Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Nákladem Koruny České byla vydána knížka Nástupnické právo v Českém království, jejímž autorem je genealog Petr Nohel. Smyslem této publikace je přiblížit problematiku nástupnického práva všem zájemcům o historii českých zemí. Publikace o 24 stranách stručně představuje zásadní dokumenty, které měly vliv na české nástupnictví.“ Zobrazit celý citát »Nástupnické právo v Českém království
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií
Orlík, sídlo Schwarzenbergů
Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a PoděbradS Marií Bořek-Dohalskou o jejím bratrovi Karlu Zichovi
1. 10. 2009 | Redakce | Šlechtic vypravuje
Ukázka z rozhovoru historika Zdeňka Hazdry s Marií Bořek-Dohalskou o jejím bratrovi Karlu Zichovi, který vyšel v časopise Xantypa v Letním čísle 07-08/09.
Já se stýkala s Vaškovými rodiči, ti mi velmi imponovali. S ním jsem se neviděla strašně dlouho, i když jsme se znali jako děti, trávili jsme společně prázdniny v České Kubici. Jednou přišel Karel a říkal: „Musíš jet do Chuchle, byl jsem se tam podívat na Vaška, to je fantazie, jak on jezdí.“ Odpověděla jsem: „Prosím tě, vždyť já jen vím, že kůň má čtyři nohy, dostihy mě vůbec nezajímají.“ Nakonec jsem ale svolila, že tedy půjdu. A on jel opravdu brilantně, ten dostih tehdy vyhrál. To bylo na svatého Václava v roce 1970 a 4. června 1971 jsme se brali.
• Z Karla a Vašeho manžela se záhy stali velcí přátelé.
Jak byste charakterizovala jejich vztah?
Neznám jiný tak silný přátelský vztah, jaký byl mezi mým mužem a Karlem. Těžko to lze nějak slovy vyjádřit. Dali by jeden za druhého krk i duši, vyznávali stejné hodnoty. Často si v noci dlouze telefonovali. Nejednou se u nás Karel v noci zastavil, když jel z koncertu, posedět a popovídat. Karel byl první, kterému jsem volala, když Vašek 17. června 2004 v noci náhle zemřel. Karel zemřel 13. července. Několikrát jsem pak slyšela: „Vašek si prostě vzal Karla tam nahoru.“ Možná to zní hloupě, ale mně jejich přátelství připomínalo starou rytířskost. Byla v něm noblesa, cit, žádné přehrávání a až dojemná oddanost. A přitom to byli oba chlapi a dokázali velmi přímo jít za určitým cílem a nebránili se žádnému nepohodlí.
Manžel Marie Bořek-Dohalské byl Václav hrabě Bořek Dohalský z Dohalic (25.2.1941 Praha-17.6.2004 Praha), rytíř řádu sv. Lazara, 2003-2004 designovaný velkopřevor Českého velkopřevorství řádu sv. Lazara.
Jeho rodiče byli JUDr. Jiří hrabě Bořek-Dohalský (18.2.1914 Domažlice-27.10.1990 Lysá n. Labam), rada kanceláře prezidenta Edvarda Beneše a Josefa rozená princezna z Thurn-Taxisu (22.10.1917 Mcely-22.10.1990 Lysá n. Labem), dcera Ericha prince Thurn-Taxise a Gabriely hraběnky Kinské.
Dědeček Václava byl František hrabě Bořek-Dohalský (5.10.1887 Přívozec-3.1.1951 Praha), legační rada ve Vídni, který byl v neděli 5.6.1942 zatčen gestapem a poté vězněn na Pankráci, v Terezíně a v Dachau. Po válce byl československý vyslancem ve Vídni. Vězněni gestapem byli i bratři Františka Antonín (23.10.1889 Přívozec-3.9.1942 Osvětim) a Zdeněk (10.5.1900 Přívozec-7.2.1945 Terezín)
Celý rozhovor o Karlu Zichovi si můžete přečíst v Pozitivních novinách.
Svatba Jiřího Bořka-Dohalského s Josefou, rozenou Thurn-Taxis ve svatovítském chrámu
na Pražském hradě 30. března 1940. Oddávajícím byl ženichův strýc Antonín Bořek-Dohalský.
Vpravo stojí Zdeněk Bořek-Dohalský coby svědek.
Rodinný archiv Bořků-Dohalských, potažmo sbírka Zdeňka Hazdry