Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Nikoliv rozvážně kupředu, nýbrž rozhodně dozadu, neboť před námi je propast"....Císař pozbude svého postavení a jeho nástupce liberální buržoazii smete proletariát a ten se střetne s rolníky a toto střetnutí bude "nejkrvavější, neboť patří k povaze vlastníka půdy, najmě toho, jenž ji sám vzdělává, že je v ní takřka zakořeněn a že se nejtíže vzdá myšlenky vlastnictví a dědičnosti, což je přec konečným záměrem komunismu...za všeobecného zmatku pak nastane potřeba diktátora...."“ Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Bedřich (*1799 † 1870)



Přehled rodů

Adlar

Staročeský, dnes již vymřelý šlechtický rod. Členové rodu střídavě stáli v husitských válkách na obou stranách, často byli v královských službách jako hejtmané, císařští radové, sudí apod. Stavební činností se zasloužili zejména o Zlonice, severně od Slaného, kde okolo roku 1601 Bohuchval z Adlaru obnovil zlonickou tvrz i statek. Městská práva a pořádání trhů pro Zlonice zařídil Václav Jan Vojtěch z Adlaru, od roku 1701 v panském stavu. Jím rod r. 1722 i vymřel.

Aichelburg

Šlechtický rod původem z Korutan, který se v českých zemích usadil v první polovině 19. století, když v roce 1821 vyženil panství Maršov. Majetková základna se dále rozšířila zakoupením Lázní Bělohrad a Neustupova. Rod prožil prudký společenský vzestup. V roce 1507 bylo Kryštofovi Aichelburgovi potvrzeno šlechtictví, v roce 1627 byl rod povýšen do panského stavu a dvě linie - rakouská (česká) a uherská - žijí od roku 1787 ve stavu hraběcím.

Baillet de Latour

Šlechtický hraběcí rod španělsko-nizozemského původu. Jedna z jeho větví se v 19. století usadila v Čechách a sňatkem Josefa Bailleta s Jindřiškou z Kolowrat v roce 1846, získal rod jihočeský zámek Radenín. Ten se stal hlavním sídlem rodu, než byl rodu jeho majetek po roce 1948 komunisty zabaven. René Josef (*1878 † 1970) podepsal v roce 1939 prohlášení české a moravské šlechty. Po roce 1990 majetek rodu restituovala dcera Ernestina Baillet de La Tour (*1914 † 2011).

Battaglia

Benátská rodina, která přes jižní Tyrolsko přišla do Rakouska a do Čech. Na počátku 19. století založili dva bratři dvě rodové linie. Starší František (*1778 † 1863) linii žijící v Čechách a mladší M. Hieronymus (*1783 † 1846) linii žijící na území dnešního Polska, v Haliči. Z té pocházel důstojník Quido Battaglia (*1846 † 1915), který se zamiloval do dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeny, známé jako „dcera národů“. Láska byla opětována, ale vztah byl na nátlak veřejnosti přerušen.

Bechinie z Lažan

Jeden z nejstarších českých panských rodů. Příslušníci rodu pocházeli z rodu slezských Seydliců, který se na počátku 14. století rozdělil do dvou základních větví, na Seydlice z Lažan (později Bechinie z Lažan) a Seydlice ze Schönfeldu. Na přelomu 14. a 15. století vlastnil Jindřich Seydlic z Lažan náchodské panství v Čechách a hrad Homoli v Kladsku. Oboje vyměnil v roce 1414 s Bočkem z Kunštátu za panství a město Bechyni, podle kterého se rod začal psát Bechinie z Lažan.

Belcredi

Rod Belcrediů má svůj původ v italské Lombardii, kde se jejich jméno objevuje mezi významnými patricijskými rody už v roce 1226. Rodokmen rodu lze sledovat od roku 1353. V roce 1721 získal rod dědičný lombardský titul markýze. Do Čech, respektive na Moravu, se Belcrediové dostali až v polovině 18. stol., kdy se syn Pia de Belcredi (*1711 † 1776) Antonio/Antonín (*1744 Pavia † 1812 Brno) 25.4.1769 v Brně oženil s baronkou Marií Theodorou z Freyensfeldu (*1752 † 1832).

Bořek-Dohalský z Dohalic

Starý český šlechtický rod. První zmínky pocházejí z konce 14. století. Pravděpodobně jsou ze stejného rodu jako řada jiných Bořků, kteří užívali podobného erbu, šachovnice a mouřenínské princezny v klenotu. Podle erbovní legendy jeden z prapředků zvítězil ve hře v šachy nad pohanskou princeznou a osvobodil tím mnoho křesťanských zajatců. Křestní jméno Bořek, kterého se v rodu často používalo, se časem změnilo v příjmení.

Bubna-Litic

Staročeský šlechtický rod pánů Bubnů z Litic, zprvu vladycká a rytířská, od 8.11.1629 panská a od 18.7.1644 hraběcí rodina. První zmínky o rodu z Bubna se kladou na konec 14. století, kdy žil nejstarší známý předek Stach z Hrádku. Tehdy se rod pravděpodobně rozdělil na dvě větve, z nichž druhá používala jména Warlich z Bubna. V roce 1562 získal rod Bubna statek a zámek Doudleby nad Orlicí - hlavní a trvalé sídlo rodu a po zakoupení Litic se jeho členové začali psát z Litic.

Colloredo-Mannsfeld

Rod současných knížat a hrabat Colloredo-Mannsfeld patří už několik století k nejvznešenějším aristokratickým rodinám v zemi. Rod Colloredů se vynořil z anonymity dějin už na počátku 11. století, kdy Liobard Colloredo získal od aquilejského patriarchy lénem hrad Mels ve Furlansku. Německý rod Mansfeldů má údajně počátek už v polovině 10. století, kdy žil jejich předek Burkhard. Oba rody se propojily sňatkem v roce 1771 a potomci začali užívat jméno Colloredo-Mannsfeld.

Czernin z Chudenic

Starobylá česká šlechtická rodina, pocházející z rozrodu Drslaviců a připomínající se již ve 12. století. Členové rodu dobrovolně nikdy neopustili své původní sídlo Chudenice. Heřman (*1576 † 1651) získal 1607 český panský stav starožitných rodů, 1623 říšský stav svobodných pánů, 1627 říšský hraběcí stav a 1635 velký palatinát. Roku 1716 získala hlava rodu titul "vladař domu jindřichohradeckého a chudenického".

Daczický z Heslowa

První stopy rodu jsou v Kutné Hoře na přelomu 15. a 16. století. Ondřej Daczický (*1510 † 1571) byl roku 1571 povýšen do šlechtického stavu. Jeho synem byl známý básník, kronikář a milovník života Mikuláš (*1555 † 1628), autor pro historii cenných "Pamětí". Jeho starší bratr Jan Tobiáš (*1537 † po 1582) založil větev rodu, která roku 1773 získala český rytířský stav a inkolát a v roce 1814 rakouský stav svobodných pánů.

Dlauhoweský z Dlouhévsi

Jeden z nejstarších českých šlechtických rodů. Pochází z Dlouhé Vsi u Sušice, kde je zaznamenán již na přelomu 13.-14. století. V 15. století se rod rozdělil na Janovské z Dlouhévsi, Voselskéz Dlouhévsi, Dlauhoweské z Dlouhévsi (Langensdorfu) a další. Z linie Chanovských z Dlouhévsi proslul zejména Jan Ignác (*1638 † 1701), který zvolil církevní kariéru, byl proboštem svatovítské kapituly. V roce 1820 byl do stavu svobodných pánů povýšen Arnošt (*1779 † 1855).

Dobrzenský z Dobrzenicz

Starý český vladycký rod pocházející z Dobřenic jihozápadně od Hradce Králové. Podle nepotvrzených legend pochází rod od kouřimských knížat, pozdějších Slavníkovců. Václav Hájek z Libočan klade vznik rodu k roku 781 a v roce 1781 zorganizoval dokonce Václav Petr Dobrzenský (*1710 † 1783) oslavu tisíciletého trvání rodu. První historické zmínky o rodu pocházejí ze 14. století a objevuje se v nich Jan, vlastník Dobřenic a Kratonoh, který vešel ve známost jako dobrý hospodář a chovatel koní. Sledovatelná genealogie rodu začala na konci 14. století.

Drslavicové

Starý šlechtický rod, který patřil k zakladatelským rodinám české šlechty, kterých se udává asi kolem dvaceti. Z jejich rozrodů posléze vznikaly další šlechtické rody. Drslavici měli ve 12. až 13. století v držení rozsáhlé majetky v západních a jihozápadních Čechách a rod vymřel počátkem 15. století. V čele Drslaviců bývali z Risenberka a mezi nimi pošlost skalská, která se nazývala po sídle Švihově Švihovskými z Risenberka. Dnešními pokračovatelé rodu Drslaviců jsou Czerninové.

Hildprandt z Ottenhausenu

Rod pochází původně z Tyrolska. Do šlechtického stavu byli Hildprandtové povýšeni v 16. století. Již na konci tohoto století se s nimi setkáváme v Čechách. Jan Reinhart Hildprandt vykonával za císaře Rudolfa II. funkci dozorce královského lvího domu. Titul svobodných pánů dostali v polovině 18. století. V roce 1798 se stali majiteli panství Blatná. Baron Václav Karel Hildprandt (*1747 †1803) byl schopným hospodářem a snažil se pozvednout průmyslovou výrobu na Blatensku.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás