Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Kostel Nejsvětější Trojice v Horním Jelení se právě zalil sluncem. Je třináctého září roku 2014. A je svatební sobota. Páter Jan Kunert v kostele oddává Miladu Karasovou a Michala Dujku. Na tom nejpochopitelnějším místě. Ženichovým předkům ze starobylého rodu Bubnů z Litic totiž Horní Jelení patřilo už v roce 1573 a samotný kostel zakládal Heřman z Bubna v letech 1600 – 1602. Byl v něm i pochován a stal se tak svědkem svatebního reje. S ním se “díval” i slavný vojevůdce Ferdinand hrabě Bubna-Litic. Ten co hnal Napoleona od Lipska, osvobodil od jeho vojsk Ženevu, guvernéroval v Lombardii a zemřel v Miláně. A svůj věčný sen spí po Heřmanově boku v hornojelenském kostele.

Heřman z Bubna *1536 † 1602		Ferdinand Bubna-Litic *1768 † 1825

Interiér kostela Nejsvětější Trojice v Horním Jelení		Detail hrobky Heřmana z Bubna s tabulí připomínající Ferdinanda Bubna-Litic.

Kostel a fara v Horním Jelení		Horní  Jelení na mapě

Svatební příběh

Novomanželé dostali k svatbě bubnovský rodokmen, který Michal a Milada obratem věnovali kostelu a jeho faráři. S tím, že kdyby se podařilo umístit ho v kostele, bylo by to to “pravé ořechové”, protože každý příchozí by hned věděl.  Třeba to, že novomanželé opravdu, ale opravdu nejsou hrabě a hraběnka, jak po svatbě tvrdil kde kdo v kdejakém médiu.
Michal potomkem šlechtického rodu ovšem je a je pravda, že řekl své ano “královně modelingu”, jak novináři titulují nevěstu. To ano. Milada dlouhá léta se svou agenturou Czechoslovak Models  objevovala pro svět nejslavnější české modelky a titul jejich královny jí po právu náleží. Eva Herzigová, Simona Krainová, Tereza Maxová, Pavlína Němcová, Daniela Peštová nebo Alena Šeredová a Andrea Verešová a další jí důvěrně říkají “mámo” a když se někdy u ní sejdou, má Michal plný dům půvabu. “Všechny krásy světa” napsal by básník Jaroslav Seifert.

Teď si novomanželé řekli své ano.		Teď si novomanželé vyměnili své prstýnky.

Všichni si chtěli Miladu a Michala před kostelem vyfotit a vznikla z toho tlačenice.

Pak udělali všichni čelem vzad a byla z toho společná fotografie. 

Poté fotografie s maminkou Eleonorou a strýcem Adamem		A “bubnovské  focení” před “bubnovským” kostelem.

Ještě foto s panem farářem a rodokmenem a již ke svatební tabuli, kde každý “chop se svojí skleničky”! 

 jedlo se, pilo a zpívalo…

jedlo se		pilo a zpívalo

cimbálová muzika hrála, břinkala

moje ze všech nejmilejší,		moje ze všech nejmilejší, juchala.

Autorka svatebních fotografií:
Alena Drocárová

OHLASY

Porovnejte nyní, vážení čtenáři, skutečnost, kterou jste právě dočetli, s některými novinářskými “nepřesnostmi”, které poté vykouzlily třeba i následující titulky:
Exředitelka Czechoslovak Models Milada Karasová se stala hraběnkou
nebo ještě půvabnější a silnější kalibr:
Z královny modelek se stala hraběnkou. Provdala se za zámeckého pána.
Tituly hrabě a hraběnka jsme již zmínili. S titulem “zámecký pán” to je těžší. Pokud nevíme místo určení
– a s tím se titulky nezdržují. Jsou-li myšleny Doudleby, kde stojí bubnovský rodový zámek, tak jsou píšící vedle. Zámek sice patří Michalově mamince Eleonoře, ale spravuje ho Michalův bratr Petr a Michal tam kupodivu dosud nikdy pozván nebyl. Proč?  Nevím. Ponechme to historii.  Další šlechtické sídlo v bubnovském držení je zámek přímo v Horním Jelení. Tam je ale zámeckým pánem hlava rodu a Michalův strýc Adam hrabě Bubna-Litic, který má dědiců dostatek, tři syny a samé vnuky.
Pokud byl ovšem myšlen zámeček Hájek u Polomu,  jsme správně.  Michal Dujka objekt nedávno opravdu koupil. Jeho zámecké sídlo není však zatím obyvatelné, takže titul zámecký pán nelze naplnit doslova. Ale s kapličkou na břehu malého rybníka a na překrásném místě obklopeném hustými lesy je to místo jako stvořené pro novomanžele už teď.  Jen to zpočátku nebude žádná velká romantika. Hájek je památkově chráněný a to je při rekonstrukci vždy více a velmi náročné. Takže vše je zatím jen o práci.
I o dokupování. Například spojovací schody ke kapli nebyli kupodivu součástí prodeje,  jiného majitele má i přístupová cesta atd.  A kde získat dotaci na novou střechu či odbahnění rybníka?
Zámečtí pánové a dámy to dnes nemají snadné.

K zámečku byly proto směrovány i svatební dary. 

Ty klasické svatební dary se příliš nekonaly, kdo		chtěl přispěl manželům na opravu kaple v Hájku.

Červeným balonkem je označeno místo, kde stojí zámek Hájek u Polomu

Zrušená šlechta

Takže opravdu žádná hraběnka, žádný hrabě.  Ale syn hraběnky, to prosím ano!  Maminka Michala Dujky – paní Eleonora Dujkové – je rozená hraběnka Bubna-Litic, i když hraběnka vlastně díky prvorepublikovým zákonům není. Je nehraběnka. Šlechtické tituly totiž republika, nastupující k moci v roce 1918,  zrušila hned jedním ze svých prvních zákonů. U mnohých odpůrců  šlechtického stavu je to dodnes jediná informace, kterou si o své šlechtě pamatují.  Že jí byly zrušeny tituly.
Po tisíciletém trvání českého knížectví a království se nová nastupující nešlechtická garnitura chtěla zřejmě  odpíchnout úplně od nuly a v naplňování této bláhové vize začala – jak v kraji bývá zvykem – vše předcházející strhávat, ničit, rušit, zakazovat, zkrátka zadupávat do země.  O třicet let později tuto “cestu pokroku k lepším příštím” dovedli k dokonalosti komunisti, kteří zkrátka nechtěné lidi, celé společenské vrstvy, události, symboly a další  rovnou z dějin vymazali.  Na dlouhá léta přesně
podle vzoru dosud všudepřítomných dotazníků,  striktně přikazujících: “nehodící se škrtněte”.

Vladykové, rytíři, páni, hrabata

Naštěstí se Michalův dědeček a pradědeček a další předci narodili už před rokem 1918 a jejich hraběcí kolébka se mohla kolébkou hraběcí bez obav nazývat. Již od 18.7. 1644 , kdy hraběcí titul získali představitelé dvou hlavních větví rodu Bubnů z Litic – starší Jan Jindřich (*1600
† 1653) a mladší Kunata Jaroslav (*1609 † 1684). Mimochodem oba přímí předkové  Michala Dujky v 11. generaci.
Povýšení do hraběcího stavu se událo Majestátem (18.7.2014 už to bylo 370 let) císaře římského a krále českého Ferdinanda III. Habsburského (*1608 † 1657). Toho panovníka, který byl šetrný, omezoval výdaje státu i svého dvora, hovořil 7 jazyky včetně  češtiny, psal básně, skládal hudbu a zajímala ho fyzika.
Bubnovská hraběcí kolébka navazovala na kolébku panskou (8.11.1629), rytířskou a vladyckou, vše postupně už od 14. století, kdy se objevují první písemné zmínky o rodu.

Císař a král dal, ale nevzal

Šlechtické tituly uděluje od nepaměti císař a král. Odebrat je proto může zase jen panovník. Žádný tak neučinil, ani ten dosud poslední, kterému by takové právo příslušelo – císař rakouský a král český Karel I. (III.).  Šlechta tak mohla republikánský zákon o svém zrušení stěží přijmout, mohla ho nanejvýš při určitých dějinných událostech respektovat. Když bylo třeba rozhodně projevit
svou sounáležitost s českým národem a veřejně se postavit na stranu nacismem ohrožené vlasti
šlechtici signovali “Prohlášením české a moravské šlechty v září 1939” bez  uvedení rodových titulů. Vlast byla v ohrožení a “osobní zájmy” nebyly v tu chvíli tak důležité.  Mezi signatáři byli tehdy
i otec Michal a syn Mikuláš Bubnové z Litic,  pradědeček a dědeček Michala Dujky.

Michal Dujka – potomek Karla IV., Bořivoje I. i Karla Velikého

Jan Drocár, 13. 9. 2014

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora