Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

♣♣♣

Johann Nepomuk hrabě Nostitz-Rieneck

♣♣♣

Jan Nepomuk byl c.k. komoří a tajný rada (1834). Vlastnil statky v severních Čechách
a zámek Průhonice. Jeho hlavní rezidencí byl pražský palác v ulici Na příkopě. Byl patronem umění a spolu s dalšími šlechtici stál u zrodu Pražské konzervatoře resp. Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, jejíž byl v letech 1810-1833, tj. 23 let i prvním předsedou. Rezignoval 17.4.1833.

WIKIPEDIE

Jan Nepomuk od mládí sloužil v armádě, proslul jako  účastník napoleonských válek, v nichž byl několikrát zraněn. V roce 1809 dosáhl hodnosti polního podmaršála, jako vrchní velitel jezdectva se vyznamenal v bitvě u Lipska. Komtur řádu Marie Terezie. Jeho strýc byl polní maršál hrabě Bedřich Moric hrabě Nostitz-Rieneck (*1728 † 1796). On sám vstoupil v roce 1784 jako kadet do Tereziánské vojenské akademie ve Vídni a od roku 1786 sloužil v armádě. Zúčastnil se války proti Turkům a za statečnost byl v roce 1791 povýšen na kapitána. Poté bojoval v Německu ve válkách proti revoluční Francii, vyznamenal se v několika bitvách, byl celkem pětkrát zraněn a rychle postupoval v hodnostech (podplukovník 1795, plukovník 1796). V roce 1796 armádu na několik let opustil a věnoval se správě statků v severních Čechách, které zdědil po strýci Bedřichu Mořicovi.
Do armády se vrátil v roce 1800 v hodnosti generálmajora, dostal pod velení jezdeckou brigádu a po roce 1803 působil jako velitel v Praze. Ve válce třetí koalice proti Napoleonovi vynikl v tažení na Dunaji, poté se zúčastnil bitvy u Slavkova.

Erb rodu podle německého malíře erbů Johanna Siebmachera (*1561 † 1611).

Kvůli zdravotním problémům ze starších zranění si Jan Nepomuk vyžádal dovolenou, která se protáhla na tři roky. Před kampaní v roce 1809 se znovu přihlásil do aktivní služby a byla mu udělena hodnost
polního podmaršála. V bitvách u Wagramu a Aspern velel jezdeckým oddílům. U Aspern byl znovu zraněn a padli pod ním dva koně. Po prohrané válce se opět zotavoval ze starších zranění, žil v Praze a na svých statcích v Čechách. V roce 1813 se připojil k armádě soustředěné v severních Čechách a zúčastnil se tažení proti napoleonské armádě vracející se z Ruska. Vyznamenal se v bitvě u Drážďan, po níž obdržel Vojenský řád Marie Terezie a ruský Řád sv. Anny. V roce 1813 převzal velení sedmi jezdeckých pluků. Vynikl především v bitvě u Lipska rozhodujícím útokem spojeneckého jezdectva, v roce 1814 se pak uplatnil v pokračujících bojích ve Francii. V závěrečném tažení proti Napoleonovi během stodenního císařství velel jezdeckým zálohám. Na velké vojenské přehlídce spojeneckých armád v Dijonu 1.10.1815 jej car  Alexandr představil vévodovi Wellingtonovi jako jednoho z nejlepších rakouských generálů. Po skončení napoleonských válek požádal o dvouletou zdravotní dovolenou, která mu byla následně několikrát prodloužena a nakonec v roce 1821 odešel do výslužby. Žil převážně v Praze, mezi jeho zájmy patřila hudba, sám se pokoušel komponovat. Jak bylo již výše uvedeno spolu s dalšími šlechtici včetně svého staršího bratra Bedřicha patřil k členům Jednoty pro povznesení hudby v Čechách, v jejímž čele 20 let stál jako předseda  a je podepsán pod zakládací listinou Pražské konzervatoře. Po strýci Bedřichu Mořicovi (*1728 † 1796), který byl polním maršálem a prezidentem Dvorské válečné rady, zdědil v severních Čechách panství Velké Žernoseky, Libochovany a Trmice. I když měl na svých severočeských statcích k dispozici několik zámků, svůj zájem soustředil  Na
Průhonice poblíž u Prahy, zakoupené v roce 1800 (průhonický zámek prošel po roce 1802 klasicistní přestavbou. Mimo aktivní službu se však nejvíce zdržoval v paláci Na příkopě, který zdědil taktéž po strýci Bedřichu Mořicovi (palác dnes nese jméno nástupnického rodu Silva-Tarouca, který zdědil také Průhonice).

Jan Drocár, 22. 2. 2023

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora