Šlechtické citáty:
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
OTEC
Ferdinand Karel |
MATKA
Josefina (Juža) hraběnka z Thun-Hohensteinu |
Jindřich baron Hildprandt z Ottenhausenu*17.11.1895 Blatná † 11.9.1968 Mnichov |
|
Člen rodu Hildprandt. Jindřich byl c. a k. poručík v záloze, akademický sochař, soustředil se především na portrétní tvorbu, sportovec, fotbalista, hráč na pilu, v 60. letech emigroval, pohřben v Mnichově. Společně se svými třemi bratry Karlem, Robertem a Bedřichem podepsal v roce 1939 Prohlášení české a moravské šlechty, ve kterém se přihlásil k českému národu. Prohlášení podepsalo 85 zástupců 33 šlechtických rodů.
|
|
oo zůstal svobodný |
|
MANŽELKA |
|
OTEC MANŽELKY | MATKA MANŽELKY |
POTOMCI |
|
– |
– |
Jindřich baron Hildprandt z Ottenhausenu
(*17.11.1895 Blatná † 11.9.1968 Mnichov) byl třetím synem Ferdinanda Karla barona Hildprandta a Josefiny (Juži) rozené hraběnky z Thun-Hohensteinu. Nikdy se neoženil. Jako jeho starší bratr Karel miloval umění. U něj to nebylo malování, ale sochařství. Jak vypovídají prameny z Archivu kanceláře prezidenta republiky, živil se Jindřich dva roky jako sochař v USA, kam vycestoval 22..5.1925. Po návštěvě domova v červenu 1927) se chtěl opět vrátit zpět, ale to už byl problém. Americké úřady ho nechtěly vpustit. Dokonce je uváděno, že v USA měl vybudován svůj ateliér, zanecháno pracovní nářadí, zvládl si tam vybudovat své umělecké jméno, které je spojeno s nedokončenými objednávkami z kruhů lepší společnosti. Na konsulátu chtěl podat žádost o vystěhovalecké vízum, ale bylo mu sděleno, že by mu bylo uděleno nejdříve za 25 let. Podle zprávy měl Jindřich celkovou domácí vojenskou službu odbytou.
Jindřich miloval sport a hrával za Blatnou fotbal. Za druhé světové války si zachoval české občanství. Po jejím skončení Jindřich uhájil dědická práva na empírový domek v zámeckém parku, který mohl podle závěti otce bezplatně užívat. „…..Podle znění právoplatné poslední vůle mého zemřelého otce a dědické dohody z 11.7.1936 bylo mně zajištěno doživotní bezplatné užívání domku čp. 311 i s přilehlou zahrádkou. Rovněž tak mně bylo zajištěné bezplatné užívání dílu stavebních objektů, ve kterém jsem vlastním nákladem postavil atelier. Dále mně byla podle dědické dohody zaručena měsíční renta a jiné naturální náležitosti………. O Jindřichově životě se jinak mnoho neví. Jisté je, že se nikdy neoženil a neměl potomstvo. Před opuštěním Československa žil v empírovém domku v zámeckém parku, který mu podle výše zmiňované otcovy závěti náležel a v němž měl zbudován ateliér. Zemřel v roce 1968 v Mnichově. Některé jeho sochy nebo jejich repliky je možné spatřit při prohlídce blatenského zámku.
Osudy Hildprandtů z Ottenhausenu na Blatné
Eliška Vokrojová
vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.
2017