Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Úvahy dr. Otty Habsburského o budoucnosti Evropy před 26 lety. „Když bylo před dvěma sty lety v důsledku Francouzské revoluce oznámeno, že Bůh je mrtev nebo že nikdy nežil, začala až dosud největší krize lidstva. Ta vyústila ve 20. století ve zřízení koncentračních táborů nacionálního socialismu a komunistických gulagů… “ Zobrazit celý citát »

Dr. Otto Habsburský, Úvahy o Evropě, 1993



Návrh pro české předsednictví v Evropské unii

15. 7. 2021 | Jan Drocár |

Poutní cesta Via Ludmila

Už mnoho let se snažíme na stránkách Historické šlechty přinášet doklady o nikdy nepřerušené rodové posloupnosti českých panovníků. Od prvního Bořivoje I. Přemyslovce a jeho manželky sv. Ludmily, přes Lucemburky s Karlem IV., Jagellonce s Vladislavem II. a Habsburky od Ferdinanda I. přes Marii Terezii až k poslednímu českému králi Karlu III. Habsbursko-Lotrinskému. Přesně 1001 rok uplynul mezi úmrtím sv. Ludmily v roce 921 a úmrtím Karla III. v roce 1922.

Takovou knížecí a královskou příbuznost od nejstarších předků z úsvitu českých dějin k jejich  současným potomkům lze nejjednodušeji doložit rodokmeny. Doprovázejí nově vznikající
poutní cestu Via Ludmilu, která je vytvářena a sestavována ke cti první české kněžny a světice sv. Ludmily, choti prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje I., který stál i u zrodu Pražského hradu.

Ludmilino pozdní sídlo Tetín je místem mučednické smrti sv. Ludmily a také výchozím bodem poutní cesty a cyklotrasy Via Ludmila. Dva z celkových tří kostelů v Tetíně stojí vedle sebe v bezprostřední blízkosti náměstí. Kostel sv. Ludmily je na snímku vpravo a kostel sv. Kateřiny vlevo od něj. Ten pochází z konce 12. století, původně byl zasvěcen sv. Ludmile a dodnes je považován za hlavního nositele svatoludmilské úcty. V roce 1858 ke kostelu přibyla i socha sv. Ludmily od známého sochaře Josefa Maxe. V barokním kostele sv. Ludmily, který byl založen v poslední čtvrtině 17. století,  je pod oltářem umístěn kámen, na němž byla podle legend kněžna Ludmila zardoušena.
Na skalnatém výběžku stojí jednolodní kostel sv. Jana Nepomuckého, který se  s velkou pravděpodobností váže k době kněžny Ludmily. Původně byl až do roku 1836 zasvěcen sv. Michaelovi a podle Kristiánovy legendy ho zde nechala vystavět kněžna Drahomíra nad Ludmiliným hrobem. Další historická místa v Tetíně jsou hrad, zámek a hradiště, kde Ludmila pobývala před svou mučednickou smrtí.

♣♣♣

Právě v letošním roce 2021 je připomínáno 1100. výročí smrti sv. Ludmily. Podle legendy byla na svém sídle v Tetíně uškrcena najatými vrahy Tunnou a Gomonem v noci z 15. na 16. září roku 921 zřejmě z popudu snachy Drahomíry. Osoba sv. Ludmily je ale také úzce spjata s Mělníkem  (pravděpodobné místo jejího narození) a Pražským hradem s bazilikou sv. Jiří (místo posledního odpočinku).

Na mělnickém zámku jsou už umístěny rodokmeny některých potomků sv. Ludmily (snímky dole). Jejich sešitovou podobu si může poutník pod názvem Rodokmen českých panovníků odnést i domů, kde mu bude cestu připomínat a lákat k její další návštěvě. Rodokmen by se mohl stát i doporučující vstupenkou k absolvování Via Ludmily.
 

Genealogický strom Evropy

Přímé rodokmenové linky od sv. Ludmily a Bořivoje I. a ze strany matky Elišky Přemyslovny dále přes jejich potomka Karla IV., vedou poutníky k Ludmiliným současným potomkům do všech koutů evropského kontinentu. Ze strany českého krále Jana Lucemburského, otce Karla IV., jsou poté tito potomci i přímými potomky Karla I. Velikého.

Zmínění předci a potomci a mnoho a mnoho dalších spolu vytváří Genealogický strom Evropy. Ten je nepochybně základním pilířem evropské sounáležitosti a dokládá, že Evropa byla příbuzensky, nábožensky, kulturně a ekonomicky propojena od nepaměti.

Pražský hrad s katedrálou sv. Víta

Rodiče Karla IV. Jan Lucemburský (*1296 † 1346) a Eliška Přemyslovna (*1292 † 1330) byli na české panovníky korunováni na Pražském hradě v neděli 7.2.1311 v chrámu sv. Víta. V předvečer 700. výročí této události se v neděli 6.2.2011 ve svatovítské katedrále sešli jejich současní potomci a korunovaci si připomněli.

Mši svatou celebroval arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka OP, který se na obrázku vítá
s velvyslanci evropských zemí, jejichž panovníci jsou také potomkyJana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
Jan Lucemburský Eliška Přemyslovna

Ukázka výše zmíněné genealogické příbuznosti k té větvi rodu Lobkowiczů, která vlastní mělnický zámek, stojící na místě, kde se sv. Ludmila s největší pravděpodobností narodila, je zde dole.

Pro plné zvětšení klikněte prosím ZDE.

V článku Chraňme si sv. Ludmilu, který s tímto článkem těsně souvisí, se lze s obdobným příbuzenským propojením seznámit i u rodů Czerninů, Kinských, Schwarzenbergů, Sternbergů a Waldsteinů. Takovým způsobem je poté se sv. Ludmilou (a Karlem I. Velikým) propojena většina dalších rodů české zemské šlechty.

Stejným způsobem jsou rodokmeny doloženi i potomci sv. Ludmily a Karla I. Velikého z dalších evropských zemí. Potomkem je i nedávno zesnulý manžel britské královny princ Philip vévoda z Edinburghu. Proto za všechny ostatní zahraniční potomky uvádíme jeho rodokmen. Velká Británie
z Evropské unie vystoupila, ale evropskou zemí je stále a jak dokládá uvedený rodokmen, příbuznost šlechtických rodů byla a je celoevropská a hranicemi nikdy omezena nebyla. Studium příbuzenských vztahů anglických resp. britských panovníků s kontinentální Evropou jasně dokládá, že toto propojení je dokonce mnohonásobné. To se opravdu nedá omezit hranicemi. Nabízí se využitelnost takových propojení pro hledání nových forem spolupráce Evropské unie a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Velvyslankyně Velké Británie v České republice (2004-2009) Linda Duffieldová
při předání a umístění rodokmenu na
britské ambasádě v Praze 28.5.2009.
Paní velvyslankyně a Jan Drocár, autor rodokmenu, který zobrazuje britskou královskou rodinu a genealogické cesty
k jejím českým předkům.

Via Ludmila a předsednictví v Evropské unii

Jde o unikátní propojení Evropy. Buďme hrdi, že vychází od nás a i tímto způsobem potvrzuje, že naše země je oprávněně považována za Srdce Evropy. Využijme toto zjištění k pozitivním počinům. Třeba k  návrhu ostatním členům Evropské unie rozšířit Via Ludmilu postupně i do jejich zemí a využít k tomu ten nejpříhodnější moment, který se nabízí – české předsednictví v Evropské unii začínající 1. července 2022.

♣♣♣

Země, které Evropské unii (EU) předsedaly před Českou republikou, nabízely ostatním státům priority jako: Evropa, která rozvíjí, Evropa, která spojuje, Evropa, která chrání, Vlivná Evropa, Silnější a inovativnější Evropa, Spravedlivá Evropa, Udržitelná Evropa, Evropa bezpečnosti a společných hodnot, Silná Evropa ve světě, Posílení odolnosti Evropy, Podpora důvěry v evropský sociální model, Podpora udržitelného oživení.

Na posledních třech je už zřetelně vidět vliv pandemie, ale i víra v její brzké zažehnání. Věřme, že když v polovině roku 2022 převezme Česká republika od Francie předsednictví v EU, už bude lépe. Lidé se zase začnou těšit na věci budoucí a plánovat „na věky věkův”.

Česká republika má rotováním danou jedinečnou příležitost být na počátku nového směřování z krize poučené Evropy. Může díky předsednictví i ten směr ovlivnit. Nabídněme proto partnerům z budoucích předsednických zemí EU projekt celoevropské poutní cesty Via Ludmila, která by byla symbolicky i prakticky zahájena právě v době českého předsednictví. Prostřednictvím zmíněného evropského genealogického stromu a pod heslem Evropa kontinuální můžeme představit Evropu společné historie, současnosti a budoucnosti. Jako místo společného žití nejen pro předky, současníky, ale i pro jejich budoucí potomky.

Sídlo vlády s vlajkou EU vpravo. Sídlo vlády s českou vlajkou vpravo.
Černínský palác, sídlo ministerstva zahraničních věcí.

První zemí, která po České republice převezme předsednictví Evropské unie bude podle plánu rotace Švédsko, které štafetu předá Španělsku a to poté Belgii. Domluvená rotace dalších a dalších zemí v předsednictví EU určí i pořadí dalšího rozšiřování Via Ludmily. Ta během několika let takto postupně projede celou Evropou a až se opět vrátí do své české výchozí štace, bude mít dokončenou základní strukturu a začne normálně fungovat jako společný projekt celé Evropské unie.

Třešničkou na společném dortu poznání bude rozšíření Via Ludmily do evropských zemí, které nejsou součástí Evropské unie a do zámoří, kde také žije mnoho potomků sv. Ludmily a Karla I. Velikého. Jejich prostřednictvím lze dále a jinými formami posilovat euroatlantické partnerství.

Cíl a přínos Via Ludmily pro Evropany

Celý projekt je koncipován především jako sportovně poznávací. Na nikdy nekončící cílové pásce by měla Via Ludmila přispět především k hlubšímu vzájemnému poznávání Evropanů.  Prostřednictvím aktivní turistiky, jaksi po svých, motoristicky absolvovaná snad jen těmi, kteří mají z nejrůznějších důvodů pohybové limity. Poutníci se při aktivním pohybu, nebo lépe s jeho pomocí, seznámí s poklady společné evropské historie i dějinami jednotlivých zemí, do kterých Via Ludmila zavítá. Směr jejich poznávání určují jednotliví potomci sv. Ludmily a Karla I. Velikého, kteří procházejí dějinami starého kontinentu časově a geograficky. Jsou jednotlivými články nekonečného společného řetězu a pospolu vytvářejí zmíněný Genealogicky strom Evropy. Život je cesta a cesta je poznání.

Ukázka připravovaných www stránek Via Ludmily.

Via Ludmila nabízí velký potenciál dalšího vzájemného poznávání se v Evropě. Nejen tedy shora prostřednictvím volených společných orgánů, ale i zdola „na vlastní oči“ mnoha a mnoha osobními setkáními lidí na této poutní cestě. Může účinně přispívat k vytváření dalších současných kapitol evropské historické paměti. Ta vzniká od pradávna propojováním minulého, současného a budoucího v jeden společný proud. Tisíciletými společnými evropskými dějinami prošli již naši předci a jen díky jim dnes můžeme číst tyto řádky. Dnešek prožíváme a vytváříme už my současníci, ale pro naše potomky bude naše konání už zase jen minulostí. Tak to chodí od nepaměti a tak je to dobře.

Absolvování Via Ludmily alespoň jednou za život se může stát nezbytnou a prestižní součástí života každého z nás. Dřív se chodívalo „do světa“, byly podnikány tovaryšské a kavalírské cesty. Dnes lze cestovat po Via Ludmile. Nejdříve s rodiči, poté sami a později se svými dětmi. Tak bude zachována kontinuita v každé jednotlivé rodině. I to málo stačí k vyvracení dnes mnohde narůstajícího pocitu, že Evropu v současnosti nedrží pohromadě žádná myšlenka ani velký ideál. Drží a může to být právě poutní cesta Via Ludmila. Jen se nebát ji přijmout a pracovat na jejím rozšiřování. Mohla by se stát naší západní Mekkou.

♣♣♣

Kořeny naší západní civilizace a z nich vzešlé hodnoty je potřeba stále chránit a dbát na jejich poznávání a šíření. Společným cílem by proto mělo být zařazení odkazu na antické, židovské a křesťanské prameny západní civilizace do obecných cílů vzdělávání. Zdá se, že západní svět dnes pracně hledá svoji identitu a potažmo i svoje povadlé sebevědomí. Základní hodnoty evropské civilizace jsou jedním z nejbohatších pokladů, které máme. Jsou vzácnou perlou, kterou je možno se těšit, ale kterou je nutno bedlivě střežit a zodpovědně chránit. Takové myšlenky zazněly na půdě českého Senátu v roce 2017 v příspěvku Pilíře západní civilizace.

Ještě naléhavěji zazněly obavy z dalšího vývoje evropské civilizace již v roce 2004 v dokumentu Česká televize Duše Evropy s podtitulkem Evropská vzdělanost a hodnoty. „Dvacáté první století otevírá novou kapitolu formování Evropy. Propadneme-li iluzi, že je tu všechno jen pro naše pohodlí a konzum, celý evropský svět se nám může rozpadnout. Nejdřív asi tak, že to naše děti přestane bavit a evropské hodnoty jim budou v životě překážet. To se stane, pokud jim k informacím
nepřidáme vzdělání, pokud je nenaučíme, jak zacházet se zděděným odkazem našich předků, pokud je nenaučíme jak je oživovat
. A my tak ztratíme právo říkat si Evropané.“

♣♣♣

Poutníci se mohou k Via Ludmile připojovat a odpojovat kdekoli a kdykoli. I absolvování její dílčí části z nich činí „evropské poutníky“. Slavnostní otevření poutní cesty a cyklotrasy Via Ludmila je plánováno na sobotu 11.9.2021 v Mělníku. Rádi bychom propojili 1100. výročí úmrtí sv. Ludmily († 15.9.921) se 180. výročím narození Antonína Dvořáka (*8.9.1841). Znělka Via Ludmily bude právě od Antonína Dvořáka z jeho Oratoria Svatá Ludmila a skladatelova hudba bude Via Ludmilu provázet. V následujícím týdnu poté začne Národní Svatoludmilská pouť, jejíž jednotlivé akce se budou konat od úterý 14. do neděle 19. do neděle v Praze, Berouně  a poté v Tetíně.

Karlovský kostel nese v současnosti název Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Karel IV. Lucemburský ho dal vystavět ke cti svého předka ve 20. generaci Karla I. Velikého a k poctě svých   rodičů. Základní kámen byl položen a posvěcen prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic dne 18. září 1350. Po dokončení byl kostel vysvěcen druhým
pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi v den svátku svatého Karla Velikého 28. ledna 1377. Toho se osobně účastnil Karel IV. a jeho syn Václava IV. a sám císař přitom vložil do oltářní menzy svatou relikvii, tři zuby císaře sv. Karla Velikého, kterou obdržel darem v Cáchách.

Na evropskou poutní cestu a cyklotrasu Via Ludmila lze vyjet po jejím otevření v sobotu 2.4.2022 v areálu kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na pražském Karlově. Bude to v den 1280. výročí narození Karla Velikého (Charlemagne). Poutníci se vydají od kostela, který dal Karel IV. postavit ke cti Karla Velikého podle vzoru katedrály prvního středověkého římského císaře Karla Velikého v Cáchách (Aachen).

Park na Karlově s již rozmístěnými rodokmeny potomků sv. Ludmily a sv. Karla I. Velikého.

Ze středověkého evropského centra v Aachen se poutníci vydají do současného evropského centra v Bruselu, kde Česká republika 1.7.2022 převezme od Francie své půlroční předsednictví v EU.

♣♣♣

„Život spočívá v tom, co skutečně děláme. Co naše práce přináší druhým. To skutečné, hmatatelné, co je vidět za námi, ve skutečnosti naznačuje, co bude před námi.“ Je to tak trochu o tom co bylo, je a bude a jsou to slova úspěšného českého podnikatele Petra Kellnera.


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2021  |  O nás