Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Poutní cesta Via Ludmila

V celé Evropě dnes žijí přímí potomci patronky českých zemí sv. Ludmily (15.9. 2021 uplynulo 1100 let od mučednické smrti ) a jejího manžela a prvního českého knížete Bořivoje I. Přemyslovce. Jsou zároveň i potomky prvního středověkého římského císaře Karla Velikého nazývaného Otcem Evropy. Putování po jejich stopách a po stopách jejich potomků až k těm současným nabízí zájemcům projekt cesty pro pěší, cyklisty i případné motoristy Via Ludmila. S pomocí rodokmenů cesta poutníky časově provede více jak deseti staletími evropské historie, geograficky pak všemi současnými státy na evropském území, které jsou dnes ve své většině členskými nebo kandidátským zeměmi Evropské unie (EU). Vhodnou příležitostí k nabídnutí cesty evropským zemím ke jejímu spoluvytváření je české předsednictví EU ve druhé polovině roku 2022.

♣♣♣

Už mnoho let přináší stránky Historické šlechty doklady o nikdy nepřerušené rodové posloupnosti českých panovníků. Od zmíněných Bořivoje I. a sv. Ludmily, přes Lucemburky s Karlem IV., Jagellonce s Vladislavem II. a Habsburky od Ferdinanda I. přes Marii Terezii až k poslednímu českému králi Karlu III. Habsbursko-Lotrinskému. Přesně 1001 rok je časové rozmezí mezi úmrtím sv. Ludmily v roce 921 a úmrtím Karla III. v roce 1922.

Takovou knížecí a královskou příbuznost od nejstarších předků z úsvitu českých dějin k jejich současným potomkům lze nejjednodušeji doložit rodokmeny. Ty by měly být na mnoha a mnoha místech součástí Via Ludmily.

Ludmilino sídlo Tetín je místem mučednické smrti sv. Ludmily a také výchozím bodem Via Ludmila. Dva z celkových tří kostelů v Tetíně stojí vedle sebe v bezprostřední blízkosti náměstí. Kostel sv. Ludmily je na snímku vpravo a kostel sv. Kateřiny hned vlevo od něj. Ten pochází z konce 12. století, původně byl zasvěcen sv. Ludmile a dodnes je považován za hlavního nositele svatoludmilské úcty. V roce 1858 ke kostelu přibyla i socha sv. Ludmily od známého sochaře Josefa Maxe. V barokním kostele sv. Ludmily, který byl založen v poslední čtvrtině 17. století,  je pod oltářem umístěn kámen, na němž byla podle legend kněžna Ludmila zardoušena.

Na skalnatém výběžku stojí jednolodní kostel sv. Jana Nepomuckého, který se  s velkou pravděpodobností váže k době kněžny Ludmily. Původně byl až do roku 1836 zasvěcen sv. Michaelovi a podle Kristiánovy legendy ho zde nechala vystavět kněžna Drahomíra nad Ludmiliným hrobem.

♣♣♣

V roce 2021 proběhly hlavní připomínková akce 1100. výročí mučednické smrti sv. Ludmily především v jejím vdovském sídlo v Tetíně, kde byla najatými vrahy Tunnou a Gomonem v noci z 15. na 16. září roku 921 zřejmě z popudu snachy Drahomíry, také zavražděna. Ludmilin osud je ale úzce spjat i s Mělníkem (tehdejší Pšov byl pravděpodobným místem jejího narození) a Pražským hradem s bazilikou sv. Jiří, kde je místo jejího posledního odpočinku.

Na mělnickém zámku jsou už umístěny rodokmeny některých potomků sv. Ludmily (snímky dole). Jejich sešitovou podobu si může poutník pod názvem Rodokmen českých panovníků odnést i domů, aby mu Via Ludmilu připomínala a lákala k její další návštěvě. Takový rodokmen se může stát i doporučující vstupenkou k absolvování jakékoliv části Via Ludmily.

Genealogický strom Evropy

Jak bylo uvedeno, přímé rodokmenové linky vedou od sv. Ludmily, jejího manžela Bořivoje I. a ve velké většině jejich potomka v 15. generaci Karla IV. Lucemburského, k jejich současným potomkům žijícím ve všech koutech evropského kontinentu. Ze strany otce Karla IV., českého krále Jana Lucemburského, jsou tito potomci i přímými potomky Karla Velikého (Charlemagne).

Zmínění předci a potomci a mnoho a mnoho dalších spřízněných evropských osobností spolu přirozeně vytvořili a dále vytvářejí Genealogický strom Evropy. Ten je nepochybně základním pilířem
evropské sounáležitosti, dokládá, že Evropa byla propojena příbuzensky a tak i nábožensky, kulturně a ekonomicky od nepaměti.

Pražský hrad s katedrálou sv. Víta

Rodiče Karla IV. Jan Lucemburský (*1296 † 1346) a Eliška Přemyslovna (*1292 † 1330) byli na české panovníky korunováni na Pražském hradě v neděli 7.2.1311 v chrámu sv. Víta. V předvečer 700. výročí této události se v neděli 6.2.2011 ve svatovítské katedrále sešli jejich současní potomci a korunovaci si připomněli. Ti potomci, kteří jsou dnes nejvyšším představiteli svých zemích v evropských monarchiích, byli zastupováni příslušnými velvyslanci.

Mši svatou celebroval arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka OP, který se na snímku vítá s velvyslanci evropských zemí, jejichž panovníci jsou potomky Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, resp. sv. Ludmily, Bořivoje I. Přemyslovce a současně i Karla Velikého.

Jan Lucemburský		Eliška Přemyslovna

Ukázka výše zmíněné genealogické příbuznosti k té větvi rodu Lobkowiczů, která vlastní mělnický zámek, stojící na místě, kde se sv. Ludmila s největší pravděpodobností narodila, je zde dole.

Pro plné zvětšení klikněte prosím ZDE.

V článku Chraňme si sv. Ludmilu, který s tímto článkem těsně souvisí, se lze s obdobným příbuzenským propojením seznámit i u rodů Czerninů, Kinských, Schwarzenbergů, Sternbergů a Waldsteinů. Takovým způsobem je poté se sv. Ludmilou (a Karlem I. Velikým) propojena většina dalších rodů české zemské šlechty.

Stejným způsobem jsou rodokmeny doloženi i potomci sv. Ludmily a Karla I. Velikého z dalších evropských zemí. Potomkem je i nedávno zesnulý manžel britské královny princ Philip vévoda z Edinburghu. Proto za všechny ostatní zahraniční potomky uvádíme jeho rodokmen. Velká Británie
z Evropské unie vystoupila, ale evropskou zemí je stále a jak dokládá uvedený rodokmen, příbuznost šlechtických rodů byla a je celoevropská a hranicemi nikdy omezena nebyla. Studium příbuzenských vztahů anglických resp. britských panovníků s kontinentální Evropou jasně dokládá, že toto propojení je dokonce mnohonásobné. To se opravdu nedá omezit hranicemi. Nabízí se využitelnost takových propojení pro hledání nových forem spolupráce Evropské unie a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Velvyslankyně Velké Británie v České republice (2004-2009) Linda Duffieldová při předání a umístění rodokmenu na britské ambasádě v Praze 28.5.2009.		Paní velvyslankyně a Jan Drocár, autor rodokmenu, který zobrazuje britskou královskou rodinu a genealogické cesty k jejím českým předkům.

♣♣♣

Via Ludmila a předsednictví v Evropské unii

Via Ludmila je unikátním propojením Evropy. Buďme hrdi, že vychází od nás a i tímto způsobem potvrzuje, že naše země je oprávněně považována za Srdce Evropy. Využijme toto zjištění k pozitivním počinům. Třeba právě k návrhu ostatním členům Evropské unie rozšířit Via Ludmilu postupně i do jejich zemí s pomocí střídajícího se momentu půlročního předsednictví. Počínaje tím českým.

♣♣♣

Země, které Evropské unii (EU) předsedaly před Českou republikou, nabízely ostatním státům priority jako: Evropa, která rozvíjí, Evropa, která spojuje, Evropa, která chrání, Vlivná Evropa, Silnější a inovativnější Evropa, Spravedlivá Evropa, Udržitelná Evropa, Evropa bezpečnosti a společných hodnot, Silná Evropa ve světě, Posílení odolnosti Evropy, Podpora důvěry v evropský sociální model, Podpora udržitelného oživení. Na posledních třech je už zřetelně vidět vliv pandemie, ale i víra v její brzké zažehnání. Trochu tam ale všude chbí jeden moment, který je velmi důležitý jakýsi gurd celé eVrop – její společné osudy a nadruhé straně trochu vize do budoucně, aby se lidé v Evropě společně měli nač těšit a  Věřme, že když v polovině roku 2022 převezme Česká republika od Francie předsednictví v EU, už bude lépe. Lidé se zase začnou těšit na věci budoucí a plánovat „na věky věkův”.

Česká republika má tímto rotováním danou jedinečnou příležitost být na počátku něčeho nového a také hlavně konkrétěně určeného především pro vzájemné osobní poznávání se nejen představitelů, ale potkávání lidí na cestě. – to je to nejobyčenější směřování z krize poučené Evropy. Mělo by být cílem aby se lidé zase začali těšit na věci budoucí a opět plánovat „na věky věkův”, ne jen do zítra k dalšímu obědu. Můžeme i ten směr ovlivnit. Prostřednictvím zmíněného evropského genealogického stromu a pod heslem Evropa kontinuální můžeme představit Evropu společné historie, současnosti a budoucnosti. Jako místo společného žití nejen pro předky, současníky, ale i pro jejich budoucí potomky.

Sídlo vlády s vlajkou EU vpravo.		Sídlo vlády s českou vlajkou vpravo.

Černínský palác, sídlo ministerstva zahraničních věcí.

První zemí, která po České republice převezme předsednictví Evropské unie bude podle plánu rotace Švédsko, které štafetu předá Španělsku a to poté Belgii. Domluvená rotace dalších a dalších zemí v předsednictví EU určí i pořadí dalšího rozšiřování Via Ludmily. Ta během několika let takto postupně projede celou Evropou a až se opět vrátí do své české výchozí štace, bude mít dokončenou základní strukturu a začne normálně fungovat jako společný projekt celé Evropské unie.

A pořádkou třešničkou na společném dortu poznání bude rozšíření Via Ludmily do evropských zemí, které nejsou součástí Evropské unie a do zámoří, kde také žije mnoho potomků sv. Ludmily a Karla I. Velikého. Jejich prostřednictvím lze dále a jinými formami posilovat euroatlantické partnerství.

Cíl a přínos Via Ludmily pro Evropany

Celý projekt je koncipován především jako sportovně poznávací. Na nikdy nekončící cílové pásce by měla Via Ludmila přispět především k hlubšímu vzájemnému poznávání Evropanů.  Prostřednictvím aktivní turistiky, jaksi po svých, motoristicky absolvovaná snad jen těmi, kteří mají z nejrůznějších důvodů pohybové limity. Poutníci se při aktivním pohybu, nebo lépe s jeho pomocí, seznámí s poklady společné evropské historie i dějinami jednotlivých zemí, do kterých Via Ludmila zavítá. Směr jejich poznávání určují jednotliví potomci sv. Ludmily a Karla I. Velikého, kteří procházejí dějinami starého kontinentu časově a geograficky. Jsou jednotlivými články nekonečného společného řetězu a pospolu vytvářejí zmíněný Genealogicky strom Evropy. Život je cesta a cesta je poznání.

Ukázka připravovaných www stránek Via Ludmily.

Via Ludmila nabízí velký potenciál dalšího vzájemného poznávání se v Evropě. Nejen tedy shora prostřednictvím volených společných orgánů, ale i zdola „na vlastní oči“ mnoha a mnoha osobními setkáními lidí na této poutní cestě. Může účinně přispívat k vytváření dalších, současných, kapitol evropské historické paměti. Ta vzniká od pradávna propojováním minulého, současného a budoucího v jeden společný proud. Tisíciletými společnými evropskými dějinami prošli již naši předci – jen díky jim dnes můžeme číst tyto řádky. Dnešek prožíváme a vytváříme už my současníci, ale pro naše potomky bude naše konání už zase jen minulostí. Tak to chodí od nepaměti a tak je to dobře.

Absolvování Via Ludmily alespoň jednou za život se může stát nezbytnou a prestižní součástí života každého z nás. Dřív se chodívalo „do světa“, byly podnikány tovaryšské a kavalírské cesty. Dnes lze cestovat po Via Ludmile. Nejdříve s rodiči, poté sami a později se svými dětmi. Stačí jen malý úsek.

Tak bude zachována kontinuita v každé jednotlivé rodině. I to málo stačí k vyvracení dnes mnohde  narůstajícího pocitu, že Evropu v současnosti nedrží pohromadě žádná myšlenka ani velký ideál, či společný projekt. Drží a může to být právě poutní cesta Via Ludmila. Jen se nebát ji přijmout a pracovat na jejím rozšiřování. Mohla by se stát naší západní Mekkou.

♣♣♣

♣♣♣

Poutníci se mohou k Via Ludmile připojovat a odpojovat kdekoli a kdykoli. I absolvování její dílčí části z nich činí „evropské poutníky“. Slavnostní otevření poutní cesty a cyklotrasy Via Ludmila se odehrálo v sobotu 11.9.2021 v Mělníku. Tehdy se také propojilo 1100. výročí úmrtí sv. Ludmily († 15.9.921) se 180. výročím narození Antonína Dvořáka (*8.9.1841). Znělka Via Ludmily bude právě od Antonína Dvořáka z jeho Oratoria Svatá Ludmila a skladatelova hudba bude provázet Via Ludmilu. Vyvrcholením oslav výročí sv. Ludmily v České republice poté byla v sobotu 18.9.2021 Národní Svatoludmilská pouť v Tetíně.

♣♣♣

Sobota 2.4.2022 v kostele Nanebevzetí Panny Marie
a sv. Karla Velikého na pražském Karlově.

SLAVNOSTNÍ MŠE S POŽEHNÁNÍM VIA LUDMILE

Mše svatá připomínající 1280. výročí narození císaře Karla Velikého (*2.4.742), 645. výročí vysvěcení karlovského chrámu, kterého se osobně účastnil císař římský a král českého Karla IV. v den svátku sv. Karla Velikého 28.1.1377 a 100. výročí úmrtí blahoslaveného císaře a českého krále Karla I. Rakouského. Jak Karel IV., tak i Karel I. Rakouský byli potomky sv. Ludmily v přímé linii.

Organizátoři mše – Duchovní správa na Karlově, Modlitební liga císaře Karla za mír mezi národy a Rytířský řád svatého Jiří ve spolupráci se spolkem Via Ludmila, z.s.

Připomenutí 280 let od roku 1837, kdy sochař Josef Max (*1804 † 1855) vytvořil v karlovském parku umístěnou sochu Karla IV. Lucemburského

♣♣♣

♣♣♣

Karlovský kostel nese v současnosti název Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Karel IV. Lucemburský ho dal vystavět ke cti svého předka ve 20. generaci Karla I. Velikého a k poctě svých   rodičů. Základní kámen byl položen a posvěcen prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic dne 18.9.1350.		Po dokončení byl kostel vysvěcen druhým pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi v den svátku svatého Karla Velikého 28. ledna 1377. Toho se osobně účastnil Karel IV. Lucemburský a jeho syn Václava IV. a sám císař přitom vložil do oltářní menzy svatou relikvii, tři zuby císaře sv. Karla Velikého, kterou obdržel darem v Cáchách.

Na evropskou cestu a cyklotrasu Via Ludmila se poutníci vydají od pražského karlovského kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého, který dal, jak již z názvu vyplývá, císař a český král Karel IV. Lucemburský postavit ke cti prvního středověkého římského císaře Karla Velikého a to podle vzoru jeho katedrály v Cáchách (Aachen). Když poutníci k této katedrále doputují, octnou se v samém centru středověké Evropy, které si Karel Veliký zvolil. A odtud je to jen 100 km do současného evropského centra v Bruselu.

Park na Karlově s rozmístěnými rodokmeny potomků sv. Ludmily a sv. Karla I. Velikého.

♣♣♣

Pro ty, kteří místo návrhu, jak by to šlo, vždy pohotově ví, proč to nejde:

Drocár Jan, 21. 8. 2022

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora