od statku Nostitz u Budyšína. Základ rodové moci v Čechách položil Otto z Nostitz († 1630). Jako bezdětný svůj majetek odkázal svému synovci Janu Hartvíkovi (*1610 † 1683). Tehdy se rod rozdělil do dvou hlavních českých větví - rokytnické a rienecké, ale první z nich v roce 1890 po meči vymřela. Řada členů rodu patřila v zemi k největším podporovatelům vědy a kultury.