---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

 

OTEC Martin (Mareš) z Újezda	MATKA neznámá
Mikuláš I. (zvaný Chudý) z Újezda a Lobkowicz
*asi 1386 † 1435/1441 Původně zeman Mikuláš z Újezda, který je zakladatelem rodu Lobkowiczů. Pocházel z chudšího zemanského prostředí,  ale díky svým schopnostem se brzy vypracoval mezi nejvlivnější osoby na dvoře krále Václava IV. a umíral již jako bohatý šlechtic. Dnešní forma jména “z Lobkowicz”, která se jeví jako germanizovaná, je naopak nejstarší dochovanou českou formou tohoto jména. Pokračování textu níže.
1. oo
MANŽELKA Anna z Nechvalic
OTEC MANŽELKY neznámý	MATKA MANŽELKY neznámá
POTOMCI
Mikuláš II. Jan I. Anna	† 1462 † 1470 –
2. oo
MANŽELKA Žofka (Žofie)
OTEC MANŽELKY neznámý	MATKA MANŽELKY neznámá
POTOMCI
bez potomků	bez potomků

 

Pokračování textu z tabulky.
Otec Mikuláše – Mareš (Martin) z Újezda

Tvrz Újezd, která leží asi deset kilometrů jihovýchodně od České Lípy je pravděpodobně skutečným původem rodu Lobkowiczů. Prvním známým prapředkem rodu Lobkowiczů byl rytíř Mareš (Martin) z Újezda, který se z anonymity dějin vynořil na konci 14. století. Jako držitel Újezda byl připomínán v roce 1376 a v roce 1390 získal tvrz a statek Obříství u Mělníka. Brzy poté začala stoupat hvězda rodu prudce vzhůru.

Sourozenci Mikuláše

Mareš měl tři syny, z nichž Blažej (také Blažek) zůstal v Újezdu a zemřel okolo roku 1397. Vdova po Blažejovi a znovu provdaná za Mikuláše, purkrabího v České Lípě, vedla v roce 1397 spor se švagrem Mikulášem z Újezdu. Druhý bratr Václav byl duchovním v nedalekých Pavlovicích, v roce 1401 farářem v Drchavě. V roce 1412 nebo 1413 mu bratr Mikuláš zajistil v lobkovickém kostele sv. Václava oltářnickou prebendu.

Z chudého bohatým

Nejdůležitějším byl poté nejmladší z Marešových synů Mikuláš, zvaný původně Chudý. Osud však chtěl, aby jeho jméno stálo v přímém protikladu se skutečností. Vzdělání získal na pražské univerzitě, kde obdržel bakalariát artistiky, a na počátku 15. století se stal písařem v druhém nejbohatším českém městě, v Kutné Hoře. Byl “muž  v knihách i ve zbrani dobře znalý”. Díky svým schopnostech získal přízeň krále Václava IV. a podařilo se mu dostat do majetku některé drobné statky, podle nichž se dočasně jmenoval, například “de Miličoves” po vsi Milčeves na Žatecku, kterou získal asi roku 1407 s patronátním právem ke kostelu v nedaleké Radíčevsi.
Mezi jinými získal také v roce 1409 nebo 1410 polabskou ves Lobkovice, podle níž se začal psát on a potom veškeré jeho potomstvo až do dnešních dnů. V Lobkovicích také pravděpodobně vystavěl původní tvrz.

Kutnohorský dekret

V této době se na Mikuláše obrátil Jan Hus s prosbou, aby využil svého politického vlivu a přesvědčil krále Václava IV. o potřebě změny hlasovacího práva na pražské univerzitě ve prospěch domácího národa. Král Václav IV. Mikuláše vyslyšel a dne 18.1.1409 vydal známý Dekret kutnohorský, kterým byl český živel na univerzitě posílen. Mikuláš z Lobkowicz byl podle všeho i tvůrce koncepce tohoto dekretu
i jeho stylizátorem. Němečtí universitní mistři se dekretu vzpouzeli, nakonec ale na protest opustili Prahu.

Nejvyšší písař a diplomat

V roce 1417 byl Mikuláš Chudý alias z Lobkowicz jmenován nejvyšším písařem zemských desek. O rok později dobyl podle rozkazu krále Václava IV. severočeský Hasištejn, hrad pánů z Plavna, který mu byl nejprve dán do zástavy, pak dokonce ponechán v majetku. Později byl Mikuláš obdarován ještě dalšími statky. Král Václav IV. vybíral Mikuláše i pro různé diplomatické služby. po boku Viléma z Házmburka, Jindřicha z Elsterberka a Albrechta z Koldic přispěl dne 27.6.1419 v Mostě k uzavření příměří s pověřenci míšeňského markraběte až do svátku sv. Václava. Král Václav to s uvedením jmen všech čtyř svých zmocněnců potvrdil v listině vydané na Zbraslavi měsíc před svou smrtí.

Majetek

V roce 1405 byl Mikuláš psán z Újezu (ještě 1408), 1407 urburní písař v Kutné Hoře. 1417-1419 pronotář zemských desek, 1420 pasován na rytíře. Statky: Újezd, Milčeves, Lobkovice, Straškov, Židovice, Kojetice, Velká (u Žatce), plat v Řepčicích, Radimovicích a Brtnici. V roce 1418 dobyl pro panovníka Hasištejn, který získal jako léno. 1418-1420 zástava Přimda, Most, Nový Hrad se Šumperkem, 1420 zápis na Hlubokou, 1424 zápis na Chomutov a Blatno, 1425 ztratil Vrabinec. 1409 zřizuje oltář sv. Doroty ve farním kostele v Litoměřicích, 1410 dává nadaci pro kostel sv. Mikuláše v Drchhlavě.

Na straně císaře Zikmunda

Původně stál Mikuláš na straně podobojí, znal se ostatně s Janem Husem osobně a Jan Hus ho nechal pozdravovat ve svém dopise z kostnického vězení, ale později se přiklonil k císaři Zikmundovi. V listopad 1419 se objevil v řadách vojska Zikmundových přívrženců, které se pokusilo o blokádu Prahy, která se vzbouřila přijetí Zikmunda za českého krále. Úřad zemského písaře tak Mikuláš ve svých rukou tedy obhájil i nadále, dokonce se prý od Zikmunda při jeho pražské korunovaci 28.7.14720 dočkal i slavnostního pasování na rytíře mečem sv. Václava. Když Mikuláš  Chudý  z Lobkowicz  zemřel, patřil k významným českým šlechticům a vlastnil vedle původní lobkovické tvrze řadu důležitých statků.

Hrob již nelze navštívit

Když Mikuláš Chudý z Lobkowicz  zemřel, patřil k významným českým šlechticům a vlastnil vedle původní lobkovické tvrze řadu důležitých statků. Pohřbít se nechal v nově zbudované hrobce před oltářem svaté Doroty v kostele svatého Mikuláše v Přísečnici na hřebenech Krušných hor. Město ale zaniklo kvůli výstavbě přehradní nádrže Přísečnice v 70. letech 20. století.

Potomci

Mikulášovi synové z manželství s Annou z Nechvalic, Mikuláš II. († 1462) a Jan, řečený Popel
(† 1470), zůstali několik dalších let po smrti otce v nedílu. což vyjadřovaly společně užívané různé varianty přídomků “z Lobkowicz, na Hasištejně a na Hluboké”. Koncem května 1440 si ale bratři na žádost Jana otcovské dědictví rozdělili a rozhodli se nadále nesetrvávat dále v nedílu.
Mikuláš vyzval bratra, aby rozdělil zboží a podle svého uvážení sám vybral, kterou polovinu si vezme. Jan zvolil Hlubokou s příslušenstvím, a k tomu Neratovice, Tuháň, Třeboradice, Počernice a další středočeské obce nebo statky a platy, v Praze pak dům (?) na Novém Městě s vinicemi.
Mikuláš tedy přijal za svůj díl panství Hasištejn s příslušenstvím, dále Prunéřov, Údlice, Milčeves, Radičeves, Třebušice, Velikou Ves, Číňov a další obce, statky, platy nebo i dluhy, k tomu dům na Starém Městě.
Bratři rozdělením majetku založili dvě hlavní větve rodu – starší větev Hasištejnských z Lobkowicz a mladší větev Popelů z Lobkowicz.

(Text byl s úpravami převzat  z knihy “Lobkovicové, dějiny a genealogie rodu” Stanislava Kasíka, Petra Maška a Marie Mžykové z roku 2002. Také byly převzaty pasáže z “Diplomové práce o Hasištejnských
z Lobkowicz” Lukáše Gavendy z roku 2008).