Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Šlechtictví můžeme mít v sobě jako něco osobního, co v sobě nosíme a nějakým způsobem prezentujeme".“ Zobrazit celý citát »

Dlauhoweský Václav *1946



Serényi de Kis-Serény – základní údaje

Rod Serényi de Kis-Serény – základní údaje

Polcený štít. V pravém stříbrném poli dovnitř hledící korunovaný modrý zvlněný had. V levém modrém poli dovnitř obrácený stříbrný pegas nad dvěma trojicemi dotýkajících se stříbrných rout na způsob břevna, kdy krajní jsou pouze poloviční. Klenot: rostoucí stříbrný pegas; pokryvadla modro-stříbrná.

Název rodu

SERÉNYI VON KIS-SERÉNY

Heslo rodu

Původ rodu

uherský

Základní údaje

první zmínka o rodu v Čechách a na Moravě: začátek 17. století
první známý předek: Franz (později František) Serényi

Rodokmen rodu

Rodová sídla

Blatná (1695-1798) – vráceno v restituci rodu Hildprandtových

Kunín (1655-1708) – v majetku obce

Lomnice (1662-1948) – v majetku společnosti Coop (sídlo SOŠ), jedná se o navrácení v restituci

Luhačovice (1629-1948) – přiznán restituční nárok, probíhají jednání s městem o vrácení zámku

Lysice (1685-1738) – majetek státu, národní kulturní památka

Milotice (1658-1805) – majetek státu

Nový Světlov (1613-1746) – soukromý majitel ( Ing. Josef Novotný)

Škvořetice – společností AGH Blatná nabízeno k prodeji

Zlín (1655-1712) – majetek města, spravuje společnost Zlínský zámek o.p.s.

Rodové větve

Představitelé rodu

Adalbert (Béla) (*1866 † 1919) – ministr zemědělství v Uhrách
Alois (*1812 † 1893) – moravský politik
Alois (*1893 † 1957) – do konce II. sv. války majitelem Luhačovic a Lomnice, v roce 1939 podepsal prohlášení české a moravské šlechty
Adalbert (Béla) (*1866 † 1919) – ministr zemědělství v Uhrách
Gabriel ( † 1664) – moravský zemský hejtman
Johan Karel ( † 1690) – vojevůdce při obléhání Vídně Turky a Budína
Johan Nepomuk (*1776 † 1854) – horní rada a důlního inspektor v Banské Bystrici
Karel Antonín (*(1681 † 1746) – nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Magdaleny, vybudoval Milotice
Otto (*1855 † 1927) – zemský hejtman na Moravě, konzervativní politik
Vincenc (*1751 † 1810) – majitel Luhačovic, zasloužil se o rozvoj lázní

Titulatura

hrabata

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Stará uherská šlechta, žijící na Moravě na počátku 17. století. Franz Serényi se zapojil do stavovského povstání a po jeho porážce byl pokutován ztrátou čtvrtiny majetku. Později však byl omilostněn a ztrátu se rodu podařilo vykoupit. Český inkolát získal rod v roce 1623. V 17. století se rod rozdělil do dvou linií, z nichž první záhy vymřela. Druhá linie, představovaná Gabrielem, získala český hraběcí stav v roce 1656. Dva Gabrielovi synové založili dvě nové linie rodu. Johann Karel Serényi († 1690) z mladší linie proslul jako vojevůdce při obléhání Vídně Turky a při obléhání Budína. V 18. století tato linie vymřela. Starší linie sídlila na moravské Lomnici a v Miloticích, které získali v první polovině 17. století a vlastnili do počátku 19. století. Hrabě Vincent Serényi (*1751 – † 1810), majitel Luhačovic, se zasloužil o rozvoj tamních lázní; jeden z léčivých pramenů nese jeho jméno. Synové hraběte Johanna Nepomuka (*1776 – † 1854) rod opětovně rozdělili na dvě větve, které žijí dodnes. Starší větev postupem doby opustila Moravu a žila převážně v Uhrách, kde se Adalbert Serényi (*1866 – † 1918) stal ministrem zemědělství. Po II. světové válce žije tato větev v USA. Mladší větev zůstala na Moravě. Zmíněný hrabě Johann Nepomuk vykonával funkce horního rady a důlního inspektora v Banské Bystrici a byl znám jako velký hornický odborník. Svou sbírku nerostů věnoval brněnskému muzeu. Jeho syn Gabriel (*1817 – † 1868), majitel Luhačovic a Lomnice, pracoval v mincovnictví a hornictví. Po něm následoval syn Otto Serényi (*1855 – † 1927), který byl zemským hejtmanem na Moravě a konzervativním politikem. Jeho syn Alois (Louis) (*1893 – † 1957) byl do konce II. světové války majitelem Luhačovic a Lomnice. V roce 1939 podepsal prohlášení české a moravské šlechty. Jeho synovec Anton Johann (*1938) byl adoptován Hansem von Ringhofferem (*1885 – † 1946) se jménem Serényi-Ringhoffer.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Serényiové (respektive Serényi von Kis-Serény) jsou uherský šlechtický rod sídlící od 17. století na Moravě a v Čechách. Až do 20. století se členové rodu angažovali ve vysokých funkcích ve veřejném životě, jejich přítomnost na českém území připomíná několik hodnotných stavebních památek (zámek Milotice), patří jim i zásluha o počátek slávy lázní Luhačovice. Z přistěhovalých rodin z Uher byli jediní, kteří se v Čechách usadili na několik století. Nejstarší dějiny rodu Serényiů nejsou dodnes úplně jasné, údajně se rod připomíná již ve 14. století, r. 1518 byli povýšeni do šlechtického stavu. Koncem 16. století pronikl rod na Moravu prostřednictvím Františka Serényiho, který sňatkem s Dorotou Jakušičovou získal panství Vlachovice na Zlínsku. Manželé pak roku 1613 přikoupili panství Nový Světlov. František Serényi se zúčastnil stavovského povstání a po jeho smrti (1621) hrozila konfiskace majetku, které jeho synové předešli zaplacením pokuty ve výši 5 000 zlatých.

Na Moravě se pak výrazně prosadil Františkův mladší syn Gabriel (†1664), který po třicetileté válce nákupem několika panství rozšíril rodový majetek, na Moravě zastával postupně několik úřadů a nakonec byl v letech 1655–1664 moravským zemským hejtmanem. Roku 1656 završil svůj vzestup získáním hraběcího titulu. V rodové kariéře pak pokračovali i jeho synové, zvláště Jan Karel (†1691), který dosáhl vysokých hodností v armádě. V další generaci získal vlivné postavení u dvora Karel Antonín (1681–1746), který byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Magdaleny (1716–1736) a své ambice promítl i do budování honosné rezidence v Miloticích, které se z jeho rozsáhlého majetku nacházely nejblíž k Vídni.

V polovině 18. století došlo k útlumu aktivit Serényiů v politice a u dvora, vynikl ale Vincenc (1752–1810), vzdělaný a osvícený aristokrat, který položil základy slávy luhačovických lázní, jeho jméno nese i nejslavnější pramen Vincentka. Jména členů rodu nesou i další prameny v Luhačovicích (Ottovka, Amandka, Aloiska), rozvoj lázní byl až do konce 19. století plně v režii Serényiů, teprve r. 1902 odkoupila celý lázeňský areál česká akciová společnost. V 19. století se Serényiové opět zapojili do politického dění a tři členové rodu zasedali v moravském zemském sněmu. Posledním významným členem rodu u nás byl Oto Serényi (1855–1927), v letech 1906–1918 moravský zemský hejtman. Mezitím v jedné linii rodina přesídlila zpět do Uher a Ottův bratranec Béla Serényi (1866–1919) byl v uherské vládě ministrem zemědělství a obchodu. Členové rodu dnes žijí v Rakousku, Německu a USA.

Základní kámen majetku Serényiů na našem území byl položen příchodem Františka Serényiho na panství Vlachovice na Zlínsku (1593), později rozšířené nákupem Nového Světlova (1613). Františkův syn Gabriel pak v okolí přikoupil Luhačovice (1633) a Zlín (1655), další rozsáhlý majetek ale získal i na jiných místech Moravy (Milotice 1648, Kunvald 1655, Lomnice, 1662). V další generaci pak Jan Karel za výhodných podmínek získal panství Lysice (1685). V roce 1688 navíc koupil panství se zámkem Guntersdorf v Dolním Rakousku, tento majetek ale prodal r. 1717 již jeho syn Karel Antonín zpět původním majitelům Ludwigstorffům. Karel Antonín jako vlivný dvořan vybudoval ve dvou etapách hodnotnou barokní rezidenci v Miloticích. Autorství projektu je dodnes předmětem dohadů, zatímco umělci pracující na výzdobě interiérů zámku jsou známí (F. G. Eckstein). Další generace Serényiů i nástupnických rodů neměly dostatek financí na pozdější renovace a díky tomu se milotický zámek dodnes dochoval v prakticky nezměněné podobě a původně zamýšleném konceptu.

Baroko se projevilo i na dalších sídlech Serényiů, proběhly přestavby zámku v Luhačovicích a Lysicích. V jedné linii potomstva Jana Karla patřil Serényiům v letech 1695–1798 i zámek v jihočeské Blatné. Nedaleko odtud pod patronátem rodu vznikl hodnotný barokní kostel v Paštikách podle projektu K. I. Dientzenhofera. Městečko Blatná pod vládou Serényiů zaznamenalo také značný rozvoj. Propojení rodové rezidence a poddanského města je nejlépe patrné v Lomnici u Tišnova, autorem urbanistické koncepce byl císařský architekt P. Tencalla. František Gabriel Serényi do Lomnice přizval osadníky ze Zlína a Židy z Lysic a kromě výstavby domů (včetně radnice) se zasloužil také o vznik monumentálního kostela Navštívení Panny Marie a mariánského sloupu.

Díky značnému rozvětvení rodu docházelo v 17. a 18. století k roztříštění majetku, prodejem a dědickým převodem na jiné rody Serényiové časem přišli o řadu statků, po první pozemkové reformě ztratili i většinu pozemků v Luhačovicích (1923), zámek jim ale zůstal. Z kdysi rozsáhlého pozemkového vlastnictví si až do konfiskace v roce 1945 udrželi jen velkostatek Lomnice, jehož posledním majitelem byl Alois Serényi (1893–1957). V horní části lomnického hřbitova je dodnes dochováno několik hrobů členů rodu z 19. a 20. století. Od roku 1717 patřilo Serényiům panství Putnok v Uhrách (severní Maďarsko poblíž hranic se Slovenskem), teprve v 19. století sem jedna linie rodu přesídlila. Tehdy také vznikl klasicistní zámek v Putnoku, později i zámek v sousední obci Dédestapolcsány.

Erb

Stříbrno-modře polcený štít, v heraldicky pravém poli je zelený had s korunkou, hlavou obrácený ke středu štítu. Levé modro-stříbrné pole dělí routované břevno ve střídavě modré a stříbrné barvě. Nad břevnem je stříbrný korunovaný Pegas ve skoku. Erb Serényiů můžeme vidět na jejich rodových sídlech, například na vstupní bráně zámku v Miloticích, v zámecké kapli v Lysicích nebo v Blatné, ale i na sakrálních památkách, jejichž stavbu financovali (kostel v Pozlovicích, kostel v Paštikách).

Ottův slovník naučný

Rod Serényi de Kis-Sereny na webu Historická šlechta





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás