Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Úvahy dr. Otty Habsburského o budoucnosti Evropy před 26 lety. „Když bylo před dvěma sty lety v důsledku Francouzské revoluce oznámeno, že Bůh je mrtev nebo že nikdy nežil, začala až dosud největší krize lidstva. Ta vyústila ve 20. století ve zřízení koncentračních táborů nacionálního socialismu a komunistických gulagů… “ Zobrazit celý citát »

Dr. Otto Habsburský, Úvahy o Evropě, 1993



Aichelburg – základní údaje

Rod Aichelburg – základní údaje

Popis erbu:
Čtvrcený štít s polceným středním štítkem. V jeho pravé zlaté polovině nahý černoch držící v pravici větévku se třemi žaludy v přirozených barvách a levici se opírá o bok. Levá polovina třikrát černo-zlatě polcena. 1. a 4. pole hlavního štítu polceno. Ve vnějších zlatých polovinách dovnitř obrácený černý gryf se zlatou korunou a zbrojí.
Ve vnitřních červených polovinách dvě stříbrná šikmá břevna, mezi nimiž jsou dvě stříbrné šikmé routy. Ve 2. a 3. poli je uprostřed červené zdi s cimbuřím a střílnami červená, špicí zakončená věž s uzavřenou branou a dvojitým cimbuřím nad okny.
Na štítě hraběcí koruna.
Klenoty zprava:
1. zlomeným šípem šikmo prostřelený trup tureckého vojáka s hlavou pokrytou dle zvyku janičárů na jehož černém, zlatě lemovaném a červeně podšitém oděvu je zlatý lev; pokryvadla modro-stříbrná.
2. červená věž ze štítu mezi stříbrně a červeně dělenými otevřenými křídly; pokryvadla červeno-stříbrná.
3. černá orlice mezi buvolími rohy. Pravý je červeno-stříbrně dělený se stříbrným a dvěma černými pery. Levý je zlato-černě dělený se zlatým a dvěma černými pery; pokryvadla červeno-stříbrná.
4. rostoucí černoch ze štítu; pokryvadla černo–zlatá.
5. přirozené sloní choboty, ve kterých jsou zasunuta dvě a mezi nimi třetí červené válečné kladivo; pokryvadla červeno-stříbrná.
6. stříbrný sloup obtočený zelenou vavřínovou ratolestí; pokryvadla červeno-stříbrná.
7. trup korunovaného krále ve spodním červeném a svrchním zlatém, hermelínem lemovaném oděvu;
pokryvadla modro-stříbrná.
Štítonoši: dva stříbrní rytíři v plné zbroji s otevřeným hledím a červenými chocholy na přilbách.
Pravý drží zlatý dřevec s červeným, zlatými třásněmi zdobeným praporcem. Na něm stříbrný nápis PROBITATE.
Levý drží stejný praporec s nápisem ET SOLERTIA. Heslo: DE DEO AUXILIUM.

Název rodu

Z A NA AICHELBURGU / VON UND ZU AICHELBURG

Heslo rodu

DE DEO AUXILIUM

Původ rodu

Původně korutanská rodina.
03.09.1500 – Kryštof Viertaller získal léno Aichelburg.
16.02.1501  – povýšení do šlechtického stavu a potvrzení jména Aichelburg.
08.10.1655 – říšský stav svobodných pánů s titulem “Freiherr von und zu Aichelburg, Herr zu                                             Potendorf (Bodenhof) und Greiffenstain”.
03.02.1878 – povýšení do hraběcího stavu.

Českou větev založil hrabě Alfons Gabriel (*14.4.1795 † 5.2.1860).
Rod dnes rozšířen v Čechách, Rakousku, Maďarsku, Německu a v Itálii, kde se píše di Aichelburg a je abecedně veden pod D.

První zmínka

První zaznamenaný předek je pravděpodobně Georg Viertaller, který zemřel roku 1468.

Stručný vývoj rodu

Rodu se dostalo prudkého společenského vzestupu. Roku 1507 bylo Kryštofovi potvrzeno šlechtictví, rodu 1627 byl rod povýšen do panského stavu a dvě linie žijí od roku 1787 ve stavu hraběcím. Kromě svých původních statků získal rod značný majetek také v Uhersku a Čechách.

Titulatura

Část rodu žije od roku 1627 v panském stavu, dvě linie (rakouská a uherská) od roku 1787 ve stavu hraběcím.

Větve rodu

bodenhofská linie – ve stavu svobodných pánů
zosseneggská linie – ve stavu svobodných pánů
bichlhofská linie – ve stavu svobodných pánů
rakouská (česká) linie – v hraběcím stavu
uherská linie – v hraběcím stavu

Představitelé rodu

Vladimír hrabě Aichelburg (*1838  † 1911), podporovatel českých vlasteneckých aktivit.

Artur Ludvík von Aichelburg (*1873 † 1936) – syn Vladimíra, manželka Marie Vaníčková (*1876 † 1962)

Vladimír Aichelburg (* 1945) – současný držitel zámku Neustupov

Rodová sídla

Badenhof, Bischlhof, Lázně Bělehrad, Maršov, Neustupov, Zossenegg, atd.

Vývoj rodu

♣♣♣

Petr Mašek: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezku

Původně korutanská rodina. Kryštof Vierstaller získal roku 1500 léno Aichelburg, byl povýšen do šlechtického stavu a bylo mu potvrzeno jméno Aichelburg. V 17. století byl rod povýšen do říšského stavu svobodných pánů, v roce 1787 do hraběcího stavu. Rod se rozdělil na českou a uherskou linii. Další tři linie rodu s několika větvemi žily ve stavu svobodných pánů mimo české země. Pouze baron Franz Aichelburg-Labia (*1856 † 1927) působil v polovině 80. let 19. století jako okresní komisař v Zábřehu na Moravě a ve Znojmě a jeho jediná dcera Franciska (*1883) se narodila v Brně. Hrabata Aichelburgové přišli do Čech v první polovině 19. století, kdy sňatkem získali panství Maršov, o něco později zakoupili východočeské Lázně Bělohrad a nakonec Neustupov. Do života české společnosti se plně zapojil Vladimír Aichelburg (*1838 † 1911), který podporoval různorodé aktivity českého národa, zvláště divadelnictví, ale byl i velitelem hasičské jednoty “Proud” na Slapech. Jeho bratr Zdenko (*1842 † 1909) vlastnil statek Tošenovice na Těšínsku. Vladimírův syn Artur Ludvík, majitel Neustupova (*1873
† 1936), se na počátku 20. století oženil s Marií Vaníčkovou (*1876 † 1962), herečkou Národního divadla, která vystupovala na veřejnosti pod divadelním jménem Marie Hilbertová. Blízkými příbuznými Aichelburgů se tak stala rodina režiséra Jaroslava Kvapila. Tímto se původně německý rod Aichelburgů vkořenil do českého prostředí a způsobil jazykovou proměnu rodu. I následující sňatky této větve rodiny se odehrávaly v rozměrech české společnosti. Za druhé světové války utrpěla rodina díky svým aktivitám četné perzekuce ze strany nacistů, což se opakovalo i v padesátých letech ze strany komunistů. Majetek byl rodu po roce 1989 restituován. Současným představitelem rodu je hrabě Vladimír (*1945), který první polovinu života strávil v Čechách. Díky svému třídnímu původu se mohl pouze vyučit opravářem elektrických přístrojů a až v rakouské emigraci vystudoval historii a pracoval v Muzeu arcivévody Františka Ferdinanda v rakouském Arstettenu. Specializuje se na dějiny rodu Habsburg-Lothringen a dějiny jachtingu a lodí.

 

Ottův slovník naučný

z Aichelburga, rodina hrabat a svobodných pánů, z Frank pocházející a nyní v Rakousku a v Uhrách usedlá, odvozuje tady původ svůj od Krištofa Vierstallera, jemuž propůjčeno bylo 3. září 1500 v léno panství Aichelburg v Korutanech.
Hrad Aichelburg jest dávno v rozvalinách; ku panství tomu příslušejí statky Badenhof (slov. Na Bodnje), Bischlhof (Na Bezenicach) a Zossenegg, kteréž posud potomkům Krištofovým náležejí. Šlechtictví Krištofovo potvrzeno císařem Maxmiliánem I. 4. čna 1507; 12. ún. 1627 povýšen rod do stavu svob. pánů v říši německé a v dědičných zemích rakouských; 3. ún. 1787 byl cís. rada Ferdinand z A. povýšen na hraběte v Rakousku a 31. srp. 1843 diplomován hrabě František na magnáta uherského.
Rod dělí se nyní v linii svobodných pánů, která jsouc v Korutanech usedlou rozvětvila se v svob. pány na Bodenhofě (náčelníkem jest svob. pán Jan, nar. 8. března 1814), na Zosseneggu (náčelník svob. pán Egon, nar. 1872) a na Bichlhofě (náčelník svob. pán František, nar. 1808).
– Linie hraběcí kvete ve dvou větvích: rakouské a uherské. Náčelníkem větve rakouské jest hrabě Karel Volfgang, nar. 6. března 1826, c.k. komoří; náčelníkem větve uherské jest hrabě František Rudolf Mikuláš Ant., nar. 3. květ. 1832, magnát uherský, c.k. komoří. – Z rakouské větve hraběcí oženil se hr. Alfons Gabriel (nar. 14. dub. 1795 – +5. ún. 1860), c.k. komoří, r. 1821 s Josefou Žofií roz. hraběnkou ze Schaaffgotsche, dědičkou panství maršovského v Čechách, načež od svekruše své Antonie hraběnky ze Schaaffgotsche, provdané za Antonína barona ze Stillfriedu, koupil r. 1843 za 520.000 zl. stř. panství bělohradské v kraji bydžovském. S první manželkou Josefou Žofií zplodil Alfons Gabriel syna Marii Arthura (*1829 – + 1855), nadporučíka, jenž se oženil s Marií Virginií, roz. Cecinkarovou z Birnic, majitelkou statku Domoradic. Z druhého manželství s Pavlinou roz. Erbenovou pošli synové: Alfred (od r. 1865 ženatý s Marií Ludmilou, roz. hrab. z Rumerskirchu), jenž r. 1888 koupil od hr. Františka z Rumerskirchu statek Dolní Teplice v okresu polickém za 420.000 zl.; a hr. Zdeněk (nar. 1841), c.k. setník ve vojště, který jest majitelem statku Dolních a Středních Tošoňovic s Dobraticemi v Rak. Slezku.

POPIS ERBU – Původní znak rodinný byl štít, v jehož pravém zlatém poli spatřuje se mouřenínka, držící v pravici větvičku se třemi žaludy; v levém poli zlatém spatřují se čtyři kolmé černé štrychy. Původní tento znak nalézá se také na rozhojněném znaku hraběcím.
– Ve znaku svém mají hrabata z A. rozčtvercený štít hlavní s přeloženým na něm štítkem středním, na kterém se spatřuje původní znak A-gů. První a čtvrté pole hlavního štítu jest rozštěpeno; v pravé, zlaté polovici nalézá se korunovaný černý noh ku středu hledící; v druhé, levé červené polovici spatřují se položené dvě routy mezi dvěma šikmými břevny, vše barvy stříbrné. Druhé a třetí pole jest stříbrné a v každém červená zeď hradební s cimbuřím a střílnami, uprostřed věž s branou zavřenou a s cimbuřím a střechou o dvou patrech. Nad štítem sedmero korunovaných helmic s přikryvadly. Z 1. přílby vyrůstá černoška; na 2. přiíbě jsou dva rohy bůvolí, mezi těmi orlice; na 3. přílbě jsou klenotem dva bílé rohy bůvolí, z jejichž konců či otvorů, pak ze středu tam, kde se sbíhají, vyniká po červené lopatce; na 4. přílbě jsou dvě křídla orlí, mezi nimiž spatřuje se červená věž s cimbuřím; na 5.přílbě jest bílý sloup ověnčený; na 6. přílbě muž s čepicí opeřenou na hlavě a zlatým lvem na prsou; klenotem nad 7. přílbou jest muž korunovaný v zlatém kabátci. Po stranách štítu stojí co strážci dva oděnci v plné zbroji a v plátovém brnění jednou rukou štít, v druhé pak po praporci s hrotem a třapci, barvy červené se zlatým lemem a třepením. Praporek pravý nese bílý nápis:>>Probitate<<, levý pak :>>et solertia<<.
(Ottův slovník naučný)

Wikipedie

Aichelburgové jsou šlechtický rod původem z Korutan. Roku 1500 získal Kryštof Viertaller léno Aichelburg a současně s tím byl povýšen do šlechtického stavu. V 17. století rod získal povýšení do říšského stavu svobodných pánů a v roce 1787 do stavu hraběcího. Hraběcí rod se poté rozdělil na českou a uherskou větev. Rod žije dodnes.

V první polovině 19. století začala přítomnost Aichelburgu v českých zemích, když vyženili panství Maršov. Majetková základna se dále rozšířila zakoupením Lázní Bělohrad a Neustupova. České větev Aichelburgů se brzy vžila do českých poměrů. Za německé okupace za druhé světové války byl rod perzekvován, stejně tak jako za následného komunistického režimu. Jejich majetek byl zestátněn, avšak v roce 1989 v restitucích vrácen.

Rod Aichelburg – základní údaje na webu Historická šlechta

Zobrazit všechny související články





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2021  |  O nás