Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Silva-Tarouca – základní údaje

Hlavní štít se skládá ze šesti polí, tři z nich vyplňují vlci patřící rodu Osorio, ve zbylých třech se nacházejí pruhy Aragonie. V srdečním štítku je lev z erbu Silvů a prázdné pole rodu Menezesů.

Název rodu

Silva-Tarouca, Silva-Taroucové, Silva Tarouca

Heslo rodu

text

Původ rodu

španělsko-portugalský, zakladatel Jan Goméz de Silva

Základní údaje

• jeden z nejstarších rodů na Pyrenejském poloostrově
• od 18. století byli ve službách Habsburků
• jejich prvním majetkem v Čechách bylo panství Čechy pod Košířem

Rodokmeny rodu

text

Rodová sídla

panství Čechy pod Košířem

statek Drahovice

statek Krakovec

zámek Průhonice

palác v Praze v ul. Na Příkopě

Rodové větve

text

Představitelé rodu

Jan Gómez de Silva (*1671 † 1738) – portugalský vyslanec u císařského dvora ve Vídni.

Emanuel Silva-Tarouca (*1696 † 1771) – sloužil v armádě vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům, byl císařský tajný rada.

Bedřich Silva-Tarouca (*1816 † 1881) – český římskokatolický kněz, věnoval se publicistice, sběratelství, konzervátorství, restaurátorství a mecenášství, přátelil se s Josefem Mánesem.

Arnošt Silva-Tarouca (*1860 † 1936) –  právník, botanik, dendrolog a politik, rytíř řádu svatého Jiří. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Působil jako poslední rakousko-uherský c. k. ministr orby a výživy v letech 1917–1918) – byl  posledním ministrem zemědělství Předlitavska. Vyženil zámek Průhonice.

Titulatura

hrabě, hraběnka

stará portugalská  rodina mající titul hrabat de Villamayor,
1687 získali sňatkem s dědičkou rodu  Menezes-Tarouca hraběcí titul Tarouca.  Od císaře Karla VI.
1735 nizozemský  vévodský titul de Telez,
1755  dolnorakouský hraběcí titul Silva-Tarouca,
1760 český inkolát – hrabě Teles da Silva-Tarouca,
1768 moravský inkolát.

Vývoj rodu

WIKIPEDIE

Silva-Taroucové [tarukové] jsou starý šlechtický rod pocházející z Portugalska či Španělska. Cizojazyčné varianty jména rodu jsou Silva Tarouca nebo Sylva-Tarouca. Jedna z větví rodu nesla jméno Sylva-Tarouca-Unwerth.

Rod Silva-Tarouca odvozuje svůj původ ze starých šlechtických rodů na Iberském poloostrově, převážně v Portugalsku. Jan Gómez de Silva (*1671 † 1738) byl portugalským vyslancem u císařského dvora ve Vídni. Jeho choť, Joana de Menezes, byla jedinou dědičkou starého portugalského hraběcího rodu Tarouca. Jejich syn Emanuel Silva-Tarouca (*1696 † 1771), sloužil v armádě vynikajícího vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům. Místo návratu do Portugalska se usídlil v habsburské monarchii, kde sloužil ve státních službách jako císařský tajný rada. Na Moravě v roce 1768 koupil panství Čechy pod Kosířem společně se statky Drahanovice a Krakovec. V roce 1771 z něho zřídil rodinný fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii rodu.

Později se rod rozdělil do dvou větví. Mladší linie přijala po vymřelých hrabatech Unverthech jméno Silva-Tarouca-Unverth, vymřela po meči v roce 1889. Za starší linie, sídlící v Čechách pod Košířem vynikl hrabě Bedřich Silva-Tarouca. Vystudoval teologii, byl vysvěcen a působil v Brně, kde se stýkal s moravskými obrozenci, například s Františkem Sušilem. Rovněž se věnoval sbírkovým aktivitám spojeným s Moravským muzeem. V Praze se seznámil s malířskou rodinou Mánesů, zvláště s Josefem Mánesem, jemuž zprostředkoval objednávku na vymalování galerie předků rodu Silva-Tarouca.
Františkův bratr Arnošt Silva-Tarouca získal sňatkem s hraběnkou Marií Nostitzovou statek a zámek Průhonice. Zámek přestavěl a věnoval rozsáhlému anglickému parku. Jeho spravování bylo však velmi nákladné, tak jej v roce 1927 prodal státu. Publikoval několik knih, hlavně s přírodopisnou tematikou. V roce 1895 byl čestným předsedou Národopisné výstavy.

Příslušníci rodu v Česku nežijí.

Ottův slovník naučný

text