Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »Komunismus je jenom jiné slovo pro krádež
Navigace:
Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice
Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem LobkowiczůCzernin Tomáš
2. 6. 2002 | Redakce | Autor píše
„Jsou určitě takové fáze v dětství, kdy si člověk najednou uvědomí co je, a možná by měl i určitou tendenci se začít chovat nějak nafoukaně nebo považovat se za něco výjimečného. A to dědeček říkal: sláva otců je krásný šperk, ale jaký člověk skutečně je, to musí dokázat sám.“ „Já jsem měl to štěstí, že jsem dědečka mohl zažít – řeklo by se – ve zralém věku. Narodil se v relativně spokojené době roku 1904, době určité stability, takového nějakého neměnného stavu, a najednou vlastně celý život samé pády. Když to vezmu: vznik republiky, pozemková reforma, potom ten nástup nacismu a ztráta veškerého majetku, potom de facto žádná možnost existence, pak víceméně nedobrovolný odchod do ciziny a nemoc, a tím že jsme vlastně za ním mohli jezdit jednou za rok, tak se řekne i ztráta rodiny, možná. Celý život to pořád šlo dolů, pořád jenom ztrácel, tak já jsem byl zkrátka přesvědčený, že mu to i dlužím, že to půjde zase obráceně.“
„Myslím si, že člověk, když si stanoví cestu, ze které neuhne, tak ten život má i lehčí, než když musí neustále tápat a přemýšlet o tom jak teď… a vůbec, to už jsem říkal, že když si člověk řekne, já to chci dělat správně, je určitě důležitější, než aby si řekl, já z toho chci mít co nejvíc.“
„“Asi mnohé co děláme může být snadno kritizováno, protože většina lidí ty skutky tak nějak… nechci o nich špatně mluvit, ale řekl bych … nazírají z vlastního pohledu a z pohledu vlastního života, kdyžto my přeci jenom koukáme přes generace. Já pořád opakuji, nebo nás tak nějak přirovnávám k tomu našemu dubovému lesu, protože to, co my dneska sklízíme, to vlastně bylo pro nás uděláno za dědečka, nebo dokonce za pradědečka. A zase to, co dáváme zpátky, už nikdy sklízet nebudeme, a já si myslím, že podobně se chováme ve všech oblastech, že se nemůžeme řídit momentálním ziskem nebo tím, co by se třeba momentálně někomu líbilo, ale často musíme koukat dopředu. Asi to často vypadá bláhově, možná že nás někdo považuje za blouznivce, ale já jsem přesvědčen, že to smysl má.“