Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Waldstein Jiří Antonín *1818 † 1854



S Marií Bořek-Dohalskou o jejím bratrovi Karlu Zichovi

1. 10. 2009 | Redakce | Šlechtic vypravuje

Ukázka z rozhovoru historika Zdeňka Hazdry s Marií Bořek-Dohalskou o jejím bratrovi Karlu Zichovi, který vyšel v časopise Xantypa v Letním čísle 07-08/09.

•  Vy jste se provdala za Václava Bořka-Dohalského, potomka starobylého českého šlechtického rodu, s kterým se vaše rodina přátelila již od 19. století. Prý vás dal dohromady právě Karel. Jak se to přihodilo?

Já se stýkala s Vaškovými rodiči, ti mi velmi imponovali. S ním jsem se neviděla strašně dlouho, i když jsme se znali jako děti, trávili jsme společně prázdniny v České Kubici. Jednou přišel Karel a říkal: „Musíš jet do Chuchle, byl jsem se tam podívat na Vaška, to je fantazie, jak on jezdí.“ Odpověděla jsem: „Prosím tě, vždyť já jen vím, že kůň má čtyři nohy, dostihy mě vůbec nezajímají.“ Nakonec jsem ale svolila, že tedy půjdu. A on jel opravdu brilantně, ten dostih tehdy vyhrál. To bylo na svatého Václava v roce 1970 a 4. června 1971 jsme se brali.

•  Z Karla a Vašeho manžela se záhy stali velcí přátelé.
Jak byste charakterizovala jejich vztah?

Neznám jiný tak silný přátelský vztah, jaký byl mezi mým mužem a Karlem. Těžko to lze nějak slovy vyjádřit. Dali by jeden za druhého krk i duši, vyznávali stejné hodnoty. Často si v noci dlouze telefonovali. Nejednou se u nás Karel v noci zastavil, když jel z koncertu, posedět a popovídat. Karel byl první, kterému jsem volala, když Vašek 17. června 2004 v noci náhle zemřel. Karel zemřel 13. července. Několikrát jsem pak slyšela: „Vašek si prostě vzal Karla tam nahoru.“ Možná to zní hloupě, ale mně jejich přátelství připomínalo starou rytířskost. Byla v něm noblesa, cit, žádné přehrávání a až dojemná oddanost. A přitom to byli oba chlapi a dokázali velmi přímo jít za určitým cílem a nebránili se žádnému nepohodlí.

Manžel Marie Bořek-Dohalské byl Václav hrabě Bořek Dohalský z Dohalic (25.2.1941 Praha-17.6.2004 Praha), rytíř řádu sv. Lazara, 2003-2004 designovaný velkopřevor Českého velkopřevorství řádu sv. Lazara.
Jeho rodiče byli JUDr. Jiří hrabě Bořek-Dohalský (18.2.1914 Domažlice-27.10.1990 Lysá n. Labam), rada kanceláře prezidenta Edvarda Beneše a Josefa rozená princezna z Thurn-Taxisu (22.10.1917 Mcely-22.10.1990 Lysá n. Labem), dcera Ericha prince Thurn-TaxiseGabriely hraběnky Kinské.
Dědeček Václava byl František hrabě Bořek-Dohalský (5.10.1887 Přívozec-3.1.1951 Praha), legační rada ve Vídni, který byl v neděli 5.6.1942 zatčen gestapem a poté vězněn na Pankráci, v Terezíně a v Dachau. Po válce byl československý vyslancem ve Vídni. Vězněni gestapem byli i bratři Františka Antonín (23.10.1889 Přívozec-3.9.1942 Osvětim) a Zdeněk (10.5.1900 Přívozec-7.2.1945 Terezín)

Celý rozhovor o Karlu Zichovi si můžete přečíst v Pozitivních novinách.

A.B.Dohalský - kanovník u sv.Víta A.Dohalský - kanovník
A.Dohalský - krátce před zatčením František Dohalský
Svatba Jiřího Dohalského a J.Thurn-Taxis
Svatba Jiřího Bořka-Dohalského s Josefou, rozenou Thurn-Taxis ve svatovítském chrámu
na Pražském hradě 30. března 1940. Oddávajícím byl ženichův strýc Antonín Bořek-Dohalský.
Vpravo stojí Zdeněk Bořek-Dohalský coby svědek.

Zdeněk Dohalský

Rodinný archiv Bořků-Dohalských, potažmo sbírka Zdeňka Hazdry


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2021  |  O nás