Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"...ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmout, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu"....“ Zobrazit celý citát »

Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice



Hildprandt o Ottenhausenu

Rod Hildprandt o Ottenhausenu

V černém štítě obrněný rytíř s šedivou bradou a taseným mečem v pozdvižené pravé ruce. Na levé paži má zavěšen zlatý štít tvarovaný do podoby lví hlavy. Klenot: rostoucí rytíř jako ve štítě; pokryvadla černo-stříbrná.

Název rodu

HILDPRANDT Z OTTENHAUSENU

Heslo rodu

“Přes překážky k vznešenosti”

Původ rodu

tyrolský (hornobavorský)

Základní údaje

první zmínka o rodu: 16. století
první známí předci: bratři George a Jobst Hildprandtové ?,
v roce 1579 byli přijati mezi říšskou šlechtu, v roce 1629 se stali českými šlechtici

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

zámek Blatná ( v majetku rodu)

Škvořetice (soukromé vlastnictví)

Představitelé rodu

Bedřich (*1902 †1981) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939,  díky známosti s etiopským císařem Haile Selasie mu bylo umožněno v roce 1959 legální vystěhování do Etiopie.
Ferdinand Karel (*1863 †1936) – dobrý hospodář, oblíbený, funkce starosty, zpřístupnil zámek veřejnosti
František de Paula (*1771) – vlastenec, mecenáš, založil zámecký park, zaměstnával J.E.Purkyně
Jan Reinhart – dozorce královského lvího domu u dvora Rudolfa II, v roce 1826 udělen inkolát v Čechách
Jindřich (*1895 †1968)  –  sochař, podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939
Karel (*1894 †1975) – malíř – krajinář, podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939
Robert (*1824 †1889) – politik
Robert (*1893 †1973) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939
Václav Karel  (*1747 †1803) – schopný hospodář,  zakoupil zámek Blatná, pozvedl průmyslovou výrobu na Blatensku

Titulatura

baroni

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Rod pochází původně z Tyrolska. Do šlechtického stavu byli Hildprandtové povýšeni v 16. století. Již na konci tohoto století se s nimi setkáváme v Čechách. Jan Reinhart Hildprandt vykonával za císaře Rudolfa II. funkci dozorce královského lvího domu. Titul svobodných pánů dostali v polovině 18. století. V roce 1798 se stali majiteli panství Blatná. Baron Václav Karel Hildprandt (*1747 †1803) byl schopným hospodářem a snažil se pozvednout průmyslovou výrobu na Blatensku. Na počátku 19. století zařídil železné hamry a modernizoval zemědělství na svém panství, postavil cukrovar a další důležité zpracovatelské podniky. Jeho následovník František de Paula (*1771) se sňatkem s Annou, dcerou hraběte Vojtěcha z Klebelsbergu, přiblížil k českým obrozeneckým kruhům, sdružujícím se v okolí vznikajícího Národního muzea. František sám věnoval této instituci nemalé finanční prostředky a základ historických sbírek podpořil darem souboru starých mincí. V letech 1809-1818 najal jako domácího učitele pro svého syna Ferdinanda (*1797 †1845) mladého Jana Evangelistu Purkyně. Styky významného vědce s rodinou Hildprandtů se udržely i v pozdějších dobách. Dalším významným domácím učitelem na zámku v Blatné byl Antonín Jaroslav Vrťátko, pozdější ředitel Knihovny Národního muzea, který vychovával další generaci rodu, Roberta Hildprandta (*1824 †1889). Se svým svěřencem cestoval Jaroslav Vrťátko po Evropě a v roce 1848 se dokonce společně účastnili bojů na pražských barikádách. V témže roce baron Robert podepsal Palackého prohlášení k neslovanským národům monarchie. Dědicem Blatné byl jeho syn Ferdinand (*1863 †1936), který měl čtyři syny. Karel (*1894† 1975), který žil v Čechách a zemřel ve Strakonicích, byl malířem – krajinářem. Jindřich (*1895 †1968) byl sochařem. Dalším synem byl Robert (*1893†1974). V roce 1939 podepsali bratři Hildprandtové prohlášení české a moravské šlechty.

V roce 1948 byla Blatná rodu Hildprandtů zkonfiskována. Čtvrtý ze synů Ferdinanda, Bedřich Hildprandt (*1902†1981), se v době první republiky během návštěvy Etiopie seznámil s císařem Haile Selassiem. Když etiopský císař v roce 1959 navštívil Československo, vzpomněl si na barona Hildsprandta. Ten využil příznivé situace a odjel s císařem do Etiopie, kde žil od roku 1960 do roku 1974. Zámek Blatná dnes patří po restituci jeho manželce a dcerám.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Robert svobodný pán Hildprandt z Ottenhausenu (*1824 †1889), byl rakouský a český šlechtic z rodu Hlidprandtů z Ottenhausenu a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Patřily mu statky Blatná a Škvořetice. Od mládí se zajímal o zemědělské hospodaření, podnikl četné studijní cesty do zahraničí. Roku 1849 převzal po smrti obou rodičů správu panství. Roku 1857 se oženil s baronkou Augustou von Haugwitz. Působil jako velkostatkář v Blatné, kde se roku 1877 stal členem okresního výboru. Působil dlouhodobě jako okresní starosta v Blatné. Do funkce byl zvolen roku 1865. Po opětovném zvolení roku 1869 nebyl ovšem ve funkci potvrzen císařem. Do funkce se vrátil v letech 1880–1888. Byl prezidentem hospodářského spolku Píseckého kraje a členem správní rady České banky dobytek vzájemně pojišťující. V roce 1879 se stal členem zemské zemědělské rady. V jejím výboru zasedal až do své smrti. Zasazoval se o zvýšení kvality hospodářských škol v Čechách. Spoluzakládal hospodářskou školu v Písku. Byl dlouholetým členem Vlastenecké hospodářské společnosti pro království České. Zastával funkci ředitele Hypoteční banky v Praze.

Od mládí byl veřejně a politiky aktivní. Již v roce 1848 se svým postojem k českému státnímu právu dostal do pozornosti Karla Havlíčka Borovského. Účastnil se Slovanského sjezdu v Praze. Bojoval na barikádách a po porážce povstání se uchýlil zpět do Blatné.

V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Do sněmu se vrátil v zemských volbách roku 1870. Opětovně na sněm usedl po zemských volbách roku 1883. Zastupoval Stranu konzervativního velkostatku, která podporovala český národní a federalistický program. Náležel mezi její hlavní politiky.

Zemský sněm ho roku 1871 zvolil i do říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Na práci parlamentu se ovšem nepodílel a jeho mandát byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý. Od roku 1885 byl doživotním členem (jmenovaná horní komora Říšské rady).
Zemřel po delší chorobě v březnu 1889 na ochrnutí plic.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

 

Rod Hildprandt na webu Historická šlechta





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás