Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Waldstein Jiří Antonín *1818 † 1854



Hildprandt, Bedřich *1902 † 1981

15. 10. 2018 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC

Ferdinand Karel
baron Hildprandt
*23.3.1863 Blatná † 12.1.1936 Blatná

MATKA

Josefina (Juža)
hraběnka z Thun-Hohensteinu
*14.3.1872 Český Dub † 9.6.1939 Blatná

Bedřich baron Hildprandt z Ottenhausenu

*2.4.1902 Praha † 12.2.1981 Gauting u Mnichova

Člen rodu Hildprandt. Bedřich absolvoval hospodářskou školu v Roudnici nad Labem, byl poslední majitel blatenského velkostatku po konfiskaci majetku 1948-1952. V roce 1960 směl na osobní přímluvu císaře Haile Selassie I. legálně odejít do Etiopie; po roce 1975 žil na Mallorce; pohřben byl v Gautingenu u Mnichova. Po návratu rodiny z exilu byl uložen v rodinné hrobce v Paštikách. Společně se svými třemi bratry Karlem, Robertem a Jindřichem podepsal v roce 1939 Prohlášení české a moravské šlechty, ve kterém se přihlásil k českému národu. Prohlášení podepsalo 85 zástupců 33 šlechtických rodů.

 

oo 22.11.1937 Dolní Lukavice

MANŽELKA

Cornélie Veverková
*26.5.1916 Praha † 7.9.2014 Blatná

OTEC MANŽELKY

Dr. Ferdinand Veverka st.

*29.1.1887 Bělá p. Bezdězem † 7.4.1981 Paříž

MATKA MANŽELKY

Cornélie Celina Grégrová

*15.12.1891 Praha † 4.11.1974 Neboulat, Francie

POTOMCI

Josefina baronka Hildprandtová

Johanna (Jana) baronka Hildprandtová

*9.9.1938 Praha

*16.5.1947 Praha

 

Bedřich baron Hildprandt


(též Friedrich, „Fido“) se narodil 2.4. 1902 v Praze jako čtvrtý a nejmladší syn Ferdinanda Hildprandta a jeho manželky Josefiny Hildprantové, rozené Thunové. Maturoval na reálném gymnáziu, poté studoval tři roky na Hospodářské akademii v Roudnici nad Labem a dva roky na vysoké zemědělské škole. V roce 1936 zemřel jeho otec Ferdinand Hildprandt, podle jehož závěti se měl Bedřich ujmout správy rodinného majetku a nejstaršího bratra Roberta vyplatit. Kvůli majetku nastal mezi bratry spor. Šlo o dvě odporující si dědické přihlášky, nakonec sice došlo k vypořádání dle poslední vůle jejich otce, ale vztahy mezi bratry ochladly.
V roce 1937 se Bedřich oženil s Kornelií („Nelly“) Veverkovou, dcerou prvorepublikového diplomata a velvyslance v USA Ferdinanda Veverky a z matčiny strany vnučkou politika Julia Grégra. Zřejmě to byla veliká událost, o čemž svědčí i množství blahopřání k oznámení zásnub a poté k uzavření sňatku. Mezi gratulující patřily různé osobnosti, i spolky, např: duchovní správce za Blatnou Jan Hille, místopředseda senátu Národního shromáždění republiky Československé Ing. Miloš Neff s chotí Jitkou, generální ředitel První české vzájemné pojišťovny JUDr. Petr Čech, Jan Masaryk poslal telegram z Londýna, malíř Jan Hála s rodinou, z sdružení Klub československých turistů v Blatné, Představenstvo družstevního lihovaru v Blatné nebo schwarzenberské úřednictvo z Hluboké nad Vltavou.
V roce 1947 byl Bedřich stižen mrtvicí, po níž mu zůstala pravá ruka částečně ochrnuta. Musel nějaký čas pracovat i při svém postižení, ale roku 1950 byl uznán práce neschopným. Lékaři mu doporučili pobyt  na horském vzduchu. Přesídlil proto do chaty v Podsuché na Slovensku, kde vykonával dohled nad revírem honební společnosti Ružomberk. Na Slovensku přečkal i násilné vystěhování své rodiny z blatenského zámku, který v roce 1947 přešel zámek do rukou Národní kulturní komise a rodině byl na zámku přidělen byt, který ale v prosinci 1952 byla nucena manželka Kornélie s dcerami se během noci vystěhovat jak ze zámku, tak z Blatné, bylo jim sděleno a smí se usadit nejblíže dvanáct kilometrů za Blatnou. Hildprandtovi  tedy došli do vesnice jménem Rojice, v níž našli přístřeší. Kornélie vyučovala cizí jazyky, většinou v lékařských rodinách ve Strakonicích a Bedřich pracoval v lese a také jako dělník v továrně v Písku, kde si pádem do betonové jímky poranil páteř, a musel být hospitalizován ve strakonické nemocnici.  Když o několik let později během státní návštěvy etiopského císaře Haileho Selassieho Československa zesílila snaha o vystěhování rodiny Bedřicha Hildprandta do Etiopie, obdržel Bedřich od svého tehdejšího zaměstnavatele i následující doporučení. „Závodní výbor ROH Zásobování vodou a kanalisace v Písku doporučuje, aby bylo vyhověno žádosti s. Hildprandta Bedřicha o povolení k vystěhování se do Etiopie. Jmenovaný soudruh je zaměstnán v našem závodě od 17. 11. 1958 jako pomocný strojník v závodní elektrárně. Svěřené úkoly zastával spolehlivě a ze řad zaměstnanců nebyly proti jeho chování předloženy ZV žádné stížnosti. Míru zdar!“
Podle vyprávění Johanny (Jany) Hildprandtové-Germenisové  měla velkou zásluhu na vystěhování rodiny do Etiopie i císařova vnučka princezna Aida Desta, kterou při  pobytu v Praze navštívila baronka Kornélie. Princezna Aida měla velmi ráda jejího otce Ferdinanda Veverku a pomoc neodmítla.
Dr. Ferdinand byl prvorepublikový diplomat, který při svých cestách získal značné kontakty, a to i na císařskou rodinu v Etiopii. Studoval diplomacii v Praze a poté ve Francii, pracoval jako československý velvyslanec v Anglii, později ve Švýcarsku. Zde aktivně vystupoval proti fašistické Itálii, která vyvolala vojenský konflikt s Etiopií, jehož následkem byl nucený odchod etiopského panovníka. Tady vznikla jeho známost s císařem. Není proto asi divu, že v roce 1948 s manželkou Kornelií, synem Ferdinandem a jeho budoucí manželkou odešel právě do etiopského exilu. Bohužel v zahraničí (v roce 1961 se usídlil v tehdejší Jugoslávii) . Toužil se vrátit do své vlasti a zvláště po těžké nemoci a operaci “trpěl přímo chorobnou touhou po návratu.“
Také  Hildprandtům se nakonec v roce 1959 podařilo odejít z Československa a usadit se také v Etiopii. Zde žili až do převratu a pádu císaře (císař vládl do roku 1974 a zemřel v roce 1975), který byl svržen a později zemřel v domácím vězení. Bedřich zde působil hlavně jako chovatel lipicánů. Jeho žena tady využila své znalosti cizích řečí. Manželé přesídlili do Španělska a nakonec do Německa, kde Bedřich v roce 1981 i zemřel. Jeho žena Kornélie ho přežila o mnoho let a zemřela v roce 2014 ve věku 98 let. Byla velmi vzdělanou a krásnou ženou. V USA dvakrát vyhrála soutěž krásy. Ovládala mnoho cizích jazyků a tyto znalosti využívala při svém pobytu v Etiopském císařství, kde pracovala jako překladatelka pro OSN v Addis Abebě. Po pádu etiopského monarchy doprovázela svého manžela. Její rodiče po odchodu z Etiopského císařství chtěli žít ve Velké Británii, ale nakonec jejich cesta skončila ve Francii, konkrétně v Paříži.

Převzato a redakčně kráceno z Bakalářské práce:
Osudy Hildprandtů z Ottenhausenu na Blatné
Eliška Vokrojová
vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.
2017

Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2022  |  O nás