Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Šlechtická garda (“Noblegarda”) tvořila v letech 1813-1814 osobní gardu rakouského císaře Františka I., která byla rekrutována v českých zemích. Po porážce Napoleona I. v bitvě u Lipska doprovodila a chránila skupina 38 českých šlechticů císaře během jeho tažení na Paříž. Na památku tohoto tažení byl zřízen a 3. května 1814 jednorázově udělen všem 38 gardistům Český šlechtický kříž. Členové gardy ve slavnostních stejnokrojích s epoletami s českým lvem se zůčastnili také korunovace Ferdinanda V. českým králem v září 1836.“ Zobrazit celý citát »Česká šlechtická garda
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Serényi, Alois *1893 † 1957
24. 8. 2019 | Drocár Jan | Osobnosti
OTEC Otto Jan hrabě Serényi *23.9.1855 Luhačovice † 27.12.1927 Brno |
MATKA Leopoldina hraběnka z Harrachu *4.1.1872 Vídeň † 30.7.1917 Brno |
Alois (Luis) hrabě Serényi*13.9.1893 Luhačovice † 26.4.1957 Vídeň |
|
Člen rodu Serényi Alois, přezdívaný Luis, bojoval v 1. světové válce v Haliči a na Balkáně a po smrti otce převzal v roce 1927 správu velkostatků Lomnice u Tišnova a Luhačovice, silně postižených pozemkovou reformou. S manželkou Markétou měli čtyři děti, ale roku 1939 bylo manželství rozvedeno. Markéta s dětmi žila po rozvodu s dětmi na zámku v Lomnici a následně v Praze, odkud po roce 1945 odešli do rakouského exilu. V roce 1939 podepsal Alois společně s dalšími 84 zástupci z celkem 33 rodů české zemské šlechty Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939, ve kterém se přihlásili k českému národu. Deklarace byla určena předána státnímu prezidentu dr. Emilu Háchovi. Pokračování nížeji: | |
1. oo 10.9.1921 Březnice (rozv. 3.10.1939) |
|
MANŽELKA Markéta hraběnka Pálffyová |
|
OTEC MANŽELKY Jan Nepomuk hrabě Pálffy *10.10.1872 Retzhof † 11.5.1953 Graz |
MATKA MANŽELKY Ferdinanda hrab. Wurmbrand-Stuppach *23.6.1972 Töscheldorf † 2.1.1954 Graz |
POTOMCI |
|
Marie Anna hraběnka Serényiová Otto Louis hrabě Serényi Leopoldina hraběnka Serényiová |
*19.8.1922 Luhačovice † 19.11.2002 Salzburg
*26.9.1923 Luhačovice † 7.12.1957 Ocholt *7.11.1925 Luhačovice † 2005 místo *5.4.1927 Luhačovice † 18.8.2019 Lomnice |
2. oo říjen 1939 Brno |
|
MANŽELKA Zuzana baronka Offermannová pocházela z rodu Offermannů, kdysi významné a dnes již zapomenuté brněnské měšťanské rodiny známé napříč Evropou, rodiny brněnských textilních podnikatelů. |
|
OTEC MANŽELKY Edwin baron Offermann *21.2.1894 Brno † 5.3.1971 místo |
MATKA MANŽELKY Eugenie hraběnka Meraviglia-Crivelli *25.8.1896 Vysoké Mýto † 27.2.1948 místo |
Zuzana rozená baronka Offermannové se v roce 1960 podruhé vdala a jejím manželem byl |
|
|
Pokračování:
Německá okupační správa vyvíjela na příslušníky šlechtických rodů velmi silný nátlak, aby se přihlásili k německé národnosti. V případě Aloise Serényiho, signatáře šlechtického prohlášení ze září 1939, nátlak na přijetí německého občanství vyvrcholil zatčením jeho správce a dalších pěti luhačovických občanů gestapem jako rukojmí. Dosáhnout jejich propuštění a zabránit dalším perzekucím bylo v tu chvíli možné jenom přijetím německé příslušnosti. Současně i tímto krokem byly lázně Luhačovice ušetřeny germanizace a povedlo se zároveň podržet po celou dobu německé
okupace v sezóně 1 600 pracovních míst.
Alois hrabě Serényi s první manželkou Markétou hraběnkou Pálffyovou. |
Alois Serenyi se snažil pomoci desítkám českých občanů a jejich rodinám, které byly pronásledovány nacisty. Pomáhal jim jak z německého vězení, tak z finanční nouze. Svědčí o tom desítky písemných výpovědí. Ale ani jeho protinacistické postoje a vlastenecké chování, ani česká výchova a studium na české Karlově univerzitě, neochránilo hraběte před tendenčním poválečným nařčením z kolaborace a od následné konfiskace majetku. V květnu 1945 byla na luhačovický zámek uvalena národní správa a Alois Serényi byl zatčen a držen v pracovním táboře v Uherském Brodě.
Zkonfiskovány byly Serényiům zámky Lomnice u Tišnova a Luhačovice. Co se týče lázní Luhačovice, založil Aloisův tatínek Otto již v roce 1902 vložením svých nemovitostí a za účasti českých lékařů a jejich know-how akciovou společnost, čímž byly lázně modernizovány. Jak Otto tak Alois se aktivně podíleli ve správní radě lázeňské společnosti a rodina vlastnila většinu akcií. Restituce akcií ale nebyla zákonem stanovena. I když k vyvlastnění na základě dekretu 12/1945 nemohlo právoplatně dojít, nýbrž k němu došlo až v komunistickém režimu. Když byl Alois Serényi v roce 1945 zatčen a internován, jeho druhé manželky se ujala luhačovická švadlena Aloisie Vítková (*1915 † 2006) a až do března 1948, kdy manželé Serényiovi opustili republiku, jí poskytovala útočiště. Až do konce svého života poté usilovala o rehabilitaci Serényiových.
Alois hrabě Serényi a | jeho druhá manželka Zuzana |
Trestní řízení vůči Aloisi Serenyimu v březnu 1947 skončilo úplným zproštěním viny ze všech nařčení. V roce 1991 vznesla nejmladší dcera Aloise Serényiho Isabella restituční nárok na vrácení zámků Lomnice a Luhačovice. Na základě zmiňovaných skutečností vydal zlínský krajský úřad v roce 2016 deklaratorní potvrzení o tom, že Alois Serenyi československé občanství nikdy nepozbyl. Tím se restituční nároky potomků rodu staly oprávněnými a pozemky a budovy na Luhačovicku a Lomnicku, které stát rodu po 2. světové válce zabavil, se začaly vracet do jejich rukou. Ke stejným závěrům, ke kterému došel krajský úřad v roce 2016, dospělo podobné šetření již v březnu 1946. Tehdy ovšem komunistický ministr vnitra bez odůvodnění (a v rozporu s celým spisem a návrhem právního oddělení ministerstva vnitra) odmítl vydat s výsledkem šetření svůj souhlas. Proti tomuto rozhodnutí podané stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu byl uznán odkladný účinek, jenže Nejvyšší soud už nemohl opravit zapírání práva, protože byl v komunistickém režimu jako buržoazní zrušen.