Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„​Zikmund z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský, dalmatský, charvátský atd. král, všem i jednotlivým knížatům, církevním i světským, vévodům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, předákům, ministeriálům, rytířům, panošům, hejtmanům, vrchnostem, správcům, představeným, celníkům, výběrčím ​a všechněm úředníkům, obcím měst, městeček, vesnic a míst a jejich správcům i ostatním našim a Svaté říše poddaným a věrným, k nimž tento list dojde, královskou milost a všechno dobré.“ Zobrazit celý citát »

Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice



Přehled rodů

Adlar

Staročeský, dnes již vymřelý šlechtický rod

Aichelburg

Šlechtický rod původem z Korutan, který se v českých zemích usadil v první polovině 19. století, když vyženili v roce 1821 panství Maršov. Majetková základna se dále rozšířila zakoupením Lázní Bělohrad a Neustupova.

Battaglia

Benátská rodina, která přes jižní Tyrolsko přišla do Rakouska a do Čech. V roce 1677 jim byl přiznán říšský šlechtický stav "von Ponte alto", v roce 1708 za vojenské zásluhy říšský stav svobodných pánů "de Supramonte et Ponte alto". Na počátku 19. století založili dva bratři dvě rodové linie. Mladší M. Hieronymus (*1783 † 1846) linii žijící na území dnešního Polska, v Haliči. Starší František (*1778 † 1863) linii žijící v Čechách, která ale vymřela po meči roku 1992 a v roce 2005 i po přeslici. Z haličské linie pocházel Quido Battaglia (*1846 † 1915), rakouský důstojník, který se zamiloval do dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeny, známé jako „dcera národů“. Jeho láska byla opětována, avšak vztah byl na nátlak veřejnosti násilně přerušen.

Bechinie z Lažan

Jeden z nejstarších českých panských rodů. Příslušníci rodu pocházeli z rodu slezských Seydliců, který se na počátku 14. století rozdělil do dvou základních větví, na Seydlice z Lažan (později Bechinie z Lažan) a Seydlice ze Schönfeldu. Na přelomu 14. a 15. století vlastnil Jindřich Seydlic z Lažan náchodské panství v Čechách a hrad Homoli v Kladsku. Oboje vyměnil v roce 1414 s Boškem z Kunštátu za panství a město Bechyni (Bechinie), podle kterého se rod začal psát Bechinie z Lažan.Z hlediska stavovského zařazení prodělal rod zajímavé peripetie – z panského stavu klesl do vladyckého a opět povýšil; majetek se různě dělil mezi další členy rodu a spíše se vytrácel. V roce 1712 povýšil rod opět do panského stavu, získal Liteň a v držení měl rovněž Rozsochatec, Třebešice, Vilímovice, Pavlov atd. V 19. stol. byl rod tak rozkošacen, že bylo těžké osudy jeho členů sledovat, v současnosti ale žijí jen potomci potomci starší rozsochatecké větve rodu.

Czernin z Chudenic

Starobylá česká šlechtická rodina, pocházející z rozrodu Drslaviců a připomínající se již ve 12. století. Členové rodu dobrovolně nikdy neopustili své původní sídlo Chudenice. Roku 1607 český panský stav starožitných rodů, 1623 říšský stav svobodných pánů, 1627 říšský hraběcí stav a 1635 velký palatinát - vše pro Heřmana (*1576 † 1651). Roku 1629 potvrzení stavu svobodných pánů pro všechny členy nedrahovické větve v Království českém, 1652 přenesení hraběcího stavu na Humprechta Jana (*1628 † 1682), prasynovce výše uvedeného Heřmana. Roku 1716 titul "vladař domu jindřichohradeckého a chudenického" a úřad číšníka Království českého dědičně pro prvorozeného syna, oboje pro Františka Josefa (*1697 † 1733).

Daczický z Heslowa

První stopy rodu Daczických z Heslowa jsou v Kutné Hoře na přelomu 15. a 16. století, kde žila měšťanská rodina zvaná Daczicky. Ondřej Daczický jinak Křivoláček (*1510 † 1571) byl roku 1571 povýšen do šlechtického stavu "z Heslova". Jeho synem byl známý básník, kronikář a milovník života Mikuláš (*1555 † 1628), který je autorem pro historii cenných "Pamětí". Starší bratr Mikuláše Jan Tobiáš (*1537 † po 1582) byl zakladatelem dodnes žijící větve rodu, která získala v roce 1773 český rytířský stav a inkolát a v roce 1814 rakouský stav svobodných pánů. Podle zápisků Mikuláše barona Daczického z Heslowa (*1909 † 1971) byl prvním zjistitelným předkem rodu Matyáš Daczický, který v roce 1506 přišel z Polska.

Drslavic

Starý český šlechtický rod, jenž měl ve 12. až 13. století v držení rozsáhlé majetky v západních a jihozápadních Čechách. Rod vymřel počátkem 15. století. Od Drslaviců odvozovali svůj původ např. Czerninové z Chudenic.

Kinský z Vchynic a Tetova

Stará česká rodina (13. století); v roce 1596 povýšení do českého panského stavu "z Vchynic a Tetova"; 1628 říšský hraběcí stav pro Viléma Kinského († 1634); roku 1676 povýšen jeho synovec Jan Oktivian (*1612 † 1679) do hraběcího stavu; jeho vnuk Štěpán Vilém (*1679 † 1749) povýšen do českého knížecího stavu a 1747 do říšského dědičně pro prvorozeného syna. Jeho synem 2. knížetem František Josefem (*1726 † 1752) ale vymřela tato linie po meči a knížecí titul dědil jeho synovec František Oldřich (*1726 † 1792), od kterého pokračuje knížecí linie rodu dodnes. Starší Štěpánův bratr František Ferdinand (*1678 † 1741) založil hraběcí linii rodu Kinských.

Kolowrat

Kolowratové jsou jedním z mála rodů, které zůstaly vždy a za všech okolností věrny katolickému vyznání a byly vždy loajální císařskému trůnu. Naplnili tak heslo „Věrně a stále“, které mají na svém erbu. Jsou stará česká rodina (14. století), jejíž jednotlivé větve se nazývaly podle svých sídel: Kolowrat-Libštejnský (hrad Libštejn, ležící severně od Plzně), Kolowrat-Kornhauský (ves Kornhaus (dnes Mšec) nedaleko Nového Strašecí), Kolowrat-Žehrovští (Žehrovice), Bezdružičtí (Bezdružice na Plzeňsku), podle Nového hradu v Jimlíně u Loun Novohradští z Kolowrat. Žily též Maštovští a  Černominští z Kolowrat Podle hradu Krakovec nesou své jméno Kolowrat-Krakovští, jediná dnes žijící větev rodu.

Korff-Schmising-Kerssenbrock

Korff-Schmising-Kerssenbrock

Lobkowicz

Lobkowiczové hráli historicky důležitou úlohu v české a evropské politice, byla mezi nimi knížata Svaté říše římské, nejvyšší kancléř Království českého, řada z nich byla držiteli Řádu zlatého rouna, nejvyššího vyznamenání habsburského domu. Od poloviny 18. století existují na sobě nezávislé dvě na sobě nezávislé dvě lobkovické knížecí rodiny - roudnická, z níž se dále oddělily větve křimická a dolnobeřkovická a mělnická.

Markvartic

Rod patří mezi nejstarší zakladatelské rody české a moravské šlechty, z jeho rozrodu dnes žijí pouze páni z Valdštejna (Waldsteina)

Radetzký

Radetzký z Radtze (Radecký z Radče) - stará česká rodina (14. století), zprvu vladycká, později panská (1684 český panský stav starožitných rodů) a hraběcí (1764 rakouský hraběcí stav). Původně rod sídlil v tvrzi Radeč severně od Nového Bydžova, později se staly hlavním sídlem Třebnice. Václav z Radče, působil v duchovních úřadech v Řezně, Olomouci a kanovník chrámu sv. Víta Praze. Stal se pátým ředitelem staveb chrámu, pod jehož vedením byly položeny základy k chrámové lodi. Byl také iniciátorem přenesení ostatků sv. Vojtěcha do chrámu. Nejznámějším členem rodu je slavný vojevůdce, polní maršálek Jan Josef Václav hrabě Radetzký z Radtze (*1766 Třebnice † 1858 Milán).

Waldstein-Wartenberg

Jeden z nejstarších českých šlechtických rodů. Jeho první známý předek byl zaznamenán už v roce 1159 a Waldsteinové tak mohli v roce 2009 v Čechách a na Moravě oslavit 850.výročí svého trvání.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás