---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

Mensdorff-Pouilly – základní údaje

Název rodu

MENSDORFF-POUILLY

Heslo rodu

“Statečností a láskou”

“Ctí a slávou”

“Rozumem i srdcem”

Původ rodu

Mensdorff-Pouilly je stará francouzská šlechtická rodina pocházející z Lotrinska.

Základní údaje

první zmínka o rodu: 1395.
První známý předek v Čechách: Emanuel hrabě Mensdorff-Pouilly (*24.1.1777 Pouilly † 28.6.1852 Vídeň), který v roce 1818 získal rakouský hraběcí stav a v roce 1839 český inkolát. Jeho dvěma syny se rod rozdělil na dvě linie, hraběcí a knížecí.

Rodová sídla

Boskovice, hrad (v majetku rodu)
Boskovice, zámek (v majetku rodu)
Mikulov, hrad  (vyhořel, opraven, sídlo Regionálního muzea, majetek státu)
Nečtiny – obec v severozápadní části okresu Plzeň-sever
Preitenstein v Nečtinách – Hrad Nečtiny (zřícenina hradu)

v zahraničí
palác Dietrichstein-Ulfeld na Minoritském náměstí ve Vídni
zřícenina hradu Spielberg v Langensteinu

Rodové větve

Emanuel hrabě Mensdorff-Pouilly (*1777 † 1852) , který získal v roce 1839 český inkolát měl dva syny, kterými se rod rozdělil na dvě linie, hraběcí a knížecí.
Starší Alfons Friedrich (*1810 † 1894) založil hraběcí větev Mensdorff-Pouilly a
mladší Alexander (*1813 † 1871) knížecí větev, která v roce 1869 získala knížecí titul Dietrichsten-Nikolsburg dědičný pro prvorozeného syna po v roce 1864 vymřelém rodu Dietrichsteinů.
Od roku 1887 mají ostatní členové knížecí linie titul hrabě Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly.

Představitelé rodu

Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (*1861 † 1945), syn Alexandra, rakousko-uherský diplomat

Alexandr (*1813 † 1871) – zakladatel knížecí větve rodu, rakouský ministr zahraničí v letech 1864–1866, od roku 1868 první kníže z Dietrichsteina

Alfons Bedřich (*1810 † 1894) – zakladatel hraběcí větve rodu, opravil hrad v Nečtinách, vyženil zámek Boskovice, založil klášter Milosrdných sester, starosta Boskovic.

Alfons Karel (*1891 † 1973) – zadržován gestapem, internován v táboře nucených prací, podepsal Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939

Alfons (*1953) – velkostatkář, lesní hospodář, obchodník se zbraněmi a lobbista

Bedřich Karel (*1925 † 2018) – v letech 1973- 2018 hlava rodu

Emanuel (*1777 † 1852) –  v letech 1834-1840 velící generál v Čechách (Praha)

Emanuel (*1866 † 1948) – podepsal  Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939

František (*1897 † 1991) – podepsal  Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939

Hugo *1929 † 2023 – se sourozenci po roce 1989 restituoval rodový majetek

Žofie Sasko-Cobursko-Saalfeldská (*1778 † 1835 Tušimice), manželka Emanuela (*1877 † 1852), teta královny Viktorie a sestra prvního belgického krále Leopolda I.

Titulatura

baroni, hrabata, knížata

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Rod Pouilly patří ke staré francouzské šlechtě a pochází z rodu vládců Lotrinska. První zmínky o počátku rodu nalezneme již na počátku 11. století. Ve 14. a 15. století bojovali příslušníci rodu ve stoleté válce. V roce 1760 jim byl udělen hraběcí titul se jménem „ de Roussy“. V této době představoval rod hrabě Albert Louis (*1731 † 1800), zástupce francouzských šlechticů z okolí Verdunu na shromáždění generálních stavů. Během revoluce opustil Albert Francii a jeho syn hrabě Emanuel Mensdorf-Pouilly (*1777  † 1852) přijal jméno Mensdorff, podle vesnice v hrabství Roussy. Důvodem byl strach z pronásledování revolucionáři. V roce 1818 jim byl v Rakousku přiznán hraběcí stav a v roce 1839 získal rod český inkolát. V témže roce zakoupili panství Nečtiny na Plzeňsku.

Hrabě Emanuel se oženil se Sofií Friderikou Karolinou vévodkyní Sachsen-Coburg (*1778 † 1835) tak se stala hrabata Mensdorffové příbuznými mnoha korunovaných hlav Evropy.  Jejím bratrem byl belgický král Leopold I., sestra Julie se provdala za velkoknížete Konstantina, bratra ruského cara Alexandra I., a druhá sestra, Marie Louisa Viktorie, byla matkou proslulé anglické královny Viktorie. Dva z Emanuelových synů měli další potomstvo, kterým se rod rozdělil na dvě větve, z nichž mladší, Alexandrova (*1813 † 1871), přijala jméno Dietrichstein-Mensdorff a její osudy jsou popsány v hesle Dietrichstein. Starší větev založil Alfons Bedřich (*1810 † 1894), který sňatkem s Terezií Rozou z Dietrichsteina (*1823 † 1856) získal jedno z dietrichsteinských panství – Boskovice. V tomto městě zastával Alfons Bedřich načas funkci starosty, ale i funkci starosty početné a významné židovské obce. Dva synové Alfonse Bedřicha tuto větev dále rozštěpili. Starší Alfons (*1864 † 1935) byl v letech 1895-1907 boskovickým starostou. Měl celkem čtyři syny, Alfons Karel (*1891 † 1973), dědic Boskovic, odolal během druhé světové války nátlaku nacistických úřadů a odmítl německou národnost. Ještě před tím, v roce 1939, podepsal známé prohlášení české šlechty. Za tyto postoje byla ne jeho statek uvalena nucená správa. Na konci války se zapojil i do odboje. Přesto ho po roce 1948 čekala konfiskace boskovického majetku. Hrabě Alfons Karel se pokusil o emigraci, ale byl zatčen a internován v pracovním táboře. Po propuštění se vrátil do Boskovic, kde prožil celý život jako dělník a skladník. V Čechách zůstal jeden z jeho synů, hrabě Hugo (*1929), který se živil jako garážmistr, po roce 1990 byl v diplomatických službách ČSFR a působil jako vicekonzul na velvyslanectví v Paříži.
V současnosti vykonává funkci rady – vyslance Suverénního řádu maltézských rytířů v Praze. Jeho bratři emigrovali do zahraničí a žili v Německu, ale i v Jižní Americe, Uruguayi. Po roce 1989 byly Boskovice rodu navráceny. Mladší syn Alfonse Bedřicha Emanuel (*1866 † 1948) měl čtyři syny, z nichž nejmladší Jindřich (*1916 † 1995) byl lékařem a působil načas v Indonésii. Po roce 1948 odešel s rodinou do zahraničí. Domov opustil i nejstarší syn Bedřich (*1896 † 1997) a jeho potomstvo žije vesměs v Rakousku. V Čechách zůstal další Emanuelův syn Arthur (*1900 † 1965). Jeho syn Alfons (*1948) je známý jako animátor loutkových filmů.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Mensdorff-Pouilly [-puji] je původem šlechtický rod pocházející z Lotrinska. Dějiny rodu začínají rokem 1395, kdy byl rod povýšen do stavu baronů se jménem dnešního francouzského Pouilly-sur-Meuse. Až do 18. století hráli spíše méně významnou úlohu, o zvýšení významu se zasloužil hlavně Emanuel Mensdorff-Pouilly, který se dostal po emigraci rodu do rakouské armády, vzal si za ženu Sophii z německého sasko-koburského rodu, byl to také on, kdo přijal jméno Mensdorff (narodil se ještě jako Emmanuel de Pouilly). Od roku 1838 měl inkolát pro Čechy, Moravu a Slezsko, zakoupil se na Nečtinách. V roce 1864 po vymření rodu Ditrichštejnů zdědil Alexandr Mensdorff-Pouilly krom majetku i jméno a erb, čímž došlo k rozdělení na dvě větve. Alexandrova knížecí větev používala do roku 1887 název Dietrichstein-Nikolsburg, následně pak příslušníci této knížecí knížecí větve používali titul hrabat Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Alexandrův starší bratr Alfons Friedrich založil hraběcí větev.

Panství
Mezi někdejší a současná panství rodu patří např.: palác Dietrichstein-Ulfeld na Minoritském náměstí ve Vídni, hrad Boskovice (Česko), zámek Boskovice (Česko),  hrad Preitenstein
v Nečtinách (Česko), Mikulov (Česko), zřícenina hradu Spielberg v Langensteinu

Erb
Rodový erb je ve stříbrném poli modrý lev (ve skoku). Erbovní znamení bylo i pro Rakousko rozeznáno v roce 1818 (spolu s uznáním hraběcí šlechtické hodnosti). K druhému rozeznání došlo v roce 1844.

Podle pozdější úpravy mají Mensdorff-Pouilly za štítonoše dva zlaté odvrácené gryfy, na štítu je položena hraběcí koruna (koruna s pěti perlami). Nad ní helma s klenotem zobrazující pelikána krmícího mladé svoji krví.

Bojový pokřik rodu je “Sans varier” (Beze změny), ve velkém erbu na pásce za klenotem. Rodovým heslem je “Fortitudine et caritate” (Statečností a láskou), ve velkém erbu na pásce pod štítem v barvě modré, písmena zlatou.

Větev Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein užívala čtvrcený štít, v prvním a čtvrtém poli znak Mensdorff-Pouilly, v druhém a třetím poli dietrichtensteinský znak (vinařské nože).

Významní členové rodu

– Emanuel Mensdorff-Pouilly (1777 Pouilly – 1852 Vídeň), viceguvernér Spolkové pevnosti Mohuč 1834
– Žofie Sasko-Cobursko-Saalfeldská (1778 Koburk – 1835 Tušimice), manželka Emanuela, teta     královny Viktorie a sestra prvního belgického krále Leopolda I.
– Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (1810-1894), český šlechtic, politik a velkostatkář
– Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813 Koburk – 1871 Praha), rakouský ministr zahraničí, první kníže z Ditrichštejna
– Hugo Alfons Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1858–1920), generál, majitel Mikulova
– Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1861 Lvov – 1945 Vídeň), syn Alexandra, rakousko-uherský diplomat
– Hugo Mensdorff-Pouilly (*1929)
– Arthur Mensdorff-Pouilly (1900 Chotělice – 1965 Praha), jediný mužský potomek chotělické mensdroffské rodové větve žijící po roce 1950 v Čechách
– Alfons Mensdorff-Pouilly (* 1953 Vídeň), velkostatkář, lesní hospodář, obchodník se zbraněmi a lobbista

Ottův slovník naučný

Rod Mensdorff-Pouilly na webu zámku Boskovice

Rod Pouilly odvozuje svůj původ od baronie Pouilly u Stenay na řece Meuse v Lotrinsku, prokazatelně od roku 1935.

Albert – Louis de Pouilly (1731 – 1795) se svojí ženou Marie- Antoinette, roz. de Custine (1746 – 1800) spolu se svými dětmi opouští za revoluce Francii (1790) a jeho synové Albert (1775 – 1799, padl v bitvě v Itálii) a Emmanuel (1777 – 1852) přijímají jméno Mendorff (podle obce v hrabství Roussy v Lucembursku). V roce 1818 byl rodu v Rakousku udělen titul hraběte, český inkolát pak v roce 1839.

V roce 1804 se Emmanuel Mensdorff – Pouilly oženil s Sophie, princeznou von Sachsen – Coburg – Saalfeld (1778 – 1835). V roce 1838 koupil Emmanuel Mensdorff – Pouilly panství a zámek Preitenstein, který se dnes nazývá Hrad Nečtiny v západních Čechách. Toto panství zůstalo v majetku rodu do roku 1945. Emmanuel panství značně zvelebil a upravil. Jeho syn Alfons Friedrich hrabě Mensdorff – Pouilly (1810 – 1894) učinil z Hradu Nečtiny své hlavní sídlo a dal v letech 1855 – 1858 značně sešlý zámek novogoticky přestavět. K areálu zámku patří novorománská rodinná hrobka, postavená r. 1858. Zámek je obklopen parkem s velkým rybníkem. V roce 1964 zámek vyhořel a do roku 1970 byl renovován pro účely zemědělské školy.

Roku 1843 se Alfons Friedrich oženil s dědičkou boskovického panství, Terezií Rosou Františkou z Dietrichsteina (1823 – 1856). Roku 1857 založil Alfons Friedrich v Boskovicích na Moravě klášter Milosrdných sester a v roce 1873 dal na Bělé postavit kapli. Roku 1862 se podruhé oženil s Marií hraběnkou von Lamberg (1833 – 1876). Po určitou dobu byl Alfons Friedrich starostou města Boskovice. Je pochován v rodinné hrobce.

Druhým držitelem boskovického panství byl Alfons Vladimír hrabě Mensdorff – Pouilly (1864 – 1935), který se oženil s Idou hraběnkou Paarovou (1867 – 1945). I on byl starostou města Boskovice. Jeho zásluhou a pomocí mohlo být v Boskovicích vystavěno gymnasium.

Univerzálním dědicem a majorátním pánem se stal Alfons Karel Mensdorff – Pouilly (1891 – 1973), který se v roce 1923 oženil ve Zdounkách s Marií hraběnkou Strachwitzovou (1901 – 1971) . Roku 1942 byla na panství uvalena německá nucená správa, která trvala až do konce okupace a války v roce 1945. Alfons Karel byl nějakou dobu zadržován gestapem.

Roku 1948 byla na celý velkostatek uvalena národní správa. Od června 1950 do března 1951 byl Alfons Karel internován v táboře nucených prací v Hodoníně u Kunštátu. Roku 1952 byl veškerý majetek rodiny konfiskován. Po znárodnění dostal Alfons Karel s rodinou k užívání tři pokoje v jihovýchodním křídle zámku. Po jeho smrti byl jeho syn Hugo (narozen 1929) nucen odevzdat tento byt tehdejšímu Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Brně.

Na základě restitučního zákona byla potomkům Alfonse Karla a Marie Mensdorff – Pouilly většina majetku navrácena.

Rodové heslo Mensdorff – Pouilly zní:

„Fortitudine et caritate“, česky: „Statečností a láskou“.
Znak rodu je modrý lev s červenou zbrojí na stříbrném štítu se slovy: „Sans varier“, česky: „Beze změny“.

♣♣♣

Rod Mensdorff-Pouilly – Klub přátel Boskovicna webu zámku Boskovice

Rod Pouilly odvozuje svůj původ od baronie Pouilly u Stenay na řece Meuse v Lotrinsku, prokazatelně od roku 1395. Jeden z předků, Albert – Louis de Pouilly (1731 – 1795) byl koncem 18. století, za vlády Ludvíka XVI. velitelem královského regimentu. On i jeho synové byli přesvědčenými royalisty a odpůrci Napoleona. Když král padl, pokládal Louis de Pouilly za bezpečnější pobývat mimo Francii.
Jeho syn Emmanuel (1777 – 1852) odešel před Napoleonem z Francie do Rakouska, kde vstoupil do armády. Účastnil se vojenských tažení, byl několikrát raněn a nakonec se usadil v Čechách. Mezitím přijal od císaře jméno Mensdorff podle názvu vesnice v Lucembursku, která rodu Pouilly předtím patřila. Z důvodu osobní bezpečnosti se začal psát Mensdorff – Pouilly. V roce 1804 se Emmanuel oženil s princeznou Sofií (1778 – 1835) a protože se rozhodli většinu času pobývat v Čechách, v roce 1838 si koupili statek a panství Nečtiny v západních Čechách. Jeho syn Alfons Friedrich (1810 – 1894) panství zvelebil a učinil z něho své hlavní sídlo, kde nechal postavit i rodinnou hrobku. Toto panství zůstalo v majetku rodu do roku 1945.

V roce 1843 se Alfons Friedrich oženil s dědičkou boskovického panství Terezií Rosou Františkou z Dietrichsteina (1823 – 1856). Po smrti Terezie se panství stalo majetkem rodiny Mensdorff – Pouilly. V roce 1857 založil Alfons Friedrich v Boskovicích klášter Milosrdných sester a v roce 1873 dal v městské části Bělá postavit kapli. Podruhé se oženil v roce 1862 s Marií von Lamberg (1833 – 1876) Po určitou dobu byl Alfons Friedrich také starostou, nejprve židovské a později i křesťanské (1864 – 1876) části, města Boskovice. V roce 1888 mu bylo uděleno čestné občanství města.

Držitelem panství byl také Alfons Vladimír (1864 -1935), který se oženil s Idou Paarovou (1867 – 1945). I on byl starostou (1895 – 1907) a velkým mecenášem města Boskovice. Jeho zásluhou a pomocí mohlo být v Boskovicích zřízeno gymnázium.

Univerzálním dědicem a správcem majetku se v roce 1919 stal Alfons Karel Mensdorff – Pouilly (1891-1973), který se v roce 1923 oženil s Marií Strachwitzovou (1901 – 1971). Za druhé světové války se boskovické panství dostalo pod nucenou správu, protože Mensdorffové se považovali za Čechy a odmítali jakoukoliv kolaboraci s nacismem. Alfons Karel byl nějakou dobu dokonce zadržován gestapem. Následkem nucené správy byla přeměna některých zámeckých budov na sirotčinec. V letech 1938 – 1945 se do zámku v Boskovicích postupně nastěhovaly vojenské štáby tří armád. Rodina Mensdorff – Pouilly ale v části zámku mohla žít dál. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 byl na zámku ubytován štáb československé armády. Během války byl na zámku zřízen lazaret pro důstojníky wehrmachtu. Na jaře 1945 byl lazaret přesunut, ale do zámku se nastěhoval štáb Malinovského armády, který byl posléze odvelen jinam a na zámku zůstala pouze rodina majitelů.V roce 1948 byla na celý velkostatek uvalena národní správa. Pro Alfonse Karla pak následovaly dva roky internace v táboře nucených prací v Hodoníně u Kunštátu a v Pardubicích. V roce 1952 byl veškerý majetek rodiny konfiskován. Po znárodnění dostal Alfons Karel s rodinou do užívání na zámku tři pokoje. Pracoval v okresní nemocenské pojišťovně a později na místním národním výboru, kde velice intenzivně hájil zájmy města. Paní Marie se starala o rodinu a přivydělávala si pletením svetrů.

Na základě restitučního zákona byla v roce 1991 většina majetku rodiny Mensdorff – Pouilly vrácena potomkům hraběte Karla Alfonse a hraběnky Marie.

V roce 1818 byl rodu v Rakousku udělen hraběcí titul a právo užívat erb rodu Pouilly (modrý lev na stříbrném štítu), který byl ale v roce 1844 upraven do současné podoby.

Znak rodu – modrý lev na stříbrném štítu se slovy: „Sans varier“ („Beze změny“)

Rodové heslo Mensdorff – Pouilly – „Fortitudine et caritate“ („Statečností a láskou“)

Zámek Boskovice

V letech 1682 – 1694 byl na místě dnešního zámku dominikánský klášter. Ten byl zrušen v roce 1784 Josefem II. Poté sloužil jako manufaktura pro výrobu barev a v roce 1806 se budova využívala jako lazaret císařských vojáků raněných v bitvě u Slavkova. V letech 1812 – 1819 byla rozebrána východní část kláštera – kostel. Budova zámku pak byla dokončena v roce 1826 v empírovém slohu.
Stránku připravila Eva Šmétková, srpen 2023