Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Nacisté zabrali zbývající území českého státu ve středu 15. března 1939 a Hitler den poté vydal na Pražském hradě Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Šlechta považovala za nutné vyjádřit svůj postoj tomuto zločinnému aktu a vydala proto svou třetí deklaraci, kterou pod názvem "Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939" signovalo 85 šlechticů z celkem 33 rodů české zemské šlechty.“ Zobrazit celý citát »

Třetí šlechtická deklarace – září 1939



Česká šlechtická garda

6. 11. 2023 | Jan Drocár | Citáty a dokumenty

Česká šlechtická garda byla běžně známá pod označením “Noblegarda”. V letech 1813-1814 tvořila osobní gardu rakouského císaře Františka I., která byla rekrutována v českých zemích. Po porážce Napoleona I. v bitvě u Lipska doprovodila a chránila skupina 38 českých šlechticů císaře během jeho tažení na Paříž. Na památku tohoto tažení byl zřízen a 3. května 1814 jednorázově udělen všem 38 gardistům Český šlechtický kříž. Jednalo se o první oficiální vyznamenání habsburské monarchie, které bylo uděleno výlučně Čechům. Členové šlechtické gardy ve slavnostních stejnokrojích s epoletami s českým lvem se zůčastnili také korunovace Ferdinanda V. českým králem v září 1836.

Předchůdce Řádu bílého lva

„Vzácné exponáty týkající se C. a k. České šlechtické gardy, jsou dnes vystavovány ve sbírce Vojenského muzeea. Vystavuje se kompletní uniforma a řádový kord a Český šlechtický kříže, který se později stal předobrazem Řádu bílého lva.

Podrobněji se okolnostem vzniku prvního českého vyznamenání věnuje ve své knize Český šlechtický kříž z roku 1814 historika Václav Měřička:

Václav August Měřička: Významný český znalec řádů a vyznamenání, odborný spisovatel. Narodil se 18. 1. 1916 v Praze v rodině učitele Josefa R. Měřičky, který učil na náchodském reálném gymnáziu, v l. 1914-1923 byl ředitelem školy v Č. Skalici.Matka Emma byla dcerou českoskalického lékaře MUDr. Augusta Kordiny (1831-1909). Po úmrtí rodičů převzal výchovu syna strýc MUDr. August Kordina ml. (1864-1941), rovněž oblíbený lékař v České Skalici.

Václav Měřička velmi pozvedl faleristiku (pomocná věda historická zabývající se popisem a historií řádů a vyznamenání), publikoval řadu výpravných faleristických monografií, psaných na zakázku našich i zahraničních exkluzivních nakladatelství. Obdržel několik československých i cizích vyznamenání a medailí, např. Za službu vlasti, i Záslužný kříž sv. Lazara. Ke konci svého života (v r. 1993) věnoval svou vzácnou sbírku – obsahující 3 146 kusů řádů a vyznamenání z 62 zemí celého světa a obsáhlou knihovnu Národnímu muzeu v Praze. Zemřel 15. 6. 2001, jeho urna je uložena do rodinného hrobu v České Skalici.

Po velkém vítězství v bitvě u Lipska nebyl mezi Spojenci na další postup operací názor zcela jednotný. Rusko a Prusko naléhali na okamžité tažení do Francie za ustupujícím Napoleonem, vojenský poradce císaře Františka I. generál sv. pán von Duka však císaře z účasti zrazoval. K sjednocení názorů došlo až počátkem prosince 1813 a to hlavně zásluhou knížete Karla Filipa Schwarzenberga, který se stal také vrchním velitelem všech spojených koaličních armád.

Kdo byl asi původcem myšlenky založit českou Noblgardu? Zdá se, že to byl c. a k. komoří, hrabě Eugen Wrbna, pán na Hořovicích. Narodil se v roce 1786 a zemřel 24.3.1848. Hrabě Wrbna nebyl povoláním voják, ale měl zřejmě jako komoří blízko k osobě císařově a pozdější události týkající se vlastního vyznamenání dávají tušit, že on to byl, kdo dal návrh na založení gardy.

V tomto případě velmi pravděpdobně ale jde o zaměnu otce se synem. Od roku 1806 byl nejvyšším komořím Rudolf Jan hrabě Bruntálský z Vrbna  (*23.7.1761 † 30.1.1823) – otec výše uvedeného Eugena/Evžena Dominika Bruntálského z Vrbna. V monografii Geschichte der k. u. k. Wehrmacht, VI. Band: Der Allerhöchste Oberbefehl – Die Garden, Wien, 1988, se na s. 78 uvádí, že 3.3.1813 požádali představitelé české šlechty zemského velícího generála hraběte Kolowrata-Krakowského o zformování gardy na vlastní náklady, což císař František následujícího dne 4.3.1813 v Brandýse schválil. Na návrhu konkrétní podoby gardy se měli následně podílet plukovník hrabě Jiří Waldstein, major starohrabě Jan Salm, major hrabě Arnošt Filip Waldstein, plukovník hrabě Jan Pachta a major hrabě Josef Nostitz.

Byla to jistě vítaná příležitost pro českou šlechtu, zavděčit se panovníkovi a poukázat na státoprávní postavení české šlechty v rámci tehdejší monarchie. V té době existovala i uherská ochranná garda, která snad císaře taktéž doprovázela, i když snad počet jejích členů – gardistů, byl značně menší. Svědčí o tom totiž nejen zpráva o zaslání 46 kovových Dělových křížů pro 38 českých a 8 uherských gardistů, ale i další akvarel – portrét uherského gardisty, zachovaný taktéž v rodině Daczických z Heslowa a pocházející stejně jako třetí obraz, představující zřejmě gardistů – arciéra z ruky Jana Nepomuka Daczického z Heslowa, jednoho z gardistů a jak se později ještě dozvíme, ubytovatele Noblgardy.

Přibližný směr tažení a tedy i cesty císaře a gardy bylsa čára na Basilej, Troyes, Chaumont, Dijon a Paris.

V rodině Daczických z Heslowa se zachovala řada dokumentů, které jsou podstatně důležité pro naši historii. Je zde jako nejstarší doklad listina datovaná 26.12.1813, která není ničím jiným, než zápisem o žoldu. Vyčísluje v období od 26.12.1813 do 31.1.1814 žold Jana Nepomuka Daczického a jeho doprovodu a je přímým důkazem, že výklad škpt. Oldřicha Pilze je správný, když tvrdí, že gardisté nebyli sami, ale že každý byl obklopen řadou vojínů a podobně.

Záznam zní: „Mzdový výkaz od 26.12.1813 do 31.1. 1814 pro baronem z Hesslowa velené mužstvo a to desátníka Niederhoffera, vojíny Wlach, Czeyka, Werner, Vrestel, pěšího čeledína szknecht: Bauer, Kresler. (V překladu: Mzdový výkaz od 26. prosince 1813 do 31. ledna 1814 pro baronem z Hesslowa velené mužstvo a to desátníka Niederhoffera, vojíny… pěšího čeledína…). Tento záznam je důkazem o tom, že jen pod vlastním velením jednoho gardisty bylo 7 osob vojenského charakteru. A protože se mluví o 2 opěšalých, máme důkaz o existenci minimálně pěti koní u pomocného mužstva. Záznam obsahuje i výši žoldu: 20/6 fl, běžných a 52 fl. v papírech.

Z vojenského hlediska byla garda samostatným tělesem, které podléhalo jistě přímo osobě císařově. Odtud ta její výlučnost a nakonec i potíž opatřiti si doklady o jejím vojenském zařazení. Byla zřejmě útvarem pouze mimořádným a patřila k nejbližším vojenským tělesům v blízkosti samotného císaře. Jejím vrchním velitelem, či snad lépe řečeno nadřízeným, byl vedle císaře, Petr svobodný pán von Duka, tehdy již polní zbrojmistr a hlavní vojenský poradce císaře Františka I. Tentýž byl v letech 1803 až 1809 majitelem pěšího pluku č. 39 v Debrecíně v hodnosti polního podmaršálka.

Členové gardy měli vlastní stejnokroj. Byl zde již jednou popsán při citování zápisu z dějin c. a k. armády z roku 1898. V rodině Daczických z Heslowa je zachován velmi zdařilý autoportrét Jana Nepomuka Daczického z Hesslowa. Jedná se o akvarel rozměru 32 x 41 cm, představující jezdce na hnědáku v stejnokroji gardisty České šlechtické gardy. Vzadu je připsáno tužkou: „JOHANN DACZICKY Freiherr von Hesslowa als Gardist der böhmischen Nobel-Garde in den Jahren 1813 u. 1814 unter Kaiser Franz beim Einzug in Paris (Selbst-Portrait).“ V překladu: Jan Daczický, svobodný pán z Hesslowa, jako gardista české šlechtické gardy v letech 1813 a 1814 pod císařem Františkem při vstupu do Paříže. (Vlastní portrét).

Autoportrét Jana Nepomuka Daczického z Heslova ve stejnokroji České šlechtické gardy z roku 1814. Akvarel na papíře velikosti 32 x 40 cm.

Stejnokroj gardy: Dvourohý černý klobouk zlatě lemovaný se zlatou kokardou a černým chocholem, krátký bílý kabát červeně paspulovaný se zlatými knoflíky, červeným límcem zlatě orámovaným se zlatou polní stuhou.

K tomu černý bandelír zde na obraze červeně lemovaný, na prsou opatřený zlatou lví hlavou držící tři zlaté řetízky, které se upínají na zlatý štítek s iniciálou F. I. (kartuš).

K tomu bílé těsné kalhoty, černé vysoké shrnovací holínky a zlatý opasek se sponou ve tvaru lví hlavy.

Jezdec má bílé rukavice. Sedlo černé s červenou zlatočerně lemovanou čabrakou, která má v rozích vyšité iniciály F. I. převýšené korunou.

Zřejmě při slavnostních příležitostech měli gardisté právo nosit zlaté nárameníky, event. i červené lampasy.

Hlavní česká armáda, při jejímž štábu se pohybovala i česká šlechtická garda, dosáhla dne 31. prosince 1813 švýcarského Schauffhausenu, dále pak postupovala na Basilej a Lauffen. Tehdy překročily 3 kolony vojska řeku Rýn. Odtud se postupovalo na Porrentroui a Pontarlier. Dne 17. ledna 1814 dosáhla vojska města Langres, odkud se pochodovalo na Chaumont a ve dnech 24. a 25. ledna došlo k vážnějším bojům v prostoru Bar sur Aube. Dne 30. ledna bylo dosaženo Troyes. Počátkem února postupovala armáda dále na Bar sur Seine, kde zase došlo k bojům. Hlavní stan se však zdržel v Troyes, kde je také dne 12. února 1814 datován další doklad a to dopis, který se týká peněžních záležitostí gardy a současně určující, že garda setrvává v Basileji, zatímco jeden její příslušník, rytmistr svob. pán von Blaschek odjede s dvorní suitou zpět do Vídně. Tento zde citovaný doklad je pro hledání jedním z nejdůležitějších, poněvadž nám určuje jménem dalšího člena České šlechtické gardy. Současně nám ale podává informaci, že garda se zpožďovala za postupující armádou, neboť štáb, který dlí v Troues, má u sebe pouze hraběte Eugena Wrbnu [znovu záměna s Rudolfem?], který totiž dopis podepisoval. Ostatní členové gardy jsou tedy s císařem mimo vlastní bitevní a nebezpečný areál. (Zde je obdoba císařovy zdrženlivosti, nechceme-li mluvit přímo o opatrnosti a zbabělosti, tak jak jsme se s ní již jednou setkali, když v době bitvy u Chlumce a Varvažova dlel císař až v Lounech, zatímco ostatní monarchové trochu blíže na Doubravské hoře u Teplic. A stejně tomu vlastně bylo i u Lipska, kam císař dojel až docela po všem. Ostatně s tím se ještě jednou setkáme v Paříži.)

Dále existuje v rodině Daczických cestovní rozkaz pro skupinu barona von Greifenklau, datovaný dnem 22.2.1814, kde se uvádějí některá jména míst, kudy skupina a pravděpodobně poté celá garda postupovala. U každého místa je současně označeno datum. Tak dne 19. února je skupina v Altrichu, dne 20. února v Mont Bellionu, dne 21. února v Liese a dne 22. února ve Vesoulu. Jednalo se pravděpodobně o skupinu, která zajišťovala ubytování a pícování. Zachovala se v majetku Daczického zřejmě proto, že on sám jako ubytovatel byl v nejbližším kontaktu s touto postupující skupinou. Sám Jan Nepomuk Daczický se narodil dne 15.5.1795 v Klatovech a byl potomkem staré české zemanské rodiny, která nám dala v době rudolfínské znamenitého Mikuláše Dačického z Heslova. Janu Nepomuku Daczickému [Dačickému] bylo v době francouzského tažení 18 až 19 let a byl v uznání svých zásluh povýšen v roce 1814 do stavu svobodných pánů. Daczický zemřel dne 3.12.1880 v Praze na Smíchově, když byl vykonával předtím funkci krajského komisaře kraje loketského a berounského a konečně okresního hejtmana v Nymburce. Byl pohřben na malostranském hřbitově v Košířích, kde má zřízen náhrobek se svým rodovým znakem.

Pak již následovaly události jedna za druhou. Francouzské armády ustupovaly a dne 31. března 1814 vstoupili Spojenci do Paříže. V jejich čele jel ruský car Alexander I. doprovázen pruským králem Bedřichem Vilémem III. Rakouského císaře Františka I., který meškal se svým doprovodem v poměrně vzdáleném, ale jistě bezpečném Dijonu, zastoupil při tomto slavnostním aktu v hlavním dobytém městě Francie, sám polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg. Dne 11.4.1814 se císař Napoleon vzdal trůnu a odešel do Fontainebleu a dne 15.4.1814 vstoupil teprve se svým doprovodem a tedy jistě i s Českou šlechtickou gardou, císař František I. do Paříže. Dne 20.4.1814 se císař Napoleon rozloučil se svou starou gardou ve Fontainebleu. Máme zde tedy jistě velmi přesné datum, kdy se Česká šlechtická garda dostala do Paříže a kde byla potom ubytována. Zachoval se nám totiž ubytovací seznam gardy, který je tištěný a doplňovaný psanými poznámkami. Psán je německy. (Bequartierungsliste der k. k. Böhmischen Noble-Garde, tj. v překladu „Ubytovací seznam c. k. Šlechtické české gardy.) Seznam obsahuje 37 jmen a přesně rozlišuje šarže od obyčejných gardistů. Dokonce i jednotlivá jména jsou zde doplněna vojenskými hodnostmi, dále uznávanými čestnými funkcemi, či úřady a dozvídáme se i jaké řády gardisté vlastnili. U každého tištěného jména je poté poznámka, psaná inkoustem, která nám prozrazuje, kde v Paříži a někdy i dokonce u koho, byl ten který gardista ubytován. To, že je listina tištěna, svědčí, že existovala řada těchto seznamů a pouze se podle míst, kde garda hostovala, vyplňovala jmény a poznámkami.

Tento seznam, který se taktéž péčí Daczických zachoval, byl podkladem pro soupis otištěný v Erbovní knížce na rok 1938. Protože ale nebyl otištěn přesně a spokojoval se jenom jmény, ač opět na druhé straně pro lepší informaci čtenáře doplnil seznam označením statků, které někteří gardisté v Čechách vlastnili, uveřejňuji zde plný text této listiny, která nám při objasňování historie Českého šlechtického kříže velmi mnoho prozrazuje.

 

Členové šlechtické gardy

(osobní data doplněna Historickou šlechtou)

01 Emanuel hrabě Wratislav

02 Jiří hrabě Waldstein

03  Jan hrabě Wratislav

04 Jan hrabě Pachta

05 Joachim hrabě Voračický

06 Vilém kníže Auersperg

07 Karel kníže Auersperg

08 Jan hrabě Salm

09 Arnošt hrabě Waldstein

10 Josef hrabě Nostitz

11 Eug. hrabě Wrbna

12 Karel sv. pán von Enis

13 Klement sv. pán von Lincer

14 Jan sv. pán von Nigroni

15 Ignác rytíř z Hesslova

16 Jan hrabě Stambach

17 Otto sv. pán von Greifenklau

18 Bedřich hrabě Clam-Gallas

19 Frant. Xav. hrabě Kolowrat

20 Josef Hrubý rytíř von Schwannenstein

21 Franz Karl sv pán von Puteani

22 Jan sv. pán von Dobřenský

23 Ferdinand sv. pán von Hiltprandt

24 Veriand hrabě Windischgraetz

25 Carl hrabě Rey

26 rytíř von Spiegel

27 František hrabě Taaffe

28 František hrabě Daun

29 Ant.hrabě Meraviglia

30 Štěpán baron Badenthal

Pořadová čísla přidána redakcí Historické šlechty




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2023  |  O nás