Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Monarchie je jediný systém, v němž je moc vykonávána pro společné dobro.“ Zobrazit celý citát »

Aristoteles *384 př. n. l. † 322 př. n. l.



Přehled rodů

Adlar

Staročeský, dnes již vymřelý šlechtický rod

Aichelburg

Šlechtický rod původem z Korutan, který se v českých zemích usadil v první polovině 19. století, když vyženili v roce 1821 panství Maršov. Majetková základna se dále rozšířila zakoupením Lázní Bělohrad a Neustupova.

Baillet de Latour

Šlechtický hraběcí rod španělsko-nizozemského původu. Jedna z jeho větví (dnes již vymřelá) se v 19. století usadila v Čechách a sňatkem Josefa Bailleta s Jindřiškou z Kolowrat v roce 1846, získal rod jihočeský zámek Radetín. Ten se stal hlavním sídlem rodu až do roku 1950, kdy byl komunisty zabaven.

Battaglia

Benátská rodina, která přes jižní Tyrolsko přišla do Rakouska a do Čech. Na počátku 19. století založili dva bratři dvě rodové linie. Starší František (*1778 † 1863) linii žijící v Čechách a mladší M. Hieronymus (*1783 † 1846) linii žijící na území dnešního Polska, v Haliči. Z té pocházel důstojník Quido Battaglia (*1846 † 1915), který se zamiloval do dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeny, známé jako „dcera národů“. Jeho láska byla opětována, avšak vztah byl na nátlak veřejnosti násilně přerušen.

Bechinie z Lažan

Jeden z nejstarších českých panských rodů. Příslušníci rodu pocházeli z rodu slezských Seydliců, který se na počátku 14. století rozdělil do dvou základních větví, na Seydlice z Lažan (později Bechinie z Lažan) a Seydlice ze Schönfeldu. Na přelomu 14. a 15. století vlastnil Jindřich Seydlic z Lažan náchodské panství v Čechách a hrad Homoli v Kladsku. Oboje vyměnil v roce 1414 s Boškem z Kunštátu za panství a město Bechyni (Bechinie), podle kterého se rod začal psát Bechinie z Lažan.Z hlediska stavovského zařazení prodělal rod zajímavé peripetie – z panského stavu klesl do vladyckého a opět povýšil; majetek se různě dělil mezi další členy rodu a spíše se vytrácel. V roce 1712 povýšil rod opět do panského stavu, získal Liteň a v držení měl rovněž Rozsochatec, Třebešice, Vilímovice, Pavlov atd. V 19. stol. byl rod tak rozkošacen, že bylo těžké osudy jeho členů sledovat, v současnosti ale žijí jen potomci potomci starší rozsochatecké větve rodu.

Belcredi

Rodina dnešních hrabat Belcrediů má svůj původ v italské Lombardii, kde se jejich jméno objevuje již v roce 1226 mezi významnými patricijskými rodinami. Spolehlivý rodokmen rodu lze sledovat již od roku 1353. V roce 1721 získali dědičný rakouský lombardský titul markýze, Do Čech, respektive na Moravu, se rod Belcrediů dostal až v polovině 18. století, kdy se syn Pia de Belcredi (*1711 † 1776) Antonio/Antonín Belcredi (*15.2.1744 Pavia † 14.1.1812 Brno) v Brně 25.4.1769 oženil s baronkou Marií Theodorou z Freyensfeldu (*26.4.1752 Líšeň † 2.6.1832 Jimramov).

Czernin z Chudenic

Starobylá česká šlechtická rodina, pocházející z rozrodu Drslaviců a připomínající se již ve 12. století. Členové rodu dobrovolně nikdy neopustili své původní sídlo Chudenice. Roku 1607 český panský stav starožitných rodů, 1623 říšský stav svobodných pánů, 1627 říšský hraběcí stav a 1635 velký palatinát - vše pro Heřmana (*1576 † 1651). Roku 1629 potvrzení stavu svobodných pánů pro všechny členy nedrahovické větve v Království českém, 1652 přenesení hraběcího stavu na Humprechta Jana (*1628 † 1682), prasynovce výše uvedeného Heřmana. Roku 1716 titul "vladař domu jindřichohradeckého a chudenického" a úřad číšníka Království českého dědičně pro prvorozeného syna, oboje pro Františka Josefa (*1697 † 1733).

Daczický z Heslowa

První stopy rodu Daczických z Heslowa jsou v Kutné Hoře na přelomu 15. a 16. století, kde žila měšťanská rodina zvaná Daczicky. Ondřej Daczický jinak Křivoláček (*1510 † 1571) byl roku 1571 povýšen do šlechtického stavu "z Heslova". Jeho synem byl známý básník, kronikář a milovník života Mikuláš (*1555 † 1628), který je autorem pro historii cenných "Pamětí". Starší bratr Mikuláše Jan Tobiáš (*1537 † po 1582) byl zakladatelem dodnes žijící větve rodu, která získala v roce 1773 český rytířský stav a inkolát a v roce 1814 rakouský stav svobodných pánů. Podle zápisků Mikuláše barona Daczického z Heslowa (*1909 † 1971) byl prvním zjistitelným předkem rodu Matyáš Daczický, který v roce 1506 přišel z Polska.

Drslavic

Starý český šlechtický rod, jenž měl ve 12. až 13. století v držení rozsáhlé majetky v západních a jihozápadních Čechách. Rod vymřel počátkem 15. století. Od Drslaviců odvozovali svůj původ např. Czerninové z Chudenic.

Kinský z Vchynic a Tetova

Stará česká rodina (13. století); v roce 1596 povýšení do českého panského stavu "z Vchynic a Tetova"; 1628 říšský hraběcí stav pro Viléma Kinského († 1634); roku 1676 povýšen jeho synovec Jan Oktivian (*1612 † 1679) do hraběcího stavu; jeho vnuk Štěpán Vilém (*1679 † 1749) povýšen do českého knížecího stavu a 1747 do říšského dědičně pro prvorozeného syna. Jeho synem 2. knížetem František Josefem (*1726 † 1752) ale vymřela tato linie po meči a knížecí titul dědil jeho synovec František Oldřich (*1726 † 1792), od kterého pokračuje knížecí linie rodu dodnes. Starší Štěpánův bratr František Ferdinand (*1678 † 1741) založil hraběcí linii rodu Kinských.

Kolowrat

Kolowratové jsou jedním z mála rodů, které zůstaly vždy a za všech okolností věrny katolickému vyznání a byly vždy loajální císařskému trůnu. Naplnili tak heslo „Věrně a stále“, které mají na svém erbu. Jsou stará česká rodina (14. století), jejíž jednotlivé větve se nazývaly podle svých sídel: Kolowrat-Libštejnský (hrad Libštejn, ležící severně od Plzně), Kolowrat-Kornhauský (ves Kornhaus (dnes Mšec) nedaleko Nového Strašecí), Kolowrat-Žehrovští (Žehrovice), Bezdružičtí (Bezdružice na Plzeňsku), podle Nového hradu v Jimlíně u Loun Novohradští z Kolowrat. Žily též Maštovští a  Černominští z Kolowrat Podle hradu Krakovec nesou své jméno Kolowrat-Krakovští, jediná dnes žijící větev rodu.

Korff-Schmising-Kerssenbrock

Korff-Schmising-Kerssenbrockové jsou stará vestfálská rodina (13. století). V roce 1241 je poprvé zmíněn rytíř Henricus I. (Heinrich) von Corf. Jeho syn Heinrich II. postavil opevněný hrad. který byl nazván Horkotten. V roce 1334 si synové hrad rozdělili tak, že Heinrich III. získal východní část a Eberhard západní část. Legenda říká, že bratři si rozdělil panství metáním kostek. Roku 1692 říšský a rakouský dědičný stav svobodných pánů, v roce 1802 přejato jméno a erb vymírajícího rodu Kerssenbrock. V roce 1816 povýšen rod do hraběcího stavu.

Lobkowicz

Lobkowiczové hráli historicky důležitou úlohu v české a evropské politice, byla mezi nimi knížata Svaté říše římské, nejvyšší kancléř Království českého, řada z nich byla držiteli Řádu zlatého rouna, nejvyššího vyznamenání habsburského domu. Od poloviny 18. století existují na sobě nezávislé dvě na sobě nezávislé dvě lobkovické knížecí rodiny - roudnická, z níž se dále oddělily větve křimická a dolnobeřkovická a mělnická.

Markvartic

Rod patří mezi nejstarší zakladatelské rody české a moravské šlechty, z jeho rozrodu dnes žijí pouze páni z Valdštejna (Waldsteina)

Radetzký

Radetzký z Radtze (Radecký z Radče) - stará česká rodina (14. století), zprvu vladycká, později panská (1684 český panský stav starožitných rodů) a hraběcí (1764 rakouský hraběcí stav). Původně rod sídlil v tvrzi Radeč severně od Nového Bydžova, později se staly hlavním sídlem Třebnice. Václav z Radče, působil v duchovních úřadech v Řezně, Olomouci a kanovník chrámu sv. Víta Praze. Stal se pátým ředitelem staveb chrámu, pod jehož vedením byly položeny základy k chrámové lodi. Byl také iniciátorem přenesení ostatků sv. Vojtěcha do chrámu. Nejznámějším členem rodu je slavný vojevůdce, polní maršálek Jan Josef Václav hrabě Radetzký z Radtze (*1766 Třebnice † 1858 Milán).




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás