Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Přesto, že se první republika ke své vlastní aristokracii nezachovala dobře, šlechta se ke své zemi zády neobrátila. Naopak, když byla vlast v ohrožení reagovala čestně a statečně. Tři deklarace, kterými rody české zemské šlechty reagovaly na hrozící nebezpečí německého nacismu v letech 1938 a 1939, jsou toho výmluvným dokladem. „Prohlášení členů starých českých rodů k nedotknutelnosti území Českého státu“, které bylo v sobotu 17.9.1938 předneseno prezidentovi republiky Edvardu Benešovi, bylo deklarací první. Audience se na Pražském hradě účastnilo 12 zástupců z jedenácti šlechtických rodů. Autorem deklarace byl orlický kníže Karel VI. Schwarzenberg a jménem přítomných a jménem dalších představitelů starých rodů její text prezidentovi přednesl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí.“ Zobrazit celý citát »

První šlechtická deklarace ze 17.9.1938



Zlonice

Zlonice

Roku 1352 je nejstarší zmínka o hradu označovaném německým jménem Stauf (staroněmecky skála), z něhož se vyvinula počeštěná forma Štáf. V soudobých pramenech se Štáf označuje jako hrad nebo tvrz, ale přesnější údaje o jeho vzhledu a velikosti se neuvádějí. Na začátku 15. století získali Zlonice jako zástavu páni z Žerotína, hrad však zůstal v rukou krále Zikmunda. Podrobnější zprávy o dějinách Zlonic se objevují teprve v 16. století. V roce 1521 zde byl farářem Václav Hájek z Libočan, který později ve své kronice oslavil Zlonice zmínkou o údajném dobývání zdejšího hradu v r. 856. Zlonice spolu s hradem Štáfem koupil r. 1535 od Albrechta Šlika z Holíče Ondřej Tatek z Kuřího. Manžel jeho dcery Anny, Václav Valkoun z Adlaru, hrad Štáf kolem roku 1560 důkladně přestavěl a přeměnil ho na rodové sídlo. Za Valkounů z Adlaru se zlonické panství postupně zvětšovalo sousední vesnice a statky.

 

Svého největšího rozmachu dosáhlo za Bohuchvala Valkouna z Adlaru, který se ujal panství v r. 1601 a započal hned s přestavbou dosavadního rodového sídla v renesanční zámek. Dal přistavět dvě křídla s arkádami, takže severní a západní křídlo měly dvě patra, východní křídlo jedno. Tuto přestavbu dodnes připomíná znak Valkounů s letopočtem 1602, umístěný v nádvoří. Bohuchval Valkoun složil v době českého stavovského povstání z l. 1618 – 1620 přísahu Fridrichu Falckému, a proto mu byly po Bílé hoře jeho statky změněny v manství. Protože však byl katolík a tuto víru také mezi svými poddanými horlivě šířil a i vzhledem k tomu, že našel řadu vlivných přímluvců z katolického tábora, změnil mu císař původní trest na pokutu 3000 zlatých.

 

Bohuchval prožil celou třicetiletou válku na Zlonicích, rozšířil panství o statek Vraškov, a když v r. 1653 umíral, zdědil jeho syn Jan Jaroslav Zlonice s dalšími 15 vesnicemi. Posledním Valkounem na Zlonicích byl Václav Jan Vojtěch, který je držel v l. 1694 – 1707. Břemeno dluhů, do nichž upadl, bylo nakonec tak tíživé, že musel Zlonice, jimiž vymohl v r. 1705 povýšení na městečko, i s celým panstvím prodat hraběti Norbertovi Leopoldovi Libštejnskému z Kolovrat. Zámek ve Zlonicích měl podle tehdy pořízeného popisu tři křídla, „po levé straně vjezdu pět sklepů klenutých a po pravé straně jedna světnice klenutá, též kuchyně a jiné čtyři sklepy, po třetí pak straně světnice s komorou a mashaus, pod tím sklep podzemní na čtvero rozdělený s lednicí a při zemi salla terrena. V prostředním patře podle ambitu devět prostorných pokojů, tabulnice, alkovna a kabinet, dále na třetí straně palác a v něm bigliart, dvě světnice a toliko komor. V hořejším patře z obou stran podle ambitu sedm pokojů a tři komory, též na třetí straně tři pokojíčky.“ Kolovratové drželi Zlonice jen do r. 1721, kdy je koupil hrabě Filip Vchynský z Vchynic. Ten pokračoval ve stavební činnosti svých předchůdců ve Zlonicích a v r. 1735 dokončil stavbu kostela Nanebevzetí P. Marie, kterou provedli F. M. Kaňka a F. Hübner podle návrhů K. I. Dienzenhofera.

 

Zámek byl sídlem Vchynských (Kinských) do r. 1758, kdy vyhořel. Po požáru byl adaptován na byty a kanceláře. V r. 1883 došlo k dalším úpravám, které setřely renesanční ráz zámku, protože byly zazděny arkády a provedeny i další zásahy do dřívějšího charakteru stavby. Kinští drželi Zlonice až do r. 1945, na využití zámeckého objektu se však nic nezměnilo. Dnes jsou v zámku ve Zlonicích kanceláře, byty a učebny Lidové školy umění.

Zdroj: webové stránky města Zlonic

Zlonicko bylo osídleno již v době předhistorické, jak o tom svědčí pravěké nálezy z konce 19. století. První písemná zmínka o obci vzniklé při obchodní cestě pochází z roku 1318, kdy je zmíněn Čáslav ze Zlonic, k roku 1343 byla obec královským zbožím. Jinak ovšem mnoho zpráv o středověkých dějinách nemáme. Vedle kostela Panny Marie stála na vyvýšenině nad obcí tvrz snad v místech dnešního zámku, kde sídlila místní vrchnost. První zmínka o tvrzi pochází ovšem až z roku 1576.

Kolem roku 1564 se Anna z Kuřího provdala za Václava Valkouna z Adlaru, který tak získal Zlonice věnem. Jeho rod je potom držel až do roku 1708. Za jejich držení je postaven renesanční zámek, který se dodnes nachází v centru obce v podobě po klasicistní přestavbě v 19. století. Znak Valkounů z Adleru nese jeden z portálů zámku s letopočtem 1602, zachoval se také soubor portrétů několika členů rodu z průběhu celého 17. století. V samotném závěru jejich éry jsou potom Zlonice roku 1705 povýšeny na městečko a roku 1707 je postavena budova radnice. Po krátké držbě panství rodem Libštejnských z Kolovrat získávají na dlouhou dobu zlonické panství Kinští z Vchynic a Tetova, kteří významným

způsobem ovlivňovali duchovní i hospodářský rozvoj obce i kraje až do 20. století.

Mezi nejvýznamnější projekt doby barokní, který významně ovlivnil podobu Zlonic i jejich okolí, patří vrcholně barokní novostavba kostela Nanebevzetí Panny Marie, který nahradil starší středověký chrám. Je spojena s osobou knížete Filipa Josefa Kinského a zlonického děkana Jana Adama Svobody (1682–1761). Roku 1723 je ve Zlonicích doložena první návštěva architekta Františka Maxmiliana Kaňky, který prokazatelně vypracoval plány novostavby. Ta byla zahájena až roku 1727 pod vedením stavitele Ferdinanda Hübnera a trvala až do roku 1744, kdy byly dokončeny věže. Kostel je jednolodní architekturou křížové dispozice se dvěma věžemi po stranách kněžiště. Děkan Jan Adam Svoboda inicioval také novostavbu farní budovy, která patří mezi nejvýstavnější vrcholně barokní obytné objekty Českého venkova. Jejím autorem je významný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, který vytvořil plány nejspíše roku 1747. K samotné realizaci došlo ovšem až v letech 1750–1753. Ve Zlonicích se nalézají také další barokní objekty. Mezi ně patří např. budova špitálu (čp. 20), dnes Památník Antonína Dvořáka, postavený roku 1745, jak připomíná datace nad vstupním portálem nebo tzv. Dům panského zahradníka (čp. 91) navazující na bývalý areál zámeckého parku. Obraz pozdně barokního městečka, které Kinští ve Zlonicích během několika málo desetiletí 18. století vytvořili, doplňoval také barokní kamenný most se sochou svatého Jana Nepomuckého a křížem a několik dalších plastik. Zlonice byly také v duchu barokní kultivace krajiny propojeny s nedalekým areálem zámku v Budeničkách, sídlem vrchnosti, kaštanovou alejí, vybudovanou v letech 1758–1766 resp. 1769. Při této cestě se nachází také raně barokní poutní kostel svatého Izidora z let 1680–1682 a pilíř původně se sochou tohoto světce z roku 1673. V letech 1837–1840 zbudovali Kinští v areálu kostela svou rodinnou neoklasicistní hrobku, jejímž autorem je vídeňský architekt Heinrich Koch. Městečku se ovšem nevyhnuly ani pohromy, 13. září 1758 jej postihl požár, roku 1866 zanesla do obce krajem táhnoucí pruská vojska choleru.

V roce 1853 přichází do Zlonic mladý Antonín Dvořák rodák z nedaleké Nelahozevsi. Od roku 1855 provozoval v obci jeho otec František tzv. Velkou hospodu (čp. 69) naproti panskému dvoru. Na svůj krátký pobyt ve Zlonicích, již v roce 1856 přesídlil do České Kamenice, která byla také panstvím Kinských, a svého učitele hudby Antonína Leihmanna však Dvořák vzpomínal po zbytek života. Do Zlonic zajížděl také při svých studiích na varhanní škole v Praze a vzpomínkám na Zlonice a zdejší kostel věnoval také svou první symfonii dokončenou 24. března 1865 nazvanou příznačně „Zlonické zvony“

V roce 1872 byla zprovozněna Pražsko-duchcovská dráha, která nově spojovala hnědouhelné doly v okolí Mostu s Prahou. Jedním z vlastníků společnosti provádějící stavbu byl i majitel zlonického panství Ferdinand Kinský. V roce 1882 byla k ní přistavěna odbočka do Kmetiněvsi a Hospozína (dnešní provoz viz níže). V letech 1895–1899 proběhla novobarokní úprava kostela Nanebevzetí Panny Marie podle návrhu Friedricha Ohmanna. Další etapu úprav vedl již v duchu počínající secese Josef Fanta (1903) a doplnila ji fresková výzdoba interiéru od Adolfa Liebschera (realizace 1909–1911). V letech 1922–1923 proběhla elektrifikace obce.

V roce 1954 byl péčí Vlastivědného kroužku Zlonicka v budově barokního špitálu zřízen Památník Antonína Dvořáka, pro jehož provoz byl objekt stavebně upraven. Nachází se v něm pamětní místnost Antonína Dvořáka, obsahující památky spojené se skladatelovou osobou darované mj. jeho potomky. V památníku se nachází také artefakty připomínající historii obce a okolí mj. nejstarší barokní veduta Zlonic. 12. dubna 2007 byl obci vrácen status městyse.

Zdroj: Wikipedie

 

 

Městečko v Čechách, při žel. dr. Praha-Most-Moldava, v hejtm. a okr. slanském, má 256 d., 2052 obyv. č. (1900), 7tř. šk., pš., telegraf, lékárnu, četn. stanici, spořitel. a zálož. spolek, 2 cíhelny, výrobu zboží cementového, par. pílu, továrnu na kůže, mlýn a 4 výroč. trhy. Alod. panství (4323,08 ha půdy) s cukrovarem, cihelnou a pivovarem.
Znak městečka Zlonic drží Karel kníže Kinský. Cís. Josef I. povýšil Zlonice na městečko, při čemž dostalo se mu práva na trhy a erbu: modrý štít v pravo dole s červenou čtvrtí, jež orla polostříbrného a poločerveného přikrývá, na prsou a křídlech orlových je zlatý půlměsíc, zakončený listy jetelovými; nad štítem čes. koruna sv. Václava.
Z uměleckých památek vyniká chrám vystavěný ve slohu barokovém podle plánu Kiliána Ignáce Dintzenhofera.
Zlonice byly v nejstarší době zbožím královským. V době neznámé vystavěna byla ve vsi tvrz Stauf, přezvaná lidem na »Štaf«. R. 1420 král Sigmund prodal Zlonice pánům z Žerotína; pro další osudy vesnice jsou zprávy teprve z r. 1538, kdy Albrecht Šlik z Holiče prodal ves Zlonice se zámkem Štafem a vsí Břešťany Ondřeji Tatkovi z Kuřího. Dcera tohoto, Anna z Kuřího, provdala se za Václava Valkouna z Adlaru, čímž Zlonice přešly v drženi Valkounů z Adlaru.
R. 1602 Bohuchval Valkoun vystavěl ve vsi zámek v podobě, v jaké celkem zachoval se podnes. Týž r. 1608 přestoupil k víře katolické, což však nikterak mu nevadilo, aby se účastnil stavovského odboje r. 1618. Po vítězství Ferdinanda II. odsouzen byl r. 1622 k pokutě 3000 zlatých rýnských, za něž pořízen byl známý kovový kříž na Karlově mostě v Praze.
Syn Bohuchvalův, Jan Jaroslav, byl radou dvorského a komorního soudu a zemřel r. 1663. Vnuk tohoto, Jan Vojtěch, vymohl si, že císař Josef I. povýšil Zlonice r. 1705 na městečko, ale již r. 1707 byl nucen pro dluhy Zlonice prodati Norbertovi Leopoldovi Libšteinskému z Kolovrat. Od syna Norbertova, Vincenta, koupil Zlonice Filip hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova, jehož potomkům náležejí posud.
Památník na oslavu dvoustého výročí povýšení Zlonic na městečko.

Ottův slovník naučný

Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás