Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Druhou šlechtickou deklaraci si vynutila abdikace (5.10.1938) prezidenta Evarda Beneše, jeho odjezd (22.10.1938) do exilu a zvolení (30.11.1938) nového prezidenta Emila Háchy. Zástupci šlechty se s ním sešli při audienci 24. ledna 1939, aby mu potvrdili to, co již 17. září 1938 deklarovali E. Benešovi. Audience na Pražském hradě se zúčastnilo 12 signatářů z 10 rodů české zemské šlechty a projev opět přednesl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí. “ Zobrazit celý citát »Druhá šlechtická deklarace – 24.1.1939
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisíciletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Ocenění:
OCENĚNÍ OD POTOMKA ČESKÝCH KRÁLŮ
|
česky |
deutsch |
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů
Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií
| OTEC
Maximilian hrabě *1737 † 1806 |
MATKA
Maria Francesca Sofia |
Theodor
|
|
| byl rakouský důstojník, politik a ministr války. Pocházel ze staré španělsko-nizozemské šlechtické rodiny. Jeho otec byl polní maršál, vrchní polní zbrojmistr a dvorský vojenský rada Maximilian Baillet von Latour. Vystudoval vojenskou akademii ve Vídni. Vyznamenal se v německé kampani za napoleonských válek. Roku 1805 získal hodnost majora, v roce 1814 hodnost generálmajora, roku 1846 hodnost vrchního polního zbrojmistra. Za své činy byl v roce 1812 jmenován rytířem vojenského řádu Marie Terezie. Zasloužil se při svém působení u Lipska a při dobytí Sensu v roce 1814. Po válce působil krátce v Paříži.
Pokračování textu níže. |
|
|
oo 1816 |
|
|
PARTNER Sophie Bourcierovou |
|
| OTEC PARTNERA | MATKA PARTNERA |
|
POTOMCI |
|
|
syn dcera |
|
Theodor hrabě Baillet de Latour na litografii od Josepha Kriehubera
Theodor Baillet de Latour
Pokračování textu z tabulky.
Působil jako velitel brigády v Linci, Olomouci a Praze. V roce 1816 se oženil se Sophií Bourcierovou. Měl syna a dceru, jeho vnuk byl rakouský právník Vincent Baillet de Latour. Od dubna 1848 působil ve funkci ministra války v tehdejší rakouské konstituční vládě. S cílem podpořit přesun vojsk chorvatského šlechtice a rakouského generála Josipa Jelačice se mu rozhodl poslat na pomoc vídeňský batalión, který by tak měl bojovat proti bouřícím se Uhrům. Vzbouřenecká část vídeňského obyvatelstva se tomu pokoušela zabránit a vzala útokem říšské ministerstvo války na náměstí Am Hof. Při té příležitosti byl Latour lynčován a jeho tělo bylo následně pověšeno na pouliční lampu na náměstí.
(Wikipedie)
Theodor František hrabě Baillet de Latour
generál a ministr rakouský
*15. čna 1780 v Linci † 6. říj. 1848 ve Vídni),
syn Maxmiliana (viz). Vzdělal se na vojenské akademii ve Víd. Nov. Městě a na inženýrské akademii
ve Vídni, vstoupil r. 1799 jako nadporučík do činné služby, bojoval ve válkách Napoleonských v Itálii, Německu a Haliči a v letech 1814-15 byl náčelníkem gen. štábu prince Karla Virtemberského. Mezitím postoupil až na generálmajora. Po válce byl brigádníkem postupně v Linci, v Olomouci a v Praze a r. 1829 předsedal vojenské kommissi spolku německého. R. 1831 povýšen na podmaršálka, r. 1846 na polního zbrojmistra, od r. 1832 byl majetníkem pěšího pluku č. 28. V bouřlivém roce 1848 převzal
v kv. ministerium vojenství, ale snahou potlačiti revoluční živly vzbudil si v širokých vrstvách lidu veliké nepřátelství. Když 3. říj. odeslal čásť vojska na pomoc Jelačićovi proti povstalcům uherským, došlo ve Vídni 6. říj. k bouři lidu, v níž de Latour v paláci ministerstva vojenství zabit a mrtvola jeho pověšena
na sloup plynové svítilny.
(Ottův slovník naučný)