Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Putovní výstava

Ve středu 6. 9. 2017 se v prostorách plzeňského kulturního centra Papírna (Zahradní ul. 173/2) konala vernisáž k výstavě Magičtí Lucemburkové. Od této chvíle je možno výstavu s podtitulem Čeští králové a panovníci Svaté říše římské navštívit každý den od 10:00 do 18:00 hodin až do neděle
26. 11.2017. Výstava je koncipována jako putovní a do západočeského krajského města doputovala
z  Ostravy (její úvodní vernisáž zde byla 17.5. 2015), přes Opavu, zámek Loučeň a pražské Karolinum.
A po Plzni se chystá do Olomouce a naplňuje tak záměr autora výstavy JUDr. Oldřicha Beneše a spolupořadatelů z rodokmenové společnosti RODRO, seznámit s unikátním dílem zájemce postupně v celé republice.

Významné výročí

Výstava Magičtí Lucemburkové byla iniciována k 650. výročí vysvěcení kaple svatého Václava v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Stalo se tak  30.11.1367 za přítomnosti Karla IV. 

Svatováclavská kaple v katedrále  sv. Víta, Václava a Vojtěcha v roce 2017,  kdy je připomínáno 650. výročí  jejího vysvěcení v roce 1367 (foto: Jaroslav Betka).

Hlavní postavou výstavy Magičtí  Lucemburkové v Plzni je římský císař a 11. český král Karel IV. Lucemburský. Za jeho vlády se české země staly jedním z hlavních center evropského dění a dosáhly nebývalého hospodářského a kulturního rozkvětu. Karla  IV. si lidé váží a je také oceňován pro svou moudrost, vzdělanost a diplomatickou obratnost. V roce 2005  zvítězil v televizní anketě o „největší osobnost české historie i současnosti“ a stal se tak Největším Čechem. Na výstavě jsou největším lákadlem repliky jeho čtyř korunovačních korun, které vytvořil turnovský šperkař a zlatník Jiří Urban.

Návštěvníky výstavy zřejmě zaujmou všechny korunovační koruny Karla IV. – zde je císařská.		Replika koruny římského krále a její autor šperkař a zlatník Jiří Urban.

Rodokmeny Karla IV. na výstavě

Karel IV. je středobodem i vystavovaných doprovodných rodokmenů zachycujících na velkých plátnech v grafické podobě jeho předky a potomky.

Předkové

Předkové Karlova otce, českého krále Jana Lucemburského, postupují jako články řetězu až k prvnímu středověkému římskému císaři Karlu Velikému. Ten je nejen prvním předchůdcem Otce vlasti Karla IV. na trůně římských císařů, ale je i jeho přímým předkem ve 20. generaci. Karel Veliký byl a je mnohými nazýván Otcem Evropy.

Rodokmen s předky Karla IV. po meči vede až ke Karlu Velikému.

Ze strany matky Elišky Přemyslovny vedou genealogické cesty předků až k prvním českým knížatům a králům. Na samý úsvit českých dějin, kdy si přemyslovský kníže Bořivoj I. vzal  za manželku pozdější první českou a slovanskou světici sv. Ludmilu a oba přijali křesťanství. Jsou nejstaršími a prvními historicky doloženými českými předky Karla IV. a tím i všech jeho současných potomků.

Potomci

Rodokmeny s Karlovými potomky zachycují na výstavě jeho potomky mezi nejvýznamnějšími rody české zemské šlechty a mezi všemi současnými panovníky evropských států. Ti všichni jsou tedy i potomky Bořivoje I. a sv. Ludmily.

Plakát s genealogickými liniemi potomků Karla IV. v řadách více jak 60 současných rodů české zemské šlechty.		Potomci Karla IV. jako čeští králové z habsburské dynastie a v řadách současných evropských panovníků.

Výstava v bývalé továrně

Historickou výstavu Magičtí Lucemburkové  hostí v Plzni pro tento typ výstavy neobvyklý industriální prostor bývalé papírny na Slovanech. Při bližším zkoumání lze ale zjistit, že i Café Papírna, kde byla výstava  otevřena, má svou šlechtickou minulost a souvislosti – viz konec článku.

Účastníky výstava uvítali: autor JUDr. Oldřich Beneš (nahoře vlevo)), organizátor výstavy  ředitel kulturního centra Papírna Ing. Jaroslav Bláha (nahoře vpravo), za ministerstvo kultury PhDr. Anna Matoušková, náměstkyně ministra vlády České republiky (dole vlevo) a autor replik korunovačních korun Karla IV. šperkař a zlatník Jiří Urban (dole vpravo s moderátorem D. Brabcem).

Otevření výstavy se v Plzni účastnili (zleva) generální ředitel Škoda Eletric Ing. Jaromír Šilhánek, MUDr.  Jitka Rathauská z EU Academy, Alfred Wolf z Heimat Unternehmen, Mgr. Václav Vrbík z Historického parku Bärnau-Tachov, emeritní první biskup plzeňský František Radkovský, autor výstavy JUDr. Oldřich Beneš, náměstkyně ministra vlády PhDr. Anna Matoušková z ministerstva kultury a organizátoři výstavy z rodokmenového spolku RODRO Michal Důjka, který pochází z rodu Bubna-Litic a je potomek Lucemburků resp. Karla IV. v 21. generaci a jeho manželka Milada Karasová.

Výstavě požehnal emeritní biskup plzeňský František Radkovský. Prvním biskupem plzeňským byl
v letech 1993-2016, od roku 2009 je čestným občanem Plzně. Na snímku zleva ředitel kulturního centra Papírna Ing. Jaroslav Bláha, biskup František Radkovský a autor výstavy JUDr. Oldřich Beneš.

Slovo a požehnání 
“Výstava, kterou otvíráme, je mimořádná. Dává nám nahlédnout do naší bohaté historie a ukazuje, jak vysokou kulturní úroveň měla v té době naše zem. Zároveň dosvědčuje, že naše zem během své historie vždy kulturně a politicky patřila k západní Evropě. To je důležité poznání i pro dnešní dobu, kdy se objevují nejen kritiky na Evropskou unii, ale i návrhy na vystoupení z ní. Kritiky jsou často oprávněné, protože Evropská unie ztratila svůj křesťanský duchovní obsah a zůstala z ní slupka možných i nemožných směrnic a předpisů, a to je velmi málo. Těch, kteří chtějí vystoupit, se ptám, kam chtějí patřit, když celá naše historie ukazuje, kam jsme patřili a patříme. Proto chci říci, že smysl této výstavy je také ukázat, že jako jsme v historii pozitivně přispívali k růstu Západní a Střední Evropy, je třeba nikoliv z ní utíkat, ale přispívat k jejímu zlepšení. Je to naše odpovědnost za úspěšný vývoj Evropské unie. Kéž tedy výstava přispěje k povzbuzení této odpovědnosti u všech návštěvníků.
Modleme se: Bože, děkujeme ti za všechno dobré, co Lucemburkové do naší historie přinesli, děkujeme Ti za kulturní a duchovní bohatství, ke kterému v naší zemi přispěli, a prosíme Tě, ať tato výstava u všech návštěvníků prohloubí úctu k naší zemi a její historii a povzbudí odpovědnost za její přítomnost i budoucnost v rámci celé Evropy, skrze Krista, našeho Pána.
Amen”.

Místostarosta městského obvodu Plzeň 2 PhDr. Jan Fluxa a 1. místostarosta městského obvodu Plzeň 3 Mgr. Radoslav Škarda na výstavě.		Emeritní biskup plzeňský František Radkovský v rozhovoru s autorem výstavy, ostravským advokátem JUDr. Oldřichem Benešem.

***

Plzeňská papírna – místo konání výstavy

Současná podoba papírny. Převzato z internetového časopisu Freiheit.		Reprezentativní schematická litografie plzeňské papírny z roku 1912.

Výstava “Magičtí Lucemburkové” je v Plzni otevřena v prostorách bývalé papírny, kterou v roce 1875 koupila rodina Piette, která patřila k průkopníkům papírenského průmyslu v Čechách. Prosperitu rodu začal budovat Prosper I. Piette (*1806 † 1872). Byl ředitelem papírny ve Vraném nad Vltavou, vedl strojní papírnu v Bubenči u Prahy, v roce 1869 uvedl v pražské Podbabě do provozu první strojní továrnu na  papírové tapety v celé monarchii. Z pronajaté papírny na Císařském ostrově vyvážel Prosper I. velmi kvalitní cigaretový papír, který začal 16.12.1866 vyrábět také ve vlastní papírně ve Svobodě nad Úpou, kam odešel se svým podnikáním v papírnictví za kvalitnější vodou.  Po jeho smrti pokračovali v načatém díle synové.

Plzeňská vila Julia Piette postavená roku 1884,		byla bohužel v roce 2008 nenávratně zbořena.

Neorenesanční Vila Piette postavená v roce 1929		ve Svobodě nad Úpou stále ještě stojí….

Nejstarší bratr Prosper II. (*1846 † 1928), který byl pro své charitativní aktivity nazýván Otec Krkonoš, řídil především papírnu ve Svobodě nad Úpou. Vedení papírny v Plzni se ujali mladší bratři, Julius (*1848 † 1911) jako obchodní a Ludwig (*1851 † 1918) jako technický ředitel. Společně s celkovou modernizací zavedli speciální výrobu psacích a tiskových kancelářských papírů, rozšířili závod o výrobu celulosy a nově instalovali další dva papírenské stroje. Od té doby se počítá i úzká spolupráce s vynálezcem Františkem Křižíkem, na jehož vynálezu obloukové lampy se Ludwig patentově podílel. Patent se úspěšně prodával i v zahraničí a jen v roce 1882 vynesl 320 000 rakouských zlatých čistého zisku (Antonín Tichý: “Plzeňská papírna Piette” na webu Freiheit).

popisek

Činnost rodiny Piette byla oceněna povýšením  Prospera II., Julia a Ludwiga do šlechtického stavu s predikátem Rivage. Císař a král František Josef I. tak učinil svým rozhodnutím z 30.11.1898 a diplomem 20.12.1899.

Část diplomu o povýšení do šlechtického stavu		(Gabriela) Ludwiga Piette ((*1851 † 1918).

Druhý zleva Ludwig (*1851 † 1918) a druhý zprava jeho starší bratr Prosper II. Piette (*1846 † 1928). První zleva Ludwig Prosper (*1893 † 1977), syn Prospera II.

Majitel fotografického ateliéru a ředitel plzeňské Škodovky

Do rodu Piettů se přiženil fotograf a zakladatel ateliéru Langhans v Praze Vodičkově ulici  Praze Jan Langhans, když si v roce 1886 vzal za manželku vnučku Prospera I. Piette Paulinu.

Paulina *1867 † 1948, Paula *1887 † 1963,  Marie (Irma) *1889 † 1965,  Jan Langhans *1851 † 1928.

Starší dcera manželů Langhansových Paula (*1887 † 1963) se provdala za právníka a pozdějšího průmyslníka Karla Loevensteina (*1885 † 1938). Ten byl v letech 1919-1923 generální sekretář, v letech 1923-1937 generální ředitel a od roku 1934 také předseda správní rady Škodových závodů v Plzni.  Za jeho řízení “Škodovka” zakoupila v roce 1925 mladoboleslavskou automobilku Laurin & Klement, v roce 1929 pražskou leteckou továrnu Avia a začala industrializovat Slovensko výstavbou mohutného komplexu podzemních továren na zbrojní výrobu ve městě Dubnica nad Váhom. Koncernu patřily i rudné doly, hnědouhelné doly v oblasti Mostecka či elektrárny, a disponoval širokými obchodními vazbami v zahraničí. Stal se tak dokonalým představitelem vertikálně propojeného koncernu, sdružujícího získávání surovin, jejich zpracování, výrobu sofistikovaných produktů, jejich prodej a servis.
V roce 1928 Karel Loevenstein koupil statek a zámek ve východočeských Dobřenicích, které se brzy staly centrem čilého společenského dění. Setkávala se zde společnost předních prvorepublikových podnikatelů, přijížděli umělci i příslušníci šlechtického stavu. Jak vzpomíná současná majitelka, rád sem jezdíval například Jan Masaryk. Konec samozřejmě znamenala německá okupace, kdy byla na statek uvalena vnucená správa a na zámku se usídlila škola Hitlerjugend.
Radost z konce války bohužel netrvala dlouho, po roce 1948 všechno zase zabrali komunisti. A na jeden lidský život nadlouho. Když byly nemovitosti v Dobřenicích po roce 1989 v restituci vráceny mladší dceři

Dobřenice kdysi		Dobřenice dnes

Karla Loevensteina Karle Katschnerové, vracela se domů po více jak čtyřiceti letech a až  z daleké Brazílie. Pustila se hned do díla. Zpočátku úplně sama, později za vydatného přispění syna Rodriga přivedla Dobřenice opět k bývalé prosperitě. Na rekonstruovaném zámku se opět konají koncerty a společenská setkání, stáje jsou opět plné koní, podzim patří výlovu rybníků, celoročně se chodí na výlety do opět vzkvétajícího rozsáhlého parku… A autorka díla? Může už i v klidu zavzpomínat a je opravdu na co. Pokusíme se některé střípky jejího poutavého a košatého vyprávění zachytit a postupně zprostředkovat na stránkách Historické šlechty.

Karel Loevenstein v době nástupu do “Škodovky”		a jeho dcera Karla Katschnerová v exilu

Rodina Karly Katschnerové

Plzeňská “Škodovka”

Historie firmy Škoda začala už v roce 1859, kdy Arnošt František hrabě Waldstein-Wartenberg
 (*1821 † 1904)  založil v Plzni Valdštejnské strojírny. Vznikly přesunem provozu pobočky hraběcích Šťáhlavských železáren ze Sedlce u Starého Plzence. Hrabě Arnošt František byl dědičný člen panské sněmovny, nejvyšší dědičný kráječ království a rytíř Řádu zlatého rouna a patřil mu majorát Mnichovo Hradiště, Bělá, Doksy, Štáhlavy a jiné statky. Jeho manželkou byla od roku 1851 Leopoldina princezna ze Schwarzenbergu (*1833 † 1909), majitelka Stránova.

Zakladatel plzeňských strojíren Arnošt František hrabě Waldstein s manželkou Leopoldinou rozenou princeznou ze Schwarzenbergu na obrázku nahoře) a jeho pravnuk Arnošt Adolf hrabě Waldstein,		současná hlava rodu a dcera dlouholetého ředitele plzeňských strojíren Karla Loevensteina Karla provdaná Katschnerová v roce 2010 na výročním koncertě k 200. výročí založení Pražské konzervatoře v pražském Rudolfinu.

Ve strojírnách se vyráběla zařízení pro cukrovary, pivovary, parní stroje, železniční dvojkolí či mostní konstrukce.  V roce 1866 nastoupil do továrny se sto zaměstnanci jako hlavní inženýr mladý Emil Škoda (*1839 † 1900).  Byl strojírenský odborník a v roce 1869 za 167 642 zlatých továrnu od hraběte Waldsteina koupil.  Byl také dynamický podnikatel a zakrátko svůj podnik rozšířil a v osmdesátých letech založil na svou dobu velmi moderní ocelárnu, která byla schopná dodávat odlitky o hmotnosti desítek tun. Ocelové odlitky a později výkovky pro velké osobní a válečné lodě, se staly vedle cukrovarů významnými exportními obory Škodovy továrny.
V roce 1899 vznikla ze stále se rozšiřujícího podniku akciová společnost a ještě před vypuknutím první světové války se staly Škodovy závody největší zbrojovkou Rakouska-Uherska.
Po válce, na začátku 20. let 20. století, se vedení  ujímá Karel Loevenstein.

V září roku 1925 navštívil Škodovy závody rumunský král Carol II. (v popředí s holí). Karel Loevenstein stojí vpravo od něj.

A jakou píše “Škodovka” historii dnes? Na to asi nejlépe odpoví budoucí pamětníci, pokud budou mít na co zavzpomínat. Přejme jim, aby toho bylo také hodně.

Drocár Jan, 7. 9. 2017

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora