Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Monarchie je jediný systém, v němž je moc vykonávána pro společné dobro".“ Zobrazit celý citát »

Aristoteles *384 př. n. l. † 322 př. n. l.



Mensdorff-Pouilly – základní údaje

Rod Mensdorff-Pouilly – základní údaje

Popis erbu: Ve stříbrném štítě modrý lev s červenou zbrojí. Na štítě koruna markýzů.
Klenot: stříbrný pelikán krmící krví svá mláďata; nad ním modrá stuha s pokřikem
SANS VARIER (BEZE ZMĚNY);
pokryvadla modro-stříbrná.
Štítonoši: dva zlatí odvrácení gryfové.
Heslo: FORTITUDINET-ET CARITATE  (STATEČNOSTÍ A LÁSKOU)

Název rodu

MENSDORFF-POUILLY

Heslo rodu

“Statečností a láskou”

“Ctí a slávou”

“Rozumem i srdcem”

Původ rodu

Mensdorff-Pouilly je stará francouzská šlechtická rodina pocházející z Lotrinska.

Základní údaje

první zmínka o rodu: 1395.
První známý předek v Čechách: Emanuel hrabě Mensdorff-Pouilly (*24.1.1777 Pouilly † 28.6.1852 Vídeň), který v roce 1818 získal rakouský hraběcí stav a v roce 1839 český inkolát.
Jeho dvěma syny se rod rozdělil na dvě linie, hraběcí a knížecí.

Rodová sídla

Boskovice, hrad (v majetku rodu)
Boskovice, zámek (v majetku rodu)
Mikulov, hrad  (vyhořel, opraven, sídlo Regionálního muzea, majetek státu)
Nečtiny – obec v severozápadní části okresu Plzeň-sever
Preitenstein v Nečtinách – Hrad Nečtiny (zřícenina hradu)

v zahraničí
palác Dietrichstein-Ulfeld na Minoritském náměstí ve Vídni
zřícenina hradu Spielberg v Langensteinu

Rodové větve

Emanuel hrabě Mensdorff-Pouilly (*1777 † 1852) , který získal v roce 1839 český inkolát měl dva syny, kterými se rod rozdělil na dvě linie, hraběcí a knížecí.
Starší Alfons Friedrich (*1810 † 1894) založil hraběcí větev Mensdorff-Pouilly a
mladší Alexander (*1813 † 1871) knížecí větev, která v roce 1869 získala knížecí titul Dietrichsten-Nikolsburg dědičný pro prvorozeného syna po v roce 1864 vymřelém rodu Dietrichsteinů.
Od roku 1887 mají ostatní členové knížecí linie titul hrabě Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly.

Představitelé rodu

Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (*1861 † 1945), syn Alexandra, rakousko-uherský diplomat

Alexandr (*1813 † 1871) – zakladatel knížecí větve rodu, rakouský ministr zahraničí v letech 1864–1866, od roku 1868 první kníže z Dietrichsteina

Alfons Bedřich (*1810 †  1894) – zakladatel hraběcí větve rodu, opravil hrad v Nečtinách, vyženil zámek Boskovice, založil klášter Milosrdných sester, starosta Boskovic.

Alfons Karel (*1891 † 1973) – zadržován gestapem, internován v táboře nucených prací, podepsal Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939

Alfons (*1953) – velkostatkář, lesní hospodář, obchodník se zbraněmi a lobbista

Bedřich Karel (*1925 † 2018) v letech 1973- 2018 hlava rodu

Emanuel (*1777  † 1852) –  v letech 1834-1840 velící generál v Čechách (Praha)

Emanuel (*1866 † 1948) – podepsal  Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939

František (*1897 † 1991) – podepsal  Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939

Hugo 
*1929 – se sourozenci po roce 1989 restituoval rodový majetek

Žofie Sasko-Cobursko-Saalfeldská
(*1778 † 1835 Tušimice), manželka Emanuela (*1877 † 1852), teta královny Viktorie a sestra prvního belgického krále Leopolda I.

Titulatura

baroni, hrabata, knížata

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Rod Pouilly patří ke staré francouzské šlechtě a pochází z rodu vládců Lotrinska. První zmínky o počátku rodu nalezneme již na počátku 11. století. Ve 14. a 15. století bojovali příslušníci rodu ve stoleté válce. V roce 1760 jim byl udělen hraběcí titul se jménem „ de Roussy“. V této době představoval rod hrabě Albert Louis (*1731 † 1800), zástupce francouzských šlechticů z okolí Verdunu na shromáždění generálních stavů. Během revoluce opustil Albert Francii a jeho syn hrabě Emanuel Mensdorf-Pouilly (*1777  † 1852) přijal jméno Mensdorff, podle vesnice v hrabství Roussy. Důvodem byl strach z pronásledování revolucionáři. V roce 1818 jim byl v Rakousku přiznán hraběcí stav a v roce 1839 získal rod český inkolát. V témže roce zakoupili panství Nečtiny na Plzeňsku.

Hrabě Emanuel se oženil se Sofií Friderikou Karolinou vévodkyní Sachsen-Coburg (*1778 † 1835) tak se stala hrabata Mensdorffové příbuznými mnoha korunovaných hlav Evropy.  Jejím bratrem byl belgický král Leopold I., sestra Julie se provdala za velkoknížete Konstantina, bratra ruského cara Alexandra I., a druhá sestra, Marie Louisa Viktorie, byla matkou proslulé anglické královny Viktorie. Dva z Emanuelových synů měli další potomstvo, kterým se rod rozdělil na dvě větve, z nichž mladší, Alexandrova (*1813 † 1871), přijala jméno Dietrichstein-Mensdorff a její osudy jsou popsány v hesle Dietrichstein. Starší větev založil Alfons Bedřich (*1810 † 1894), který sňatkem s Terezií Rozou z Dietrichsteina (*1823 † 1856) získal jedno z dietrichsteinských panství – Boskovice. V tomto městě zastával Alfons Bedřich načas funkci starosty, ale i funkci starosty početné a významné židovské obce. Dva synové Alfonse Bedřicha tuto větev dále rozštěpili. Starší Alfons (*1864 † 1935) byl v letech 1895-1907 boskovickým starostou. Měl celkem čtyři syny, Alfons Karel (*1891 † 1973), dědic Boskovic, odolal během druhé světové války nátlaku nacistických úřadů a odmítl německou národnost. Ještě před tím, v roce 1939, podepsal známé prohlášení české šlechty. Za tyto postoje byla ne jeho statek uvalena nucená správa. Na konci války se zapojil i do odboje. Přesto ho po roce 1948 čekala konfiskace boskovického majetku. Hrabě Alfons Karel se pokusil o emigraci, ale byl zatčen a internován v pracovním táboře. Po propuštění se vrátil do Boskovic, kde prožil celý život jako dělník a skladník. V Čechách zůstal jeden z jeho synů, hrabě Hugo (*1929), který se živil jako garážmistr, po roce 1990 byl v diplomatických službách ČSFR a působil jako vicekonzul na velvyslanectví v Paříži.
V současnosti vykonává funkci rady – vyslance Suverénního řádu maltézských rytířů v Praze. Jeho bratři emigrovali do zahraničí a žili v Německu, ale i v Jižní Americe, Uruguayi. Po roce 1989 byly Boskovice rodu navráceny. Mladší syn Alfonse Bedřicha Emanuel (*1866 † 1948) měl čtyři syny, z nichž nejmladší Jindřich (*1916 † 1995) byl lékařem a působil načas v Indonésii. Po roce 1948 odešel s rodinou do zahraničí. Domov opustil i nejstarší syn Bedřich (*1896 † 1997) a jeho potomstvo žije vesměs v Rakousku. V Čechách zůstal další Emanuelův syn Arthur (*1900 † 1965). Jeho syn Alfons (*1948) je známý jako animátor loutkových filmů.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Mensdorff-Pouilly [-puji] je původem šlechtický rod pocházející z Lotrinska. Dějiny rodu začínají rokem 1395, kdy byl rod povýšen do stavu baronů se jménem dnešního francouzského Pouilly-sur-Meuse. Až do 18. století hráli spíše méně významnou úlohu, o zvýšení významu se zasloužil hlavně Emanuel Mensdorff-Pouilly, který se dostal po emigraci rodu do rakouské armády, vzal si za ženu Sophii z německého sasko-koburského rodu, byl to také on, kdo přijal jméno Mensdorff (narodil se ještě jako Emmanuel de Pouilly). Od roku 1838 měl inkolát pro Čechy, Moravu a Slezsko, zakoupil se na Nečtinách. V roce 1864 po vymření rodu Ditrichštejnů zdědil Alexandr Mensdorff-Pouilly krom majetku i jméno a erb, čímž došlo k rozdělení na dvě větve. Alexandrova knížecí větev používala do roku 1887 název Dietrichstein-Nikolsburg, následně pak příslušníci této knížecí knížecí větve používali titul hrabat Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Alexandrův starší bratr Alfons Friedrich založil hraběcí větev.

Panství
Mezi někdejší a současná panství rodu patří např.: palác Dietrichstein-Ulfeld na Minoritském náměstí ve Vídni, hrad Boskovice (Česko), zámek Boskovice (Česko),  hrad Preitenstein
v Nečtinách (Česko), Mikulov (Česko), zřícenina hradu Spielberg v Langensteinu

Erb
Rodový erb je ve stříbrném poli modrý lev (ve skoku). Erbovní znamení bylo i pro Rakousko rozeznáno v roce 1818 (spolu s uznáním hraběcí šlechtické hodnosti). K druhému rozeznání došlo v roce 1844.

Podle pozdější úpravy mají Mensdorff-Pouilly za štítonoše dva zlaté odvrácené gryfy, na štítu je položena hraběcí koruna (koruna s pěti perlami). Nad ní helma s klenotem zobrazující pelikána krmícího mladé svoji krví.

Bojový pokřik rodu je “Sans varier” (Beze změny), ve velkém erbu na pásce za klenotem. Rodovým heslem je “Fortitudine et caritate” (Statečností a láskou), ve velkém erbu na pásce pod štítem v barvě modré, písmena zlatou.

Větev Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein užívala čtvrcený štít, v prvním a čtvrtém poli znak Mensdorff-Pouilly, v druhém a třetím poli dietrichtensteinský znak (vinařské nože).

Významní členové rodu

– Emanuel Mensdorff-Pouilly (1777 Pouilly – 1852 Vídeň), viceguvernér Spolkové pevnosti Mohuč 1834
– Žofie Sasko-Cobursko-Saalfeldská (1778 Koburk – 1835 Tušimice), manželka Emanuela, teta     královny Viktorie a sestra prvního belgického krále Leopolda I.
– Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (1810-1894), český šlechtic, politik a velkostatkář
– Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813 Koburk – 1871 Praha), rakouský ministr zahraničí, první kníže z Ditrichštejna
– Hugo Alfons Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1858–1920), generál, majitel Mikulova
– Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1861 Lvov – 1945 Vídeň), syn Alexandra, rakousko-uherský diplomat
– Hugo Mensdorff-Pouilly (*1929)
– Arthur Mensdorff-Pouilly (1900 Chotělice – 1965 Praha), jediný mužský potomek chotělické mensdroffské rodové větve žijící po roce 1950 v Čechách
– Alfons Mensdorff-Pouilly (* 1953 Vídeň), velkostatkář, lesní hospodář, obchodník se zbraněmi a lobbista

Ottův slovník naučný

Rod Mensdorff-Pouilly na webu zámku Boskovice

Rod Pouilly odvozuje svůj původ od baronie Pouilly u Stenay na řece Meuse v Lotrinsku, prokazatelně od roku 1935.

Albert – Louis de Pouilly (1731 – 1795) se svojí ženou Marie- Antoinette, roz. de Custine (1746 – 1800) spolu se svými dětmi opouští za revoluce Francii (1790) a jeho synové Albert (1775 – 1799, padl v bitvě v Itálii) a Emmanuel (1777 – 1852) přijímají jméno Mendorff (podle obce v hrabství Roussy v Lucembursku). V roce 1818 byl rodu v Rakousku udělen titul hraběte, český inkolát pak v roce 1839.

V roce 1804 se Emmanuel Mensdorff – Pouilly oženil s Sophie, princeznou von Sachsen – Coburg – Saalfeld (1778 – 1835). V roce 1838 koupil Emmanuel Mensdorff – Pouilly panství a zámek Preitenstein, který se dnes nazývá Hrad Nečtiny v západních Čechách. Toto panství zůstalo v majetku rodu do roku 1945. Emmanuel panství značně zvelebil a upravil. Jeho syn Alfons Friedrich hrabě Mensdorff – Pouilly (1810 – 1894) učinil z Hradu Nečtiny své hlavní sídlo a dal v letech 1855 – 1858 značně sešlý zámek novogoticky přestavět. K areálu zámku patří novorománská rodinná hrobka, postavená r. 1858. Zámek je obklopen parkem s velkým rybníkem. V roce 1964 zámek vyhořel a do roku 1970 byl renovován pro účely zemědělské školy.

Roku 1843 se Alfons Friedrich oženil s dědičkou boskovického panství, Terezií Rosou Františkou z Dietrichsteina (1823 – 1856). Roku 1857 založil Alfons Friedrich v Boskovicích na Moravě klášter Milosrdných sester a v roce 1873 dal na Bělé postavit kapli. Roku 1862 se podruhé oženil s Marií hraběnkou von Lamberg (1833 – 1876). Po určitou dobu byl Alfons Friedrich starostou města Boskovice. Je pochován v rodinné hrobce.

Druhým držitelem boskovického panství byl Alfons Vladimír hrabě Mensdorff – Pouilly (1864 – 1935), který se oženil s Idou hraběnkou Paarovou (1867 – 1945). I on byl starostou města Boskovice. Jeho zásluhou a pomocí mohlo být v Boskovicích vystavěno gymnasium.

Univerzálním dědicem a majorátním pánem se stal Alfons Karel Mensdorff – Pouilly (1891 – 1973), který se v roce 1923 oženil ve Zdounkách s Marií hraběnkou Strachwitzovou (1901 – 1971) . Roku 1942 byla na panství uvalena německá nucená správa, která trvala až do konce okupace a války v roce 1945. Alfons Karel byl nějakou dobu zadržován gestapem.

Roku 1948 byla na celý velkostatek uvalena národní správa. Od června 1950 do března 1951 byl Alfons Karel internován v táboře nucených prací v Hodoníně u Kunštátu. Roku 1952 byl veškerý majetek rodiny konfiskován. Po znárodnění dostal Alfons Karel s rodinou k užívání tři pokoje v jihovýchodním křídle zámku. Po jeho smrti byl jeho syn Hugo (narozen 1929) nucen odevzdat tento byt tehdejšímu Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Brně.

Na základě restitučního zákona byla potomkům Alfonse Karla a Marie Mensdorff – Pouilly většina majetku navrácena.

Rodové heslo Mensdorff – Pouilly zní:

„Fortitudine et caritate“, česky: „Statečností a láskou“.
Znak rodu je modrý lev s červenou zbrojí na stříbrném štítu se slovy: „Sans varier“, česky: „Beze změny“.





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás