Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Druhou šlechtickou deklaraci si vynutila abdikace (5.10.1938) prezidenta Evarda Beneše, jeho odjezd (22.10.1938) do exilu a zvolení (30.11.1938) nového prezidenta Emila Háchy. Zástupci šlechty se s ním sešli při audienci 24. ledna 1939, aby mu potvrdili to, co již 17. září 1938 deklarovali E. Benešovi. Audience na Pražském hradě se zúčastnilo 12 signatářů z 10 rodů české zemské šlechty a projev opět přednesl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí. “ Zobrazit celý citát »

Druhá šlechtická deklarace – 24.1.1939

Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice

Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou

Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad

Colloredo-Mannsfeld, Weikhard *1914 † 1946

27. 8. 2018 | Redakce | Osobnosti

OTEC Jeroným hrabě Colloredo-Mannsfeld *20.7.1842 Przemysl † 29.7.1881 Blankenberg	MATKA Berta hraběnka Kolowrat-Krakowská *2.2.1840 Tolna † 1.6.1897 Vídeň
Weikhard hrabě Colloredo-Mannsfeld *29. 7. 1914 v Berlíně † 17. 6. 1946 v Saint Lary
Člen rodu Colloredo-Mannsfeld, český šlechtic, který odmítl přijetí německé národnosti. Zámek a celý majetek mu byl poté zabaven ve prospěch Třetí říše. V roce 1938 byl jedním z 12 šlechticů, kteří podepsali 1. deklaraci – Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území Českého státu, které bylo 17.září 1938 předáno prezidentovi Edvardu Benešovi. Rovněž připojil svůj podpis pod 3. deklaraci – Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939, které již podepsalo 85 šlechticů z 33 rodů, kteří se hrdě přihlásili k české vlasti a národu. Učinili tak v době, kdy země už byla okupována nacisty.
Weikhard Colloredo-Mannsfeld se nikdy neoženil a neměl děti. Poté co mu nacisté zabavili majetek,pracoval jako hospodářský adjunkt u Baťů ve Zlíně, odkud se po skončení války vrátil zpět na panství.
Na rodinných fotografiích z tehdejší doby je zachycen s vojáky Rudé armády a českými partyzány z oddílu plukovníka Boguna. Dne 14. října 1945 mu však byl zámek českými úřady oficiálně zabaven. S odůvodněním, že jeho otec v roce 1930 uvedl, že jeho mateřskou řečí je němčina a podle Benešových dekretů tak zámek, jako německý majetek, propadl Československému státu. Paradoxní je, že to byl právě Weikhard, který jménem rodiny připojil svůj podpis na petici české šlechty, podporující prezidenta Beneše v době mnichovské krize.

Ještě před komunistickým zabavením zámku, byl tento již 4.9.1945 věnován Syndikátu českých spisovatelů. Když potom Weikhard vážně onemocněl, odstěhoval se za svou matkou do Francie. Zde poté ve věku 32 let na zámku St. Lary u města Gers zemřel. a je tam také pohřben. Rehabilitace se tak nedočkal. Konfiskace podle Benešových dekretů totiž byla v roce 1950 Zemským národním výborem v Praze zrušena. Majetek rodině avšak vrácen nebyl, neboť podlehl nové konfiskaci po komunistickém puči v roce 1948.
♣♣♣	♣♣♣