Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Monarchie je jediný systém, v němž je moc vykonávána pro společné dobro".“ Zobrazit celý citát »

Aristoteles *384 př. n. l. † 322 př. n. l.



Přehled rodů

Adlar

Staročeský, dnes již vymřelý šlechtický rod. Členové rodu střídavě stáli v husitských válkách na obou stranách, často byli v královských službách jako hejtmané, císařští radové, sudí apod. Stavební činností se zasloužili zejména o Zlonice, severně od Slaného, kde okolo roku 1601 Bohuchval z Adlaru obnovil zlonickou tvrz i statek. Městská práva a pořádání trhů pro Zlonice zařídil Václav Jan Vojtěch z Adlaru, od roku 1701 v panském stavu. V roce 1722 jím zároveň rod vymírá.

Aichelburg

Šlechtický rod původem z Korutan, který se v českých zemích usadil v první polovině 19. století, když v roce 1821 vyženil panství Maršov. Majetková základna se dále rozšířila zakoupením Lázní Bělohrad a Neustupova. Rod prožil prudký společenský vzestup. V roce 1507 bylo Kryštofovi Aichelburgovi potvrzeno šlechtictví, v roce 1627 byl rod povýšen do panského stavu a dvě linie - rakouská (česká) a uherská - žijí od roku 1787 ve stavu hraběcím.

Baillet de Latour

Šlechtický hraběcí rod španělsko-nizozemského původu. Jedna z jeho větví se v 19. století usadila v Čechách a sňatkem Josefa Bailleta s Jindřiškou z Kolowrat v roce 1846, získal rod jihočeský zámek Radenín. Ten se stal hlavním sídlem rodu, než byl rodu jeho majetek po roce 1948 komunisty zabaven. René Josef (*1878 † 1970) podepsal v roce 1939 prohlášení české a moravské šlechty. Po roce 1990 majetek rodu restituovala jeho dcera Ernestina Baillet de La Tour (*1914 † 2011).

Battaglia

Benátská rodina, která přes jižní Tyrolsko přišla do Rakouska a do Čech. Na počátku 19. století založili dva bratři dvě rodové linie. Starší František (*1778 † 1863) linii žijící v Čechách a mladší M. Hieronymus (*1783 † 1846) linii žijící na území dnešního Polska, v Haliči. Z té pocházel důstojník Quido Battaglia (*1846 † 1915), který se zamiloval do dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeny, známé jako „dcera národů“. Jeho láska byla opětována, avšak vztah byl na nátlak veřejnosti násilně přerušen.

Bechinie z Lažan

Jeden z nejstarších českých panských rodů. Příslušníci rodu pocházeli z rodu slezských Seydliců, který se na počátku 14. století rozdělil do dvou základních větví, na Seydlice z Lažan (později Bechinie z Lažan) a Seydlice ze Schönfeldu. Na přelomu 14. a 15. století vlastnil Jindřich Seydlic z Lažan náchodské panství v Čechách a hrad Homoli v Kladsku. Oboje vyměnil v roce 1414 s Bočkem z Kunštátu za panství a město Bechyni, podle kterého se rod začal psát Bechinie z Lažan.

Belcredi

Rod Belcrediů má svůj původ v italské Lombardii, kde se jejich jméno objevuje mezi významnými patricijskými rody už v roce 1226. Rodokmen rodu lze sledovat od roku 1353. V roce 1721 získal rod dědičný lombardský titul markýze. Do Čech, respektive na Moravu, se Belcrediové dostali až v polovině 18. stol., kdy se syn Pia de Belcredi (*1711 † 1776) Antonio/Antonín (*1744 Pavia † 1812 Brno) 25.4.1769 v Brně oženil s baronkou Marií Theodorou z Freyensfeldu (*1752 † 1832).

Bubna-Litic

Staročeský šlechtický rod pánů Bubnů z Litic, zprvu vladycká a rytířská, od 8.11.1629 panská a od 18.7.1644 hraběcí rodina. První zmínky o rodu z Bubna se kladou na konec 14. století, kdy žil nejstarší známý předek Stach z Hrádku. Tehdy se rod pravděpodobně rozdělil na dvě větve, z nichž druhá používala jména Warlich z Bubna. V roce 1562 získal rod Bubna statek a zámek Doudleby nad Orlicí - hlavní a trvalé sídlo rodu a po zakoupení Litic se jeho členové začali psát z Litic.

Czernin z Chudenic

Starobylá česká šlechtická rodina, pocházející z rozrodu Drslaviců a připomínající se již ve 12. století. Členové rodu dobrovolně nikdy neopustili své původní sídlo Chudenice. Heřman (*1576 † 1651) získal 1607 český panský stav starožitných rodů, 1623 říšský stav svobodných pánů, 1627 říšský hraběcí stav a 1635 velký palatinát. Roku 1716 získala hlava rodu titul "vladař domu jindřichohradeckého a chudenického".

Daczický z Heslowa

První stopy rodu jsou v Kutné Hoře na přelomu 15. a 16. století. Ondřej Daczický (*1510 † 1571) byl roku 1571 povýšen do šlechtického stavu. Jeho synem byl známý básník, kronikář a milovník života Mikuláš (*1555 † 1628), autor pro historii cenných "Pamětí". Jeho starší bratr Jan Tobiáš (*1537 † po 1582) založil větev rodu, která roku 1773 získala český rytířský stav a inkolát a v roce 1814 rakouský stav svobodných pánů.

Drslavicové

Starý šlechtický rod, který patřil k zakladatelským rodinám české šlechty, kterých se udává asi kolem dvaceti. Z jejich rozrodů posléze vznikaly další šlechtické rody. Drslavici měli ve 12. až 13. století v držení rozsáhlé majetky v západních a jihozápadních Čechách a rod vymřel počátkem 15. století. V čele Drslaviců bývali z Risenberka a mezi nimi pošlost skalská, která se nazývala po sídle Švihově Švihovskými z Risenberka. Dnešními pokračovatelé rodu Drslaviců jsou Czerninové.

Kinský z Vchynic a Tetova

Stará česká rodina (13. století), povýšená 1596 panského stavu "z Vchynic a Tetova". V roce 1676 byl povýšen do hraběcího stavu Jan Oktavián (*1612 † 1679) . Jeho syn Štěpán Vilém (*1679 † 1749) získal český a roku 1747 říšský knížecí stav dědičně pro prvorozeného syna. Titul dědil jeho syn František Josef (*1726 † 1752) a poté synovec František Oldřich (*1726 † 1792). Starší bratr Štěpána Viléma František Ferdinand (*1678 † 1741) založil linii hraběcí.

Kolowratové

Kolowratové jsou jedním z mála rodů, které zůstaly vždy a za všech okolností věrny katolickému vyznání a byly vždy loajální císařskému trůnu. Naplnili tak heslo „Věrně a stále“, které mají na svém erbu. Jsou stará česká rodina (14. století), jejíž jednotlivé větve se nazývaly podle svých sídel: Kolowrat-Libštejnský (hrad Libštejn, ležící severně od Plzně), Kolowrat-Kornhauský (ves Kornhaus (dnes Mšec) nedaleko Nového Strašecí), Kolowrat-Žehrovští (Žehrovice), Bezdružičtí (Bezdružice na Plzeňsku), podle Nového hradu v Jimlíně u Loun Novohradští z Kolowrat. Žily též Maštovští a  Černominští z Kolowrat Podle hradu Krakovec nesou své jméno Kolowrat-Krakovští, jediná dnes žijící větev rodu.

Korff-Schmising-Kerssenbrock

Korff-Schmising-Kerssenbrockové jsou stará vestfálská rodina (13. století). V roce 1241 je poprvé zmíněn rytíř Henricus I. (Heinrich) von Corf. Jeho syn Heinrich II. postavil opevněný hrad. který byl nazván Horkotten. V roce 1334 si synové hrad rozdělili tak, že Heinrich III. získal východní část a Eberhard západní část. Legenda říká, že bratři si rozdělil panství metáním kostek. Roku 1692 říšský a rakouský dědičný stav svobodných pánů, v roce 1802 přejato jméno a erb vymírajícího rodu Kerssenbrock. V roce 1816 povýšen rod do hraběcího stavu.

Lobkowicz

Lobkowiczové hráli historicky důležitou úlohu v české a evropské politice, byla mezi nimi knížata Svaté říše římské, nejvyšší kancléř Království českého, řada z nich byla držiteli Řádu zlatého rouna, nejvyššího vyznamenání habsburského domu. Od poloviny 18. století existují na sobě nezávislé dvě na sobě nezávislé dvě lobkovické knížecí rodiny - roudnická, z níž se dále oddělily větve křimická a dolnobeřkovická a mělnická.

Markvartic

Rod patří mezi nejstarší zakladatelské rody české a moravské šlechty, z jeho rozrodu dnes žijí pouze páni z Valdštejna (Waldsteina)




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás