Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Jan Soběslav Lucemburský (*1352/1355 Brno † 12.10. 1394 ,Udine) byl syn moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a Markéty Opavské, markrabě moravský (1375–1380), biskup litomyšlský (1380–1387) a olomoucký (1387), patriarcha akvilejský (1387–1394).

Úvahy o sňatku

Před narozením Václav IV.  (1361) z manželství Karla IV. s Annou – dědičkou vévodství svídnického a javorského – byl Jan Jindřich Lucemburský oproti svému bratrovi ve značné výhodě, neboť měl již tři syny. Karel IV. se snažil jednak zajistit kontinuitu lucemburské dynastie v Českých zemích a v Říši, jednak si chtěl pojistit trvalost připojení slezských dědičných vévodství Svídnicka a Javorska. Naplánoval proto sňatek své zatím jediné dcery ze svazku s Annou Svídnickou a potenciální dědičky obou vévodství Alžběty (narozena 1358) s jedním ze synů Jana Jindřicha.

S ohledem na fakt, že nejstarší syn Jošt Moravský byl zasnouben s jedinou neteří a potenciální dědičkou uherského krále Ludvíka Velikého a Jan Soběslav byl tou dobou vychováván v Praze, domnívá se Václav Štěpán, že mělo jít právě o něj. Tento sňatek měl být draze vykoupen poplatkem papeži za udělení dispensu pro manželství osob tak blízce příbuzných. Narození Václava IV. však tento plán proměnilo ve zcela zbytečný.

Případná světská kariéra Jana Soběslava se tak stala opět o něco méně reálnou, a proto byl předurčen k církevní kariéře. Markraběcí titul si podržel, když podle posledního testamentu Jana Jindřicha stejně jako jeho bratr Prokop Lucemburský složil slib lenní poslušnosti nejstaršímu sourozenci Joštovi.

Církevní kariéra

Roku 1380 se stal kanovníkem v Brně a krátce nato i biskupem litomyšlským. V květnu 1384 se dostal pražský arcibiskup Jan Jenštejna  do sporu s Prokopem a Janem Soběslavem, což skončilo až církevní klatbou na Jana Soběslava. Na jaře roku 1387 byl jmenován biskupem olomouckým a dne 27. listopadu 1387 patriarchou aquilejským.

Tam se dostal do místních sporů, které nakonec vedly k jeho násilné smrti – klika vedená synem zavražděného udinského patricije Tristanem di Savorgnano zabila nejprve rádce Jana Soběslava, biskupa Augustina, bývalého převora augustiniánského kláštera v Brně. Poté vylákali patriarchu Jana Soběslava do Udine a zde ho zavraždili před městskou bránou. V noci ho pak bez přítomnosti kněze pohřbili do hrobky patriarchy Mikuláše, nemanželského syna jeho děda Jana Lucemburského (a tedy strýce Jana Soběslava).

Vývod z předků

Zdroj: Wikipedie

***

JAN SOBĚSLAV (LUCEMBURSKÝ)
*1352/55?, † 12. 10. 1394
biskup olomoucký a litomyšlský, markrabě moravský, patriarcha aquileiský

Syn Jana Jindřicha, markraběte moravského a bratra císaře Karla IV., a Markéty Opavské, dcery opavského vévody Mikuláše, měl další čtyři sourozence: Jošta, Prokopa, Kateřinu a Elišku. Jan Soběslav byl předurčen již od dětství pro církevní dráhu. Při značném množství mužských potomků v lucemburském rodu mu kynula zcela nepatrná naděje na světskou slávu a majetek. I Karel IV. na něj pamatoval při dělbě svého majetku (dědická posloupnost v Braniborsku) až na jednom z posledních míst. Mnohé historické prameny uvádějí, že se již jako šestnáctiletý stal po magdeburském Purkhartovi vyšehradským proboštem, byť ještě neměl kněžské svěcení. To získal Jan Soběslav teprve roku 1370, kdy byl vysvěcen za jáhna. Proto je pravděpodobnější, že se jednalo o jeho nevlastního bratra Jana, nemanželského syna Jana Jindřicha, o němž chybí dostatek věrohodných údajů.

Historicky nesporná je skutečnost, že se Jan Soběslav stal roku 1380 kanovníkem v Brně a 1380/81 biskupem v Litomyšli. Na jaře roku 1387 byl jmenován biskupem olomouckým a 27. 11. 1387 patriarchou v Aquilei. Tato kumulace úřadů byla v té době běžná, neboť obě biskupství zůstávala dlouho zaopatřovacím úřadem pro nadpočetné mužské potomky vládnoucí dynastie či významných rodů.
(jv)

Fiala Z.: Předhusitské Čechy, Praha 1968; Kroniky doby Karla IV. (editor Bláhová M.), Praha 1987