Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Mým hlavním úkolem , je chránit mé národy před jejich politiky.“ Zobrazit celý citát »

Habsbursko-Lotrinský František Josef I. (*1830 † 1916)



Kaplíř ze Sulevic – základní údaje

Rod Kaplíř ze Sulevic – základní údaje

Původně měli ve znaku pouze orlí křídlo, které v průběhu doby změnilo barvu na stříbrnočerveně šachované v modrém poli, k tomu po povýšení do hraběcího stavu připojili erb s poloviční orlicí. (Wikipedie)
Prvotně na modrém štítě křídlo s červ. a bílou šachovnicí, k tomu si přibrali erb vladyk ze Skalky, totiž štít poloviční, v jehož pravé polovici zlaté půl červeného orla, levá polovice trojdílná, uprostřed stříbrná, jinak červená. Téhož erbu užívali také vladykové z Penciku a z Polenska, v Čechách i Sasích osedlí, kteří si tuším s Kaplíři strýčkovali. Příjmí Kaplíř (prv. Kappler) obrali si bezpochyby v Litoměřicích, druhé příjmení vzali si od vesnice Sulevic u Lovosic. Předek jich Pešek (1341-1346) psal se již Kaplíř ze Sulevic  (popis z Ottova slovníku naučného)

Název rodu

Kaplířové ze Sulevic

Původ rodu

český

Základní údaje

Staročeský vladycký rod Kaplířů byl majitelem Sulevic (dnes Sulejovice), po kterých nese jméno, už v roce 1251, ze kdy je datována první písemná zmínka o vsi. Ze Sulevic se psal v letech 1341-1346 také první písemně doložený předek – Pešek Kaplíř ze Sulevic. Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře část rodu emigrovala, jiní se později vrátili. Mezi nejznámější příslušníky rodu patří členové poslední třebívlické větve.

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

Čížkovice
Košťálov
Miličín
Milešov
Neustupov
Olešná
Sulevice
Třebenice
Újezd u svatého Kříže
Vimperk

Rodové větve

Již ve středověku se rod rozdělil do sedmi linií. Hlavní linie se dále rozvětvila na dvě větve, z nichž první dále na další tři podvětve. Až na druhou podvětev první větve všechny vymřely v průběhu 15. a 16. století.

Představitelé rodu

Kašpar  (*1535 † 1621)  – jako jeden z vůdců stavovského povstání byl 21.6.1621 popraven
Albrecht  († 1616) – syn Kašpara, jeho synové byli Oldřich a Kašpar Zdeněk
Oldřich († 1653) – bojoval proti habsburským silám v zahraničí
Zdeněk Kašpar  (*1611 † 1686) – vstoupil do císařské armády

Titulatura

svobodný pán, hrabě (1676)

Vývoj rodu Kaplířů ze Sulevic

WIKIPEDIE

Kaplířové ze Sulevic jsou stará česká vladycká rodina. Svůj přídomek odvozují od vsi Sulejovice u Lovosic. V I. polovině 14. století se uvádí jako první předek rodu Pešek Kaplíř ze Sulevic. O několik let později se jeho rod rozděluje na několik větví. Objevuje se například Kunat Kaplíř ze Sulevic (Kunadus Kapler de Sulewic) či Petrman z Milešova. Hlavní větev založili bratři Hanuš a Bušek, později se rozmnožila a vytvořila mnoho odnoží. K hlavní větvi přibylo dalších šest linií. Majetek drželi převážně na Lovosicku a Litoměřicku (např. Libochovany, Milešov, Nedvědíč, Újezd pod Ostrým, Solany, Skalku, Tuchořice či Netluky). Jedna z větví více než sto let vlastnila Vimperk. Po jistou dobu měli v držení i Zvíkov, který později vyměnili za Zbiroh.

Po porážce na Bílé hoře část rodu emigrovala, jiní se později vrátili. Mezi nejznámější příslušníky rodu patří členové poslední třebívlické větve. Kašpar Kaplíř ze Sulevic (asi 1541 – 1621) působil jako purkrabí na Karlštejně a císařský rada. Měl značnou autoritu i u českých stavů. Popravili jej jako jednoho z direktorů stavovského povstání na Staroměstském náměstí v Praze. Pouze rozsudek mu byl „zmírněn“ – po stětí nebyl rozčtvrcen. Jeho vnuk Oldřich odešel kvůli své víře do ciziny, kde zemřel. Druhý Kašparův vnuk Kašpar Zdeněk se stal císařským důstojníkem, kvůli čemuž musel přestoupit na katolické náboženství, bojoval za třicetileté války. Jako člen dvorské válečné rady a později císařský generál byl povýšen do stavu říšských hrabat. Proslavil se roku 1683, kdy řídil obranu Vídně obležené Turky a kterou se mu podařilo uhájit. Zemřel bez dědiců v témže roce a zanedlouho vymírá i celý rod.

Příbuzenstvo

Spojili se s Hrzány z Harasova, kteří po vymření Kaplířů převzali jejich majetek, dále pak s Lobkovici, Kolovraty či Doupovci.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Kaplíř ze Sulevic, jméno rodiny staročeské, která zůstávala ve stavu vladyckém a až do r. 1620 nejen se hojně rozvětvila, nýbrž i bohatství zachovala. Erb: prvotně na modrém štítě křídlo s červ. a bílou šachovnicí, k tomu si přibrali erb vladyk ze Skalky, totiž štít poloviční, v jehož pravé polovici zlaté půl červeného orla, levá polovice trojdílná, uprostřed stříbrná, jinak červená. Téhož erbu užívali také vladykové z Penciku a z Polenska, v Čechách i Sasích osedlí, kteří si tuším s Kaplíři strýčkovali. Příjmí Kaplíř (prv. Kappler) obrali si bezpochyby v Litoměřicích, druhé příjmení vzali si od vesnice Sulevic u Lovosic. Předek jich Pešek (1341-1346) psal se již Kaplíř ze Sulevic

A) Hlavní větev

založili bratří Hanuš (1379-1413), Jarek (r. 1400 sed. na Ottendorfu) a Kunat (1373-97). Kunat byl r. 1373 purkrabím na Ostrém u Benešova, r. 1382 místosudím dvorským, r. 1386-1388 nejv. mincmistrem, v l. 1387-1391 nejv. písařem. Vdova Kateřina z Vrabí a dcera Lidmila jmění své daly na nábožné skutky, protože nebylo mužských dědiců.

a) Hanuš držel Olešnou a s bratřími získal Vimperk. Syn jeho Jan (1400-45) seděl na Čížkovicích, získal hrad Košťálov a založil pošlost Košťálovskou, která držela též Čížkovice, Třebenice a duchovní statky, které Janovi byly zastaveny. Měl syny Václava (1450-74) a Bohuslava (Buška, 1452-80), z nichž onen držel Sulevice a Čížkovice, tento Košťálov. Bohuslavovi synové, Dobeš, Zdeslav a Jan podědivše i otce i strýce, rozdělili se v l. 1486 tak, že Dobeš dostal Sulevice, Zdeslav Košťálov a Jan Čížkovice.

aa) Dobeš byl 1507 až 1526 purkrabím karlšteinským (r. 1529) a měl syny Jana (r. 1535) a Václava (r. 1545), tento držel Sulevice a z manž. Doroty z Komárova zůstavil nezletilé sirotky. Synem tuším byl Dobeš, jenž od r. 1567 Sulevice držel a r. 1599 zemřel. (Sestra Anna vd. Vančurova.) Z manž. Anežky ze Žďáru zůstavil kromě 3 dcer syna Václava staršího, jinak Baše (r. 1616, manž. Markéta z Dírného), po jchož smrti Sulevice pro dluhy prodány (1627).

bb) Zdeslav Kaplíř ze Sulevic seděl v l. 1486 až 1534 na Košťálově a zůstavil syny Jana, Mikuláše, Buška a Václava, z nichž všichni měli mužské dědice kromě Buška; tento držel Libčeves a zůstavil 3 dcery, které r. 1588 Libčeves prodaly.

Jan († 1563) držel Skalku, syn jeho Zdeslav († 1565) dostal Boreč, který dcera jeho Anna (manž. Adam Hrzán) r. 1575 prodala.

Mikuláš, bratr Janův, dostal při dělení (r. 1563) hrad Košťálov (r. 1579), který dědili po něm synové Zdeslav starší a Jiří. Tento zemřel brzo, onen měl z dvojího manželství (s Lidmilou z Vřesovic a Elenou Myškovnou ze Žlunic) dcery Esteru, Dorotu a Annu, které r. 1609 Košťálov prodaly.

Václav, nejmladší bratr Janův († 1579, manž. Hedvika z Doupova, † 1580), byl výborný hospodář a skoupil v l. 1545-75 statky Milešov, Nedvědíč, Libochovany, Želenice a Vojničky. Syny měl čtyři, Zdeslava mladšího, Bohuslava, Viléma a Jiříka Kamaryta, z nichž tento († 1603) měl Milešov, Nedvědíč a Čenčice a dědicův nezůstavil.

Zdeslav, bratr jeho nejstarší, měl Hrobčice, koupil r. 1599 Mirešovice a zemřel r. 1603, zůstaviv syny Jana Burjana a Petra, z nichž onen skrze manž. Annu Kateřinu z Harasova dostal se v spoludržení Potšteina a r. 1618 zemřel.

Vilém, bratr Zdeslavův (1579-1590), držel Loukobořany a byl ženat s Kateřinou ze Stampachu (potom Kekulovou). Kromě dcery Markety (vd. Rausendorfové) měl syna Václava, jenž držel od r. 1593 Želevice a Loukohořany (snad týž, který v l. 1630-33 měl Kovanice).

Bohuslav, druhý syn Václavův, držel napřed Doubravskou horu a r. 1603 koupil po bratru Milešov a Nedvědíč (manž. Eva ze Zďáru). R. 1623 odsouzen k manství a zemřel r. 1638 nebo 1639.

Syny měl Viléma, Adama a Jana Václava. Tento připomíná se v l. 1621-1638 s otcem na Milešově (manž. Kateřina z Nostic).

Bratr jeho Adam seděl r. 1616 na Chraštanech s manž. Lidmilou ze Slavic a zůstavil dcery Kateřinu (man. Jaroslav Kryštof Krakovský z Kolovrat) a Esteru (1627),

Vilém, nejstarší syn Bohuslavův, vystěhoval se do Hollandska, avšak syn jeho Karel Kašpar, jenž byl víry katolické, ujal r. 1639 Milešov, na němž seděl do r. 1669. (Manž. Zbynka Polyxena z Kolovrat ovd. Vintrfeldová.) Dcera jeho Eva Lidmila vd. Chřepická měla toliko Nedvědíč, kdežto Milešov se dostal do pošlosti Chotomiřské a Otické.

cc) Jan (1486, 1532, manž. Markéta z Fictum) založil pošlost Čížkovskou. Čížkovice měl po něm syn Albrecht († 1554), jenž z manž. Elišky ze Sezimova Ústí († 1554) zůstavil syna Šťastného, který před r. 1576 zemřel (manž. Lidmila z Vřesovic). Synové Šťastného se r. 1576 rozdělili tak, že Jan starší († 1598, manž. Anna z Údrče) dostal polovici Čížkovic, Jaroslav hořejší tvrz Čížkovskou a Želechovice a Albrecht druhou polovici Čížkovic. Jan neměl dědicův, ostatní měli potomky, totiž Albrecht s manž. Johankou Beřkovskou z Šebířova syna Šťastného a dcery Lidmilu, Eusebii a Veroniku Elišku. Syn zchudl a když díl otcův po jeho smrti pro dluhy prodán (1600), vystěhoval se r. 1628 do Annaberku; syn jeho padl u Chebu a dcery po cizině pomřely. Zajímavý jest jeho památník, který jest uložen v knihovně výmarské. Jaroslav (1559-1611, manž. Kateřina Myškovna ze Žlunic) zdědil statek po Janovi a statek Albrechtův koupil; měl tedy celé Čížkovice, avšak po jeho smrti dostal se týž statek v držení Adama Kaplíř ze Sulevic. Jaroslavovi synové byli (1616) Smil, Felix Častovec, Karel a Jindřich. Smil držel Třebušeň, která mu r. 1623 zabrána; z manž. Kateřinv Hruškovny z Března měl toliko dcery Evu a Johanku Polyxenu. Bratr jeho Felix propadl r. 1623 Vtelno a manž. jeho Anna Sabina Hruškovna z Března Obrnici. R. 1628 odešli ze země s dětmi svými Adamem a Barborou Majdalenou; tato tuším bratra přečkala a vrátila se r. 1662 do Čech.

b) Pošlost Vimberská založena od Jarka († r. 1400), jenž měl syny Petra a Hanuše (1400 atd.), kteří drželi Vimberk ještě r. 1414 společně s Janem, avšak tento se oddělil potom statkem Čížkovským. Jan Jarkovec hospodařil sám, protože Petr se vydal do Uher, stal se hejtmanem na Požoni, držel hrad Kečici a z manželky Valpurgy zůstavil syny Jana a Petra a 3 dcery (1426). Hanuš měl syny Kunatu (1417-37) a Čáslava, z nichž onen spravoval Vimberk napřed sám, ale pustil jej potom bratru, protože se skrze manželku svou Hájkovnu z Hodětína dostal v držení hradu Zvíkova, za nějž potom dostal Zbiroh. Čáslav měl z manž. Malovky syny Mikuláše a Petra a dceru, která se stala matkou proslulého válečníka Václava Vlčka z Čenova. Mikuláš (1454-70) měl půtky s biskupem Pasovským a pustil Vimberk asi r. 1467 bratru Petrovi, jenž pomáhal straně královské. R. 1470 dostal se do zajetí, z něhož byl propuštěn na tu výminku, aby Zdenkovi ze Šternberka pustil Marchek a on jemu Hrádek Helfenburk. Petr zemřel ok. r. 1494 bez dědicův (manž. Anna z Dírného † r. 1499) a s ním vyhasla pošlost tato.)

B) Osterští Kaplíř ze Sulevic.

Předkem jejich tuším byl Bušek Kaplíř ze Sulevic., jenž r. 1375 sedělna Žernosecích, bezpochyby týž, který v l. 1397-1408 držel Újezd pod Ostrým a před r. 1414 zemřel. Z manž. Kateřiny měl syny Kerunka (1420-54) a Václava (1420-1436), z nichž onen seděl na Milešově a nějaký čas i Dlažkovice držel. Z manž. Anny z Lobkovic měl syna Buška (1437-1496) a Kamareta (1454 až 1496). Onen měl za díl Milešov, ale tuším jej prodal a ujal potom hrad Ostrý. Kamaret držel Újezd s Velemínem (manž. Eliška z Harasova, dcera Marta).

Václav, bratr Kerunkův, vystavěl tuším Ostrý, který pak držel v l. 1475 až 1482 Zikmund s manž. Annou z Vlastislavě, snad syn jeho, avšak r. 1486 byl již v držení Buškově.

Václavovi synové byli Jan a Václav, z nichž onen seděl v l. 1486-1492 na Chotomíři. Potomci jednoho z nich byli bratří Jiřík, Jan a Vojtěch.

Jiřík (1500-22) držel po sobě Chotomíř, Trmice, Chudý hrádek a Ostrovec, jejž prodal, a zůstavil syna Zikmunda (1543-52), jenž statku nemaje purkraboval na Křivoklátě. Snad byli Jiříkovými syny také bratří Jan a Pavel (1542, † 1571), kteří seděli do r. 1542 na Třebívlicích. Pavel prodav r. 1551 Bašt, zůstavil syny Jana a Zikmunda (1570-1582), z nichž tento skrze manž. Žofii Lapáčkovnu ze Rzavého dostal se ve spoludržení Červ. Záhoří.

Jan, bratr Jiříkův (1500,†1552), držel díl Třebívlic a zůstavil z manž. Kateřiny ze Vchynic syna Vojtěcha a dceru Annu (manž. Adam st. Voračický), Vojtěch seděl na Tuchořicích a měl z manž. Johanky z Vřešovic syna Jana Ilburka († 1612), jenž držel Kystru s manž. Žofkou z Vřešovic.

Vojtěch, bratr Jiříkův, seděl v r. 1500-30 na Třebívlicích.

-Osterští rozvětvili se tak a měli tolik malých statků, že nelze na ten čas vývod jejich souvislý sestaviti, a proto lze jen zlomky vyčísti. Sem patří Vojtěch (Albert), jenž v l. 1478-1497 držel statek Brocno s manž. Kateřinou z Velezic. Týž statek měli potom bratří Petr a Ladislav (1502), kteří do r. 1528 žili. Petr měl syny Albrechta a Šťastného, kteří prodali statky Velezice a Konice. Onen (1533 atd.) držel Radouň a Chcebuz, tento (1533-1578) s manž. Annou z Nové vsi seděl na BrocněAlbrecht měl kromě 4 dcer syny Jana, Albrechta Šťastného († 1619) a Adama, z nichž druhý měl Chcebuz a třetí Velezice. Oldřich, Janův syn, držel Chcebuz, Radouň a Brocno (1598-1628), jež mu z pokuty v manství proměněny (man. Lidmila z Nostvic). Protože neměl dědiců, statky jeho od kr. komory ujaty kromě Chcebuze, která postoupena sestře Dorotě, manž. Jana Kunše z Lukovec. Šťastný, bratr Albrechtův (1578 až 1590), držel Brocno a Kokořín, také měl Bosyni a od r. 1590 Choteč († 1603). Z manž. Mandalény Kaplíř ze Sulevic. († 1603) měl syna Vojtěcha Vladislava (1603-1625) a 4 dcery; díl jeho brocenský dostal se pak v držení zetě Václava Kyje z Hyršfeldu, manžela Dorotina.

C) Pošlost Solských Kaplíř ze Sulevic. záhy se oddělila, držíc samostatně Solany. K ní patřili Ku- nata (1363-97), Jarek na Třebívlicích (1372 až 1394), Smil (1395-1435), Jan (1403-17,) Habart jinak Kunat (1405-35), jenž držel Solany a s manž. Kateřinou z Buzova také statky na Moravě. Ku konci téhož století žil Václav (1474-1499), jehož dcery Kateřina, Dorota a Otilie vd. Žďárská Solany prodaly. Pak se připomíná ještě Jan Solský a později s tím příjmením nikdo.

D) Pošlost Skalská nebo později Řehlovská, jak již na počátku řečeno, prvotně se erbem lišila, což svědčí o rozdílné krvi, ale nástupcové ať krevní nebo přijatí psali se také Kaplířové ze Sulevic a měli s ostatními Kaplíř ze Sulevic-i společný erb.

Předkové jejich byli Petr (1357) a Kunat ze Skalky (1363), z nichž tento měI syny Rydkéře, Hanuše, Petra a Erharta, kteří seděli na Skalce, Řehlovicích a Měrunicích. Na Skalce seděl potom Hanuš (1417-1437, manž. Anna z Chodžova) a po něm synové Albrecht a Hanuš (1453 atd.), později Jindřich (|r. 1496), jenž měl z manž. Markety ze Vchynic dceru Marketu. Rydkéř (1417-26), bratr Hanušův, držel Žernosečky, na Řehlovicích seděli (1416 a d.) bratří Jan a Petr, oba Skála řečení, Měrunice drželi Václav (1435-68) a po něm Heralt (1486) a Vlastislav Rydkéř (1440 a d.). Z Řehlovských pocházeli bratří Jan a Pavel (1453 ad.), oba řečení kníže, z nichž tento držel v l. 1474 až 1486 hrad Osek a ještě r. 1491 žil. Janovi synové byli Václav, Bušek, Purkart, Petr a Jan (1474-1502). Bušek držel do r. 1520 Hlíňany s manž. Brygytou z Leisneka a měl syny Jiříka a Václava (1532), onen pak zase syny Kryštofa a Alexandra, kteří drželi od r. 1545 Hlíňany a později Beškovice. Alexandr (|1583) měl z dvojího manželství (s Voršilou ze Vliněvsi a Kateřinou z Nezpečova) tři dcery. Jan. bratr Buškův, držel od r. 1527 Běškovice
(† 1530) a měl z manž. Anny ze Žakavy syna Jetřicha, jenž dědil Běškovice a bez dědicův zemřel. Běškovice dědil po něm bratranec Pavel († 1554), jenž je odkázal manž. Evě Kamýcké z Elstiboře, a po ní se dostaly strýcům Hlíňanským.

E) Pošlost Tuchořská odvětvila se od jedné z předešlých a založil ji Jiřík, jenž r. 1565 koupil Tuchořice, ale kromě toho držel Vel. Lipno, Stekník a Světec (1594 “nejstarší”). Syny měl Matyáše a Adama. Tento držel v l. 1609-1628 statek Tuchořice, jenž r. 1638 po jeho smrti zabrán, tak že dceři Lidmile, vdané Lickové, jen skrovný díl jeho poukázán (1664). Matyáš († 1609) držel Vel. Lipno a Hlíňany a z manž. Kateřiny Kaplířové ze Sulevic měl syna Alexandra, jenž propadl Lipno a Stekník a skrze manž. Dorotu z Vřesovic dostal se v držení Chobolic, kteréž měli děditi po něm synové Matyáš Kerunk a Jiří Kryštof. Alexandr vystěhoval se r. 1628 a přišel r. 1631 se Sasy, syn jeho Jiří byl ve vojenských službách a padl r. 1649 v záp. Indii, a Matyáš byv také vojákem domáhal se Chobolic zabraných, avšak toho se nedočkal
(† 1658).

F) Pošlost Netlucká pojí se k Řehlovské. Zakladatel její Volf Kaplíř ze Sulevic Duchcovský seděl r. 1522 v Podsedicích a později na Netlucích. Z manž. Voršily z Valdeka měl syny Albrechta, Jana Jáchyma a Václava, z nichž Jan († 1587) měl zase syny Volfa, Jáchyma a Zikmunda (1587), o jejichž potomstvu na ten čas nic známo není. Jáchym snad jest týž, který držel Sezemice, před r. 1616 zemřel a z manž. Doroty Arnoštky ze Štokova zůstavil syny Jana Vojtěcha, Václava, Volfa Albrechta, Tobiáše a Jáchyma Jindřicha (1616), o jejichž potomstvu též nic známo není.

G) Pošlost Třebívlická odvětvila se bezpochyby od Osterských. Zakladatelem jejím byl Albrecht, jenž prodal Chotomíř a od r. 1548 držel Loukohořany († 1561). Synové jeho byli Vojtěch, Petr, Jiřík a Purkart, z nichž tito tři měli potomstvo.
Vojtěch (1556 až 1589) držel  Třebívlice a Brodce,
Petr, bratr jeho, držel r. 1556 Loukohořany a od r. 1563 s bratrem Brodce († 1576). Z manž. Elišky z Malovic měl syny Albrechta Zdenka († 1596), jenž držel Valečov, a z manž. Markety z Řehnic dceru Kateřinu (vd. Berkovou) zůstavil a Václava Vojtěcha (1587 † 1673), jenž držel Valečov a Velké Horky, avšak oboje prodal a z manž. Mandalény z Údrče, tuším, dědicův nezanechal.
Jiřík (1557 † 1609), bratr Petrův, držel statek Bukovici a měl syny Kryštofa Adama, jenž r. 1609 Bukovici prodal a r. 1623 všeho jmění odsouzen byl, ač žádného neměl, a Adama, jenž r. 1609 s bratrem Bukovici prodal. Týž držel nějaký čas Třebívlice a naposled Čížkovice, jež mu r. 1623 zabrány († 1628). S manž. Eliškou z Údrče měl kromě 3 dcer syny Jiříka Bedřicha, jenž r. 1628 jsa pacholetem od strýce svého byl ze země vyveden.
Purkart, bratr Jiříkův, držel v l. 1534-1559 Třebívlice, Kystru a Světec a z manž. Elišky ze Solhauzu zůstavil syny Kašpara, Sezimu, Václava a Mikuláše (1570), z nichž tito tři se po r. 1576 již nepřipomínají.
Kašpar držel napřed Světec, avšak skrze manž. Evu Radimskou ze Slavkova († 1618) dostal se v spoludržení Milčína, Vlčkovic, Broumovic a Neustupova. Býval cís. radou a purkrabím Karlšteinským, avšak od r. 1617 jako jeden z vůdcův opposice padal v nemilost a když pak měl velké účastenství v povstání a mezi správce království se voliti nechal, odsouzen hrdla, cti a statků a sťat 21. čna 1621, maje přes 80 let věku svého.
Poněvadž syn Albrecht již před r. 1614 zemřel, odkázala Eva dotčené 4 statky vnukům svým Kašparovi Zdenkovi a Oldřichovi, avšak přes to r. 1621 všecky zabrány, tak že matka sirotků (Majdalena z Údrče) u veliké bídě je vychovaIa. Oldřich, slouže nepříteli, zemřel v cizině († 1653), Kašpar zůstav v zemi vyženil  Chlumín s Annou z Bukovan, vdovou, po strýci Jiříkovi Kašparovi zdědil též Chobolice a Milešov s Nedvědíčem, že se tak šťastnými náhodami zase stal bohatým pánem. Vstoupiv do služeb císařských bojoval udatně ve švédských válkách, byl r. 1647 již nejvyšším a pro své platné služby dosáhl stavu panského (ač majestát na to nevydán). Postoupiv v důstojenstvích stal se r. 1665 přísedícím dvorské válečné rady, pak generálním kommissařem, ve kterémž úřadě se tak držel, že r. 1676 povýšen do stavu říš. hrabat, erb jeho zlepšen a jemu právo dáno, aby jednoho ze svých strýcův mohl adoptovati. Když r. 1683 Turci do Uher vpadli a k Vídni se blížili, císař Leopold zřídil pro obranu Vídně tajný sbor deputovaných a Kašpara učinil jeho předsedou. Tu řídil obranu Vídně jako zástupce císařův a dvorské válečné rady (jejíž byl místopředsedou) a zásluhy jeho jsou tak zřejmé, že je jen slepá nenávist nemůže viděti (viz J. B. Miltnera spis “Kašpar Zdeněk hrabě Kaplíř ze Sulevic sv. p. Kaplíř ze Sulevic, obrance Vídně proti Turkům”). Z trojího manželství, s Annou Bukovanskou z Bukovan
(† 1646), Annou Kateřinou hrab. Hoyosovou a Annou Terezií Cukrovnou z Tamfeldu, neměl dědicův, pročež s cís. dovolením vyzval Zikmunda Kaplíře ze Sulevic, strýce svého exulanta, aby se do Čech vrátil a katol. víru přijal.

Tento sice tak učinil, avšak poněvadž také dědicův neměl, přenesl Kaplíř ze Sulevic Milešov a jmění své na Jana Leop. hr. Hrzána z Harasova a poděliv ostatním jměním manželku a strýce zemřel ve Vídni jako G.-M. 6. října 1686.

Sčk.

Z rodu Kaplíř ze Suleviců pocházel dle Riegrova Sl. Nauč. I. sv. také Bernard, XXII. biskup pražský; Palacký však uvádí ve svých dějinách (I. 2. str. 185) o něm jen to, že po smrti biskupa Jana II. († 17. srp. 1236) dosedl brzo po roku na stolici biskupskou Bernard, dosavadní kanovník scholastik při kostele Pražském, a že zemřel 12. září 1240.

 





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás