Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český politik Karel kníže Schwarzenberg, kancléř prezidenta Havla. senátor, ministr zahraničních věcí, místopředseda české vlády, prezidentský kandidát poslanec komentuje občas na Facebooku politické dění v zemi. V Historické šlechtě (HS) jsou příspěvky řazeny časově, nahoře je vždy ten nejaktuálnější. Portrét knížete je z natáčení filmu "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje", který byl natáčen v roce 2002. Více o Karlu Schwarzenbergovi, jeho rodu i filmu na stránkách HS.“ Zobrazit celý citát »

Karel kníže Schwarzenberg komentuje

Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií

Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou

Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů

Via Ludmila – první rodokmen

4. 2. 2021 | Jan Drocár | Via Ludmila

První a základní rodokmen

S respektem ke kontinuitě minulých staletí je vhodné a nejvíce srozumitelné uvést jako první příklad rodokmenů provázející poutní cestu Via Ludmila základní genealogickou řadu českých panovníků. Je cenná svou rodovou návazností, nikdy nebyla v tomto ohledu přerušena a zahrnuje tak kontinuálně celý písemně známý historický vývoj českých zemí.

První česká kněžna sv. Ludmila zemřela v roce 921 a její přímý potomek ve 32. generaci – poslední český král Karel III. – v roce 1922. V tomto časovém rozmezí rodokmenová řada zahrnuje 32 generací předků a potomků (podle toho z jakého konce na genealogickou řadu hledíme) a provází poutníky více než tisíciletou historií českého státu – 1001 rokem dějin českého knížectví a království a od roku 1922, kdy zemřel poslední český král, se jeho potomky rodokmen posouvá o dalších baťovských 99 let až do aktuální současnosti v roce 2021.

♣♣♣

Rodokmenem od první české kněžny sv. Ludmily (*c. 860 † 921)
k poslednímu českému králi Karlu III. (*1887 † 1922) a k jeho následníkům:

ZDE PROSÍM KLIKNOUT NA RODOKMEN V PDF
♣♣♣

Středobodem uvedeného rodokmenu je Karel, potomek české královské princezny Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, českého krále a syna římského císaře Jindřicha VII. Byl pokřtěn jako Václav a jméno Karel přijal při biřmování. Stal se jedním z nejvýznamnějších panovníků vrcholného evropského středověku. Od roku 1346 byl jako Karel I. v pořadí 11. českým králem a od roku 1355 jako Karel IV. císařem římským. Stal se tak prvním českým panovníkem, který si na hlavu nasadil korunu římských císařů. Své pražské rodiště učinil metropolí Římské říše a status „prvního města” v Evropě doprovázel i odpovídajícími stavebními počiny.

I proto se Praha může pyšnit unikátním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého, který dal Karel IV. spolu s klášterem Lateránských kanovníků řádu sv. Augustina postavit v roce 1350 ke cti svého předka ve 20. generaci Karla Velikého. Velmi si ho vážil a považoval ho za svůj vzor. Proto se také osmiboký půdorys lodi kostela odvolává na korunovační kostel v Cáchách, ve kterém je jeho císařský předek pochován a kde byli tradičně korunováni římští králové. Sám Karel IV. zde byl římským králem korunován v červenci 1349.

Základní kámen Kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého byl položen a posvěcen prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic dne 18. září 1350.

Karel IV. Lucemburský dal kostel na Karlově postavit i k poctě svých rodičů Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Právě přes otce byl Karel IV. potomkem Karla Velikého, přes matku poté potomkem prvního českého knížecího páru Bořivoje I. Přemyslovce a sv. Ludmily. Chrám na Karlově byl vysvěcen druhým pražským arcibiskupem a prvním českým kardinálem Janem Očkem z Vlašimi, pravděpodobně v den svátku svatého Karla Velikého, 28. ledna a určitě roku 1377, tedy po 27 letech od položení základního kamene. Této slavnosti byl účasten Karel IV. a jeho syn Václava IV. a sám císař přitom vložil do oltářní menzy svatou relikvii, tři zuby císaře sv. Karla Velikého, kterou obdržel darem v Cáchách.

Vzhledem ke všem těmto významným skutečnostem se místo na pražském Karlově stává i důležitým zastavením poutní cesty Via Ludmila. Poutníci zde ukončí první základní trasu svého putování (Via Ludmila 1) a zahájit zde její plánované pokračování až do sídla a místa posledního odpočinku Karla Velikého v Cáchách. Z tohoto hlavního města středověké Evropy je to poté již kousek do ne příliš vzdáleného Bruselu, hlavního města současné propojené Evropy.

V areálu kostela a bývalého klášter a dnes sídla Muzea České policie si poutníci prohlédnou rodokmeny jejichž obsah souvisí i s tímto místem. Je to především rodokmeny Karla IV. tj. ke Karlu Velikému a na druhé straně k sv. Ludmile a jejímu choti Bořivoji I. Přemyslovci. Mohou si zde prohlédnout i rodokmeny potomků Karla IV. resp. prvního českého knížecího páru sv. Ludmily a Bořivoje I. k jejich potomkům v řadách české rodové šlechty (Via Ludmila 2 a Via Ludmila 3) a k jejich potomkům v řadách těch evropských dynastiích, které stále kontinuálně stojí v čele svých zemí (Via Ludmila 4 a další pokračující trasy poutní cesty).

Karlovský park s již rozmístěnými rodokmeny
a nahoře vpravo pohled odtud na kostel Naevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého.

♣♣♣

Jak z předešlého vyplývá, navštíví poutník na cestě s Via Ludmilou místa spjatá s životem sv. Ludmily a s životem jejích a Bořivojových potomků. Aby se vyznal ve spleti příbuzenských vtahů, bude Via Ludmila doprovázena rodokmeny přinášejícími příslušné informace. Všechny rodokmeny pohromadě budou v budoucnosti umístěny na mělnickém zámku, kde jsou ale ke shlédnutí některé rodokmeny už i dnes.