Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Některé úvahy Františka hraběte Kinského z televizního filmu Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje, který měl premiéru na obrazovce České televize 2. června 2002: "Potomkem Přemyslovců? Musím říci, že opravdu nemám pocit, že bych byl, nebo že bych se cítil. Cítím se Čechem a pokud byli Přemyslovci českými králi, tak s největší pravděpodobností se cítím býti jedním z nich. Nikoliv Přemyslovců, ale Čechů."“ Zobrazit celý citát »

Kinský František, 1947



Hildprandt, Karel *1894 † 1975

15. 10. 2018 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC

Ferdinand Karel

 baron Hildprandt
*23.3.1863 Blatná † 12.1.1936 Blatná

MATKA

Josefina (Juža) hraběnka

z Thun-Hohensteinu
*14.3.1872 Český Dub † 9.6.1939 Blatná

Karel baron Hildprandt z Ottenhausenu

*20.11.1894 Blatná † 20.1.1975 Strakonice

Člen rodu Hildprandt. Absolvoval písecké gymnázium, c. a k. důstojník dragounů. Vlastnil statek Škvořetice. Byl akademický malíř, maloval motivy a scenérie ze Sumatry, vysokohorské lesy a lovecké výjevy; rovněž byl literárně činný – Přátelé a jiné drobnosti (1923) a Z mých lesů, Bez slunce (1923); pohřben 25.1.1975 v Radomyšli.

Společně se svými bratry Jindřichem, Robertem a Bedřichem podepsal v roce 1939 „Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939“, ve kterém se přihlásil k českému národu. Tato deklarace byla předložena prezidentu Emilu Háchovi.

 

oo 13.8.1919 Osek

PARTNER

Marie (Mimi) von Daubek
*22.11.1893 Osek † květen 1935 Praha

OTEC PARTNERA

Eduard rytíř Daubek

*29.1.1844 Praha † 7.12.1912 Praha

MATKA PARTNERA
Marie Karolina Němečková
*17.11.1866 Vídeň † datum místo

POTOMCI

Karel baron Hildprandt z Ottenhausenu
(*20.11.1894 Blatná † 20.1.1975 Strakonice) byl druhorozeným synem Ferdinanda Karla barona Hildprandta a Josefiny (Juži) rozené hraběnky z Thun-Hohensteinu. Stal se malířem a získal panství Škvořetice. Nevěnoval se ale jen malování, ale napsal i krátkou knihu Přátelé a jiné drobnosti, v níž vzpomínal na životní události, jež mu různě zasáhly do života, a na něž nikdy nechtěl zapomenout. „Často a o samotě vzpomínám let svého dětství, let, která proto tak záhy minula, že byla bezstarostná – a nalézám tolik příběhů, věcí i postav, které mé myšlenky zaujmou a mne nutí, abych zase a zase si vybavoval. Rozpomínám se na tolik malicherných, ba směšných příběhů, které potrvají v mé paměti příkladem či výstrahou; vždyť směrem k dobrému nebo zlému vytvářely můj charakter.“ V roce 1894 se oženil s Marií von Daubek, čímž vyženil panství Osek. Manželství zůstalo bezdětné. Za druhé světové války přepsal panství Škvořetice na svého nejstaršího synovce, aby chlapec nemusel na frontu. Tato snaha však byla marná. Po komunistickém převratu Karel přišel o svůj majetek, ale nikdy svou vlast neopustil. Přivydělával si prodejem svých drobných obrázků. Bydlel ve staré škole ve Škvořeticích. Zemřel 20..1.1975 ve strakonické nemocnici. Komunistický režim nedovolil, aby jeho tělo bylo pohřbeno v rodinné hrobce v Paštikách, tam byl dodatečně uložen až po návratu rodiny do vlasti. „Příhoda nepatrná však mně z hlavy nešla. Dokud nemáš, závidíš jiným a nepřeješ jim. Když tě však štěstí potká a máš, co jsi chtěl, o druhé se nestaráš. Proto snad by bylo dobře, kdybys dával, dokud máš, aby i tobě dali, až snad nebudeš mít?!“

Převzato a redakčně kráceno z Bakalářské práce:
Osudy Hildprandtů z Ottenhausenu na Blatné
Eliška Vokrojová
vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.
2017

Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás