Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Monarchie je jediný systém, v němž je moc vykonávána pro společné dobro".“ Zobrazit celý citát »

Aristoteles *384 př. n. l. † 322 př. n. l.



Adlar – základní údaje

Rod Adlar – základní údaje

Pánové z Adlaru měli ve stříbrném poli svého erbu černou orlici s červenou zbrojí se zlatým perizoniem na prsou (ve tvaru půlměsíce).
Klenotem jsou tři pera stříbrné, černé, stříbrné. Přikrývadla černo-stříbrná.
(Autor erbu Jaroslav Tovačovský)

Název rodu

Páni z Adlaru

Původ rodu

odkud rod pochází ani původní sídlo je neznámé

Základní údaje

nejprve se objevuje na začátku 14. stol. jistý Plichta z Adlaru jenž se vyskytuje v okolí Žerotína, na konci téhož století se vyskytují Adlarové na Šumavě, kde mají statky v okolí Strážova. Později drží statky v Čechách i na Moravě např. Točník, Týřov aj.

Rodová sídla

Červený Hrádek
Obořiště
Osov na Podbrdsku (větev Osovská)
Rožďalovice
Stradonice
Tmáň
Zlonice (větev Valkounů)

Rodové větve

v 15. století se rozdělili na dvě větve:
Valkounové z Adlaru – vlastnili Obořiště, Červený Hrádek, Zlonice (severně od Slaného), Tmáň, Stradonice aj.
Osovští z Adlaru – nazývali se tak podle tvrze Osov na Podbrdsku – vymírají Danielem Osovským z Adlaru koncem 16. stol.

Příbuzná větev:

Vavákové z Adlaru – pozbyli roku 1639 šlechtického stavu a stali se poddanými. Drželi statek Vyšehořovice.

Titulatura rodu

Václav Jan Vojtěch byl v roce 1701 povýšen do panského stavu, avšak zároveň jím rod r. 1722 vymírá

Představitelé rodu

Bohuchval Bernard Valkoun z Adlaru – je známý svou stavební činnosti, okolo roku 1601 obnovil zlonickou tvrz i statek, manželka přežila jeho smrt o tři dny
Daniel Osovský z Adlaru, představitel osovské větve, která koncem 16. stol. vymírá
Plichtaz Adlaru – praotec rodu
Václav Jan Vojtěch († 1722), zařídil pro Zlonice městská práva i pořádání trhů, 1701 povýšen do panského stavu

Vývoj rodu

WIKIPEDIE

Páni z Adlaru jsou starý český a moravský rod. Jejich začátky jsou asi pokrevně spojené s pány ze Žirotína, dnes Žerotína (neplést s moravským rodem Žerotínů), čemuž by nasvědčovala i podobnost obou erbů.

V Přibíkově „Kronice české“ jsou zmínky o Plichtovi z Adlaru žijícím na počátku 14. století v okolí Žerotína. Na konci tohoto století pobývali na Šumavě, kde vlastnili statky okolo Strážova. V pozdější době měli statky v Čechách i na Moravě, patřily k nim např. Točník, Týřov a další.

V husitských válkách střídali svou přízeň mezi obě strany. Často sloužili v královských službách jako hejtmané, později i jako císařští radové, sudí apod. Habart držící hrad Týřov náležel ke katolické straně. Roku 1424 společně s Bedřichem z Donína a Janem ze Žďáru vytáhl k Praze s 154 koni. S Pražany se setkali u Vltavy, kde jich Habartova jednotka 24 zabila a 166 zajala a byli odvezeni na Týřov. Tam je držel, dokud je za výkupné 3000 kop nepropustil. Okolo roku 1601 obnovil Bohuchval z Adlaru zlonickou tvrz i okolní statek nacházející se severně od Slaného. Václav Jan Vojtěch získal pro Zlonice městská práva i právo na pořádání trhů. Roku 1701 jej povýšili do panského stavu, avšak právě jím rod roku 1722 vymírá.

Neexistují prameny, podle kterých by šlo určit jejich sídlo a nevíme ani, odkud pocházejí. Pravděpodobně se jedná o Adlar či Adlary.

Sňatky byli spřízněni s pány z Čachrova, z Mitrovic, z Říčan, s Valdštejny,Věžníky.

Zajímavostí je, že ke kořenům rytířů z Adlar se hlásil i známý písmák, Milčický rychtář František Jan Vavák. V 16. století nalézáme poděbradskou větev rytířů Vaváků z Adlar. Podle práce Jana Hellicha publikované ve „Věstníku kraje Poděbradského”, III./1900, nacházíme rodopis rytířů Vaváku z Adlar od roku 1515 – Karel Vavák zvaný Vyšerovický a další genealogické údaje Hellichem uvedených. V roce 1639 zanikne Vavákům titul i erb, když rytíř Karel Vavák z Adlar (praděd známého Milčiského rychtáře Fraňka Vaváka) prodal statky ve Vyšerovicích, koupil statek v Pečkách s jedním lánem rolí a pojal za manželku sirotka selskou dívku a stal se poddaným poděbradského panství. Rodový archiv shořel roku 1750 při požáru, rodokmen vlastnoručně psaný Františkem Janem Vavákem datovaný 5.5.1808 uložen do Musea království Českého jeho synem Vojtěchem. Jejich potomci žijí dodnes.

Erb

Ve stříbrném štítě černá rozkřídlená orlice se zlatou sponou a červenou zbrojí. Zlatě korunovaná hrncová helma s černo-stříbrnými přikryvadly. Klenot – stříbrné, černé a stříbrné pštrosí péro.

Jméno

Jméno rodu mohlo být vytvořeno buď na základě jejich sídla (pravděpodobně Adlar či Adlary) nebo podle orlice (německy Adler), kterou měli ve znaku.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Adlaru, starožitný rod český, kterýž nosil na štítě stříbrném orlici (něm. Adler) barvy černé s pružinou (měsícem) zlatou, shoduje se tím docela s pány ze Žerotína, s nimiž byli Adlarští jedné krve (viz Orlice, Vlastislavici). Jako klenot měli tři péra.
Původiště jejich byl nějaký Adlar neb Adlary, jejž pojmenovali po znaku svém, ale kde ležel, nepodařilo se posud vypátrati.
Praotec jejich Plichta z Adlaru (1320) měl jméno u pánův Žerotínských dědičně a seděl ještě někde v okolí Žerotína. Ke sklonku XIV. st. seděli pod Šumavou na rozličných statcích. V l. 1386-1393 držel Valkoun z Adlaru. Viteň a čásť Strážova. Jako držitelé těch dědin připomínají se r. 1410 Jan Valkoun a bratr jeho Vilém. Onen v tehdejších bojích vynikal jako horlivý stranník kališníkův; při míření Starého a Nového města pražského zvolen byl za jednoho z mocných oprávců (1422). Zemřel asi r. 1437, kdež se sirotci po něm na Táboře připomínají.
Starší syn Jan (1438 až 1454) přiženil se skrze manželku svou Maruši ke statku radimskému, r. 1448 bojoval s bratrem svým při dobytí měst pražských a držel potom s jednotou poděbradskou. Bratr jeho Zikmund, jinak Valkoun řečený, držel Jeseník (1451), ale od r. 1454 vyskytuje se v držení Dětenic a ku sklonku života svého nabyl Rožďalovic. Ještě r. 1470 uvádí se mezi pány a vladykami kraje boleslavského.
Potomci jeho nazývali se Valkouny z Adlaru.
Mstidruh z Adlaru (1409-1438) byl čeledínem u krále Václava a seděl na Kladrubci, ale měl také nějaké zboží na Moravě; později byl pánem na Zvoliněvsi a r. 1434 prodal Plotiště se Slatinou. Dcera jeho Dorota prodala r. 1445 plat svůj na Slatině.
Mstidruhův syn Habart stál věrně ke straně katolické a ke králi Zikmundovi, jenž mu zapsal r. 1420 některé vesnice kláštera sedleckého. Držel hrad Řebřík r. 1427, pak, jak se zdá, opatroval Točník, r. 1430 byl pánem na Týřově a Kožlanech. Po r. 1434 není po něm památky.
Zdá se, že od něho pochází druhá větev, která se nazývala Osovskými z Adlaru

a)
Z Valkounův připomínají se r. 1470 bratří Jindřich, JaroslavVáclav, synové Janovi, z nichž vládl Václav až do r. 1506 na Rožďalovicích.
Od některého z nich pocházeli bratří Zikmund (1532-1574), Bohuše a Jan (†1545), kteří se r. 1538 rozdělili; Zikmund první z rodu svého přestoupil k jednotě bratrské a r. 1545 manželství své potvrditi dal knězem bratrským. Ač tomu příbuzní jeho odporovali, přece při té víře vytrval a s těmi pány se spolčoval, kteří odpírali r. 1547 králi Ferdinandovi. Byv proto pohnán před soud, přijat jest na milost, ano ke sklonku života svého stal se hejtmanem kraje vltavského. R. 1550 nabyl Obořiště, později některých menších statkův a konečně se stal po ujcích svých Břekovcích z Ostromeče pánem na Červeném Hrádku. Ženat byl dvakráte s Eliškou z Týna a Mandalenou z Říčan; druhé manželce své odkázal r. 1571, dětí nemaje, Červený Hrádek, strýcům svým VáclavoviJiříkovi a jiným příbuzným peníze.
Dotčený Jiřík a strýcové (synovci ?) jeho Václav, Vilém a Oldřich prodali před r. 1541 zboží Vrutické a Třebošnické, ale podrželi statek Vlčí Pole, který ujal od nich Jiřík splativ jim díly.
Statek ten drželi potom bratří Václav mladší (1568-1594), Jaroslav (1568) a Zikmund (1568-1573). První z nich zemřel před r. 1600 nezůstaviv z dvojího manželství s Barborou z Valdštejna a Zikonií z Liběchova dětí.
Z dotčených tří strýcův žil Oldřich ještě roku 1570, prodav tehdá ves Bělou. Starší jeho bratr Václav oženiv se s Annou z Kuřího vešel v spoludržení zboží Zlonického a dal r. 1564 slíti velký zvon pro kostel tamtéž. Býval dvorským sudím královských měst a často a rád sloužil arciknížeti Ferdinandovi. Zemřel některý rok potom. Z dcer jeho vdala se Mandalena za Václava mladšího Věžníka z Věžník (1570), druhá za Adama Glace ze Starého Dvoru a na Klíši (+1588).
Syn jeho Jan rozdělil se r. 1576 smateří svou a nechav jí zboží Bratkovského, podržel Zlonice s tvrzí Stafem, kterou otec jeho dal znova vyzdvihnouti. Oženil se s Lidmilou Vlkovnou z Kvítkova a dobře hospodaře koupil r. 1581-1582 statek Račiněves, ale zemřel záhy, zůstaviv dítky nezletilé. Máti a poručnice jejich přikoupila Bakovy, Paleček a Čeradice.
Když syn Bohuchval let svých došel, ujal statek Zlonický (1601) a obnovil zdejší tvrz opět opustlou. Byl pán velice vzdělaný a pobožný, po něm zůstala ve Zlonicích jen blahá paměť. R. 1609 přikoupil ves Poštovice, potom se stal cís. radou a hejtmanem kraje slanského a dovedl toho, že poddaní jeho na Zlonicku přestoupili opět k víře katolické; r. 1616 vyzdvihl novou faru tamtéž, kteréž učinil hojné nadání. Ačkoliv pro víru svou roku 1619 nemalá příkoří snášel, přece vykonal přísahu podlé snešení stavů o zavržení krále Ferdinanda II. a zvolení Bedřicha Falckého, pročež odsouzen jest r. 1622 k manství, ale na přímluvy vzácných pánů a pro zásluhy své o víru katolickou ponechán jest při svých dědičných statcích. Za pardon daný uvolil se dáti pokutu 3000 zl. rýn., kteréž ku zřízení kovového krucifixu na mostě pražském měly se vynaložiti, k čemuž však došlo teprv r. 1657. Z konfiskace koupil statky Bilichov, Křovice, Tmáň a vinici při Vražkově. R. 1624 obnovil kostel v Račiněvsi, r. 1632 trpěl mnoho za vpádu saského. R. 1643 pojistil kostelu zlonickému 2500 zl. na některých svých vesnicích.
Stářím jsa sklíčen, odevzdal r. 1652 panství Zlonické synu svému Janovi Jaroslavovi, jehož byl zplodil s Maří Annou Sluzskou ze Chlumu (†1630, 27. dub.), daroval vnuku svému ves Uhy, 9000 zl. k záduší zlonickému a statky Vražkov a Straškov karmelitánům na Malé Straně. Zemřel r. 1653 dne 12. (22?) září.
Syn jeho Jan Jaroslav býval po kolik let hejtmanem kraje slanského a při smrti otce svého cís. radou, byl ženat po druhé s Esterou Kateřinou Vratislavovnou z Mitrovic (†1689, 27. listop.) a zemřel r. 1663 dne 21. června.
Syn jeho Bohuchval Bernart došed let svých (1660) uvázal se v Zlonice, Poštovice, Stradonice, Želevčice a Bakov, byl cís. radou a soudcem zemským, učinil u karmelitánů na Malé Straně fundaci na 600 mší ročních za sebe a předky své a zřídiv si pohřeb v kostele sv. Tomáše tamtéž, zemřel r. 1693 dne 1. srpna. Manželka jeho Eliška Maximiliana Konická z Čachrova zemřela t. r. dne 4. srpna zůstavivši peníze na založení špitálu v Zlonicích.
Syn jejich Václav Jan Vojtěch dokončiv studia právnická, vydal se na cestu do cizích zemí (1694), povýšen jest r. 1699 na soudce zemského a býval pak hejtmanem kraje slanského. Na císaři Leopoldovi vymohl toho, že jest povýšen r. 1701 dne 27. ledna do stavu panského, Zlonickým pak zjednal, že obdrželi práva městská, znak a 2 výroční trhy. Koupil sice Zruč (1702), kterou nedlouho potom prodal, a zadlužil se potom tak, že nemohl panství Zlonického udržeti. Prodal je r. 1708 Norbertovi hrab. Libšteinskému z Kolovrat a držel potom statky Hokov a Nový Dvůr, jež odkázal pořízením svým (1713) manželce své Marii Klaudii z Aldringen a do rodu jejího, však aby přijal jméno a znak Valkounů. Zemřel r. 1722 bezdětek, tak že jím čacký tento a jazyka svého přirozeného milovný rod vyhasl.

b) Osovští z Adlaru. nazývali se tak po tvrzi a vsi Osovu v Podbrdsku, kterýž prodali r. 1504 Jindřich, Kateřina, Zikmund, Petr, Kateřina, Anna, Johanka, Jiřík a Vilém.
Jiřík Osovský z Adlaru seděl potom na Kdýčině, koupil r. 1527 několik vesnic ve Vltavsku, zápisně zdědil statek Chodov a byl pak místosudím kr. Č. Dcery jeho a syn Adam vešli po r. 1543 v držení Nedražic, kteréž jim strýc jejich Albrecht z Otradovic, manžel Anny Osovské z Adlaru., odkázal.
Po Jiříkovi zůstala vdova Cecilie z Valdšteina (1563). Petr O. z Adlaru (roku 1537-1544) býval sudím dvorským měst královských a Jan O. z Adlaru. držel r. 1551-1552 ves Bělavu.
Daniel O. z Adlaru došel roku 1572 let svých a seděl roku 1596 na dvoře v Miroticích. Sestra jeho Veronika, vdaná za Jana Onšovského z Onšova, zemřela již před rokem 1586. V XVII. věku nenašli jsme zmínky o této větvi.

Sčk.

Rod Adlar – základní údaje na webu Historická šlechta

Zobrazit všechny související články





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás