Šlechtické citáty:
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Silva-Tarouca – základní údaje
![]() | Hlavní štít se skládá ze šesti polí, tři z nich vyplňují vlci patřící rodu Osorio, ve zbylých třech se nacházejí pruhy Aragonie. V srdečním štítku je lev z erbu Silvů a prázdné pole rodu Menezesů. |
Název rodu
Silva-Tarouca, Silva-Taroucové, Silva Tarouca
Heslo rodu
text
Původ rodu
španělsko-portugalský, zakladatel Jan Goméz de Silva
Základní údaje
- jeden z nejstarších rodů na Pyrenejském poloostrově
- od 18. století byli ve službách Habsburků
- jejich prvním majetkem v Čechách bylo panství Čechy pod Košířem
Rodokmeny rodu
text
Rodová sídla
panství Čechy pod Košířem
statek Drahovice
statek Krakovec
zámek Průhonice
palác v Praze v ul. Na Příkopě
Rodové větve
text
Představitelé rodu
Jan Gómez de Silva (*1671 † 1738) – portugalský vyslanec u císařského dvora ve Vídni.
Emanuel Silva-Tarouca (*1696 † 1771) – sloužil v armádě vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům, byl císařský tajný rada.
Bedřich Silva-Tarouca (*1816 † 1881) – český římskokatolický kněz, věnoval se publicistice, sběratelství, konzervátorství, restaurátorství a mecenášství, přátelil se s Josefem Mánesem.
Arnošt Silva-Tarouca (*1860 † 1936) – právník, botanik, dendrolog a politik, rytíř řádu svatého Jiří. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Působil jako poslední rakousko-uherský c. k. ministr orby a výživy v letech 1917–1918) – byl posledním ministrem zemědělství Předlitavska. Vyženil zámek Průhonice.
Titulatura
hrabě, hraběnka
stará portugalská rodina mající titul hrabat de Villamayor,
1687 získali sňatkem s dědičkou rodu Menezes-Tarouca hraběcí titul Tarouca. Od císaře Karla VI.
1735 nizozemský vévodský titul de Telez,
1755 dolnorakouský hraběcí titul Silva-Tarouca,
1760 český inkolát – hrabě Teles da Silva-Tarouca,
1768 moravský inkolát.
Vývoj rodu
WIKIPEDIE
Silva-Taroucové [tarukové] jsou starý šlechtický rod pocházející z Portugalska či Španělska. Cizojazyčné varianty jména rodu jsou Silva Tarouca nebo Sylva-Tarouca. Jedna z větví rodu nesla jméno Sylva-Tarouca-Unwerth.
Rod Silva-Tarouca odvozuje svůj původ ze starých šlechtických rodů na Iberském poloostrově, převážně v Portugalsku. Jan Gómez de Silva (*1671 † 1738) byl portugalským vyslancem u císařského dvora ve Vídni. Jeho choť, Joana de Menezes, byla jedinou dědičkou starého portugalského hraběcího rodu Tarouca. Jejich syn Emanuel Silva-Tarouca (*1696 † 1771), sloužil v armádě vynikajícího vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům. Místo návratu do Portugalska se usídlil v habsburské monarchii, kde sloužil ve státních službách jako císařský tajný rada. Na Moravě v roce 1768 koupil panství Čechy pod Kosířem společně se statky Drahanovice a Krakovec. V roce 1771 z něho zřídil rodinný fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii rodu.
Později se rod rozdělil do dvou větví. Mladší linie přijala po vymřelých hrabatech Unverthech jméno Silva-Tarouca-Unverth, vymřela po meči v roce 1889. Za starší linie, sídlící v Čechách pod Košířem vynikl hrabě Bedřich Silva-Tarouca. Vystudoval teologii, byl vysvěcen a působil v Brně, kde se stýkal s moravskými obrozenci, například s Františkem Sušilem. Rovněž se věnoval sbírkovým aktivitám spojeným s Moravským muzeem. V Praze se seznámil s malířskou rodinou Mánesů, zvláště s Josefem Mánesem, jemuž zprostředkoval objednávku na vymalování galerie předků rodu Silva-Tarouca.
Františkův bratr Arnošt Silva-Tarouca získal sňatkem s hraběnkou Marií Nostitzovou statek a zámek Průhonice. Zámek přestavěl a věnoval rozsáhlému anglickému parku. Jeho spravování bylo však velmi nákladné, tak jej v roce 1927 prodal státu. Publikoval několik knih, hlavně s přírodopisnou tematikou. V roce 1895 byl čestným předsedou Národopisné výstavy.
Příslušníci rodu v Česku nežijí.
Ottův slovník naučný
text