Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Jaká výstava a kde…

Výstavu Magičtí Lucemburkové s podtitulem Čeští králové a panovníci Svaté říše římské pořádá ve spolupráci s Univerzitou Karlovou od čtvrtka 23. března do soboty 29. dubna 2017 v  prostorách Křížové chodby univerzitního Karolina v Praze 1 na Ovocném trhu 3, společnost Rodro z.s. Autory celé výstavy jsou Oldřich Beneš a Marek Zágora z ostravské Společnosti MARIE z.s., autorem vystavovaných replik korunovačních klenotů je turnovský šperkař a zlatník Jiří Urban, sochy panovníků jsou dílem Igora Kitzberga, který studoval sochařství na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a vystavené rodokmenové studie vytvořil pražský genealog Jan Drocár.

Od roku 1383 dodnes slouží Karolinum jako hlavní sídlo Univerzity Karlovy,”první z vysokých učení na sever od Alp a na východ od Paříže”. Karel IV. pražskou univerzitu  7. dubna 1348 zakládal  ještě jako “Karel, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a český král”, neboť  korunován v Římě na císaře pod jménem Karel IV. byl až o 7 let později a dva dny dříve 5. dubna 1355. Založit univerzitu “rozhodli jsme se po předchozí zralé úvaze zřídit, vyzdvihnout a nově vytvořit obecné učení v našem metropolitním a zvláště půvabném městě pražském, které je jak bohatstvím zemských plodin, tak  příjemností místa, jelikož vším potřebným oplývá, nadmíru příhodné a uzpůsobené k tak velikému úkolu.” Založení bylo “dáno v Praze léta Páně tisícího třístého čtyřicátého osmého, sedmého dne měsíce dubna, druhého roku našich království” a panovník tak učinil “aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený”… aby se “stali poznáním věd vzdělanými”  a “aby jejich dychtění bylo ukojeno…”

Zakládací listina Univerzity Karlovy.		Karolinum je dnes Národní kulturní památkou.

Křižovatka cest a Magičtí Lucemburkové

Rok 2016 byl příležitostí pro mnoho výstav a akcí. Jejich hlavní postavou byl římský císař a 11. český král Karel IV. Lucemburský, který 14. května 2016 oslavil své 700. narozeniny. Také u projektu Křižovatka cest, který vznikl za podpory Magistrátu hlavního města Prahy a stále na veřejných místech v Praze trvá, byl Karel IV. tou nejdůležitější osobou.
Šéfredaktor internetového časopisu Historická šlechta, dokumentarista Jan Drocár  začal před mnoha lety zpracovávat rodopisné údaje zaměřené na předky a potomky právě Karla IV.  Již tehdy tak činil s vidinou jednou s výsledky svého amatérského bádání seznámit  veřejnost. Formou rodokmenů volně přístupných všem. Chtěl tak vynést informace  z archívů přímo k lidem. Blížící se výročí panovníkova narození se k uskutečnění záměru jevilo jako nejvhodnější. Vzniklé genealogické studie tak byly vytištěné ve formě rodokmenů na venkovní tabule a rozmístěné v Praze. Na územích městských částí Prahy 1 a 2, v parcích u Rudolfina a na Kampě, na Karlově náměstí a v parku Na Karlově u kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v ulici Ke Karlovu 1.

Na snímku je rodokmen předků Karla IV. po meči – až k císaři Karlu Velikému. Vystaven je spolu s dalšími rodokmeny na Karlově náměstí.		Na snímku je rodokmen předků Karla IV. po přeslici – až k prvním Přemyslovcům. Další rodokmeny jsou vystaveny v parku Kampa.

Na snímku je genealogická tabule s potomky Karla IV. mezi 70 rody české zemské šlechty. Rodokmen si lze prohlédnout v parku Na Karlově u karlovského kostela a kláštera, které nechal Karel IV. postavit v roce 1350 ke cti svých rodičů a poctě patrona, předka a prvního předchůdce na císařském trůně Karla Velikého. V klášterní budově dnes sídlí Policejní muzeum, kde je nyní ke shlédnutí výstava Šlechtická poselství o statečném vystoupení české zemské šlechty v době největšího ohrožení vlasti nacismem v letech 1938 a 1939.

Podrobnější informace o rozmístění rodokmenů Křižovatky cest naleznete zde. 

Výstava Magičtí Lucemburkové navazuje na projekt Křižovatka cest, nejen nejvýznamnější
postavou Karla IV. ale i dalšími členy lucemburské dynastie. V přímé genealogické řadě k současným potomků stojí před Karlem IV. jeho děd římský císař Jindřich VII. a jeho otec, český král Jan zvaný Slepý. V rodové linii dále pokračuje mladší syn Karla IV. římský císař  a 13. český král Zikmund Lucemburský a poté jeho jediná dcera Alžběta (*1409 † 1442). Ta je vlastně pramátí většiny současných potomků Karla IV.
Další linie potomků Karla IV., která pokračuje až do současnosti vede od Zikmundovy sestry, nejmladší dcery Karla IV. Markéty, (*1373 † 1410).
Z dalších královských Lucemburků je na výstavě bohatě zastoupen římský král a 12. český král Václav IV., jehož 700. výročí úmrtí se blíží a výstava je tak připravena i na rok 2019. Expozice věnuje pozornost i moravským Lucemburkům.  V jejich čele stojí mladší bratr Karla IV., moravský markrabě  Jan Jindřich a jeho markraběcí synové Jošt (římský král), Prokop a Jan Soběslav.
Návštěvníci na výstavě ale poznají i další významné osobnosti doby, bude to kupř. Jan ze Středy, Petr Parléř, Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi…

Pohled na historickou budovu Karolina		z Rytířské ulice dříve a nyní.

Výstava Magičtí Lucemburkové		se bude konat v prostorách Křížové chodby.

Výstava Magičtí Lucemburkové bude otevřena v samém centru Prahy (jak již bylo řečeno v prostorách Křížové chodby Karolina ve dnech 23. března – 29. dubna 2017), přímo v hlavním sídle Karlem založené univerzity a také nedaleko místa, kde se on sám narodil. V den založení Univerzity Karlovy – 7.4.2017 – bude na výstavu přidán další, speciálně pro ni vytvořený exponát, který určitě návštěvníky také potěší.

Záštitu nad výstavou převzali:

předseda Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky Jan Hamáček

arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka OP

ministr kultury České republiky Daniel Herman

radní hl. města Prahy Jan Wolf

starosta Městské části Praha 1 Oldřich Lomecký

Ze stanice metra Můstek se zájemci na výstavu dostanou podle zvoleného výstupu z metra:  a) ulicí Na Příkopě, doleva Havířskou a okolo Stavovského divadla ke vchodu do Karolina b) ulicí Na Můstku, poté doprava Rytířskou a opět kolem divadla ke vchodu do Karolina.

Kde výstava už byla…

Ostrava (Technické muzeum), Opava (Dům umění), Loučeň (zámek)

Putovní výstava Magičtí Lucemburkové byla zahájena v Ostravě již 17. května 2015.  Jak vysvětlil autor projektu JUDr. Oldřich Beneš bylo datum zvoleno záměrně – 17. května 1362 císař a král Karel IV. vydal privilegium, které dávalo městu Ostravě právo na konání výročního trhu. Netradiční bylo zahájení výstavy. „U většiny výstav se při slavnostním zahájení stříhá páska. My jsme se rozhodli,  že to necháme odpálit,” dodal.

Vernisáž výstavy v ostravském Technickém muzeu 17.5.2015.

U všech snímků nahoře i dole je možno kliknout pro zvětšení.

V Opavě výstavu Magičtí Lucemburkové  hostil Dům umění a kostel sv. Václava (klik pro zvětšení).

Na oba snímky je možno kliknout pro jejich zvětšení.

Výraznou součástí výstavy jsou sochy Igora Kitsbergera

Sochař Igor Kitzberger		se svými plastikami.

Akademický sochař Igor Kitzberger se narodil 24. 5. 1963 v Novém Jičíně, ale mládí prožil v Rožňově pod Radhoštěm, kterému zůstává věrný dodnes. . Rozhodnutí, stát se sochařem, se zrodilo v dílně jeho otce, uměleckého kováře. V letech 1978 – 1982 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor umělecký kovář (prof. Alena Zetová). V letech 1984 – 1990 pokračoval ve studiu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u prof. Jána Kulicha, obor figurální a reliéfní sochařství. Absolvoval stipendijní pobyty v italské Perugii a Benátkách. Od roku 1990 realizuje ve svém sochařském ateliéru plastiky z bronzu a oceli. V průběhu let se z Igora Kitzbergera stal mezinárodně uznávaný sochař, jehož díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách i ve významných světových galeriích.
Autorem následujícího videa o Kitzbergových sochách na výstavě je Marek Tihelka:

Pro Igora Kitzbergera je nejcharakterističtější figurální tvorba. Mezi jeho pracemi se nacházejí variace nazvané Herecká společnost, Herci, Mimové, Šašci a Pieroti, ale také podivná společenstva postav vytvořených kombinací anatomických znaků lidí a ptáků. K bronzu akademický sochař přešel z oceli. “Ocel reziví a je hodně choulostivá. Hledal jsem proto materiál, který se vlivem ovzduší nemění. Technologii zpracování černého kovu jsem proto přenesl na bronz,” prozradil sochař.

V ateliéru u Igora Kitzbergera fotografoval Marek Tihelka

Autorem replik korunovačních korun Karla IV.,
které jsou velkým lákadlem výstavy,
je šperkař a zlatník Jiří Urban

Jiří Urban při práci		na římské královské koruně

Koruna z relikviářové busty Karla Velikého z Cách (Římská královská koruna) byla zhotovena na podnět Karla IV. před rokem 1349 v Praze. Koruna má podobu diadému (ozdoby hlavy) se čtyřmi liliemi a čtyřmi výběžky zdobenými drahými kameny a antickými gemami (drobné plastiky vybroušené nebo vyryté do drahého kamene).

Váha koruny je necelých 2 000 g, je vytvořena ze zlaceného stříbra a rozměry		má: šířka (průměr koruny) 21 cm výška 26,5 cm a obvod 67 cm.

Zlatník a šperkař Jiří Urban z Turnova je historicky prvním umělcem, kterému byla dána možnost zhotovit věrné repliky dvou vrcholných středověkých prací – koruny císařů říše římské a koruny Svatováclavské. Jak sám říká „korunu svatého Václava nechal zhotovit Karel IV. pro svoji korunovaci v roce 1347,  je to zcela jistě jedna z největších českých středověkých památek. Svatováclavskou korunou byli korunováni všichni králové a císaři až do 19.století.”

Česká svatováclavská koruna – zepředu.		Česká svatováclavská koruna – zezadu.

Originál svatováclavské koruny váží 2,3 kg a obsahuje 96 drahokamů, mimo jiné také jedny z největších safírů na světě. Korunu dále zdobí 20 perel. Je vytvořena z 21 – 22 karátového 1 mm silného zlatého plechu. Na vrcholu koruny je kříž, v němž je prý uložen trn z Kristovy trnové koruny. Koruna má průměr 19 cm, výška koruny i s vrcholovým křížkem je též 19 cm. Skládá se ze čtyř dílů spojených závlačkami, díly, mající podobu stylizovaného květu lilie, jsou pokryty drahokamy.

Císařské korunovační klenoty získal Karel IV. do svého držení v roce 1350 a přivezl je z Mnichova, kam je dal uložit předchozí císař Ludvík Bavor z rodu Wittelsbachů. Klenoty byly uchovávány nejprve
v kostele sv. Víta na Pražském hradě, ale po své císařské korunovaci v Římě (1355) určil  Karel IV.
za klenotnici pro uschování říšských korunovačních klenotů svůj hrad Karlštejn.

Koruna váží brutto 3,5 kg, tj. hmotnost zlata, drahokamů a emailů. Koruna se skládá z osmi zlatých obdélných polokruhem zakončených destiček – lamel, spojených panty se závlačkami, každá destička měří 14,9 x 11,29 cm. Koruna je spojena klenutým pásem, zdobeným obloučky, a zvaným kamara. Na čelní straně má vztyčený rovnoramenný křížek. Na destičkách se střídají čtyři pole výhradně s klenotnickou výzdobou (drahokamy a perly) a čtyři pole s figurami starozákonních proroků a králů, provedenými v přihrádkovém emailu. Emailované figury představují čtyři hlavní křesťanské cnosti, kterými se má císař vyznačovat.

Jiří Urban tvoří ale i pro zahraničí. Zhotovil mimo jiné Kříž pro papeže Jana Pavla II. v roce 1990 a granátovou soupravu pro anglickou královnu Alžbětu II. v roce 1996

Výstavu navštívil také ostravsko-opavský biskup František Václav princ Lobkowicz, v 19. generaci potomek Karla IV. Na výstavě ho doprovázel její autor JUDr. Oldřich Beneš.		Šperkař a zlatník Jiří Urban je autorem replik císařské a královských korun, nejpřitažlivějších exponátů výstavy. Na snímku s autorem výstavy ostravským  JUDr. Oldřichem Benešem.

možno kliknout pro zvětšení		možno kliknout pro zvětšení

Zámecký park v areálu		zámku v Loučeni.

Lucemburská velvyslankyně v České republice Michele Pranchere-Tomassini a autor výstavy Magičtí  Lucemburkové  JUDr. Oldřich Beneš.

Ve středověku a raném novověku se na Loučeni, kam zavítala výstava Magičtí Lucemburkové 21.5.-21.7.2016, střídali nepříliš známá a významná jména majitelů. Zásadní proměnu vnáší do historie panství třicetiletá válka. Tehdy, konkrétně roku 1623, přicházejí na Loučeň Waldsteinové (potomci Karla IV. v 11. generaci). Od té doby Loučeň nebyla prodána, což nepřímo ukazuje na její hodnotu. To, že se jejími držiteli stali po Waldsteinech postupně ještě dva další šlechtické rody, bylo způsobeno tím, že se u předchozích rodů nedostávalo mužských potomků. Každá změna erbu na loučeňském panství po roce 1623 tak byla důsledkem sňatkové politiky, kdy ženská dědička z předchozího rodu uvedla svým sňatkem na Loučeň rod nový. Na zámku následně vládli tedy Fürstenbergové (potomci Karla IV. v 8. generaci) a po nich Thurn-Taxisové (potomci Karla IV. ve 13.generaci).

Putovní výstavu vidělo dosud v Ostravě, Opavě a na Zámku Loučeň přes 30.000 návštěvníků. Po skončení pražské výstavy by se s Magickými Lucemburky měli seznámit i zájemci z dalších měst. Olomouc, Plzeň, zájem má Brno i Bratislava.

***

V hodinách dějepisu se o době Karla IV. a době jeho předků a potomků učíme teoreticky a na výstavě Magičtí Lucemburkové můžeme počiny Lucemburků a osobností jejich doby zažít na vlastní kůži.
Výše umístěné fotografie dokládají že:

Návštěvníci se mohou těšit na virtuální listování

Návštěvníci se mohou těšit na faksimile vzácných knih z proslulé knihovny Václava IV.

Návštěvníci se mohou těšit na modely staveb hradů i repliky strojů, vyrobených podle dobových technických výkresů.

***

Shrnutí 

Ascendence
(přímé příbuzenství ve vzestupné linii)
Otce vlasti Karla IV. sahá po meči až k Otci Evropy Karlu Velikému (20. generace) a po přeslici k prvnímu historicky doloženému knížeti Bořivoji I. a jeho manželce sv. Ludmile, patronce českých zemí (15. generace).

Descendence
(přímé příbuzenství potomků (descendentů) vzhledem ku předkům, potomstvo)
Karla IV. prochází časově a geograficky nejen českými zeměmi, ale napříč celou Evropou.

  KAREL IV.
byl první český král, který dosáhl císařského titulu Svaté říše římské
a  je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin.
V roce 2005 zvítězil s převahou v anketě
NEJVĚTŠÍ ČECH.

***

MALÁ  POZNÁMKA ŠÉFREDAKTORA

Když položili v prosinci 2001 studenti na Masarykově univerzitě prezidentu Václavu Havlovi otázku
ohledně konstituční monarchie odpověděl: “Kdyby se tu motal nějaký Přemyslovec, možná bychom už takovou monarchii měli, ale prosadit na trůn Habsburka, to by asi nešlo”. 

Více jak 15 let už uběhlo od toho výroku Přibližně stejnou dobu se intenzívně věnuji historii šlechtických rodů a tvorbě jejich rodokmenů. Snad mohu doplnit  výrok páně prezidentův malou poznámkou.

Potomci Karla IV., resp. Přemyslovců mezi námi žijí. Samozřejmě jsou potomky po přeslici, protože rody Přemyslovců i Lucemburků po meči vymřely. Nejsou tedy potomky rodem, ale krví ano. A po přeslici se v historii i dnes dědí i trůny. Připomeňme letos  své 300. narozeniny oslavující českou královnu Marii Terezii nebo v současnosti vládnoucí královnu britskou a dánskou nebo donedávna nizozemskou. .
Ale tom více výše zmiňovaná Křižovatka cest.
Potomci tedy žijí a to nejen u nás doma, ale prakticky po celé Evropě. Pretendenta na český trůn však mezi nimi hledat netřeba. Dle nástupnického práva, tradic, zvyklostí a pravidel je dán. Je sice prezidentem zmiňovaný Habsburk, ale potomek Přemyslovců. A Lucemburků a Jagellonců. Potomek prezentující nepřerušenou kontinuitu nositelů české knížecí a královské státnosti. Kontinuitu vtěsnanou do celých doložitelných dějin českého státu. Úmrtí první české kněžny sv. Ludmily(† 921)
a úmrtí posledního českého krále blahoslaveného Karla III. († 1922), přímého potomka sv. Ludmily
v 35. generaci, dělí  tisíc a jeden rok (1001). Stačí nahlédnout:

                                                                               KONTINUITA ČESKÉ STÁTNOSTI

         Jan Drocár

Mgr. Jana Janáčová, 6. 3. 2017

e-mail: jana.drotz@seznam.cz

Všechny články autora