Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Když je člověk hodně dole, tak se čest a morálka snáze udržují, než když je nahoře".“ Zobrazit celý citát »

Sternberg Zdeněk *1923



Dobrzenský z Dobrzenicz – základní údaje

Rod Dobrzenský z Dobrzenicz – základní údaje

V původním znaku se nacházel čáp, údajně podle pověsti, ve které předek rodu byl v tureckém zajetí a čáp, jenž v létě létal do jeho domova, mu pomohl k návratu zpět, ze zajetí ho vykoupili příbuzní. Po povýšení do panského stavu přidali čápa v modrém poli.

Název rodu

DOBRZENSKÝ Z DOBRZENICZ

Původ rodu

český

Základní údaje

první zmínka o rodu: polovina 14. století, první známí předci:  Zdeněk,  Buhuněk

Rodová sídla

abecedně:
Dobřenice ( v roce 1862 bylo celé panství prodáno baronu Karlu Danielu Weinrichovi)
Chotěboř ( v majetku Dobřenských)
Chvalkovice (soukromý majitel)
Plandry (zámek zbourán)
Potštejn (soukromý majitel) aj.

Před první světovou válkou sloužil jejich zámek v Potštejně jako kulturní centrum, které navštívili mj. např. Rainer Maria Rilke nebo Karl Kraus.

Po druhé světové válce, roku 1945 byla rodina vyvlastněna. Po pádu komunismu roku 1989 získala rodina zpět v restitucích pozemky a zámek Chotěboř. Někteří členové rodu se sem přestěhovali zpět.

Rodové větve

V 15. století se rozčlenili na čtyři linie, které se v průběhu let buď dále dělily nebo zanikly.
Na konci 14. století se rod dělí na linii Petrovu a Zdislavovu.
Petrova – se dělí na chvalovickou (vymřela počátkem 18. století), kratonožskou – po Bílé hoře odešla z Čech.
Zdislavova linie – valsko-orelská (s teplickou odnoží), vinarskou (vymřela v 16. století), březnickou (vymřela v 17. století), lhotskou (vymřelou v 17. století) a barchovskou 
Barchovská linie se rozdělila na dodnes žijící dvě větve – potštejnskou a chotěbořskou

Představitelé rodu

Alžběta (*1875 † 1951) – vdaná za prince Petra de Alcantara d’Orléans-Bragança (*1875 † 1940), hlavu portugalského královského rodu Orléans-Braganza
Anna Alžběta (*1852 † 1913) – vdaná za Bedřicha Viléma z Ysenburgu a Büdingenu
Antonín (*21. března 1807 † 30. srpna 1869) – důstojník, 2. října 1858 dosáhl hodnosti c. k. generálmajora, 20. července 1865 byl penzionován jako c. k. polní podmaršálek
František (*1915 † 1978) podepsal prohlášení české a moravské šlechty
Jan Josef (*1721 † 1796) – zakladatel dodnes žijících větví potštejnské a chotěbořské
Jan Josef (*1870 † 1947) – český vlastenec, podepsal prohlášení české a moravské šlechty
Jan Oldřich (*1623 † po 1691) – diplomat ve Švédsku, Varšavě a Vídni
Jan Václav (*1841 † 1919) – povýšen do hraběcího stavu, zasedal na říšské radě; shromáždil cennou sbírku genealogických dat
Jan (*1911 † 1996) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty
Jindřich (*1892 † 1945) – povýšen do hraběcího stavu, podepsal prohlášení české a moravské šlechty
Jindřich Kunata (po 1566 † 1619) – bojoval v tureckých válkách, hejtman chrudimského kraje
Karel Ferdinand (*1671 † 1728) – hejtman hradeckého kraje
Michal Václav (*1805 † 1877) – fenomenální houslista
Otakar (*1892 † 1952) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty

Titulatura

vladykové, 1744 stav svobodných pánů Království českého, 1906 hraběcí stav

Vývoj rodu

PETR MAŠEK:  MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Starý český šlechtický rod, který není nijak příbuzný s Dobřenskými z Černého Mostu. Podle nepotvrzených legend pochází rod od kouřimských knížat, pozdějších Slavníkovců. Václav Hájek z Libočan klade vznik rodu k roku 781; v roce 1781 zorganizoval Václav Petr Dobrzenský (*1710 †1783) velkolepou oslavu tisíciletého trvání rodu. Také erb rodu, čáp, je opředen mnoha legendami. Podle nich se prapředek rodu dostal do zajetí kdesi v pohanských zemích. Potkal tam a poznal čápa, který sídlil u jeho statku v Čechách, a využil ho jako poštovního holuba. Příbuzní ho pak ze zajetí vykoupili. Legenda má však několik variant.

První historické zmínky o rodu pocházejí z poloviny 14. století a sledovaná genealogie začíná na konci 14. století. Tehdy se rod rozdělil na dvě linie, Petrovu a Zdislavovu. Petrova se dále rozvětvila na větev chvalovickou, která počátkem 18. století vymřela, a větev kratonožskou. Kratonožská větev byla po bitvě na Bílé hoře pokutována a odešla z Čech. Jan Oldřich (*1623 † po 1691) vystudoval v exilu v Holandsku, pracoval ve službách braniborského kurfiřta a vyjednával braniborsko-švédskou smlouvu. Jako diplomat působil ve Švédku, Varšavě a Vídni. Jeho syn Bedřich Bojislav († asi 1707) bojoval v roce 1683 při osvobozování Vídně obležené Turky. Byl posledním příslušníkem této větve. Linie Zdislavova se rozvětvila na větve velsko-orelskou, s odnoží teplickou, dále vinarskou, vymřelou již v 16. století, březnickou, vymřelou v 17. století, lhotskou, vymřelou také v 17. století, a barchovskou.

Z větve valsko-orelské proslul Jindřich Kunata (po 1566 †1619), který bojoval v tureckých válkách, později zastával úřad hejtmana chrudimského kraje. Byl schopným hospodářem a jako přesvědčený luterán se zapojil do stavovského odboje. Jeho mladší syn Karel Kunata (*1613 †1647) byl nucen přestoupil ke katolicismu. Byl znám jako mecenáš umění a stejně jako jeho otec zastával úřad chrudimského hejtmana. Jeho synem Kryštofem Václavem (*1641 †1683) vymřela hlavní vorelsko-orelská větev.

Dále však žila její odnož teplická. Její zakladatel Jan Petr (†1650) zůstal věrný protestantskému vyznání a odešel do emigrace. Později se vrátil, ale byl zatčen. Marně se snažil získat nazpět své statky a byl opětovně vyhoštěn ze země. Jeho syn Bohuchval Jaroslav (†1694), poslední z této větve, se navrátil do Čech. Barchovskou linii založil Bohuněk (*1472 †1517). Jeho syn Mareš (1550) byl velmi popudlivé povahy a vedl řadu sporů i bitek. Jeho vnukům byla po porážce stavovského povstání zkonfiskována polovina majetku. Většího významu dosáhl v dalších generacích Karel Ferdinand (*1671 †1728), hejtman hradeckého kraje. Jeho syn, již zmíněný Václav Petr (*1710 †1783), uspořádal onu oslavu milénia rodu. On a jeho dva bratři byli v roce 1744 povýšeni do stavu svobodných pánů. Díky synům jeho bratra Jana Josefa (*1721 †1796) se barchovská linie rozdělila na dvě, dodnes žijící větve, potštejnskou a chotěbořskou.

Potštejnskou větev založil Prokop (*1783 †1815). Jeho starší syn Václav Petr (*1809 †1862) založil větev, která na čas sídlila na zámku Plandry u Jihlavy. Jeho bratr Prokop Jan (*1813 †1873) získal sňatkem s hraběnkou Elisabeth Harbuval-Chamaré (*1831 †1883) statek a zámek Potštejn. Jeho mladší syn Jiří Václav (*1857 †1882) sloužil jako rakouský atašé v Madridu a zahynul v souboji. Starší Jan Antonín    (*1854 †1900) měl syna Antonína Jindřicha (*1889 † 1915), který padl během druhé světové války v Polsku. V roce 1906 byl spolu s bratrem Jindřichem (*1892 †1945) povýšen do hraběcího stavu. Jindřich byl, stejně jako několik dalších příslušníků rodu Dobrzenských, signatářem prohlášení české šlechty v letech 1938 a 1939. Posledním majitelem Potštejna byl František Jindřich (*1915 †1978), který pronajal Potštejn Klubu českých turistů.

Chotěbořskou větev založil Jan Václav (*1779 †1843), který měl pět synů. Nejstarší Michal Václav (*1805 – †1877) byl v mládí fenomenálním houslistou. Později se věnoval vojenské kariéře. Z rodinného majetku zdědil Dobřenice, ale zahájil neuváženě stavbu cukrovaru a musel tento statek, kolébku rodu, prodal. Druhý syn, Antonín (*1807 †1869), byl vojákem, bojoval v Uhrách během revoluce v roce 1849. Pak bojoval v severní Itálii a účastnil se bitvy u Solferina. Později žil v Chotěboři a úspěšně se věnoval stavbám melioračních kanálů. Dalším synem Jana Václava byl Jan Josef (*1812 †1869), který sňatkem s Marií Bedřiškou Vančurovou z Řehnic (*1814 †1847) získal statek a zámek Chotěboř. Jejich syn Jan Václav (*1841 †1919) byl v roce 1906 povýšen do hraběcího stavu. Jeho manželka byla Alžběta Bottulinská z Kottulinu (*1850 †1929), obětavá propagátorka zdravotnictví. Jan Václav zasedal na říšské radě a bavil se kreslením karikatur poslanců. Velké zásluhy má v oblasti genealogických studií. Shromáždil nesmírně cennou sbírku genealogických dat, dodnes badateli využívanou. Jeho dcera Marie Eliška (*1875 †1951) se provdala za Pedra de Alcantara prince Orleans-Braganza (*1875 †1940), po otci potomka francouzských Bourbonů, po matce portugalských králů a brazilských císařů. Za druhé světové války vykonávala Marie Eliška funkci čestné předsedkyně československého pomocného výboru při brazilském Červeném kříži. Nejmladší syn Jana Václava, Karel Kunata (*1877 †1939), byl adoptován svou tetou a přijal jméno hrabě Kottulinsky z Kottulinu, Krzischkowitz a Dobrzenic. Jeho potomci žijí převážně v Rakousku a Jižní Americe. Nejstarší syn Jana Václava, Jan Josef (*1870 †1947), byl přesvědčený český vlastenec a v době své vojenské služby měl z nacionálních důvodů několik soubojů s jinými důstojníky. Po vzniku republiky mu byla připsána hodnost štábního kapitána. Byl zdatným jezdcem a chovatelem koní. V letech 1938 a 1939 se podpisem deklarací české šlechty přirozeně postavil na stranu českého státu. Jeho jediným synem byl Jan Nepomuk (*1911 †1996), kterému byl po
komunistickému puči zámek v Chotěboři zkonfiskován. Se svou manželkou Leopoldinou z Lobkowicz (*1926) odešel do Kanady, kde žil až do roku 1990, kdy mu byly rodové statky navráceny.


WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Dobřenští z Dobřenic (též Dobržensky z Dobrženitz) jsou starý český vladycký rod pocházející z Dobřenic jihozápadně od Hradce Králové.

První zmínky o členech rodu pocházejí ze 14. století a objevuje se v nich Jan, vlastník Dobřenic a Kratonoh vešel ve známost jako dobrý hospodář a chovatel koní. V 15. století se rozčlenili na čtyři linie, které se v průběhu let buď dále dělily nebo zanikly. Většina příslušníků rodu si vybrala vojenskou kariéru, například Antonín se stal podmaršálkem a roku 1869, několik dalších Dobřenských působilo jako krajští hejtmané. Kromě rodinných statků drželi i Potštejn, Chotěboř i několik panství mimo východní Čechy. Jan Oldřich i jeho syn Bohuslav Bedřich pracovali v braniborských službách, Bohuslav Bedřich velel vojsku táhnoucímu na pomoc obležené Vídni roku 1683, právě on byl povýšen do panského stavu, avšak po jeho smrti, když nezanechal potomků, jeho větev vymřela.

V 17. století povýšili do panského stavu, roku 1906 dokonce do hraběcího. Ve 20. století se vdala Alžběta Dobřenská za Petra, prince orléanského z Braganzy.

V roce 1781 pořádal hradecký hejtman Václav Petr v Dobřenicích oslavu tisícileté historie svého rodu. Dopustil se tak omylu, když čerpal z Hájkovy Kroniky české z roku 1541, ve které kronikář tvrdil, že rod pochází z roku 781.

26. února 1912 jako jedni ze 64 hraběcích rodů získali Dobřenští dědičné místo v Panské sněmovně, horní komoře Říšské radě Rakouského císařství.

Někteří členové rodu

Hraběnka Alžběta Dobřenská z Dobřenic (1875–1951)

Antonín svobodný pán Dobřenský z Dobřenic (21. března 1807 – 30. srpna 1869), důstojník, 2. října 1858 dosáhl hodnosti c. k. generálmajora, 20. července 1865 byl penzionován jako c. k. polní podmaršálek.

Anna Alžběta Dobřenská z Dobřenic (1852–1913), vdaná za Bedřicha Viléma z Ysenburgu a Büdingenu

Alžběta hraběnka Dobřenská z Dobřenic (1875–1951), vdaná za prince Petra de Alcantara d’Orléans-Bragança (1875–1940), hlavu portugalského královského rodu Orléans-Braganza.

Erb

V původním znaku se nacházel čáp, údajně podle pověsti, ve které předek rodu byl v tureckém zajetí a čáp, jenž v létě létal do jeho domova, mu pomohl k návratu zpět. Po povýšení do panského stavu přidali čápa v modrém poli.

Příbuzenstvo

Sňatky se spojili s Haugvici, Dohalskými, Chamaré, Pachty z Rájova, pány z Bubna.

 

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Dobřenský z Dobřenic, jméno starožitné české rodiny vladycké, nyní ve stavu svob. pánův zůstávající, která vždy i v dobrých i zlých dobách při národě Českém stála. Původiště Dobřenice u Hradce Králové, erb: na modrém štítě čáp bílý s černým křídlem, nohama a zobákem červené barvy. Předkové jejich připomínají se již ve XIV. stol. jako Zdeněk a Bohuněk (1339), Předbor (1367), mnich v Opatovicích, Kunata (1382, 1385), číšník královský. Jan (1395 – 1415) držel Dobřenice, Hroch (1407, 1409) Kratonohy a dvůr v Dobřenicích, řečený Hrochovský, Předbor byl r. 1416 vladařem ve Třebechovicích. V 2. pol. XV. stol. vyskytují se bratří Jan starší (1450 – 91) a Petr (1465 – 80), kteří drželi čásť Dobřenic se dvorem Hrochovským; po Petrovi († 1483) zůstala vdova Kateřina z Onšova se sirotky. Strýcem jejich byl Kunata starší (1453 – 96) a jiným strýcem Zdislav (1451 až 1472), jenž držel Dobřenice. Příbuzenství jejich již nelze poznati, ale ovšem lze některé z potomních větví k těmto osobám připojiti.

A) Pošlost dobřenská. Jan st. a Mikuláš, synové Petrovi († 1483), seděli na Klouzkově u Jaroměře, onen již od r. 1528, tento pak († 1546) seděl tuším r. 1527 na Okrouhlicích. Oba měli potomky:

a) Jan († 1557), jenž r. 1551 na Dobřenicích poručníkoval, zplodil s manželkou svou Mandalénou z Hustiřan syny Petra (1551 – 70, na Klouzkově), Jiříka (1551 – 79), Mikuláše (1551 až 1587, na Klouzkově) a dcery Annu (Strakovou) a Kateřinu. Jiřík, od r. 1579 starší řečený, byl dvakráte ženat
(1. s Markétou Jestřibskou z Ryzemburka, † 1579, 2 s Annou Bohdaneckou z Hodkova, † 1582) a držel statek Mizkolezy a zemřel r. 1582. Zůstali po něm synové Jan mladší, Mikuláš a Zdeněk a dcery Anna a Eliška. Jan mladší držel Mizkolezy a ujal se r. 1593 také Dobřenic.

b) Mikuláš († 1544) zplodil s manželkou svou Markétou z Mečkova syny Petra a Jana, pro něž máti jejich koupila statek Dobřenský. Petr se po r. 1563 nepřipomíná, Jan pak držel Dobřenice nazývaje se od r. 1572 starším a před smrtí nejstarším. Známo jest o něm, že se zabýval pilně hospodářstvím a dobytku, zvláště koňskému, velmi rozuměl, tak že od rozličných pánů v l. 1550 vyžadován za regenta. Sepsal spis Naučení urozeného a statečného rytíře p. Jana Dobřenského z Dobřenic a na Dobřenicích k hejtmanům dané o řízení poddaných a sirotkův (viz ČČ. M., 1843). Roku 1593 vzat jest do soudu purkrabského v Hradci za radu, avšak zemřel 27. dub. 1593. Zůstaly po něm dcery Markéta (m. Albrecht Příbek z Otaslavic), Kateřina († 1598, m. Jan star. Mlazovský z Těšnice), Eliška († 1626, m. 1. Balcar Robmháp z Suché, 2. Jan Kryštof Myška ze Žlunic) a Johanka (manž. Zikmund Haugvic z Biskupic). Poslední tři táhly se k Dobřenicům, ve kteréž, jakožto statek v rodě nápadný, byl se uvázal Jan mladší na Mizkolezích, tak že z toho pře povstaly. Dobřenice vyskytují se potom v držení Jana staršího Dobřenský z dobřenicského z D., jehož bratří byli Zikmund ml. a v Říkově († 1608) a Bernart sed. v Jesenici († 1608). Jan starší držel v l. 1617 – 20 statek Modletín a přišel r. 1622 o všechny statky své Dobřenice i Mizkolezy. Uchýlil se na Chvalkovice, statek manželky své Marjány ze Žlunic, a tu zemřel 30. led. 1624. Kromě dvou dcer (Kateřiny a Johanky Lukavecké) přečkal jej syn Rudolf (* 1607), jenž držel Chvalkovice, byl hejtmanem kraje hradeckého a † 17. bř. 1665 (m. Estera Mitrovská z Nemyšle † 1667). Dcera Anna Františka vdána byla za Frant. Albrechta Cikána z Čermné, syn Ferdinand Rudolf zdědil Chvalkovice a Svinišťany, držel také Hoděčín; býval hejtmanem kraje hradeckého, povýšen jest r. 1696 do stavu panského a † bezdětek 27. pros. 1707, odkázav jmění své strýci svému Karlovi Ferdinandovi. (Manž. Ferd. Rudolfa Majdalena Boryňka ze Lhoty.)

B) Kunata starší v mladších létech (1453) měl účastenství v bězích válečných, později držel Vinary a Nepolisy (1493). Měl dva syny Zdislava a Zdeňka, z nichž onen byl na Ostroměři, kterýž r. 1529 prodal, pak 1539 – 41 na Újezdě Dolním a ještě r. 1551 žil, tento (1532 – 51) v městě Bělé. Zdislav měl syny Václava (1551 atd.) a Alše (1551 – 72), Zdeněk pak Václava (1551 – 60), kteří statků pozemských nemajíce, v městech a po dvorcích seděli. Rozrod jejich, ač byl-li, pro chudobu jich nelze pronásledovati.

C) Zdislav z Dobřenský z dobřenic (1451 – 72) držel tvrz Dobřenice a měl syny Jana, Kunatu, Oldřicha, Viléma, Hynka, Bohuňka a Mikuláše, s nimiž učinil r. 1472 snesení rodinné, že statek jejich po otci, i také co by koupili (kromě věn), má zůstati jměním celému rodu náležitým. O některých těchto synech jest známo, že měli potomky. Kunata 1472 – 1504 slul mladším a Vilém (1472 – 1523) starším.

a) Pošlost brložská a kratonožská. Jan, jenž slul mladším, býval hejtmanem na Poděbradech a držel k Dobřenicům také Kratonohy. Skrze syny jeho Viléma a Zdislava založeny nové větve této pošlosti:

aa) Vilém prodal Dobřenice, Kratonohy a Obědovice (1538) a koupil Brloh a Benešovice. Zemřel před r. 1549, zůstaviv vdovu Annu z Valdšteina a syny Jana a Zdeňka. Tento (řečený starší) koupil statek Veselí, Odrané (1555) a pustil tuším bratrovi Brloh a Benešovice, kteréž pak v l. 1573 – 1602 Eva z Dobřenský z dobřenic (vdaná za Jana ze Strupin) prodala. Zdeněk † po r. 1602, zůstaviv syny Petra (staršího) a Jana, kteří se r. 1607 rozdělili. Petr pak, jenž obdržel za díl Veselí, prodal je r. 1613. Potomní rozrod není znám.

bb) Zdislav koupil r, 1538 od bratra svého Kratonohy a Obědovice a prodal za to r. 1551 Liskovice. Slove starší a † ok. r. 1552, zanechav z m. Elišky z Pilinkova dceru Kunku (manž. Petr z Holovous) a syny Jana a Mikuláše. Onen oddělil se r. 1552 penězi, tento (řeč. pak starší) držel Kratonohy († 1598, m. Markéta z Holovous). Kromě 3 dcer (Kateřiny, Kunky, Anny) zůstali po něm synové Václav a Zdislav, z nichž tento měl Obědovice, onen pak Kratonohy. Václav zemřel r. 1608, zůstaviv z manž. Anežky z Dohalic čtyři syny Mikuláše Zdislava, Jana (mladšího), Václava a Jaroslava, kterým sice r. 1622 jmění jejich odebráno, ale později navráceno. Nicméně neudrželi je a Kratonohy prodali. Jaroslav vyskytuje se v Čechách ještě r. 1656 jako plnomocník Johanky Bořitové z D.; bratr jeho Mikuláš seděl do r. 1628 na Dolanech, statku manž. své Mandalény Klusačky z Kostelce a pak se odebral do vyhnanství. Syn jeho Jan Oldřich (* 1623) byl ve službách kurfiršta Braniborského a skrze manželku svou Žofii Elišku v. Rossau dostal se také ke jmění. Syn tohoto pak Bohuslav Bedřich držel statky Nesytu, Kunschendorf a Strekenbach a byl též ve službách braniborských. R. 1683 velel branibor. vojsku, které táhlo k osvobození Vídně, a r. 1696 povýšen do stavu panského říše a král. Čes. Poněvadž však dědicův přirozených neměl, tato pošlost s ním nadobro vyhasla.

b) Pošlost barchovská a bračická. Bohuněk (1472 – 1546) držel Pečky po Kunatovi mladším a zůstavil syny Zdislava (1518) Marše a Adama (1518 – 42, na Okrouhlících). Mareš ujal asi r. 1520 Pašiněves, již později prodal, r. 1538 koupil Dobřenice, aby je rodu zachoval, ale prodal je zase r. 1542, před tím již držel také Velký Barchov, na němž před r. 1558 zemřel. Synové zůstali po něm Jiřík, Bohuslav, Bernart a Adam. Tři mladší vzali za díl peníze a seděli po dvorcích, Jiřík pak, jenž slul r. 1562 mladším a r. 1589 starším, držel Barchov a skrze manželku svou Zdenu z Hustiřan († 1575) dostal se v držení statku Svinišťanského, r. 1580 koupil Třebešov a r. 1586 Litoboř († 1595). Zůstali po něm synové Jan mladší a Mareš, kteří se r. 1595 dělili, ale potom díly své měnili, tak že seděl onen na Vel. Barchově a Třebešově, tento na Barchůvku. Mareš prodav r. 1612 Malý Třebešov, přišel o jmění a zemřel nedlouho potom, zůstaviv vdovu Annu Chuchelskou z Nestajova; snad byl synem jeho Jan Mareš (1617 – 29), jenž seděl v Přepyších a v dvojím manželství (1. s Eliškou z Lípy, 2. Annou Veseckou roz. Strakovnou) zplodil syny Jana Bernarta, Zdeňka a Viléma Jaroslava a dcery Markétu a Kateřinu. I toto potomstvo nelze pro chudobu jeho pronásledovati. Dotčený Jan mladší prodal r. 1608 Velký Barchov, koupil r. 1614 Barchůvek od věřitelů bratrových, kterýž také potom prodal, a prodal r. 1611 Velký Třebešov, konečně koupil r. 1612 statek Bračice († 15. pros. 1623, manž. 1. Lidmila z Gerštorfu, † 1595, 2. Johanka Kapounka ze Svojkova). Syn jeho Jiřík mladší (r. 1597 nezletilý) obdržel od otce r. 1614 statek bračický, odsouzen sice r. 1623, ale přestoupiv k víře katolické, zůstaven jest při statku a zapsal jej manželce své Mandaléně roz. Maternové z Květnice; tato pak prodala Bračice r. 1642. Syn jejich Jan František převzal od mateře Slavíkov a byl ženat s Annou Mandalénou Sluzskou z Chlumu, která mu darovala syna Karla Ferdinanda a dceru Kateřinu Alénu (manž. Jan z Běšin na Ostrově). Když Karel r. 1696 Slavíkov prodal, klonila se pošlost tato k chudobě, z níž vytržena jen tím, že umírající tehda Dobřenští statky své zase do rodu a Karlovi odkazovali, tak že držel Chvalkovice, Svinišťany, Dobřenice, Neděliště a Hoděčín
(† 1734, manž. Eliška Strakovna z Nedabylic). Ze synů jeho byl Václav Petr na Dobřenicích, Nedělišti a Hoděčíně hejtmanem kraje hradeckého a způsobil r. 1781 na zámku dobřenském slavnost na památku tisíciletého trvání rodiny Dobřenský z dobřských (viz kroniku Hajkovu k r. 781). Skrze manž. svou Marjanu Annu ovd. Bernes de Rosano, roz. Des Fours, dostal se v držení Úhrova, Příbramě a Nejepína, avšak nemaje dětí, vše své zboží odkázal bratru Janovi Josefovi. Bratr jeho Frant. Karel oddal se stavu duchovnímu a byl opatem Keresturským v Uhrách. Třetí bratr Jan Josef, jenž držel po otci Chvalkovice, Svinišťany a Bukovinu, povýšen jest s bratřími r. 1744 do stavu panského českého rodů starožitných. Zdědiv vše jmění rodinné, prodal r. 1792 Chvalkovice († 1796, manž. 1 Aloisie hr. Cavriani † 1765, 2. Anna Barbora ze Štubenbachu † 1811). Sestra Marie Eliška byla manž. Jana Henigara z Eberka. Po Janovi Josefovi zůstali synové Jan Václav a Prokop Jan, kteří založili nové větve, a dcery Marie Anna (manž. Josef Ant. hr. Chamarée) a Marie Josefa (manž. Albrecht z Moraville).

aaa) Jan Václav, jenž měl po otci Dobřenice, Neděliště, Chlum a Hoděčín, zplodil s manž. Marjanou Perglarovnou z Perglaru syny Michala, Antonína, Jana Josefa a Ludvíka a dceru Josefu (manž. Leop. Henigar z Eberka † 1860), Michal držel Dobřenice, Chlum, Syrovátku, Hoděčín, Puchlovice, ale přišel o všecky statky, tak že kolébka rodu, jež mu byla vždy převzácnou, r. 1863 exekucí prodána (manž. Karolina hr. Pachtovna z Rajova, dcery Žofie vd. Kastova, Anna a Konstancie). Antonín sloužil ve vojště a byl naposled podmaršálkem († 1869), Jan Josef dostal se skrze manž. svou Marii Bedřišku Vančurovnu z Řehnic, poslední tohoto staročeského rodu, v držení Chotěboře, Dobkova, Nemajova a Pinovan († 1869), Ludvík držel Rakolusy. Jan Josef zůstavil syny Jana Václava (* 1841) a Ludvíka
(* 1844), z nichž onen drží Chotěboř, jest od r. 1869 ženat s Eliškou hr. Kotulínskou a těší se potomstvu.

bbb) Prokop Jan držel po otci Uhrov, Příbram a Nejepín († 1815, manž. Ludovíka svob. pí. Myliusova † 1843). Kromě dcery Antonie měl dva syny, kteří založili nové větve, totiž úhrovskou a potšteinskou. Starší syn Václav Petr (* 1809 – † 1862) dostal se skrze manž. svou Aloisii Širntyngarovnu v držení statku Plander a zůstavil kromě dcer Marie Ludoviky (* 1839, manž. Hugo z Vidersperka) a Aloisie Františky (* 1840) syna Václava Petra (* 1843), jenž drží Úhrov. Prokop Jan (* 1813) dostal se skrze manželku svou Elišku hr. Chamarée v spoludržení Potšteina († 20. září 1873). Týž statek drží nyní syn jeho Jan Antonín (* 1854).

c) Pošlost lhotská. Mikuláš, nejmladší syn Zdislavův (1472), získal statek Lhotu Jencovou a v létech 1511 – 27 držel také Třešice. Syn jeho Václav (1512 – 41) zůstavil po sobě syny Mikuláše, Bohuslava a Zikmunda. První z nich mizí po r. 1550 z pamětí, Bohuslav ujal asi r. 1550 Lhotu a † 1601, zůstaviv dcery Lucii Čejkovou a Žofku Myškovou, kteréž za Lhotu odbyty penězi. Zikmund řečený Kord, jinak starší, seděl napřed na Markovicích, r. 1601 ujal Lhotku, kterouž r. 1608 prodal, v l 1608-11 držel i Ksyny († 1614, m. Johanka Horňatecká z Dobročovic, † 1622).

d) Jan Dobřenský z dobřenic z Dobřenský z dobřenic nemaje statku pozemského, oženil se s Annou Malovcovnou z Chýnova a bydlil s ní v Březnici na Prachensku. Zemřel 21. února 1542 a pochován v Bubovicích. V l. 1535 – 62 připomínají se synové jeho Jan, Zdislav a Zdeněk a dcera Eliška; za jejich nezletilosti koupen r. 1542 statek Dobřenice, kterýž zase r. 1544 prodali a potom v chudobu upadli.

Pošlost valská. Kunata mladší (1515 až 1539) a Diviš (1515 – 36) bratří koupili, prodavše dědictví své v Dobřenicích, statek Valský, kterýž se potom dostal Petrovi Kunatovi Čápovi a Jindřichovi († 1541), synům Kunatovým. Onen († 1555) byl místopísařem král. Čes. a zůstavil z manž. své Johanky z Dřevenice toliko dcery Markétu, Elišku, Marjanu a Annu, tak že se dostal statek jeho Jindřichovi, synu Jindřichovu. Tento slove v mladších létech Rozkoš, později Kunata a znám byl jako dobrý hospodář, v mládí také jako bojovník. Býval hejtmanem kraje chrudimského a získal statky Orel a Libanice (1613). Zemřel r. 1619 zůstaviv z dvojího manželství (1. s Kateřinou ze Svárova a 2. s Maruškou z Bubna 1604) několik dětí.

a) Ve starých vývodech udává se co jeden ze synův jeho Jan Petr (1616). Týž držel Teplici Hoř. a dvůr v Tuněchodech, vystěhoval se r. 1629, ale vrátil se zase do Čech, kdež uvězněn a obviňován ze zrady, pročež statek jeho zabrán. Až do r. 1629 držel také Veselici († 1650, manž. 1. Eliška Bohdanecká z Hodkova a 2. Eleonora Marie z Náchoda). Kromě dcer Kateřiny a Marie Apoleny m. Frant. de Brüssel), zůstavil syny Bohuchvala Jaroslava, Zdeňka a Jiříka Bedřicha. Bohuchval držel Teplici Hořejší, kterouž prodal r. 1677. Jiří Bedřich ujal od strýce Karla Kunaty statek Dobřenský a zavražděn jest 8. pros. 1664 v Hradci Králové od Jana Arnošta Šafgoče. Vdova Benigna Kateřina Klugova z Ensu s dcerou svou a švakrem Zdeňkem držela Dobřenice, o něž však r. 1672 zase přišli; teprve r. 1693 koupil je dotčený Bohuchval, jenž držel také Nesytu a nemaje dědicův († 1694) oba statky Ferdinandovi Rudolfovi odkázal.

b) Jindřich, syn Jindřicha Kunaty, držel po otci Libanice, kteréž prodal r. 1636, sloužíval ve vojště císařském a zemřel r. 1637. Bratr jeho Karel Kunata prodal r. 1644 statky Valy a Odrané Veselí sestře své Kateřině Veronice († 1660, m. Ladislav Lukavský z Lukavice) a držel do smrti († 1647) statek Orel. Z manželství svého se Žofií Benedovnou z Nečtin zůstavil syny Kunatu Lva a Václava Kryštofa a dcery Markétu Františku (m. Jan z Bukůvky) a Elišku Lukrecii (m. Petr Pavel Straka z Nedabylic). Po Kunatovi  († 1668) následoval v držení Orle bratr jeho Václav, jenž býval také hejtmanem kraje chrudimského. Zemřel r. 1683 bezdětek a statek spadl na sestry jeho, které jej ještě téhož roku prodaly. –

Kromě toho připomínají se ještě rozliční Dobřenští, kteréž do vývodů zařaditi nelze. (O Dobřenský z dobřenich psáno sice v Pam. arch. IX. 431, 871 a XV. 185 dosti, ale důkladná monografie rodu tohoto jest žádoucí.) Sčk.

Rod Dobřenských z Dobřenic na webu Historická šlechta





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás