Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Úvahy dr. Otty Habsburského o budoucnosti Evropy před 26 lety. „Když bylo před dvěma sty lety v důsledku Francouzské revoluce oznámeno, že Bůh je mrtev nebo že nikdy nežil, začala až dosud největší krize lidstva. Ta vyústila ve 20. století ve zřízení koncentračních táborů nacionálního socialismu a komunistických gulagů… “ Zobrazit celý citát »Dr. Otto Habsburský, Úvahy o Evropě, 1993
Navigace:
OTEC
František Matyáš Karel hrabě Sternberg *26.9.1612 místo † 9.8.1648 Praha |
MATKA
Ludmila Kateřina Kavková z Říčan *1614 místo † 1672 místo |
Václav Vojtěch hrabě Sternberg*9.2.1643 Bechyně † 25.1.1708 Praha |
|
Václav Vojtěch hrabě Sternberg byl český šlechtic z rodu Sternbergů. Na přelomu 17. a 18. století zastával několik nejvyšších úřadů ve správě Českého království, proslul též jako barokní mecenáš, s jeho jménem je spojena hlavně stavba zámku v Troji. | |
oo |
|
MANŽELKA Klára Bernardina z Maltzanu *datum místo † 1719 místo |
|
OTEC MANŽELKY | MATKA MANŽELKY |
POTOMCI |
|
Marie Barbora hraběnka ze Sternberga 3 synové zemřeli předčasně |
*1672 místo † 1694 místo |
♣♣♣
WIKIPEDIE
Václav Vojtěch hrabě Sternberg se narodil na zámku v Bechyni jako druhorozený syn Františka Karla Sternberga, nejvyššího zemského sudího Českého království.
Měl čtyři bratry, dva starší František Ignác a Jan Adam zemřeli v dětském věku, mladší bratři se jmenovali Jan Norbert a Ignác Karel. Po předčasné smrti Františka Karla převzala výchovu synů jejich matka Ludmila Kateřina, rozená Kavková z Říčan.
V roce 1661 byl se svými mladšími bratry povýšen do hraběcího stavu. Vzhledem k tomu, že všichni tři bratři Šternberkové byli tehdy ještě nezletilí, jednalo se o ocenění zásluh předků, především jejich otce Františka Karla, který byl zastřelen v Praze při vpádu Švédů.
V letech 1662–1664 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, téměř rok studoval na univerzitě v Lovani, poté procestoval Holandsko, Španělské Nizozemí a Francii, další rok pobýval na různých místech v Itálii, přes Německo se pak vrátil do Čech.
Po návratu z kavalírské cesty převzal v roce 1665 do osobní správy svůj dědický podíl představovaný dvěma velkými celky v jihozápadních Čechách (Zelená Hora) a na Litoměřicku (Budyně nad Ohří, Libochovice). Libochovice s Budyní v roce 1676 prodal Dietrichsteinům a v témže roce od bratra Ignáce Karla koupil panství Horažďovice poblíž Zelené Hory, obě panství pak ještě nákupy drobných statků dále rozšiřoval.
Základ současné podoby zámku na Zelené Hoře vznikl v letech 1669–1671, další stavební práce zde probíhaly až do konce 17. století. Zámecký kostel Nanebevzetí Panny Marie byl přestavěn v roce 1686 a z četných budov hospodářského zázemí jeho éru ohraničuje vznik sýpky (1669) a stájí (1706). Kromě zámku se věnoval i rozvoji města Nepomuku v podzámčí, kde spolufinancoval stavbu radnice, špitálu a kostela sv. Jana Nepomuckého (sv. Jana Křtitele). Pro město Nepomuk získal od císaře Leopolda I. také několik privilegií, v roce 1696 zde zřídil městskou radu a v roce 1707 pro nepomucké měšťany zrušil robotu.
Realizace barokní koncepce propojení panského sídla a poddanského města probíhala v menší míře i v Horažďovicích, které koupil v roce 1676 od svého mladšího bratra Ignáce Karla. V 80 letech 17. století byl přestavěn horažďovický zámek, alianční erb Václava Vojtěcha a jeho manželky zdobí dodnes vstupní bránu do zámeckého areálu z náměstí. Kromě oprav horažďovických kostelů nechal postavit kapli sv. Anny jižně od města.
Jeho nejvýznamnější stavební památkou je zámek v Troji. Pozemky severně od tehdejší Prahy s dvorem Zadní Ovenec zdědil v roce 1672 po matce a krátce nato přistoupil k budování reprezentačního rodového sídla ve stylu italských předměstských vil. Trojský zámek vznikal v letech 1683–1695, později byl doplněn o zahradu a terasu se sochařskou výzdobou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsia Jan Baptista Mathey, alegorické fresky v hlavním sále přesahujícím dvě patra zámku jsou dílem vlámského malíře Abrahama Godyna. Nástěnnou malbu s alegorickými výjevy nechal pořídit několik let předtím i v hlavním sále na zámku v Horažďovicích.
V celoevropském měřítku je významnou stavební památkou i Šternberský palác v Praze na Hradčanech. Původní stavbu Lobkovického paláce koupil Václav Vojtěch ze Šternberka v roce 1690, později přikoupil i sousední Sasko-lauenburský palác a v letech 1698–1707 zde nechal vystavět rodovou rezidenci ve stylu vrcholného baroka. Autorství architektonického projektu je nejasné, zvažována jsou jména jako Giovanni Battista Alliprandi nebo stavitel trojského zámku J. B. Mathey.
S čerstvým hraběcím titulem a jako příslušník starobylé šlechty s dostatečným majetkovým zázemím byl od mládí předurčen ke kariéře ve státních službách. Vedle čestných hodností c. k. komořího a tajného rady byl od mládí členem místodržitelského sboru Českého království. V letech 1690–1696 byl prezidentem apelačního soudu a v této funkci proslul jako předseda tribunálu, před nímž Chodovéhájili svá práva proti vrchnosti. Následně byl nejvyšším sudím (1696–1704) a nakonec nejvyšším hofmistrem Českého království (1704–1708). V roce 1699 obdržel Řád zlatého rouna.
Jeho manželkou byla Klára Bernardina z Maltzanu († 1719) ze severoněmecké šlechty. Na její počest byla poblíž trojského zámku postavena kaple sv. Kláry. Měli spolu čtyři děti, syn Václav Vojtěch a další dva synové se stejným jménem Vojtěch Jan zemřeli v dětství, dospělého věku se dožila jen dcera Marie Barbora (1672–1694), první manželka pozdějšího neapolského místokrále hraběte Aloise Harracha.
Václav Vojtěch přežil všechny své děti, mužské potomstvo neměli ani jeho mladší bratři, kteří zemřeli ještě před ním. I když po sobě zanechal značné dědictví v pozemcích a nemovitostech, zůstaly po něm i obrovské dluhy vzniklé nákladnou stavební činností. Ve své závěti žádal dědice, aby jeho dluhy uhradili z výnosů statků. Panství Zelená Hora s trojským zámkem a Šternberským palácem začlenil do fideikomisu zřízeného v roce 1678 a jeho dědicem se stal vzdálený bratranec František Leopold ze Šternberka (1680–1745). Panství Horažďovice zdědila vdova Klára Bernardina a po její smrti v roce 1719 vnučka Marie Filipína Harrachová, provdaná Thun-Hohensteinová (1693–1763).
Zdroj: Wikipedie
♣♣♣
Václav Vojtěch hrabě Sternberg byl donátor 36. kaple Svatováclavské cesty z Prahy do Staré Boleslavi.