Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český politik Karel kníže Schwarzenberg, kancléř prezidenta Havla. senátor, ministr zahraničních věcí, místopředseda české vlády, prezidentský kandidát poslanec komentuje občas na Facebooku politické dění v zemi. V Historické šlechtě (HS) jsou příspěvky řazeny časově, nahoře je vždy ten nejaktuálnější. Portrét knížete je z natáčení filmu "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje", který byl natáčen v roce 2002. Více o Karlu Schwarzenbergovi, jeho rodu i filmu na stránkách HS.“ Zobrazit celý citát »

Karel kníže Schwarzenberg komentuje



Mensdorff-Pouilly

Rod Mensdorff-Pouilly

Popis erbu: Ve stříbrném štítě modrý lev s červenou zbrojí. Na štítě koruna markýzů.  Klenot: stříbrný pelikán krmící krví svá mláďata; nad ním modrá stuha s pokřikem  SANS VARIER (BEZE ZMĚNY);
pokryvadla modro-stříbrná.
Štítonoši: dva zlatí odvrácení gryfové.

Heslo:
FORTITUDINET-ET CARITATE  (STATEČNOSTÍ A LÁSKOU)

Název rodu

MENSDORFF-POUILLY

Heslo rodu

“Statečností a láskou”

“Ctí a slávou”

“Rozumem i srdcem”

Původ rodu

Mensdorff-Pouilly [-puji] je původem šlechtický rod pocházející z Lotrinska.

Základní údaje

první zmínka o rodu: 1395, první známý předek v Čechách:
Emanuel Mensdorff-Pouilly (*1777 † 1852)

Rodová sídla

Boskovice, hrad (v majetku rodu)
Boskovice, zámek (v majetku rodu)
Mikulov, hrad  (vyhořel, opraven, sídlo Regionálního muzea, majetek státu)
Preitenstein v Nečtinách – Hrad Nečtiny (zřícenina hradu)

v zahraničí
palác Dietrichstein-Ulfeld na Minoritském náměstí ve Vídni
zřícenina hradu Spielberg v Langensteinu

Rodové větve

V roce 1864 po vymření rodu Dietrichsteinů zdědil Alexandr Mensdorff-Pouilly krom majetku i jméno a erb, čímž došlo k rozdělení na dvě větve. Alexandrova knížecí větev používala do roku 1887 název Dietrichstein-Nikolsburg, následně pak příslušníci této knížecí knížecí větve používali titul hrabat Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Alexandrův starší bratr Alfons Friedrich založil hraběcí větev.

Představitelé rodu

Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (*1861 † 1945), syn Alexandra, rakousko-uherský diplomat
Alexandr (*1813 † 1871), rakouský ministr zahraničí v letech 1864–1866, od roku 1868 první kníže z Dietrichsteina
Alfons Bedřich (*1810 †  1894) – opravil hrad v Nečtinách, vyženil zámek Boskovice, založil klášter Milosrdných sester, starosta Boskovic
Alfons Karel (*1891 † 1973) – zadržován gestapem, internován v táboře nucených prací, podepsal prohlášení české a moravské šlechty
Alfons (*1953 ), velkostatkář, lesní hospodář, obchodník se zbraněmi a lobbista
Emanuel (*1777  † 1852), viceguvernér Spolkové pevnosti Mohuč 1834
Emanuel (*1866 † 1948) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty
František (*1897 † 1991) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty
Hugo Mensdorff-Pouilly (*1929) – diplomat, restituoval zámek Boskovice
Žofie Sasko-Cobursko-Saalfeldská (*1778 † 1835 Tušimice), manželka Emanuela, teta královny Viktorie a sestra prvního belgického krále Leopolda I.

Titulatura

baroni, hrabata, knížata

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Rod Pouilly patří ke staré francouzské šlechtě a pochází z rodu vládců Lotrinska. První zmínky o počátku rodu nalezneme již na počátku 11. století. Ve 14. a 15. století bojovali příslušníci rodu ve stoleté válce. V roce 1760 jim byl udělen hraběcí titul se jménem „ de Roussy“. V této době představoval rod hrabě Albert Louis (*1731 † 1800), zástupce francouzských šlechticů z okolí Verdunu na shromáždění generálních stavů. Během revoluce opustil Albert Francii a jeho syn hrabě Emanuel Mensdorf-Pouilly (*1777  † 1852) přijal jméno Mensdorff, podle vesnice v hrabství Roussy. Důvodem byl strach z pronásledování revolucionáři. V roce 1818 jim byl v Rakousku přiznán hraběcí stav a v roce 1839 získal rod český inkolát. V témže roce zakoupili panství Nečtiny na Plzeňsku.

Hrabě Emanuel se oženil se Sofií Friderikou Karolinou vévodkyní Sachsen-Coburg (*1778 † 1835) tak se stala hrabata Mensdorffové příbuznými mnoha korunovaných hlav Evropy.  Jejím bratrem byl belgický král Leopold I., sestra Julie se provdala za velkoknížete Konstantina, bratra ruského cara Alexandra I., a druhá sestra, Marie Louisa Viktorie, byla matkou proslulé anglické královny Viktorie. Dva z Emanuelových synů měli další potomstvo, kterým se rod rozdělil na dvě větve, z nichž mladší, Alexandrova (*1813 † 1871), přijala jméno Dietrichstein-Mensdorff a její osudy jsou popsány v hesle Dietrichstein. Starší větev založil Alfons Bedřich (*1810 † 1894), který sňatkem s Terezií Rozou z Dietrichsteina (*1823 † 1856) získal jedno z dietrichsteinských panství – Boskovice. V tomto městě zastával Alfons Bedřich načas funkci starosty, ale i funkci starosty početné a významné židovské obce. Dva synové Alfonse Bedřicha tuto větev dále rozštěpili. Starší Alfons (*1864 † 1935) byl v letech 1895-1907 boskovickým starostou. Měl celkem čtyři syny, Alfons Karel (*1891 † 1973), dědic Boskovic, odolal během druhé světové války nátlaku nacistických úřadů a odmítl německou národnost. Ještě před tím, v roce 1939, podepsal známé prohlášení české šlechty. Za tyto postoje byla ne jeho statek uvalena nucená správa. Na konci války se zapojil i do odboje. Přesto ho po roce 1948 čekala konfiskace boskovického majetku. Hrabě Alfons Karel se pokusil o emigraci, ale byl zatčen a internován v pracovním táboře. Po propuštění se vrátil do Boskovic, kde prožil celý život jako dělník a skladník. V Čechách zůstal jeden z jeho synů, hrabě Hugo (*1929), který se živil jako garážmistr, po roce 1990 byl v diplomatických službách ČSFR a působil jako vicekonzul na velvyslanectví v Paříži. V současnosti vykonává funkci rady – vyslance Suverénního řádu maltézských rytířů v Praze. Jeho bratři emigrovali do zahraničí a žili v Německu, ale i v Jižní Americe, Uruguayi. Po roce 1989 byly Boskovice rodu navráceny. Mladší syn Alfonse Bedřicha Emanuel (*1866 † 1948) měl čtyři syny, z nichž nejmladší Jindřich (*1916 † 1995) byl lékařem a působil načas v Indonésii. Po roce 1948 odešel s rodinou do zahraničí. Domov opustil i nejstarší syn Bedřich (*1896 † 1997) a jeho potomstvo žije vesměs v Rakousku. V Čechách zůstal další Emanuelův syn Arthur (*1900 † 1965). Jeho syn Alfons (*1948) je známý jako animátor loutkových filmů.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Mensdorff-Pouilly [-puji] je původem šlechtický rod pocházející z Lotrinska. Dějiny rodu začínají rokem 1395, kdy byl rod povýšen do stavu baronů se jménem dnešního francouzského Pouilly-sur-Meuse. Až do 18. století hráli spíše méně významnou úlohu, o zvýšení významu se zasloužil hlavně Emanuel Mensdorff-Pouilly, který se dostal po emigraci rodu do rakouské armády, vzal si za ženu Sophii z německého sasko-koburského rodu, byl to také on, kdo přijal jméno Mensdorff (narodil se ještě jako Emmanuel de Pouilly). Od roku 1838 měl inkolát pro Čechy, Moravu a Slezsko, zakoupil se na Nečtinách. V roce 1864 po vymření rodu Ditrichštejnů zdědil Alexandr Mensdorff-Pouilly krom majetku i jméno a erb, čímž došlo k rozdělení na dvě větve. Alexandrova knížecí větev používala do roku 1887 název Dietrichstein-Nikolsburg, následně pak příslušníci této knížecí knížecí větve používali titul hrabat Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Alexandrův starší bratr Alfons Friedrich založil hraběcí větev.

Panství
Mezi někdejší a současná panství rodu patří např.:
palác Dietrichstein-Ulfeld na Minoritském náměstí ve Vídni
hrad Boskovice (Česko)
zámek Boskovice (Česko)
hrad Preitenstein v Nečtinách (Česko)
Mikulov (Česko)
zřícenina hradu Spielberg v Langensteinu

 

Erb
Rodový erb je ve stříbrném poli modrý lev (ve skoku). Erbovní znamení bylo i pro Rakousko rozeznáno v roce 1818 (spolu s uznáním hraběcí šlechtické hodnosti). K druhému rozeznání došlo v roce 1844.

Podle pozdější úpravy mají Mensdorff-Pouilly za štítonoše dva zlaté odvrácené gryfy, na štítu je položena hraběcí koruna (koruna s pěti perlami). Nad ní helma s klenotem zobrazující pelikána krmícího mladé svoji krví.

Bojový pokřik rodu je “Sans varier” (Beze změny), ve velkém erbu na pásce za klenotem. Rodovým heslem je “Fortitudine et caritate” (Statečností a láskou), ve velkém erbu na pásce pod štítem v barvě modré, písmena zlatou.

Větev Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein užívala čtvrcený štít, v prvním a čtvrtém poli znak Mensdorff-Pouilly, v druhém a třetím poli dietrichtensteinský znak (vinařské nože).

Významní členové rodu

– Emanuel Mensdorff-Pouilly (1777 Pouilly – 1852 Vídeň), viceguvernér Spolkové pevnosti Mohuč 1834
– Žofie Sasko-Cobursko-Saalfeldská (1778 Koburk – 1835 Tušimice), manželka Emanuela, teta     královny Viktorie a sestra prvního belgického krále Leopolda I.
– Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (1810-1894), český šlechtic, politik a velkostatkář
– Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813 Koburk – 1871 Praha), rakouský ministr zahraničí, první kníže z Ditrichštejna
– Hugo Alfons Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1858–1920), generál, majitel Mikulova
– Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1861 Lvov – 1945 Vídeň), syn Alexandra, rakousko-uherský diplomat
– Hugo Mensdorff-Pouilly (*1929)
– Arthur Mensdorff-Pouilly (1900 Chotělice – 1965 Praha), jediný mužský potomek chotělické mensdroffské rodové větve žijící po roce 1950 v Čechách
– Alfons Mensdorff-Pouilly (* 1953 Vídeň), velkostatkář, lesní hospodář, obchodník se zbraněmi a lobbista

Ottův slovník naučný

text

Rod Mensdorff-Pouilly na webu Historická šlechta

text





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás