Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Šlechtická garda (“Noblegarda”) tvořila v letech 1813-1814 osobní gardu rakouského císaře Františka I., která byla rekrutována v českých zemích. Po porážce Napoleona I. v bitvě u Lipska doprovodila a chránila skupina 38 českých šlechticů císaře během jeho tažení na Paříž. Na památku tohoto tažení byl zřízen a 3. května 1814 jednorázově udělen všem 38 gardistům Český šlechtický kříž. Členové gardy ve slavnostních stejnokrojích s epoletami s českým lvem se zůčastnili také korunovace Ferdinanda V. českým králem v září 1836.“ Zobrazit celý citát »

Česká šlechtická garda






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Serényi, Alois *1893 † 1957

24. 8. 2019 | Drocár Jan | Osobnosti

 

OTEC
Otto Jan hrabě Serényi
*23.9.1855 Luhačovice † 27.12.1927 Brno
MATKA
Leopoldina hraběnka z Harrachu
*4.1.1872 Vídeň † 30.7.1917 Brno

Alois (Luis) hrabě Serényi

*13.9.1893 Luhačovice † 26.4.1957 Vídeň

Člen rodu Serényi Alois, přezdívaný Luis, bojoval v 1. světové válce v Haliči a na Balkáně a po smrti otce převzal v roce 1927 správu velkostatků Lomnice u Tišnova a Luhačovice, silně postižených pozemkovou reformou. S manželkou Markétou měli čtyři děti, ale roku 1939 bylo manželství rozvedeno. Markéta s dětmi žila po rozvodu s dětmi na zámku v Lomnici a následně v Praze, odkud po roce 1945 odešli do rakouského exilu. V roce 1939 podepsal Alois společně s dalšími 84 zástupci z celkem 33 rodů české zemské šlechty Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939, ve kterém se přihlásili k českému národu. Deklarace byla určena předána státnímu prezidentu dr. Emilu Háchovi. Pokračování nížeji:

1. oo  10.9.1921 Březnice (rozv. 3.10.1939)

MANŽELKA

Markéta hraběnka Pálffyová
*6.9.1902 Březnice † 4.10.1979 Salzburg

OTEC MANŽELKY
Jan Nepomuk hrabě Pálffy
*10.10.1872 Retzhof † 11.5.1953 Graz
MATKA MANŽELKY
Ferdinanda hrab. Wurmbrand-Stuppach
*23.6.1972 Töscheldorf † 2.1.1954 Graz

POTOMCI

Marie Anna hraběnka Serényiová

Otto Louis hrabě Serényi

Leopoldina hraběnka Serényiová

Isabella hraběnka Serényiová

*19.8.1922 Luhačovice † 19.11.2002 Salzburg

*26.9.1923 Luhačovice † 7.12.1957 Ocholt

*7.11.1925 Luhačovice † 2005 místo

*5.4.1927 Luhačovice † 18.8.2019 Lomnice

2. oo  říjen 1939 Brno

MANŽELKA

Zuzana baronka Offermannová
*19.9.1919 Vídeň † 2003

pocházela z rodu Offermannů, kdysi významné a dnes již zapomenuté brněnské měšťanské rodiny známé napříč Evropou, rodiny brněnských textilních podnikatelů.
Motto v  jejich erbu: Vděčný, věrný a pravdivý

OTEC MANŽELKY
Edwin baron Offermann

*21.2.1894 Brno † 5.3.1971 místo

MATKA MANŽELKY
Eugenie hraběnka Meraviglia-Crivelli

*25.8.1896 Vysoké Mýto † 27.2.1948 místo

Zuzana rozená baronka Offermannové se v roce 1960 podruhé vdala a jejím manželem byl
Guillaume Chevalier Stas de Richelle
(*27.4.1896 Brusel  † 27.9.1963 Brusel)

Pokračování:

Německá okupační správa vyvíjela na příslušníky šlechtických rodů velmi silný nátlak, aby se přihlásili k německé národnosti. V případě Aloise Serényiho, signatáře šlechtického prohlášení ze září 1939, nátlak na přijetí německého občanství vyvrcholil zatčením jeho správce a dalších pěti luhačovických občanů gestapem jako rukojmí. Dosáhnout jejich propuštění a zabránit dalším perzekucím bylo v tu chvíli možné jenom přijetím německé příslušnosti. Současně i tímto krokem byly lázně Luhačovice ušetřeny germanizace a povedlo se zároveň podržet po celou dobu německé
okupace v sezóně 1 600 pracovních míst.

Alois hrabě Serényi s první manželkou Markétou hraběnkou Pálffyovou.

Alois Serenyi se snažil pomoci desítkám českých občanů a jejich rodinám, které byly pronásledovány nacisty. Pomáhal jim jak z německého vězení, tak z finanční nouze. Svědčí o tom desítky písemných výpovědí. Ale ani jeho protinacistické postoje a vlastenecké chování, ani česká výchova a studium na české Karlově univerzitě, neochránilo hraběte před tendenčním poválečným nařčením z kolaborace a od následné konfiskace majetku. V květnu 1945 byla na luhačovický zámek uvalena národní správa a Alois Serényi byl zatčen a držen v pracovním táboře v Uherském Brodě.
Zkonfiskovány byly Serényiům zámky Lomnice u Tišnova a Luhačovice. Co se týče lázní Luhačovice, založil Aloisův tatínek Otto již v roce 1902 vložením svých nemovitostí a za účasti českých lékařů a jejich know-how akciovou společnost, čímž byly lázně modernizovány. Jak Otto tak Alois se aktivně podíleli ve správní radě lázeňské společnosti a rodina vlastnila většinu akcií. Restituce akcií ale nebyla zákonem stanovena. I když k vyvlastnění na základě dekretu 12/1945 nemohlo právoplatně dojít, nýbrž k němu došlo až v komunistickém režimu. Když byl Alois Serényi v roce 1945 zatčen a internován, jeho druhé manželky se ujala luhačovická švadlena Aloisie Vítková (*1915 † 2006) a až do března 1948, kdy manželé Serényiovi opustili republiku, jí poskytovala útočiště. Až do konce svého života poté usilovala o rehabilitaci Serényiových.

Alois hrabě Serényi a jeho druhá manželka Zuzana

Trestní řízení vůči Aloisi Serenyimu v březnu 1947 skončilo úplným zproštěním viny ze všech nařčení. V roce 1991 vznesla nejmladší dcera Aloise Serényiho Isabella restituční nárok na vrácení zámků Lomnice a Luhačovice.  Na základě zmiňovaných skutečností vydal zlínský krajský úřad v roce 2016 deklaratorní potvrzení o tom, že Alois Serenyi československé občanství nikdy nepozbyl. Tím se restituční nároky potomků rodu staly oprávněnými a pozemky a budovy na Luhačovicku a Lomnicku, které stát rodu po 2. světové válce zabavil, se začaly vracet do jejich rukou. Ke stejným závěrům, ke kterému došel krajský úřad v roce 2016, dospělo podobné šetření již v březnu 1946. Tehdy ovšem komunistický ministr vnitra bez odůvodnění (a v rozporu s celým spisem a návrhem právního oddělení ministerstva vnitra) odmítl vydat s výsledkem šetření svůj souhlas. Proti tomuto rozhodnutí podané stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu byl uznán odkladný účinek, jenže Nejvyšší soud už nemohl opravit zapírání práva, protože byl v komunistickém režimu jako buržoazní zrušen.


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás