Šlechtické citáty:
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou
Orlík, sídlo SchwarzenbergůOsobnosti
Baillet-Latour, René *1878 † 1970
6. 3. 2018 | Janečková, Dana | Osobnosti
René Josef hrabě Baillet de Latour (*18.10.1878 Tábor † 16.8.1970 Radenín) pocházel ze španělsko-nizozemského šlechtického rodu, jehož jedna větev se v 19. stol. usadila i v Čechách. Otec Reného hrabě Jindřich Josef byl majitel panství Radenín, matka byla Helena baronka Rieger z Riegershofenu. René byl signatářem Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939, které po zveřejnění 7.9.1939, podepsalo 85 členů z 33 rodů zemské šlechty.
Baillet-Latour, Theodor *1780 † 1848
20. 11. 2013 | Redakce | Osobnosti
Theodor František hrabě Baillet de Latour (*15.6.1780 † 6.10.1848) byl rakouský důstojník, politik a ministr války. Pocházel ze staré belgické šlechtické rodiny. Jeho otec byl polní maršál, vrchní polní zbrojmistr a dvorský vojenský rada Maximilian Baillet von Latour. Theodor vystudoval vojenskou akademii ve Vídni. Roku 1805 získal hodnost majora, v roce 1814 hodnost generálmajora a v roce 1846 vrchního polního zbrojmistra.
Battaglia, Quido Julius *1873 † 1962
11. 3. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
Quido Julius baron Battaglia (*29.10.1873 Bratronice † 29.4.1962 Bratronice) byl signatářem "Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939", které po zveřejnění 7. září 1939, podepsalo 85 členů české zemské šlechty z 33 rodů. Na obrázku s manželkou Gizelou rozenou Lehner-Bolzani, s kterou se oženil 6.7.1909 ve Vídni.
Bavorská, Augusta Sofie *1624 † 1682
18. 6. 2020 | Redakce | Osobnosti
Manželka 2. knížete z Lobkowicz a vladaře domu lobkowiczského Václava Eusebia Lobkowicze, vévody zaháňského.
Bechinie, Emanuel Adolf II. *1894 † 1966 (72)
8. 5. 2022 | Jan Drocár | Osobnosti
Emanuel Adolf II. baron Bechinie z Lažan pocházel starého českého šlechtického rodu Bechinieů z Lažan původem ze Slezska. Statek: Jihlava.
Bechinie, Emanuel Adolf III. *1929 † 2019 (90)
8. 12. 2019 | Jan Drocár | Osobnosti
MUDr. Emanuel Adolf III. baron Bechinie z Lažan, který se narodil 30.7.1929 v Jihlavě, byl v Čechách posledním mužským členem starého českého šlechtického rodu původem ze Slezska. Zemřel po dlouhé nemoci 27.11.2019 ve svých devadesáti letech.
Bechinieová, Ivonne *1963 † 2022 (59)
10. 4. 2022 | Jan Drocár | Osobnosti
Ve věku 59 let zemřela ve středu 6.4.2022 JUDr. Yvonne Emanuela Bechinieové, potomek jednoho z nejstarších českých rodů původem ze Slezska.
Belcredi, Antonín *1744 † 1812
3. 4. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
Antonín (Antonio) Belcredi (*15.2.1744 Pavia † 14.1.1812 Brno) byl mladším synem Pia de Belcredi (*1711 † 1776) a původně žil se starším bratrem Gasparem na zámku Montalto – Pavese jižně od Pávie, jako vnuci lombardského markýze. Starší Gasparo zdědil podle pravidla prvorozenectví rodový majetek, zatímco Antonia jako druhorozeného rodový majetek míjel a on se proto rozhodl hledat svou příležitost v Čechách, respektive na Moravě.
Belcredi, Egbert *1816 † 1894
24. 5. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
Egbert hrabě Belcredi (*2.9.1816 Jimramov † 11.10. 1894 Líšeň) pochází z moravského šlechtického rodu Belcredi. Je považován za nejvýznamnějšího moravského politika 19. století a velmi všestrannou osobností po stránce politické, hospodářské i kulturní. Stal se příznivcem českého státního práva. Byl vůdcem moravských státoprávních konzervativních politiků.
Belcredi, Jindřich *1902 † 1973
6. 4. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
Jindřich Belcredi (*1.1.1902 Líšeň † 31.5.1973 Vídeň) byl signatářem "Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939", které po zveřejnění 7. září 1939, podepsalo 85 členů české zemské šlechty z 33 rodů.Richard se narodil jako syn tajného rady, poslance říšské rady a moravského zemského sněmu, Ludvíka Egberta hraběte Belcrediho (*4.2.1856 Znojmo † 6.9.1914 Líšeň) a jeho manželky (sňatek 15. červenec 1885 Ullstadt) Marie baronky von und zu Franckenstein (*25.12.1859 Mnichov † 9.8.1938 Gmunden).
Belcredi, Karel Jiří *1893 † 1972
2. 4. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
Karel Jiří hrabě Belcredi (*24.9.1893 Líšeň † 18.9.1972 Vídeň) byl jedním ze signatářů tří šlechtických deklarací, kterými se v době bezprostředního ohrožení vlasti nacismem, v letech 1938 a 1939, zástupci rodů české zemské šlechty jednoznačně postavili za český národ, jeho jazyk a zemi. První deklaraci předalo 12 šlechticů prezidentu Edvardu Benešovi 17.9.1938, druhou 24.1.1939 prezidentu Emilu Háchovi a v září 1939 signovalo třetí deklaraci už 85 šlechticů z 33 rodů.
Belcredi, Ludvík Egbert *1856 † 1914
9. 1. 2022 | Jan Drocár | Osobnosti
JUDr. Ludvík Egbert hrabě Belcredi - 1884 c. a k. komoří, 1910 tajný rada, poslanec říšské rady a moravského sněmu, 1908 komtur s hvězdou řádu Františka Josefa; statky: Jimramov, Líšeň
Belcredi, Richard *1891 † 1956
2. 4. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
Richard hrabě Belcredi (*11.8.1891 Líšeň † 20.8.1956 Bad Tölz) byl signatářem "Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939", které po zveřejnění 7. září 1939, podepsalo 85 členů české zemské šlechty z 33 rodů.Richard se narodil jako syn tajného rady, poslance říšské rady a moravského zemského sněmu, Ludvíka Egberta hraběte Belcrediho (*4.2.1856 Znojmo † 6.9.1914 Líšeň) a jeho manželky (sňatek 15. červenec 1885 Ullstadt) Marie baronky von und zu Franckenstein (*25.12.1859 Mnichov † 9.8.1938 Gmunden).
Belcredi, Richard Mořic *1926 † 2015
12. 1. 2016 | Redakce | Osobnosti
JUDr. Richard Belcredi se narodil v roce 1926 v Brně-Líšni. Pochází z významného šlechtického rodu, který v roce 2010 oslavil své tisící narozeniny. Po komunistickém puči všichni členové jeho rodiny emigrovali a všechen majetek jim byl zkonfiskován. Zůstal jen bratr Ludvík, který byl poslán do tábora nucených prací a do konce života byl pro svůj původ a rodový majetek ponižován komunistickým režimem. Richard Belcredi se stal v Mnichově redaktorem Rádia Svobodná Evropa, pracoval v něm třicet let.
Belcrediová, Marie Terezie *1922 † 1978
9. 1. 2022 | Jan Drocár | Osobnosti
Marie Teresie hraběnka Belcrediová byla dcerou Karla Jiřího hraběte Belcrediho a Terezie hraběnky Kálnoky z Köröspataku. Provdala se 29.6.1949 v Paříži za Jana Nep. prince Lobkowicze s nímž měla syna a dvě dcery.
Bořek-Dohalský, Antonín *1944 † 2017
15. 11. 2017 | Redakce | Osobnosti
V neděli 12. listopadu 2017 zemřel v Lysé nad Labem Antonín hrabě Bořek-Dohalský, potomek dvou významných šlechtických rodů - Bořek-Dohalských a Thurn-Taxisů. Velkou část života strávil v zahradním domku na zámku v Lysé. Od roku 2010 byl členem Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách.
Bořek-Dohalský, František *1887 † 1951
27. 8. 2018 | Janečková, Dana | Osobnosti
Byl hrabětem z rodu Dohalských, jejichž kořeny sahají až do 15. století. Vystudoval gymnázium a Právnickou fakultu české univerzity, titul JUDr získal v roce 1910.Oženil se dvakrát, poprvé s Miladou Krafferovou, s níž měli syny Jiřího (*18.2.1914 Domažlice) a Miroslava (*9.1918). Po smrti manželky Milady se František oženil podruhé s Věrou Baxantovou. Působil jako diplomat na velvyslanectví v Londýně a poté jako legační rada ve Vídni.
Bořek-Dohalský, Jiří *1914 † 1990
27. 8. 2018 | Janečková, Dana | Osobnosti
Kořeny rodu Dohalských sahají až do 15. století. Jiří vystudoval práva a působil jako odborový rada v kanceláři prezidenta Edvarda Beneše. V roce 1950 byl zatčen a uvězněn na Ruzyni – byl obviněn ze špionáže a velezrady a v roce 1951 odsouzen na 17 let. Ve vězení byl na Borech, v Jáchymově a v Příbrami. V roce 1958 v Leopoldově. Po amnestii v roce 1960 byl z vězení propuštěn. Po propuštění pracoval zpočátku jako skladník a po roce 1968 byl rehabilitován a mohl pracovat jako podnikový právník.
Bromovský, Josef st. *1841 † 1911
27. 2. 2023 | Jan Drocár | Osobnosti
Josef Bromovský byl rakouský a český podnikatel a politik, na konci 19. století poslanec Českého zemského sněmu, na přelomu století poslanec Říšské rady.
Bruntálský z Wrbna, Rudolf Jan *1761 † 1823
4. 11. 2023 | Jan Drocár | Osobnosti
Proslul především jako zakladatel železáren v Komárově, angažoval se i v obrozeneckých aktivitách v Čechách, kromě toho zastával posty u císařského dvora ve Vídni a získal Řád zlatého rouna. Byl spoluzakládajícím členem Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách a stál také u zrodu Národního muzea.
Bubna-Litic, Adam *1927 † 2016
12. 1. 2016 | Jan Drocár | Osobnosti
Adam Vít hrabě Bubna-Litic (*14.8.1927 Villa Meran u Semmeringu † 10.1.2016 Praha) pocházel ze starobylého českého šlechtického rodu Bubnů z Litic. Po komunistickém převratu odešel do australského exilu a do vlasti se mohl vrátil až po roce 1989. V roce 1992 se sestrou Eleonorou restituoval rodový majetek konfiskovaný rodu v roce 1948. Adam nejdříve hospodařil na doudlebském zámku a poté od roku 2005 až do své smrti spravoval hornojelenskou část rodového majetku.
Bubna-Litic, Eleonora (provd. Dujková) *1929 † 2018
30. 6. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
Eleonora hraběnka Bubna-Litic provdaná Dujková (*24.4.1929 Vídeň † 29.6.2018 Praha) pocházela ze starobylého českého šlechtického rodu Bubnů z Litic.. V roce 1992 spolu s bratrem Adamem restituovala v roce 1948 rodu komunistickým režimem konfiskovaný majetek. Eleonora poté od roku 2005 až do své smrti spravovala jeho doudlebskou část. V roce 2009 vydala životopisnou knihu "Vzpomínání".
Bubna-Litic, Ferdinand Josef *1794 † 1861
1. 10. 2019 | Jan Drocár | Osobnosti
Ferdinand Josef hrabě Bubna-Litic pocházel ze starobylého českého rodu Bubna-Litic. Roku 1827 se oženil Amálií Kreimelovou (*1807 † 1900). Koncem prosince téhož roku se jim narodila dcera Ludmila (*1827 † 1866), pozdější manželka Ladislava hraběte Serényiho. Po dvou letech přišel na svět syn Otakar (Ottokar) František (*1829 † 1881) a poté s výrazným odstupem Kamila (*1840 † 1916?), provdaná 27.6.1868 v Doudlebách nad Orlicí za Viléma Františka Peinlicha von Immenburg.
Bubna-Litic, Michael *1864 † 1949
28. 9. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
Český šlechtic pocházející ze starodávného šlechtického rodu Bubna-Litic. V roce 1882 složil maturitní zkoušku na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a na podzim téhož roku se stal posluchačem právnické fakulty pražské Karlo-Ferdinandovy university. V roce 1885 svá studia ukončil a stal se ročním dobrovolníkem 13. dragounského pluku prince Evžena....Majitel majorátu Doudleby nad Orlicí - Horní Jelení Společně se synem Michaelem podepsal "Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939", které po zveřejnění 7. září 1939, signovalo 85 členů české zemské šlechty z 33 rodů.
Bubna-Litic, Mikuláš *1897 † 1954
27. 9. 2018 | Janečková, Dana | Osobnosti
Mikuláš hrabě Bubna-Litic *14.6.1897 Doudleby nad Orlicí † 17.8.1954 Graz) byl šlechtic a politik ze staročeského rodu Bubna-Litic.. Studoval na Akademickém gymnázium a poté na Malostranském gymnáziu v Praze. Za 1. světové války sloužil v rakousko-uherské armádě u dragounů. Později se věnoval správě svého panství Doudleby-Jelení, které proměnil na vzorný zemědělský statek. V roce 1939 podepsal prohlášení české šlechty. Byl ministrem zemědělství v Eliášově protektorátní vládě.
Bubna-Litic, Ottokar *1829 † 1881
1. 10. 2019 | Jan Drocár | Osobnosti
Ottokar hrabě Bubna-Litic pocházel ze starobylého českého šlechtického rodu Bubnů z Litic. Byl c.k. nadporučík, v letech 1863 - 1881 byl v pořadí 8. majitel majorátu Doudleby nad Orlicí a Horní Jelení. Dva synové Ottokara rozdělili rod na dvě větve: Michaelovu (*1864 † 1949) a Heřmanovu (*1869 † 1901), která v současnosti žije v severních Čechách.
Bubna-Litic, Patrick *1951 † 2022
9. 4. 2022 | Jan Drocár | Osobnosti
Patrick hrabě Bubna-Litic byl v pořadí třetím synem a čtvrtým potomkem Mikuláše hraběte Bubna-Litic, signatáře šlechtického prohlášení z roku 1939 a ministra zemědělství ve vládě později popraveného generála Aloise Eliáše.