♦  Dámy a pánové, vážení hosté,

dovolte mi, abych zahájil slavnostní nástup k Audienci u císaře a krále Karla I. Do historie Evropy se natrvalo zapsal jako moderní, sociálně orientovaný panovník a především jako císař míru.

Po nástupu na trůn roku 1916 v říši obnovil demokratický právní řád, amnestoval politické vězně, zřídil – na světě jako první – ministerstvo sociálních věcí a ministerstvo veřejného zdraví, a především nabídl bezpodmínečný mír. Ve svých mírových snahách neustal ani v exilu: ze své vlasti vyhnaný a trůnu i majetku zbavený panovník varoval před hrozbou rozpínavosti bolševismu i před nebezpečím fanatického nacionalismu, který krátce na to zavlekl svět do další války a Evropu pak rozsekl železnou oponou totality.

Letos si připomínáme 500. výročí úmrtí císaře Maxmiliána I. i 600. výročí smrti krále Václava IV., a také událost zcela nedávnou, 10. výročí návštěvy Jeho svatosti papeže Benedikta XVI. v poutní Staré Boleslavi – ale  především vzpomínáme 30. výročí úmrtí císařovny Zity, kterou k Brandýsu nad Labem vázalo citové pouto vzpomínek na zdejší šťastný pobyt v prvních měsících manželství s císařem Karlem I. Vídeňský pohřeb poslední české královny v březnu 1989 byl, stejně jako svatořečení sv. Anežky České, předzvěstí pádu železné opony a nadcházející svobody.

Audience u císaře Karla připomíná společné středoevropské tradice jako důkaz, že už od dob svatého knížete Václava patříme do Evropy: ale do Evropy, jejíž kultura stojí na základech křesťanství, antické vzdělanosti a humanismu, Evropy, která ctí rodinu jako svazek muže a ženy, z něhož se rodí děti. Vzpomeňme slov Dr. Otty Habsburského, která napsal ve svých Úvahách o Evropě už před 25 lety: nevrátí-li se Evropa ke svým křesťanským kořenům a bude-li jen velkým businessem a velkou administrativou, nepřežije.

Evropa by dnes ve zmatcích bezbřehého liberalismu měla chránit svou identitu a čelit vlastním sebezničujícím tendencím: genderová ideologie a nová totalita mohou budoucnost Evropy zničit spolehlivěji než vnější nepřítel. Životní pouť posledního českého krále, blahoslaveného Karla, nás může v mnohém poučit.  Nic není a nebude zapomenuto a historické svazky jsou stále živé.