Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Kdyby Kain nalezl Abela ozbrojeného, snad by se tato první vražda na zeměkouli nebyla stala.“ Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Bedřich (*1799 † 1870)



Přemyslovna, Alžběta *před 1305 † 1347

21. 3. 2021 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC
Václav III. Přemyslovec
*6.10.1289 Praha † 4.8.1306 Olomouc
MATKA
neznámá
*datum místo † datum místo

Alžběta Přemyslovna

*před 1305 místo † před červnem 1347 místo

Dne 9.1.1332 vydala papežská kancelář v Avignonu na žádost Jana Lucemburského velkou skupinu listin. Jedna z nich se týkala Alžběty. Narodila se jako dcera krále Václava, který byl dle této listiny, v tu dobu svobodný, a neznámé svobodné matce. Nejenom vzhledem k roku vydání papežského dispensu se odhaduje, že jejím otcem byl Václav III. a že se musela narodit před rokem 1305, kdy se Václav oženil s Violou Těšínskou. Alžběta dostala jméno po své tetě, otcově sestře, aby se zdůraznila sounáležitost dítěte s královským dvorem.

Po získání papežského dispensu, který se týkal přestupu z jednoho mnišského řádu do druhého, žila Alžběta jako jeptiška v cisterciáckém ženském klášteře v Pohledu. Dá se předpokládat, že tam byla dána na vychování a jako dospělá tam zůstala. Jistou roli v tom zřejmě hrál zdravotní stav. Do zdůvodnění žádosti o přestup totiž bylo napsáno, že Alžběta je nemocná – „debilitas corporis“. Mohlo jít o obecnou fyzickou slabost, neduživost, chronickou chorobu či nějaké jiné tělesné onemocnění. Proto si přála a bylo jí vyhověno, přestoupit k benediktinkám u sv. Jiří na Pražském hradě. Tento řád byl méně přísný než cisterciácký. Zároveň se dočkala i oprávnění, že může v klášteře přijmout jakoukoliv hodnost nebo úřad. Dle Zdeňky Hladíkové by toto svědčilo pro účelové využití nějaké neduživosti, protože případná volba Alžběty jako nové abatyše, fyzické ochromení vylučuje. U sv. Jiří se však Alžběta abatyší nestala.

Listiny u papežského stolce vyřizoval další přemyslovský levoboček Jan Volek (syn Václava II.), který měl od října 1327 dispenz, aby mohl přijmout biskupský úřad bez ohledu na svůj nelegitimní původ. Nakonec se stal biskupem v Olomouci a roku 1340 založil první ženský benediktinský klášter na Moravě, v Pustiměři. Tato fundace byla určena k uctění památky Elišky Přemyslovny a měla sloužit ke spáse duše její a jejích předků. Spolufundátorem byl markrabě Karel, který věnoval novému klášteru další statky a v Karlově listině také vystupuje tato naše Alžběta jako první abatyše. Předpokládáme tedy, že cca ve svých 35 letech se v čele konventu od sv. Jiří vydala do nové fundace zpátky na Moravu. V době založení pustiměřského kláštera byla poslední žijící Přemyslovnou. Přežila i nejmladší ze všech svých tet, Anežku, dceru Václava II. a Elišky Rejčky. Zemřela jako pustiměřská abatyše před počátkem června 1347.

Napsala Acoma

převzato z webové stránky
Středověk
Klášter Pustiměř
Historie kláštera v Pustiměři
Zaniklý klášter v PustiměřiZaniklý klášter se nacházel, jihovýchodně od nedalekého místa, kde se rozkládalo přemyslovské hradiště na Zelené hoře, jež se již v době knížete Břetislava I. (1034 – 1055), vyznačovalo značným významem, pro danou oblast. Osada vznikla pravděpodobně na přelomu 11. a 12. století. Vznik zdejší rotundy se zdejší osadou můžeme řadit do poloviny 12. století. Byla centrem obce, a zasvěcena byzantskému světci a patronu lékařů, uctívaného i Západem, sv. Pantaleonovi*. Za zakladatele je považován samotný olomoucký biskup Jindřich Zdík. Rovněž se můžeme v pramenech dočíst, že okolo 30. let 12. věku, se pustiměřská osada, jako i ostatní pozemky patřící kostelu sv. Petra v Olomouci, ocitá v držení nově zbudovaného olomouckého kostela sv. Václava, době olomouckého episkopátu, Jindřicha Zdíka. Prvním písemně doloženým majitelem Pustiměře, je však olomoucký biskup Robert, který jí, podle dochované listiny z poloviny 13. století, udělil několik lánů půdy u Pustiměře, Drysicích a Želci. Roku 1334 se stal biskupem olomouckým, Jan Volek, nemanželský syn Václava II., šestého a předposledního krále z přemyslovské dynastie. Uvádí se, že právě Jan VII. Volek založil v roce 1339 nový biskupský hrad Melice, vybudovaný na Zelené Hoře, a nahrazující původní hrad. O rok později založil, při kostele v Pustiměři, klášter, jehož fundace je listinou olomoucké kapituly datována dne 30. září 1340. Tento klášter, který byl osázen ženskou větví benediktinského řádu, měl být vybudován na počest královské dcery Václava II. a tedy i biskupovy nevlastní sestry, Elišky Přemyslovny, v jehož vyšehradském domě podlehla své nemoci. Spolufundátorem kláštera je zmiňován i její syn, následník českého trůnu a moravský markrabě, Karel, jenž klášteru daroval majetky Bruna z Dražovic a patronáty kostelů v Břeclavi a Kdousově. Klášter získal rovněž od papeže Klimenta VII., sídlícího v Avignonu, privilegium tzv. „zlaté mše,“ kterou mohl tamní kněz sloužit za soumraku na Bílou sobotu. První abatyší tohoto kláštera se stala svatojiřská jeptiška a Volkova neteř Alžběta, nemanželská dcera Václava III., posledního přemyslovského krále. Rovněž se uvádí, že mohla být i dcerou Václava II. Bylo velmi strategické umístit svou příbuznou do vedení kláštera. A tím, že pocházela z benediktinského kláštera u Sv. Jiří na Pražském hradě, mělo zásadní vliv na osázení pustiměřského kláštera právě benediktinkami. Alžběta zde působí až do své smrti v červnu r. 1347. Její strýc, který se zasloužil o založení a růst významu kláštera, umírá nedlouho po ní dne 27. září 1351. Oba dva byli také pochováni, v klášterním kostele sv. Pantaleona. Tvrdí se, že klášter získal i stříbrný relikviář s trnem z Kristovy koruny, který byl součástí Volkova majetku. Sám Volek za svého života hojně klášter obdarovával v podobě darů: liturgických nádob, rouch a jiných relikvií.Začátek článku – Autor: Martin Břeň, student KTF UK v Praze





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2021  |  O nás