Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Bedřich baron Hildprandt

(též Friedrich, „Fido“) se narodil 2.4. 1902 v Praze jako čtvrtý a nejmladší syn Ferdinanda Hildprandta a jeho manželky Josefiny Hildprantové, rozené Thunové. Maturoval na reálném gymnáziu, poté studoval tři roky na Hospodářské akademii v Roudnici nad Labem a dva roky na vysoké zemědělské škole. V roce 1936 zemřel jeho otec Ferdinand Hildprandt, podle jehož závěti se měl Bedřich ujmout správy rodinného majetku a nejstaršího bratra Roberta vyplatit. Kvůli majetku nastal mezi bratry spor. Šlo o dvě odporující si dědické přihlášky, nakonec sice došlo k vypořádání dle poslední vůle jejich otce, ale vztahy mezi bratry ochladly.
V roce 1937 se Bedřich oženil s Kornelií („Nelly“) Veverkovou, dcerou prvorepublikového diplomata a velvyslance v USA Ferdinanda Veverky a z matčiny strany vnučkou politika Julia Grégra. Zřejmě to byla veliká událost, o čemž svědčí i množství blahopřání k oznámení zásnub a poté k uzavření sňatku. Mezi gratulující patřily různé osobnosti, i spolky, např: duchovní správce za Blatnou Jan Hille, místopředseda senátu Národního shromáždění republiky Československé Ing. Miloš Neff s chotí Jitkou, generální ředitel První české vzájemné pojišťovny JUDr. Petr Čech, Jan Masaryk poslal telegram z Londýna, malíř Jan Hála s rodinou, z sdružení Klub československých turistů v Blatné, Představenstvo družstevního lihovaru v Blatné nebo schwarzenberské úřednictvo z Hluboké nad Vltavou.
V roce 1947 byl Bedřich stižen mrtvicí, po níž mu zůstala pravá ruka částečně ochrnuta. Musel nějaký čas pracovat i při svém postižení, ale roku 1950 byl uznán práce neschopným. Lékaři mu doporučili pobyt  na horském vzduchu. Přesídlil proto do chaty v Podsuché na Slovensku, kde vykonával dohled nad revírem honební společnosti Ružomberk. Na Slovensku přečkal i násilné vystěhování své rodiny z blatenského zámku, který v roce 1947 přešel zámek do rukou Národní kulturní komise a rodině byl na zámku přidělen byt, který ale v prosinci 1952 byla nucena manželka Kornélie s dcerami se během noci vystěhovat jak ze zámku, tak z Blatné, bylo jim sděleno a smí se usadit nejblíže dvanáct kilometrů za Blatnou. Hildprandtovi  tedy došli do vesnice jménem Rojice, v níž našli přístřeší. Kornélie vyučovala cizí jazyky, většinou v lékařských rodinách ve Strakonicích a Bedřich pracoval v lese a také jako dělník v továrně v Písku, kde si pádem do betonové jímky poranil páteř, a musel být hospitalizován ve strakonické nemocnici.  Když o několik let později během státní návštěvy etiopského císaře Haileho Selassieho Československa zesílila snaha o vystěhování rodiny Bedřicha Hildprandta do Etiopie, obdržel Bedřich od svého tehdejšího zaměstnavatele i následující doporučení. „Závodní výbor ROH Zásobování vodou a kanalisace v Písku doporučuje, aby bylo vyhověno žádosti s. Hildprandta Bedřicha o povolení k vystěhování se do Etiopie. Jmenovaný soudruh je zaměstnán v našem závodě od 17. 11. 1958 jako pomocný strojník v závodní elektrárně. Svěřené úkoly zastával spolehlivě a ze řad zaměstnanců nebyly proti jeho chování předloženy ZV žádné stížnosti. Míru zdar!“
Podle vyprávění Johanny (Jany) Hildprandtové-Germenisové  měla velkou zásluhu na vystěhování rodiny do Etiopie i císařova vnučka princezna Aida Desta, kterou při  pobytu v Praze navštívila baronka Kornélie. Princezna Aida měla velmi ráda jejího otce Ferdinanda Veverku a pomoc neodmítla.
Dr. Ferdinand byl prvorepublikový diplomat, který při svých cestách získal značné kontakty, a to i na císařskou rodinu v Etiopii. Studoval diplomacii v Praze a poté ve Francii, pracoval jako československý velvyslanec v Anglii, později ve Švýcarsku. Zde aktivně vystupoval proti fašistické Itálii, která vyvolala vojenský konflikt s Etiopií, jehož následkem byl nucený odchod etiopského panovníka. Tady vznikla jeho známost s císařem. Není proto asi divu, že v roce 1948 s manželkou Kornelií, synem Ferdinandem a jeho budoucí manželkou odešel právě do etiopského exilu. Bohužel v zahraničí (v roce 1961 se usídlil v tehdejší Jugoslávii) . Toužil se vrátit do své vlasti a zvláště po těžké nemoci a operaci “trpěl přímo chorobnou touhou po návratu.“
Také  Hildprandtům se nakonec v roce 1959 podařilo odejít z Československa a usadit se také v Etiopii. Zde žili až do převratu a pádu císaře (císař vládl do roku 1974 a zemřel v roce 1975), který byl svržen a později zemřel v domácím vězení. Bedřich zde působil hlavně jako chovatel lipicánů. Jeho žena tady využila své znalosti cizích řečí. Manželé přesídlili do Španělska a nakonec do Německa, kde Bedřich v roce 1981 i zemřel. Jeho žena Kornélie ho přežila o mnoho let a zemřela v roce 2014 ve věku 98 let. Byla velmi vzdělanou a krásnou ženou. V USA dvakrát vyhrála soutěž krásy. Ovládala mnoho cizích jazyků a tyto znalosti využívala při svém pobytu v Etiopském císařství, kde pracovala jako překladatelka pro OSN v Addis Abebě. Po pádu etiopského monarchy doprovázela svého manžela. Její rodiče po odchodu z Etiopského císařství chtěli žít ve Velké Británii, ale nakonec jejich cesta skončila ve Francii, konkrétně v Paříži.