Šlechtické citáty:
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou
Orlík, sídlo Schwarzenbergů
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem LobkowiczůSilva-Tarouca, Arnošt Emanuel *1860 † 1936
23. 2. 2023 | Drocár Jan | Osobnosti
| OTEC Augustin Alexander hrabě Silva-Tarouca *14.4.1818 Čechy pod Kosířem † 24.10.1872 Čechy pod Kosířem |
MATKA Gisela Žofie hraběnka ze Stolberg-Stolbergu *7.5.1824 Visk, Uhry † 19.2.1864 Čechy pod Kosířem |
Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca*03.01.1860 Čechy pod Kosířem † 15.08.1936 Schwaigern |
|
| Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca (někdy Sylva-Taroucca) – rakousko-uherský, respektive český šlechtic pocházející z rodu z Pyrenejského ostrova. Právník, dendrolog a politik, rytíř řádu svatého Jiří. V letech 1917-1918 poslední ministr zemědělství Předlitavska. Statky: Průhonice. | |
|
oo 16.6.1885 Praha – Smíchov |
|
|
MANŽELKA Marie Antonie hraběnka z Nostitz-Rienecků |
|
| OTEC MANŽELKY Albert František hrabě Nositz-Rieneck *23.08.1807 Trmice † 25.01.1871 Praha |
MATKA MANŽELKY Adelheid baronka z Puteani *26.3.1823 Praha † 28.11.1904 Průhonice |
|
POTOMCI |
|
|
Marie Adelheid hr. ze Silvy-Tarouca Gisela-Helena hraběnka ze Silvy-Tarouca Josef hrabě Silva-Tarouca Anna hraběnka ze Silva-Tarouca František Xaver hrabě Silva-Tarouca Amadeus hrabě Silva-Tarouca |
*26.06.1886 † 12.07.1945 *20.10.1889 † 24.05.1917 *28.09.1888 † 17.07.1971 *24.10.1895 † 11.01.1980 *14.07.1898 † 21.11.1971 |
♣♣♣
WIKIPEDIE:
Narodil se jako Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca, vévoda Tellez da Sylva, markýz ze Strévi a Saccabonello etc., do vlivné šlechtické rodiny Silva-Tarouců původem z Portugalska, jako třetí dítě vysokého státního úředníka Augusta Alexandra Silva-Tarouca (1818–1872) a jeho první manželky Gizely Stolberg-Stolberg (1824–1864). Po předčasné smrti jeho otce byl jeho poručníkem moravský šlechtic a politik Egbert Belcredi. Jeho bratrem byl Franz Josef Silva-Tarouca (1858–1936), státní úředník a politik.
Studium a veřejné aktivity
Arnošt vystudoval gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, práva studoval na univerzitě ve Vídni a Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a pak působil krátce jako praktikant při českém místodržitelství v Praze. Vzděláním byl právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Patřily mu Trmice, Řehlovice, Velké Žernoseky, Vrchnice a Průhonice. Průhonický zámek přestavěl ve stylu české renesance a v jeho okolí založil zámecký park Průhonice coby modelový krajinářsky řešený komplex. Ačkoliv neměl formální dendrologické vzdělání, dosáhl v tomto oboru značných znalostí a publikoval odborné knihy. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Byl také aktivní v katolických spolcích a od roku 1893 se podílel na organizování katolických sjezdů v Rakousku. Ještě v roce 1915 krátce zastával post viceprezidenta Katolického lidového svazu (Katholisches Volksbund für Österreich).
Stal se čestným předsedou Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Na deset let zapůjčil Silva-taroucovský palác (dnes palác Savarin) k umístění sbírek
Národopisného muzea českoslovanského.
Zemským a říšským poslancem
Dlouhodobě byl aktivní i v politice. Ve volbách roku 1891 byl zvolen za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil za velkostatkáře ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907. V parlamentu byl členem Strany konzervativního velkostatku.
V letech 1892–1913 rovněž zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu. Zde zasedal v kurii svěřeneckého velkostatku. Poprvé sem byl zvolen v doplňovací volbě 29. září 1892 za kurii velkostatkářskou (svěřenecké velkostatky). V roce 1907 byl povolán do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde setrval až do zániku Rakouska-Uherska.
Ministrem zemědělství Předlitavska
Jeho politická kariéra vyvrcholila v posledních měsících monarchie, když se ve vládě Ernsta Seidlera 30. srpna 1917 stal ministrem zemědělství Předlitavska. Post si udržel i v následné vládě Maxe Hussarka a vládě Heinricha Lammasche. Funkci zastával až do 30. října 1918 a byl tak posledním šéfem tohoto rezortu v době existence monarchie. Ještě během roku 1918 se o něm dokonce uvažovalo jako o možném předsedovi vídeňské vlády.
Závěr života
Ve dvacátých letech udržoval a zveleboval průhonický park, byl předsedou Československé dendrologické společnosti, publikoval své dendrologické a sadovnické zkušenosti (počátkem 20. let vydal obsáhlou příručku Kulturhandbücher für Gartenfreunde). Pro hospodářské potíže, způsobené I. pozemkovou reformou, jakož i z rodinných důvodů- neměl z tragické příčiny potomstvo, které by se bylo schopno o park a zámek starat- se rozhodl park a panství Průhonice prodat v roce 1927 československému státu.
Zemřel náhle 18. srpna roku 1936 na návštěvě u své dcery Anny, provdané hraběnky Neippergové, na zámku Schwaigern ve Württembersku, kde je také pochován. Jeho potomstvo se zajímá o bývalé panství i osobu pana hraběte dosud, z toho důvodu je v aktivním kontaktu se zastupiteli Průhonic do dnešních dnů.
Rodina
V roce 1885 se seznámil s komtesou Marií Antonií, říšskou hraběnkou Nostic-Rieneck (31.1.1863 Praha – 23.7.1934 Průhonice). Ta byla majitelkou parku v Průhonicích, který je v současnosti zapsán na seznamu UNESCO. Svatba se konala 16. června téhož roku v kapli Narození Panny Marie v Průhonicích.[zdroj?] S manželkou Marií Antonií měli celkem devět dětí, dospělého věku se dožilo sedm z nich.
1. Marie Adelheid (26.6.1886 Trmice – 12.7.1945 Bečov nad Teplou)
oo 1910 Jindřich Maria Evžen 5. vévoda a 3. kníže Beaufort-Spontin (11.3.1880 Paříž – 25.4.1966 Gallmannsegg, Štýrsko)
2. Gisela Helena (14.6.1887 Trmice – 21.2.1958 Praha)
1. oo 1913 Josef Ferdinand Lobkowicz (4.9.1885 Dolní Beřkovice – 25.10.1914
Jarosław), JUDr., c. k. komoří, nadporučík, padl za první světové války
2. oo 1917 Mořic Lobkowicz (3.5.1890 Dolní Beřkovice – 7.8.1944 Telč), generální ředitel První české vzájemné pojišťovny v Praze a signatář Národnostního prohlášení české šlechty z roku 1939
3. Anna (28.9.1888 Trmice – 17.7.1971 Schwaigern) oo Antonín Arnošt hrabě z Neippergu (18.12.1883 Doksy – 28.12.1947 Schwaigern)
4. Josef (20.10.1889 Průhonice – 24.5.1917), svobodný a bezdětný
5. František Xaver (24.10.1895 Průhonice – 11.1.1980 Seckau, Štýrsko), svobodný a bezdětný
6. Amadeus (14.7.1898 Průhonice – 21.11.1971) oo 1941
Bertha Rabl (24.2. 1902 Innsbruck – 25.6.1964 Štýrský Hradec)
7. Eleanora (8.3.1901 Průhonice – 23.9.1987), svobodná a bezdětná
