Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Významné výročí

Zátarasy a policejní lustrování návštěvníků musí z Pražského hradu pryč.

Není třeba hradními zátarasy chránit prezidenta před lidmi, lidi je třeba zátarasy chránit před prezidentem.

Ale ne na Pražském hradě, tam to opravdu nepatří.

♣♣♣

 Situace 

Zatím jen trochu přes 100 let zkouší tato země nelehký experiment. V roce 1918 vyměnila 1000 let trvající vládu dědičnou a bez jakékoliv zkušenosti se dala na republikánství. Jak jí to jde?

Znak Svaté říše římské, heraldicky doplněný znakem Českého království na vrcholu kašny Leopolda I., postavené na II. nádvoří Pražského hradu v roce 1686.

Není veselo, korona ovlivňuje život každého. Lidé i umírají, je proto velmi důležité znát ty, kteří o nás teď rozhodují. Jsou pro ostatní příkladem? Do služby vlasti se přihlásili sami a přijali odpovědnost.
Jaký vytvořili systém kompenzací třeba pro pro hrady a zámky, tak dlouho již nepřístupné?

Už snad více jak rok žijeme v permanentním nouzovém stavu. S pandemií se potýkáme jak se dá, snaží se nás řídit vláda, ale zachraňuje obětavost zdravotníků. Z Pražského hradu by nad tím měla bdít a stmelovat hlava státu, nejlépe s nějakou vlastní vizí světla na konci tunelu. Je to tak? Radost na něj pohledět?

Pravda vítězí se sice trochu ukrývá, ale dá se najít.

Bohužel ne. Napsat, že prezident je empatický, právo respektující a pravdomluvný nelze, není to pravda a šíření fake news je zapovězeno, to se nesmí. Bohužel on, kým má být – není a kým nemá být – je. Člověkem mstivým, kterému není cizí si veřejně zalhat a před jehož slovníkem je třeba děti chránit.

Ani “neřídí” vojsko čelící pandemii z Pražského hradu, když už tam sedí. Schoval se na chatu do Lán. Mnoho seniorů teď logicky vzhledem k situaci pobývá na chatách a chalupách, ale žádný z nich není hlava státu. Pokud chce být jako oni, ať odstoupí. Ležící, spící v Lánech je nám celkem na nic.

Taková je realita, která se táhne už od první prezidentské volby toho člověka v roce 2013. Více a stále nám škodí než pomáhá. To tak sobě a partě kolem. Nerespektuje zákony a soudní rozsudky atd. atd. Všichni to vidí a slyší. K moci přišel hodně nevybíravou kampaní, žádná kinderstube, o dobrých mravech nemluvě. Děti o metodě podrazů a podpásovek ví své – „není to fér“, ale některým rodičům destrukční charakter tohoto člověka nevadí, hlavně že je takový lidový, má rád tlačenku – je přece jedním z nás. Co si naopak „veliký ovčák“ myslí o nich, je možné si přečíst na konci článku. Myslím ale, že to s nimi ani nehne, stále si budou myslet, že je to ten velký vzor pro jejich robátka, vzor hodný následování. Pro ostatní musí být takové zjištění nepochopitelný a znepokojující signál do budoucna. Malou útěchou je, že pro děti už není povinné se na obraz prezidenta, pověšený v každé třídě na zdi, dívat.

Možná, že pan Zeman jen kolem sebe neměl a nemá nikoho, kdo by mu osvětlil, jak se chovat. Nebo při výuce musel chybět, protože i nižší zemanská šlechta, kam sám sebe zařadil, nemohla mít jinou výchovu než tu, na kterou vzpomínal nedávno zesnulý majitel hradu Český Šternberk Zdeněk Sternberg. „Otec vždycky říkal, že existují jednak normy zákonné, které upravují vztahy ve společnosti mezi lidmi, a na druhé straně je tady i obrovský prostor pro mravnost, etiku, slušné chování. A vysvětloval, že křesťanská mravouka uvádí sedm hlavních hříchů: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv a lenost. A ani jedna z těchto neřestí není zakotvena v trestním řádu světské legislativy. Ale kdybychom se jich nevystříhali, tak nejsme slušní lidé. Na to byl při výchově kladen důraz, abychom se takovými pravidly, my děti, řídily“.

Rodiče pochopitelně učili své potomky i jak se chovat ke svěřenému majetku. Spravovat ho řádně, zhodnocovat, zlepšovat a předávat dál, aby dědictví předků zůstalo zachováno. Dnešní výchova není jiná. Být slušný je snad stále „in“. Natrefit na neslušného člověka ale také není vzácnost. Problémem je, když taková osoba sedí tam, kde sedí a z titulu své funkce by měla jít ostatním příkladem.

Nechme ale na chvíli kritiky chování a zkusme zavzpomínat na něco povzbudivého. Co pozitivního třeba Zeman vymyslel, navrhl, inicioval, uskutečnil, co udělal pro nás. Málo? Nebo vůbec nic? Pak jsme s tím člověkem ztratili plných pět let života. Mnohým to ale zřejmě nestačilo a v roce 2018 společně načali druhou pětiletku, do jejíhož konce letos v březnu bohužel chybějí ještě dva roky. A o to jde.

Současníci poslední fázi toho sešupu žijí jaksi „na vlastní oči“. Jednou ale bude bídná a škodlivá reprezentace české vlasti souzena a odsouzena i na postu nejvyšším. Začnou se sčítat rány a řada politiků a veřejných činitelů náhle prozře a přispěchá se zaběhlým ujištěním, že na to oni upozorňovali už dávno. Počkejme si, bude-li to jinak.
Oni když mohli, nekonali a řadě věcí se nepostavili. Neubránili ani Pražský hrad před zjevně zhoubným chováním jeho posledního nájemníka a připustili, aby se na staletém sídle českých panovníků usadily mravy ostudné.

Pražský hrad a Malá Strana z Nového Města.

Co s tím? Přesněji co s ním? Ještě přesněji kam s ním? Zapeklitá nerudovská otázka, která někdy nemá řešení. Jan Neruda měl problém se slamníkem, my i s jeho nájemníkem. Na slamníku sedícím, ležícím
i spícím prezidentem. Jaký by měl být kýžený výsledek našeho snažení? On někde v klidu na lůžku, my s klidem v duši tady a teď, že jsme na poslední chvíli utekli hrobníkovi z lopaty. Nebo z pekla, ale ne toho našeho, českého, které známe a tušíme jak z něj ven.

Hradní bárka s jedním zvoleným a hromadou nezvolených, směřuje mnohem dál. Do pekla ruského možná čínského. Tam si ale neporadíme, tato pekla vůbec neznáme, nikdy to nebyl náš rajón, jen nás tam občas několik poblázněných chtělo zahnat. Otázka zní kde? Kde tu obsahově nebezpečnou a jinak už starou a unavenou bárku rychle ukotvit? Někde tam, kde si jí po skončení mandátu přátelé z východu snadno najdou a navěky odvezou.

My se poklidně vrátíme do našeho západního rajónu, i tady je dost problému, ale jsou jaksi naše.

♣♣♣

Zeman do Invalidovny

Existuje několik nápadů na okamžité řešení tíživé situace a jedno z nich předkládá už od ledna 2020 pan architekt Jan Bárta. Zde jsou jeho slova:

„Vážení přátelé a kolegové, vážně jsem přemýšlel o možném náhradním umístění prezidenta s celou tou jeho kanceláří. Dospěl jsem k následujícímu závěru“:

1) Pražský Hrad by měl mít (logicky, v souladu se zákony a zvyklostmi) v komplexní péči Národní památkový ústav, jenž spravuje desítky nejvýznamnějších památek a památkových areálů v celé zemi. Je k tomu odborně i organizačně kvalitně vybaven. Převedením vlastnictví do běžně praktikovaného majetkoprávního vztahu, kdy vlastníkem je stát a péči svěřuje své státní organizaci (v tomto případě příspěvkové organizaci Ministerstva kultury), by došlo k nápravě nenormálních vztahů.

Po roce 1918 byl zdivočelými „vlastenci“ do Hradu českých knížat a králů nastěhován s celou kamarilou  prezident, nazývaný podlézavě a familiárně tatíčkem, s monarchistickými sklony a chováním. Sídlo bez skrupulí převzal neblahý dr. Beneš, pak odtud sloužil pan prezident Hácha, znovu Beneš a po něm celá ohavná komunistická pakáž.

Kdo to zavřel, nevěří svým očím první prezident Masaryk. Poslední Zeman. Schoval se v Lánech a když ne on, tak nikdo. Je tu ticho a smutno.

Taky v okolí je liduprázdno.		Někdy i pusto.

Občas sníh.		Na Hradě dlouho vymeteno.

S jedinou výjimkou ve zneužívání Hradu pokračovali i poslední prezidenti, přičemž ten právě úplně poslední se tam chová jako na chatě na Vysočině, včetně půjčování Hradu kamarádům na mejdany. Protože je extrémista a provokatér, nechal Hrad opevnit proti teroristům, předstíraje před zraky pracujících i turistů, že nějakého extrémistu by on vůbec mohl nějak zajímat.

Po odsunu Kanceláře prezidenta republiky (dále jen KPR) tak musí být prvním projevem zdravého rozumu odstranění policejních a vojenských záseků a otevření většiny prostor veřejnosti. Do ostatních budov by se nastěhoval Národní památkový ústav (dále jen NPÚ); byli by to ti pracovníci, pro které byla nedávno NPÚ přidělena pražská Invalidovna v Karlíně. Konečně by se také katolické církvi dostalo oprávněného majetkového podílu v areálu Hradu, i katedrála by zase po desetiletích byla jen kostel.

Invalidovna, č. p. 24 Praha – Karlín, Sokolovská 136.		Půdorys přízemí, stav podle zaměření A. Müllerové z roku 1941.

2) Tímto opatřením se dostane sídlu památkového Ústavu důstojného místa a pro KPR se současně uvolní v Karlíně nesmírně důstojná budova, jejímž autorem je Josef E. Fischer z Erlachu a sám Kilián Ignác Dientzenhofer; stavebníkem byl císařský erár, velká královna Marie Terezie, resp. nadace Petra hraběte Strozziho.

Invalidovna – barokní objekt postavený v letech 1731-1737 pro ubytování válečných invalidů.

Okolí budovy Invalidovny tvoří park, zvaný Kaizlovy sady, skýtající dostatečný prostor, jenž po pevném oplocení umožní dokonalý chráněný prostor jak proti útočníkům zvenku, tak i proti snahám z objektu uprchnout. Zločince, vyvěšujícím červené trenýrky, bude možno zadržet již při překonávání volného prostoru mezi mříží a budovou.

Park před hlavním průčelím umožní pořádat vojenské přehlídky, vyvěšování husitských praporců (resp. toho, co za husitské považuje  prezident), sovětských i čínských vlajek, přijímání stovek zahraničních návštěv, jež se do Prahy jen hrnou, na dostatečně dlouhém rudém koberci. Invalidovna se svým rozsáhlým nádvořím umožní rovněž dostatek prostoru k natáčení scén ponižování ministrů a jiných osobních nepřátel hlavy státu. Na nádvoří a v parku se rovněž mohou setkávat hejna pitomů, kteří to na Hrad podruhé (!) dosadili. V případě katastrofální povodně, jak ukázal rok 2002, se zatopí jen sklepy a přízemí, pan prezident se zachrání v patrech.

3) mnou navrhovaná opatření umožní snadnější předání úřadu hlavy státu českému králi, jehož příchod oprávněně předpokládáme, neboť současný stav již naši milí „dělníci, rolníci a pracující inteligence“ nemohou déle snášet. Dojde k opačné výměně – král na svůj Hrad, NPÚ do své Invalidovny. Jak prosté !

Pražská Invalidovna byla projektována podle vzoru té pařížské v letech 1731 – 1737 pro ubytování válečných invalidů.

♣♣♣

Kdo potom na Hrad?

Ať se výměna mezi Pražským hradem a Invalidovnou stane nebo nestane, nemělo by se při novém hradním osazení zapomenout na rezervaci jedné hradní síně s výhledem na Prahu pro zástupce české zemské šlechty. Mají v sobě zakódovanou nepřenosnou historickou paměť, která jím byla do vínku dána i po staletí trvající službou jejich předků králi a vlasti a jejich prostřednictvím také nesou svůj díl odpovědnosti za tisíciletý vývoj této země a hlásí se k ní.

Ano, tady od hlavy.

Současný prezident je i ze zákona za své činy neodpovědný, této podivnosti patřičně využívá a podle toho to taky vypadá. Může být v úřade maximálně 10 let a ani za tak krátkou dobu neumí nést odpovědnost a jak baba se schovává za úřady.

S odpovědností za své konání jsou na štíru ale i jiní politici a ti v něm asi vidí zářný příklad. Také při odhalení nějakých jejich nepravostech neodstoupí, ale zatloukají, zatloukají, jejich výmluvy jsou nekonečné. Nezřídka ale tím i úspěšné, když se vše jaksi vytratí do ztracena.

Obzvláště oblíbené jsou výmluvy na neporušení žádného zákona a tvrzení, že v cizině to dělají taky tak. Pokud jde přímo o zákonodárce ti asi nejlépe vědí o čem je řeč. Umí nějak tvorbu zákona ovlivnit, ušít ho takříkajíc na míru nebo na tělo a poté tvrdit a nelhat, že podle zákona je vše OK. Šikovní právníci určitě umí na zakázku vytvořit zákon umožňující hned z počátku několik výkladů a předestřít tak široký prostor pro jeho případné ohýbání. Už jsme odkláněli peníze, pevné místo si vybojoval i český tunel, který se stal mezinárodně uznávaným symbolem pro podvod, teď odklánění. Proč ne. Tak jsme šikovní. Dříve robot a dolar, dnes tunel a ohýbání. Taky pěkný sešup.

Ale i kdyby se každou neřest, podvod i malou nepravost podařilo uzákonit, nic to nezmění na faktu, že je to nemravné, nejsou respektovány dobré mravy. Zákon proto není dobrý a měl by se opravit. Stejné je to se zahraničím. Pokud tam něco dělají špatně, tak si je proboha neberme jako příklad a zkusme hledat lepší řešení. Pokud budou dobrá, zřejmě si je i za hranicemi rádi osvojí.

Zdá se to jednoduché? Ano, ale praxe ukazuje něco jiného: je to těžký a marný. Potrefení s máslem na hlavě se i diví, že jejich výmluvám soudný člověk nevěří. Žádají zrušení příslušných televizních a rozhlasových pořadů, volí do různých rad své nohsledy, kteří se tam snaží ty jim nepřející, odstranit, dehonestují novináře, kteří o tom píší. Je to lež, kampaň, lživá kampaň, populismus, slyšíme z éteru.

Pan Josef Kinský z Kostelce nad Orlicí takové počínání komentoval už v roce 2003 a jeho nadčasová slova platí i dnes. „Těch nemravností se dělá tolik, dennodenně a na každém kroku. A ti lidi si ani neuvědomují, že je to nemravné, protože o mravnosti a nemravnosti nikdy nic neslyšeli. A jsou to páni velice vysoko nahoře. A nikdy neuvažovali, co je mravné a co je nemravné. Mrav se totiž nedá definovat. Definujte mravy! To se nedá.”

Zdeněk hrabě Sternberg *1923 † 2021		Josef  hrabě Kinský *1913 † 2011

Nemravní politici na kterékoliv úrovni tak jsou lidem celkem na nic a někdy z nich může být lidem až nanic. Jen se s nimi musí pořád zlobit. Měnit politiky je ale obtížné, zdlouhavé a se zákony je to ještě horší.
Nám, kteří cítíme stejný, někdy větší, někdy menší zmar a připadáme si vůči zaběhlé mašinérii bezradní, zbývá jen jedno. Při každé příležitosti zdůrazňovat a stále a vytrvale na všechny strany opakovat, že pro stát i nás voliče je tím nejdůležitějším respektování a dodržování dobrých mravů, etiky a slušného chování. Jde o věci jasné, určují hranice možného a vyplývá z nich, že něco se zkrátka nedělá i když na to není žádný zákon.

Pokud tak jednoduchou argumentaci nechce politik přijmout, ať jde sám pryč a tu práci nedělá. Pokud nemá radost z toho, že se mu podařilo prosadit něco dobrého pro lidi, ať takové povolání nedělá, možná bude užitečný jinde.

♣♣♣

Šlechtici jsou k odpovědnosti vychováváni a určitě většinou úspěšně. Odpovědně se chovali i po roce 1918, kdy byli zbaveni šlechtických titulů a odsunuti do suterénu, jak to sami nazvali. Křehká niť kontinuity byla přechodem k republikánství přerušena, o jejich zkušenosti v té chvíli nikdo nestál. Dokonce byli jako už nehodná skupina obyvatel zákonem zrušeni. Tak hrdinní jsme byli. Zrušili jsme jedny, nastolili druhé a za chvíli se nám sem nahrnuli třetí, už smrtící.

Prezident Emil Hácha přijal zástupce české zemské šlechty 24.1.1939.

A právě, když byla tato země životně ohrožena nacismem, neváhali ti zrušení šlechtici veřejně vystoupit a dát svůj postoj jasně najevo podpisem šlechtických deklarací z let 1938 a 1939. Byla jim přednější vlast než jejich vlastní postavení v ní. Tak byli vychováni. Podepsali deklarace s vědomím možných následků a sankcí, které poté, hned po příchodu Heydricha i nastaly.

Pohled na Staré Město se určitě nikdy neokouká.

Potomci českých knížat a králů na Pražský hrad

Proč tak dlouhá exkurze do minulosti? Pro připomenutí souvislostí. Povolání české zemské šlechty ke spolusprávě Pražského hradu, je asi to nejmenší, co můžeme teď my k nápravě věcí veřejných udělat. Oni jsou ve své většině také genealogicky doložitelní potomci českých knížat a králů. Na Pražském hradě se také již několikrát sešli. Například v únoru 2011, kdy si připomínali v katedrále sv. Víta 700. výročí korunovace Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, nebo v roce 2014 při setkání potomků signatářů šlechtických deklarací z let 1938 a 1939. K témuž se poté sešli i v roce 2018 v Poslanecké sněmovně.

Svou přítomností na Pražském hradě určitě pomohou oživit skomírající eleganci a noblesu sídla hlavy státu. Budou hledat a doporučovat jen to nejlepší pro sídlo svých předků. Mohou se jen vyklonit z okna a vidí paláce a domy plné vzácných obrazů a soch, vidí chrámy, kostely a kaple, celé ulice, zahrady a parky. Na celé té kráse měli podíl a genius loci města pomáhali vytvářet i jejich předci. Jména paláců mluví jasnou řečí. Šlechtici jako častí stavebníci povolávali ke spolupráci z domova i ze světa nejlepší architekty a stavitele, zvali k práci známé sochaře, malíře, oslovovali tradiční hutě, dbali na výběr nejzručnějších řemeslníků. Činili tak po mnoho staletí a dobře.

Stále úchvatný bude stále i pohled na malostranské paláce s Pražským hradem.

Podpoříme-li přítomnost potomků českých knížat a králů na Pražském hradě českých knížat a králů jako poradní sbor třeba pod názvem Ludmilina družina, naplníme společně věštbu bájné české kněžny Libuše, která když si za manžela vybírala Přemysla Oráče předvídala, že „Přemyslovo potomstvo bude této zemi vládnout na věky věkův”. Využijme toho k většímu respektu vlastní historie.  Měli bychom tuto předpověď věcí budoucích přijmout za svou z úcty k dávnému majestátu, tradici a respektu k vlastní historii a také trochu pro jistotu. Během svého trvání nebyla věštba naplňována jen poslední stovku let a zemi se nevedlo dobře.

Věštící Libuše a Přemysl Oráč na pražském Vyšehradě, který stejně jako oni patří neodmyslitelně ke starým pověstem českým.		Kostel sv. Petra a Pavla je místem posledního odpočinku prvního českého krále Vratislava I. Přemyslovce a jeho polské choti Svatavy.

Kněžna Libuše se ale ve své předpovědi nezmínila, že budeme mít na nejvyšším postu někdy co do činění i s podivně se vyšvihnuvšími zemany. Jeden z nich vládne právě teď a bohužel s mnoha neřestmi, oblíbená je mstivost. Asi je to zkouška jak rychle dokážeme vetřelce prokouknout a věci opět vrátit na svá místa.

Arnošt hrabě Waldstein (*1925 † 2019) ve své rodové  zahradě – Valdštejnské.

To znamená navrátit se opět k trvalým a ověřeným hodnotám. Nesou si je s sebou po staletí poutníci, jako jednotlivé články nekončícího řetězu od předků k příštím generacím. Učí je, že vše co dělají nebo nedělají, musí ospravedlnit v očích předků a v očekávání potomků (volná citace slov Zdeňka Sternberga a Arnošta Waldsteina).
„Mnoho zmizelo během posledních dvou století. Bohužel nejen věci překonané, anachronické, ale také trvalé hodnoty, které bychom teď naléhavě potřebovali. Tyto hodnoty musejí být znovu hledány a uváděny do našeho myšlení a jednání. Proto se musí lidé mnoho učit v dějinách a z nich znovu vybírat již existující poklady zkušeností. Jsem přesvědčen, že my ze starých rodin bychom při tom mohli účinně pomáhat, i když nás k tomu nikdo oficiálně nevyzývá.” Tak nabízel spolupráci již na počátku nového tisíciletí v televizním filmu Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje majorátní pán Arnošt hrabě Waldstein, hlava rodiny, která patří s více jak 860 let zaznamenatelnou historií, k jedněm z nestarších českých rodů vůbec.

♣♣♣
Senátor Tomáš Czernin je jedním z těch politiků, kterým není osud naší země lhostejný a otevřeně hovoří o tom, že po volbách do Poslanecké sněmovny chce zahájit proces odvolání hlavy státu. „Vadí mi, že se pan prezident váže ve službách cizí mocnosti, kdy by nás opravdu rád dostal do závislosti na Ruské federaci nebo na Čínské lidové republice. To by pro nás nemělo být úplně přijatelné. Neplní ani to, co

Senátor Tomáš Czernin a jeho dopis k Velikonocím. Jako potomek sv. Ludmily ZDE.		Poslanec Karel Schwarzenberg a jeho aktuální komentář. Jako potomek sv. Ludmily ZDE.

slíbil ve své řeči, když se stal prezidentem. Tedy že bude prezidentem pro všechny, a že bude občany spojovat. Bohužel ve společnosti vytváří spíš rozpory a rozeštvává, než aby spojoval. To určitě není úkolem prezidenta. To samozřejmě ale není důvodem k odvolání. Tím důvodem je spíše to, že je ve službách cizí mocnosti, což prokazuje tím, co dělá. Nakonec Senát se už jednou pokoušel prosadit odvolání prezidenta, a to podle článku 65 Ústavy, to znamená pro velezradu nebo hrubé porušení Ústavy. Tehdy tomu předcházely různé věci kolem novičoku, kdy tvrdil, že se vyrábí na území České republiky, a i to neustálé podrývání našich zpravodajských služeb – to by si prezident neměl v žádném případě dovolit. Nejaktuálnějšími tématy jsou pak jeho preference neschválené ruské vakcíny Sputnik V, případně prosazování společnosti Rosatom ve výběrovém řízení pro dostavbu Dukovan“, řekl senátor Tomáš Czernin v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Země ztratí nebo získá?

Vraťme se ještě na chvíli k prezidentovi a potřebě jeho vystěhování z Hradu. Ono to se vším předešlým souvisí. Z Hradu si tento prezident udělala soukromou nedobytnou tvrz a nikdo mu v tom nebránil. Naopak i naši zvolení zástupci vždy rychle spěchali, aby nezmeškali ty všechny prapodivné hradní oslavy čehosi.
A venku se mezitím před zátarasy tísnili turisté, kteří si chtěli Pražský hrad prohlédnout. V roce 2018 jich bylo například 2 440 000. Lačných návštěvníků, kteří šikanováni policejními prohlídkami bezmocně a nevěřícně zírali na smutný obraz místní arogance moci.

Tam se nedá ani volně projít, což bylo možné od nepaměti a nikdo si nedovolil, ani necítil potřebu, to měnit. Poslední nájemník Hradu ano a je jasné, že tam, tam nikdo nepřijede, dokud on tam bude sedět. Není proto důstojnějšího cíle nás všech – co spolu mluvíme – než pokusit se nějak odeslat nehodné obyvatele Hradu jinam. Opět se tak obloukem vracíme k tolik potřebné Invalidovně.

♣♣♣

Krev, dřinu, pot a slzy s tímto prezidentem poslední dva roky ve funkci rozhodně sdílet nebudeme, nic takového po nás nežádá a nechce to ani po sobě. Jak známo, po příchodu čínské chřipky opustil Pražský hrad a jako první z prvních si v teple lánského zámku zavedl home office. Poté o něm dlouho nebylo slyšet. Probral se náhle, ještě v pyžámku ležící, spící. Nechtěl ale začít s národem sdílet koronavirový osud. Ne, ne, jen vyhlásil datum voleb a pobrukujíc si oblíbenou „Poslední bitva vzplála“ vysílen zase padl do lůžka.

Z další sloky bojové písně „Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni, jež hlad zhnět…“ mu utkvěl v hlavě ten hlad a tak hned když se opět probral, připomenul zčerstva umělcům, kteří jsou již hodně, hodně dlouho bez práce, že „umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví”.

„Jako kdyby řekl – nemocní ať umřou,“ reagoval Márdi z kapely Vypsaná fixa a dodal: „Nezbývá nám než se za pana prezidenta modlit, aby mu v pekle nebylo tak zle.“ Rocker Michal Pavlíček se vyslovil podobně: „Komentovat tak ožehavé věci v téhle napjaté době tímhle způsobem mi připadá jako vrchol  cynismu.“

Barokní lánská chatička, prezidentův home office. Je to krásná šlechtická stavba, tak snad nebude návrat na Vysočinu k objímání stromů a dálkovým plavbám po rybníku, příliš obtížný. „Těším se, to je každoroční obřad, který nevynechám do konce života. I kdybych už byl o berlích, tak ty berle odložím, někdo mě naloží do člunu a já hezky poplavu,“ uklidňuje znepokojené Zeman. Zajímavé je, že Lánský zámek, který si tak oblíbil, prodal v roce 1921 státu Max Egon II. kníže Fürstenberg (*1863 † 1941), strýc Antonie (*1905 † 1988), maminky knížete Karla Schwarzenberga, Zemanova  protikandidáta v prezidentských volbách. Z Vysočiny přišlý chatový důchodce Zeman poté použil v souboji mnoho svých zemanovských podpásovek a invektiv. Šlechtický původ soupeře samozřejmě nevynechal, aby se voličům zalíbil  a když to zabralo, s chutí se svalil do lánských šlechtických podušek!

Dokumentaristka Alena Činčerová v reakci na Zemanova slova, že jen o hladu vytvoří umělci svá nejkrásnější díla, připomněla známé přísloví: „Sytý hladovému nevěří. Správa Pražského hradu dostane kvůli krizi 215 milionů, prezidentská kancelář téměř 20 milionů korun navíc. Na Hradě tedy teď žádné nejkrásnější dílo nevznikne.“

Další „povzbudivá slova“ Zeman adresoval podnikatelům když prohlásil, že „někdy natahují ruku i podniky, které by zkrachovaly, i­ kdyby koronavirus nebyl.“

Jo a herce vyzval k rozveselování seniorů v domovech důchodců, právě v době nejpřísnějších zákazů návštěv.

I jinak byl později prezident v Lánech aktivnější a jednou i odjel do zahraničí. Také poobědval se svým poradním štábem a setkání iniciativně zachytil fotografický aktivista Ovčáček. Národ se tak mohl pokochat pohledem na velkého Ovčáka a jeho velitelské shromáždění. Dumají v rouškách nad plným stolem jídla. Jíst či nejíst? A jak? Ach ta dilemata. Při setkání s nejvyššími zahraničními politiky si Zeman proto raději jako jediný z přítomných statečně roušku nenasadil vůbec. Oj.

Arnošt hrabě Waldstein jako potomek jednoho z bývalých předsedů Jednoty pro zvelebení hudby promluvil v roce 2010 na oslavách 200. výročí založení Pražské konzervatoře, první ve střední Evropě. Členy Jednoty bylo a opět je mnoho členů české zemské šlechty, tedy i potomků sv. Ludmily. Foto Jaroslav Betka.		Rudolfinum, dnešní sídlo České filharmonie, bylo původně postaveno pro Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách, která poté založila Pražskou konzervatoř. V poslední době jsou tam slavnostně vyhlašovány i prestižní filmové ceny Český lev, na kterých se podle prezidenta schází snobská sebranka. Foto Jaroslav Betka.

Každý z účastníků musel bez výjimky 6. března 2021 před slavnostním vyhlášením filmových cen Český lev v pražském Rudolfinu projít testem na covid-19.

Filmaři přebírali v březnu 2021 v Rudolfinu – kvůli koronaviru bez diváků – svá ocenění Český lev a byli prezidentem označeni snobskou sebrankou. To si nenechala líbit  herečka Eliška Balcerová  a Zemanovi
napsala dopis, ve kterém připomíná, že „žijeme už rok ve velmi těžké a složité době. Všichni se ze všech sil
snažíme, abychom ji co nejdříve překonali. Snažte se, prosím, i vy nekazit nám svými hrubými  komentáři, zlobou, a nenávistnými výroky, společenské ovzduší. Už tak se nám špatně dýchá.“

Proč jsme takovou normální lidskou reakci na letitou nevycválanost, sprostotu a hulvátství prezidenta nezaznamenali někdy od nějakého politika, nevím. Byli jsme nejednou Zemanem nazváni lůzou, pitomci a debily. To není pro naše zvolené zástupce důvod k nějaké reakci? To se opravdu stále dokola budou jen nechávat přetahovat a dirigovat vycházkovou hůlkou?

Mnohým z nich zřejmě také nevadilo, když se jejich, z ruské ambasády dorazivší prezident, přiopile potácel před symboly české státnosti, královskými korunovačními klenoty. V přímém televizním přenosu.

Jak jim asi bylo při mezinárodní ostudě a i zděšení, které vyvolal Zeman, když jednoho dne přišel za Putinem s neuvěřitelným návrhem, že „novinářů je příliš, měli by se likvidovat.“ Nebo když slyšeli Zemanovu odpověď na otázku jak se zbavit tehdejšího premiéra Sobotky. „Existuje i nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov.“ Stručný a jasný návod vrchního velitele českých ozbrojených sil.

Tady už přece nejde jen o nutnost zacpávat dětem uši při prezidentových přisprostlých rozhlasových a televizních výrocích. Tady byl veřejně předkládán návod k likvidaci nepohodlných. Putin Zemana asi zklamal, když jen zaraženě podotkl, že likvidovat netřeba, snížit možno. Bohumil Sobotka zareagoval obšírněji, jemu šlo už o život. „Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele,” uvedl Sobotka.

Když je Pražský hrad zavřený mohou se tam procházet jen ti, kteří mají křídla.

Tehdy byli podle titulků politici opravdu v šoku. A tím to zase skončilo. Pardon, někteří ještě zavtipkovali „A on pan prezident ten kalašnikov udrží nebo si na to někoho zjedná?“ Mluvčí jako vždy vysvětloval, že reakce na vyjádření Zemana jsou zbytečně hysterické a prezidentovo vyjádření každý inteligentní člověk  pochopí…Prezidentův výrok o pušce kalašnikov a Sobotkovi bylo prý pouhé konstatování a „nadsázka“. Aha, a co ty vyděšený děti premiéra, Ovčáčku?

Bez většího počátečního povšimnutí prošla i docela čerstvá a dosud neslýchaná hradní ataka na premiéra a jeho personální kompetence. Místo vzepření se, byl úkol splněn dřív, než se ostatní vzpamatovali. Cílem manévru bylo urychleně vyhodit vysoké státní úřadníky, kteří trváním na pravidlech překáželi naplnění dvou  aktuálních proruských zemanovských úkolů. Vtlačit k nám stůj co stůj ruskou vakcínu a připravit zde půdu pro Rosatom. Zadané úkoly už iniciativně  jeden ministr (téměř všeho) plní a k němu se mají svým úsilím správným směrem připojit i nově dosazované náhrady na ministerstvech zdravotnictví a zahraničí. První začal hned jak nastoupil a čeká  se už jen na nově vykouzleného ministra zahraničních věcí. Ten bude i na vícero použití. Je zvyklý poslouchat už léta nejen Hamáčka (ten využil jmenování ministrem zahraničí hned k cestě do Moskvy), ale i čínské poradce, hlavně toho hned zmizelého. Jako ministr se může vydat ztraceného poradce hledat konečně za oficiální peníze a zařadit se po bok dalšího prezidentova hledače, již několik let hledajícího neexistující článek Ferdinand Peroutky a nic přitom nechce uspěchat…Dodejme, že vše popsané je stále a pořád placeno z peněz daňových poplatníků.
Ještě poznámka k ruské Statní korporaci pro atomovou energii , což je ten Rosatom. Pod značkou Rosatomflot spravuje také všechny ruské atomové ledoborce. Asi jich není moc, ale i tak by se v době neboření ledu mohli prohánět na prezidentově oblíbeném kanále Labe-Odra-Dunaj.  Velké jsou na to dost. Sice se otepluje, ale kdyby náhodou nastal opak přišla trvalá zima, ledoborce jako když najdeme. Chce to všechno jen trochu vstřícnosti k panu prezidentovi a jeho smělým plánům.

Řeč je opravdu o nejvyšším představiteli českého státu. který se už osm let klepe o ruskou a čínskou pochvalu a doma k dosažení tohoto cíle používá všech prostředků, jako prostředek mstivost a destrukci. Ostatní jen koukají a nic nekonají. Nechtějí se pouštět do konfliktů? Dát jasně najevo, že takové praktiky nesmí dál procházet? Jakési odsouzení na tiskových konferencích si pan potrefený zřejmě dává pro pobavení k ranní kávě. Pokud je jeho hlavním cílem pochvala před nastoupenou putinovskou jednotkou, tak to  přece kvůli nějaké slabé a opatrné kritice nevzdá. Vždyť je to přece prezident. Jo, ale jen škodící. Svěřenou zemi žene do ruského a čínského chomoutu. A to ještě nebude zřejmě to nejvyšší blaho. Pochvala před nastoupenou čínskou jednotkou – to je meta. Představme si jak jako Švejk v pojízdném křesle a s holí v ruce velí směr Peking a český desetimilionový šik za ním vchází do téměř jeden a půl miliardové čínské náruče. Ta se po vcucnutí příchozích opět zavře a jaký jsme byli?

♣♣♣

Jediná senátorka Miroslava Němcová dokáže na excesy reagovat hned a bez vytáček: „Veřejně prohlašuji, že Miloš Zeman je zrádcem naší země.“ Naštěstí tentokrát nebyla úplně sama, kdo se ozval. Viz následující řádky.

Ruská vakcína má u nás zelenou. Premiér se nakonec zmohl jen na několik  dnů nekonání a už 7. dubna 2021 úslužně Zemanovi vyhověl. Bleskovým a neobyčejně sprostým způsobem ministra zdravotnictví Jana Blatného vyhodil. Prezident okamžitě jmenoval nového ministra a už se přitom ani nenamáhal zastírat své ruské zanášení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil při svém projevu 8. dubna 2021.

My jsme ale díky tomu konečně
mohli zaznamenat odpovídající odezvu i ze strany našich politiků
nejvyšších. Jsem rád, že to byl právě druhý nejvýše postavený ústavní činitel, předseda Senátu Miloš Vystrčil, který reagoval.
Tak alespoň víme, že v případě  prezidentovy nepoužitelnosti,
ten který bude z titulu své funkce konat, je slušný člověk, který ví,
co jsou to dobré mravy.

Zde je možno si přečíst projev.

Zde je možno si poslechnout projev.

♣♣♣

Pokud tedy nezačnou politici rychle konat směrem, který je v tomto článku naznačen, nastane nebezpečí z prodlení a vše zůstane při starém. Politici přitom to vše mají před očima už 8 let, ale stále je v tomto ohledu patrné, že institut dobrých mravů jim není všem blízký. Za jeho dlouhodobé a soustavné porušování se přece kdysi z veřejných funkcí odstupovalo a pokud chyběla sebereflexe, tak se odvolávalo, vyhánělo.

Jdou do služby a nevědí, že už nestíhají. Budky budou prázdné, je zavřeno.

Prezidentská vlajka ale v dáli vlaje, přijel snad někdo na tajné freje?

Tajné freje to asi nebudou, na takové není například hradní kancléř vůbec prověřen, ostatně  hru na tajné – netajné už dávno nehraje, vydržel bez toho na Hradě celou dobu, tak co. Je jen z čehosi trestného obviněn, ale to mu také nevadí, odvolá se a dále bez ztráty květiny pokračuje. Presumpce viny – neviny se taky bát nemusí, protože v jeho případě si prezident libuje v presumpci neviny a čeká až se kancléř dostane k soudu. Což se pro samé odvolávky jen tak nestane. Takže klídek. Zapovězené návštěvy fotbalu si kancléř užil, unijní penízky mu také stále voní a je moc rád, když mu kapou do jeho kšeftů.

Jen si řádně prohlédněme tu hradní partu, kancléř není sám. To je adeptů na závěrečnou amnestii. Jeden vedle druhého. Nepůjde o nic těžkého, jen se plynně naváže na již odzkoušenou amnestii, kterou nám tady zanechal už předešlý vrchní velitel.

Protože nechci, aby si mnozí mysleli, že si tady někdo vymýšlí a pomlouvá slušného a vtipného bonmotistu, dovolím si odskok do roku 1992. Tehdy si Zeman nebral servítky a na plnou hubu řekl, co si o svých spoluobčanech a voličích opravdu myslí.

„Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem – je to tedy polovina národa – uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa,” pronesl tehdejší poslanec Federálního shromáždění Miloš Zeman.

Po letech ale potřeboval volební hlasy a rychle se vylepšil. „U referenda se ozývají hlasy, že občané nejsou schopni rozhodovat o tak důležitých záležitostech…, že nám hrozí vláda lůzy. Dámy a pánové, nikdo nemá právo urážet svůj vlastní národ. A pokud tak činí, musí počítat s tím, že ve skutečnosti uráží sám sebe.”

K tomu senátorka Miroslava Němcová už jen dodala: „To, že Miloš Zeman – urážeje jako poslanec svůj národ – urážel sám sebe, je jeho problém. Ani mě nezajímá, do které skupiny by sám sebe zařadil, když v pravý opak obrací každé své tvrzení. Mluvil o občanech slabých duchem, dementních, debilních a o alkoholicích. Zařadí si ho každý podle svého uvážení. Jediné, co mě opravdu zajímá je, jak jeho stupňující se agrese proti ústavnímu pořádku, nulová odpovědnost k funkci, kterou zastává a nezvladatelná potřeba destrukce ovlivní náš život po sněmovních volbách. Pokud se masově nevzepřeme, budeme mít to horší ze zlého.“

Při pohledu na obě fotografie usazené takto blízko u sebe, se nelze nevyhnout otázce, zda chtíti více Pražský hrad ten nahoře, nebo Pražský hrad ten dole. Bez ohledu na výsledek, nahoře fotografoval Jan K. Černý, dole Jaroslav Betka.

Citujme ještě kolegu paní senátorky, senátora Pavla Fischera, který také neváhá nazývat věci pravými jmény. „Vláda a prezident nás vší silou táhnou na východ. Gubernií Ruska či čínskou provincií jsme ale stále jen v jejich horečnatých snech”. Senátor doufá, že říjnové volby v roce 2021 změní rozložení sil ve Sněmovně a ta přestane blokovat ústavní žalobu na prezidenta.

♣♣♣

Je to všechno naše ostuda, že tam kde sedí, stále sedí. Kdyby Invalidovna nešla tak rychle, ať ho do té doby někdo nějak donutí, aby okamžitě zmizely hradní zátarasy a ponižující prohlídky příchozích.

Jak už bylo výše napsáno není třeba hradními zátarasy chránit prezidenta před lidmi, lidi je třeba zátarasy chránit před prezidentem. Ne ale na Pražském hradě. Tam nic takového opravdu nepatří.   Pražský hrad, Praha a celá Česká republika jsou místa plná tradic a té nejkrásnější architektury. Karel IV. se zde snažil vytvořit nové kulturní centrum Evropy, císař Rudolf II. směle pokračoval. Česká šlechta k tomu svými počiny po staletí přispívala. Postavme se i my do této řady a nebořme. Jen pokojně navazujme a tvořme. Trpělivě, vždyť přece nikam nespěcháme.

♣♣♣

Nakonec si nechme takové trochu hloupé, ale hezké a milé porovnání čísel. Kdo je na tom líp? Prezident Havel mluvil před americkým Kongresem a to je 541 naslouchajících. Zeman nemluvil před 3 430 poslanci ruského a čínského parlamentu. Kdo zvítězil?

Prezident Václav Havel zdraví americké zákonodárce (541 členů) znamením vítězství v Kongresu USA, kde pronesl svůj projev 21.2. 1990. Jako první představitel země zpoza bývalé železné opony. Foto AP Images		Prezident Zeman bůhví kde. I když se snaží zalíbit jak může, k projevu před ruskými ani čínskými poslanci ve Státní dumě (450 členů) a ve Všečínském shromáždění lidových zástupců (2980 členů) se nepropracoval. Foto Profimedia

A vítězí navždy…..

♣♣♣

Je to dlouhý, taky trochu nepřehledný. Já vím. Omlouvám se, neumím moc zkracovat a všechno
k tématu se mi zdálo důležité. Jsem ale velmi rád a vděčen té příležitosti, že mám komu vše poslat
dál k přečtení a posouzení.
(Autor)

Drocár Jan, 12. 4. 2021

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora