Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Fotografický spolek Člověk a Víra se začal rodit v roce 2011. Jeho prvním cílem bylo rozvíjet křesťanskou fotografii jako do té doby opomíjený žánr a přispívat ke kultivaci chování fotografů během církevních obřadů. spolek zahajoval v Praze se třemi fotografy, rychle se však rozvíjel, a tak v současné době působí už více než 145 členů nynějšího spolku Člověk a Víra.“ Zobrazit celý citát »

Fotografický spolek Člověk a víra






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Karlismus

30. 3. 2020 | Redakce | Citáty a dokumenty

Karlismus

Karlismus je tradicionalistické a legitimistické politické hnutí ve Španělsku usilující o dosazení samostatné linie Bourbonů, počínaje Donem Carlosem, na španělský trůn. Hnutí posílilo po prohrané Španělsko-americké válce v roce 1898, kdy Španělsko ztratilo své kolonie Kubu, Portoriko a Filipíny.

Karlisté byli přívrženci a sympatizanti Dona Carlose, neúspěšného uchazeče o španělský královský trůn, a jeho potomků. Po smrti španělského krále Ferdinanda VII. roku 1833 se královnou stala jeho teprve tříletá dcera Isabela jako Isabela II. Její strýc Don Carlos (Carlos María Isidro de Borbón y Borbón-Parma) se rozhodl neuznat pragmatickou sankci svého zemřelého bratra a sám usiloval o získání trůnu. Téměř šest let zuřila ve Španělsku občanská válka mezi konzervativními karlisty a liberálně zaměřenými Cristinos, podle Marie Kristiny, královny-vdovy, regentky Isabely II. Na stranu přívrženců Carlose se postavilo Rakousko, papežský stát, Prusko, Rusko, Sardinie a Sicílie. Isabelu II. uznala jen Velká Británie. S pomocí armády a za cenu řady ústupků, mezi něž patřila například ústava z roku 1837, se podařilo zajistit korunu pro Isabelu II., ale karlisté nadále bojovali za své kandidáty na trůn a v průběhu 19. a 20. století vyvolali celou řadu nepokojů a povstání. Karel Maria Isidor Bourbonský užíval královský titul a označoval se za krále Karla V. Jeho potomci usilovali o trůn až do roku 1936, kdy zemřel poslední karlistický pretendent trůnu Alfons Karel I. Bourbonský. Karlisté se zúčastnili Španělské občanské války na straně povstalců.

Karlismus pokračuje ve svém politickém úsilí dodnes, například španělská politická strana Partido Carlista. Reálným významem je tento směr na pokraji politického vlivu.

Karlistické války

Karlistické války (španělsky Guerras Carlistas) ve Španělsku byly poslední velké evropské občanské války, ve které bojovali uchazeči o nárok na trůn. Několikrát během období let 1833-1876 Karlisté, stoupenci Dona Carlose a jeho potomků pod heslem „Bůh, země a král“ bojovali za zachování španělské politické tradice (legitimismus a katolicismus) proti liberalismu, později proti republikanismu. Když Ferdinand VII. zemřel v roce 1833, jeho čtvrtá žena Marie Kristýna se stala královnou regentkou jménem jejich dítěte Isabely II. To vyústilo v roztříštěnost země na dvě frakce známé jako Cristinos a Karlisty. Cristinos byli podporování regentskou královnou a její vládou, Karlisté byli stoupenci Dona Carlose, uchazeče o trůn a bratra Ferdinanda VII., popřeli Pragmatickou sankci z roku 1830, která částečně rušila salijský zákon (latinsky Lex Salica), který z nástupnictví vylučoval ženy.

První karlistická válka (1833-1840)
Druhá karlistická válka (1846-1849)
Třetí karlistická válka (1872-1876)

Někdy jsou karlistické války děleny jen na dvě karlistické války, za karlistickou válku je někdy taktéž považována Španělská občanská válka.

zdroj: Wikipedie





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás