“U nás ti první předci, Heřman a Humprecht, byli určitě ti význační, kteří se něčím zasloužili. Nakonec Heřman sjednal mír s Turky, že nás nenapadli. Humprecht byl stavitelem, měl velký majetek a vlastně všude něco postavil. Černínským palácem se potom asi přecenil, protože na to neměl, aby ho dostavěl.
Potom jsme měli ještě jednoho, takového zápornějšího, je to v takovém stavu nejistoty jak to vlastně bylo, ten prastrýc Otakar byl ministr zahraničí ke konci Rakouska-Uherska, abdikoval, byl asi dost proněmecký, ale víceméně vlastně pomohl Masarykovi k vybudování republiky. Nepřímo.”