Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »



Schwarzenberg, Karel III., *1824 † 1904

4. 10. 2009 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC
3. orlický kníže Karel II. Schwarzenberg 
*21.1.1802 Vídeň † 25.6.1858 Vídeň
MATKA
Josefina hrab. Wratislavová z Mitrowicz
*16.4.1802 Praha † 17.4.1881 Praha

4. orlický kníže Karel III. Schwarzenberg

 

*5.7.1824 Praha † 29.3.1904 Praha ‡ Orlík

Karel III. Josef Adolf pocházel z vlivného knížecího rodu Schwarzenbergů. Studoval práva na pražské universitě, vstoupil do císařské armády, jako nadporučík dragounského pluku č. 2 se vyznamenal
27.07.1848 v bitvě u Volty – Vojenský záslužný kříž. 1849 rytmistr, 1854 major hulánského pluku č.1, 1856 vystoupil z armády, věnoval se správě statků místo nepřítomného otce, místopředseda a pozdější dlouholetý předseda Vlastenecké hospodářské společnosti a České lesnické jednoty, 1861  místopředseda Společnosti muzea, 1861 dědičný člen panské sněmovny, poslanec říšské rady,  jako český konzervativní politik usiloval o korunovaci císaře Františka Josefa I. na českého krále, 1881 rytíř  řádu Zlatého rouna, 1883 tajný rada, velkokříž uherského řádu sv. Štěpána, 1890 se vzdal politické činnosti,  1895 člen České akademie věd a umění Statky: 1858 dědil po otci orlický majorát, po matce dědil  statky Čimelice, Vosov a Tochovice

oo 5.3.1853 Praha

MANŽELKA

Vilemina princezna z Oettingen-Wallersteinu
*30.12.1833 Praha † 18.12.1910 Praha

OTEC MANŽELKY
Friedrich Kraft
kníže zu Oettingen-Wallerstein

*16.10.1793 Wallerstein † 5.11.1842 Wallerstein
MATKA MANŽELKY
Maria Anna hraběnka
von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg

*9.7.1806 Vídeň † 12.11.1885 Praha

POTOMCI

5. orlický kníže Karel IV. Schwarzenberg

Bedřich princ Schwarzenberg

Anna Maria princezna ze Schwarzenbergu

Gabriele princezna ze Schwarzenbergu

Ida princezna ze Schwarzenbergu

Maria princezna ze Schwarzenbergu

*o1.o7.1859 Čimelice † o4.1o.1913 Orlík

*o1.o5.1854 Praha † 24.12.1898 Vídeň

*o9.1o.1856 Praha † o4.12.1934 Čechy p. Kosířem

*o8.o4.1861 Praha † o2.o2.1922 Praha

*3o.1o.1862 Orlík † o2.1o.1936 Tochovice

*o2.1o.1869 Orlík † 2o.o3.1931 Horšovský Týn

♣♣♣

Karel III. kníže Schwarzenberg byl velkým českým vlastencem, který se výrazně zúčastnil zápasu za práva zemí českých na půdě českého sněmu i říšské rady. Takřka bitevním heslem se stala jeho slova, jimiž označil tento zápas v roce 1871: “Chceme hájit práv těch, nechť se stane cokoliv, až do těch hrdel a statků.” 
(Vladimír Škutina: Český šlechtic František Schwarzenberg, nakladatelství Rozmluvy 1990; str. 199)

♣♣♣

WIKIPEDIA

Karel III. Schwarzenberg též Karel III. kníže ze Schwarzenbergu, plným jménem Karel Josef Adolf (německy Karl III. Fürst zu Schwarzenberg), 8. července [zdroj?][pozn. 1] 1824 Praha – 29. března 1904 Praha, byl důstojník a císařské armády, český konzervativní politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, stoupenec českého státoprávního programu.

Život

Vystudoval právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Padovské univerzitě. Nastoupil pak do armády Rakouského císařství, kde dosáhl roku 1848 hodnosti poručíka a roku 1847 nadporučíka. V revolučních letech 1848–1849 se účastnil tažení Josefa Radeckého z Radče v Itálii. Armádu opustil roku 1856 v hodnosti majora. Věnoval se pak správě rodového majetku a po smrti svého otce se stal hlavou rodu.

Dlouhodobě byl aktivní v politice. Po obnovení ústavního života v roce 1860 byl jedním z předáků Strany konzervativního velkostatku, která podporovala české státoprávní aspirace a měla blízko k Národní (staročeské) straně. Aliance mezi česky cítící šlechtou a českými liberály měla pro obě strany své výhody, šlechtě zaručovala dynamičtější sociální základnu, liberálům dodávalo spojenectví s aristokraty vážnosti pro jejich argumenty ohledně českého státního práva. V roce 1861 se Schwarzenberg stal místopředsedou muzejního výboru Českého muzea (předsedou se stal vůdce české konzervativní šlechty Jindřich Jaroslav Clam-Martinic), čímž se zapojil do českého veřejného života.

Odmítal centralistické tendence v Předlitavsku po přijetí rakousko-uherského vyrovnání. Na protest proti dualistickému řešení, které opomíjelo české autonomistické požadavky, odmítl v roce 1867 jmenování do Panské sněmovny (horní, jmenovaná komora Říšské rady). V roce 1870, kdy inicioval předseda vlády Alfred Potocki rozhovory s českou opozicí a kdy se očekávala možnost dohody a naplnění českých požadavků, byla aliance mezi Národní stranou a šlechtici obnovena. Clam-Martinic a Schwarzenberg se vydali na jednání do Vídně. 16. května 1870 pak aristokraté a liberálové jednali v Praze. Stanoviska šlechty prezentoval právě Schwarzenberg. Prohlásil, že česká aristokracie nepotřebuje nové programy a že setrvává na svých postojích z roku 1861 a že základem pro státoprávní postavení Čech/českých zemí by měl být císařský patent (takzvaná česká charta) z roku 1848. S tímto konzervativním pojetím sice nesouhlasili někteří radikální demokraté, později mladočeské orientace, jako Karel Sladkovský, ale většinově bylo přijato. Jednání nakonec nicméně nebyla úspěšná. Stejně tak nebyl úspěšný pokus o česko-rakouské vyrovnání z roku 1871 (takzvané fundamentální články), po jejichž odmítnutí Vídní Schwarzenberg prezentoval opětovně českou státoprávní pozici na závěrečném zasedání zemského sněmu a prohlásil: „Osvědčujeme, pánové, že chceme hájiti práva tohoto a chrániti je budeme, seč nám síly stačí, nechť se stane cokoliv, až do těch hrdel a statků.“

Od roku 1861 zasedal na Českém zemském sněmu. Zemský sněm ho roku 1871 zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. V souladu s tehdejší českou opoziční politikou pasivní rezistence ale mandát nepřevzal a do sněmovny se nedostavil (sám v roce 1870 v projevu na zemském sněmu pronesl řeč, v níž doporučil bojkot Říšské rady). Jeho mandát tak byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý. Totéž se opakovalo po prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, kdy získal mandát poslance za kurii venkovských obcí, obvod Sedlčany, Milevsko, Benešov atd. Z politických důvodů se nedostavil do sněmovny, čím byl jeho mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý. Ne volbách roku 1873 se česká historická šlechta odmítla zcela podílet (byť jen symbolickou kandidaturou) a Schwarzenberg tak byl nasazen přímo na kandidátku Národní (staročeské) strany.

V roce 1879 se stal členem Panské sněmovny, kde se ihned po nástupu prezentoval společně s dalšími čtyřmi podobně orientovanými českými aristokraty státoprávním prohlášením na podporu českých požadavků.

Na Českém zemském sněmu zasedal v období let 1861-1872 a opět 1878-1890 (podle jiného zdroje až od roku 1883). V mezidobí se práce sněmu neúčastnil, zejména poté, co zemské volby v Čechách 1872 (takzvané chabrusové volby) na českém sněmu vytvořily většinu centralistických a německorakouských sil. Ve své podpoře pasivní rezistence byl dokonce radikálnější než samotní liberální politici. Roku 1878 odmítl rozhodnutí Národní (staročeské) strany vrátit se na zemský sněm se slovy: „Podrobením se zásadám, s kterýmiž souhlasiti nikdy nebudu, a vstoupením do sněmu dokázala staročeská strana, že se od nás odlučuje, a zmařivší práce a oběti tolika let, chce vésti politiku s blokem, který se úplně odchyluje od nastoupené dráhy. Nepokládejte mi to tedy za zlé, nemohu-li a nebudu-li za těchto poměrů vyhověti přání Vašemu, bych podporoval orgán naznačené strany, které jsem vší důvěrou oddaný byl.“

Později ale byl opět jedním z hlavních sněmovních poslanců. V roce 1886 se na zemském sněmu postavil společně s českou politickou reprezentací proti změně hranic soudních okresů podle národnostní hranice tak, jak to navrhoval Ernst von Plener coby reprezentant německorakouských (českoněmeckých) liberálů, ve snaze připravit půdu pro administrativní rozdělení Čech na etnicky českou a německou oblast. Plenerův návrh byl českou a federalistickou většinou odmítnut, na což čeští Němci reagovali odchodem ze sněmu, takže pasivní rezistenci nyní začala praktikovat německá strana. Poté, co zemské volby v Čechách 1889 přinesly velké zisky Národní straně svobodomyslné (mladočeské), jeho vliv klesl a odešel ze zemské i celostátní politiky (v ní ale aktivně působil jeho syn Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu). V závěru života se věnoval převážně správě rodového majetku.

Patřil mezi největší pozemkové vlastníky. Historik Otto Urban ho řadí do páté či šesté desítky největších latifundistů.

Byl řádným členem, v letech 1861-7 vicepresidentem a do roku 1872 presidentem Vlastenecké hospodářské společnosti. Byl vzdělaným a zkušeným agronomem ovlivněným zejména názory Horského a Komerse. V období let 1880–1890 zastával funkci v zemské školské radě. Od roku 1895 zasedal v České akademii věd a umění.

Rodina

Byl členem vlivného rodu Schwarzenbergů, respektive jejich orlické větve. Dne 5. března 1853 vstoupil v Praze do svazku manželského s princeznou Vilemínou (Wilhelminou) z Oettingen-Wallersteinu (30. 12. 1833 Praha – 18. 12. 1910 Praha). Z tohoto svazku vzešli čtyři dcery a dva synové.

1. Anna Marie Gabriela (1.5.1854 Praha – 24.12.1898 Vídeň) ∞ (18.5.1874 Praha) František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (2.9.1847 Děčín – 1.11.1916 Děčín)

2. Gabriela Josefina Marie Dionýsie (9.10.1856 Praha – 4.12.1934 zámek Čechy pod Kosířem) ∞ (23.5. 1882 Praha) František Josef Silva-Tarouca (13.3.1858 zámek Čechy pod Kosířem – 4.8.1936 Brno)

3. Karel IV. Bedřich Eduard Emanuel (1.7.1859 zámek Čimelice – 4.10.1913 zámek Orlík), kníže Schwarzenberg 1. ∞ (20.5.1885, Vídeň) Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova (18.10.1866 Bad Ischl – 11.5.1889 Osov) 2. ∞ (24.11.1891, Vídeň) Ida Hoyos z Sprinzensteinu (31.8.1870 Horn – 27.1.1946 Vídeň)

4. Ida Marie Albertina (8.4.1861 Praha – 2.2.1922 Praha) ∞ (2.9.1886 Praha) Jan Karel Lažanský z Bukové (22.4.1857 Baden – 6.11.1932 Manětín)

5. Bedřich Edmund Marcell (30.10.1862 zámek Orlík – 2. 10. 1936 Tochovice) ∞ (2.7.1890 Praha) Marie Kristina ze Schönbornu (11.6.1872 Malesice – 4.9.1918 Tochovice)

6. Marie Gabriela Anna Františka (2.10.1869 Orlík – 20.3.1931 Horšovský Týn) ∞ (23.1.1895 Praha) Ferdinand Alfons z Trauttmansdorf-Weinsbergu (13.1.1871 Ober-Waltersdorf – 18.9.1915 Białowiecz)


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás