Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Některé úvahy a vzpomínky Děpolda Czernina z televizního filmu Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje, který měl premiéru na obrazovce České televize 2. června 2002: "U nás ti první předci, Heřman a Humprecht, byli určitě ti význační, kteří se něčím zasloužili. Nakonec Heřman sjednal mír s Turky, že nás nenapadli. Humprecht byl stavitelem, měl velký majetek a vlastně všude něco postavil. Černínským palácem...“ Zobrazit celý citát »

Czernin Theobald



Lobkowiczová-Dobrzenská, Leopoldina *1926 † 2021

27. 3. 2021 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
Leopold princ Lobkowicz
*7.7.1888 Dolní Beřkovice † 15.5.1933 Praha
MATKA
Františka princezna Montenuovo
*22.8.1893 Margarethen a.M. † 3.11.1972 Wels

Leopoldina princezna z Lobkowicz

*14.11.1926 Dolní Beřkovice † 18.3.2021 Haliburton, Kanada

potomek sv. Ludmily v 37. generaci ♣

Leopoldina princezna z Lobkowicz provdaná hraběnka Dobrzenská z Dobrzenicz pochází z dolnobeřkovické větve jednoho z nejvýznamnějších českých šlechtických rodu Lobkowiczů. V roce 1948 odešli s manželem do kanadského exilu, po roce 1989 se vrátili do Chotěboře. Po manželově smrti opět žila v Kanadě a do Čech se každoročně vracela. O jejím životě vypráví autobiografická kniha
A hudba přestala hrát, přeložená do češtiny v roce 2017.

oo 22.8.1945 Dolní Beřkovice

MANŽEL

Jan Nep. Maximilián hrabě Dobrzenský z Dobrzenicz
*19.6.1911 Chotěboř † 7.2.1996 Havlíčkův Brod

OTEC MANŽELA
Jan Josef III. hrabě Dobrzenský
*29.4.1870 Chotěboř
† 13.4.1947 Chotěboř
MATKA MANŽELA
Rosa hraběnka z Trauttmansdorffu
*17.5.1879 Gleichenberg
† 2.9.1967 Gleichenberg

POTOMCI

Jan Josef IV. hrabě Dobrzenský

Zdislava hraběnka Dobrzenská

Helena hraběnka Dobrzenská

Markéta hraběnka Dobrzenská

Karel Kunata hrabě Dobrzenský

*14.06.1946 Praha

*23.05.1947 Praha

*21.10.1948 Eu † 25.03.2011 Paříž

*14.09.1952 Toronto

*04.06.1955 Toronto † 27.07.1980 Newmarket

V roce 1945 se Leopoldina princezna z Lobkowicz v Dolních Beřkovicích provdala
za Jana hraběte Dobrzenského z Dobrzenicz (*1911 † 1996).

Chotěboř 1946 – manželům se narodil první syn – Jeník

Leopoldina Berta Marie Ida Františka Baltazara Leonarda z Lobkowicz se narodila v roce 1926 v Dolních Beřkovicích u Mělníka. V roce 1945 se jejím manželem stal Jan Nep. hrabě Dobrzenský z Dobrzenicz a žili spolu do července 1948 na zámku v Chotěboři. Poté je komunistická vláda jako mnoho jiných českých šlechticů přinutila odejít do exilu. Do Chotěboře se vrátili až po třiačtyřiceti letech – Janu Dobrzenskému bylo dvaaosmdesát let. Za čtyři roky, které mu ještě zbývaly, stihl vyčistit rybníky, zkultivovat pole i lesy, opravit zámek… Jeho žena a děti v rodinné tradici pokračovali.

Náklaďák kodrcá po lesní cestě. „Stůj, co vezeš!“ Dvě tři vteřiny ticho. „Ale, Franto, dyť mě znáš. Jezdím se šutrem. Pusť mě!“ Když se auto dá zase do pohybu, tři lidé na jeho korbě vydechnou. Ještě že jsou děti tak unavené. Kdyby zaplakaly? „Nechtěla jsem ani domyslet! Dodnes nechápu, jak jsem tu cestu k hranicím mohla přežít. A nepotratit – byla jsem v pátém měsíci. S mým mužem, dvěma malými dětmi a starou chůvou jsme leželi v dřevěné bedně. Dřevorubci do ní vyrazili otvory, abychom mohli dýchat, a zasypali ji štěrkem. Tak nás vezli k hraničnímu pásmu,“ vzpomíná Leopoldina Dobrzenská na 6. červenec roku 1948. Když dorazili k hranicím, musela se rodina rozdělit. Jan Dobrzenský nesl dvouletého Jeníka, chůva o rok mladší Zdislavu a paní Leopoldina klopýtala jinou cestou s batohem na zádech. „Těžko se mi dýchalo, třásla jsem se strachem, vyčerpáním. Najednou jsem se ocitla na palouku. Mezi stromy probleskovaly poslední sluneční paprsky, v trávě se páslo šest srnek. Ten klid, ta krása! Ať už mne v následujících letech potkala jakákoliv zlá událost, vzpomněla jsem si vždy na tenhle okamžik. A bylo mi lépe.“ Za hranicemi nečekali Dobrzenské žádní bohatí příbuzní, ani zlato v bance, ale kavalce v uprchlickém táboře.

Když byly Helence, třetímu dítěti, dva roky, vystěhovali se do Kanady. „Když nový život, tak na novém kontinentu. Kdybychom tušili, jak to bude těžké, nevím, snad bychom zůstali v Evropě,“ říká Leopoldina Dobrzenská. Na začátku padesátých let platili ještě Slované v Kanadě za levné pracovní síly. Ovšem jen ti nejmladší. Čtyřicetiletý zemědělský specialista dlouho vůbec nemohl zaměstnání sehnat. Dobrzenští neměli peníze na vlastní dům, byt jim nikdo nechtěl pronajmout, protože „děti ničí zařízení“. Museli je tedy svěřit na čas známým také českým emigrantům, kteří se usadili na venkově, a sami vydělávali v Torontu. „Ráno jsem uklízela kanceláře, od pěti do půlnoci jsem pak pracovala v nemocnici. Jeden den v týdnu jsem měla volný, ten jsem trávila na kursu psaní na stroji,“ líčí paní hraběnka. Trvalo tři roky, než našli byt pro celou rodinu a další desítku let, než si mohli pořídit menší domek. Byl potřeba, když se narodili ještě Markéta a Karel Kunata.

Leopoldina a jejích pět dětí: Jan (Jeník), Zdislava, Helena, Markéta a Karel Kunata.

„Muž posléze pracoval pro zemědělskou firmu. Její výrobky nabízel po celé Kanadě, cestoval za každého počasí, ve sněhových bouřích.“ Když už se zdálo, že mají nejhorší za sebou, zemřel při autonehodě jejich nejmladší syn.

Dá se říct, že teprve v penzi se Dobrzenští dočkali relativního klidu. Odstěhovali se na kanadský venkov; tam je také zastihla zpráva o převratu v Československu. Pozdě, řekl by si asi leckterý muž jeho věku, ne ovšem Jan Dobrzenský z Dobřenic. „Jako kdyby celou tu dobu v Kanadě spal. Byl typický exulant. Zdálo se mu o Chotěboři, roky sepisoval genealogii rodu. Zatímco já jsem se časem sžila s Kanadou i lidmi, on si držel vždy odstup. Hned v roce 1990 jsme se se jeli do Chotěboře podívat.“

Bývalí majitelé panství působili ve východočeském městečku jako bomba spadlá rovnou z nebe. Městský úřad se sice nezpěčoval vrátit jim zámek, ale co si počít se zvláštní školou, muzeem, archivem a závodní jídelnou? „Měli jsme dům, ale neměli jsme kde hlavu složit. V celém městě se nenašel volný byt, jen jedna místnost v někdejších sádkách. V tom pokoji jsme pět měsíců spali, vařili i koupali se ve škopku. Voda tekla jen studená a záchod byl suchý,“ popisuje celkem zvesela paní hraběnka své třetí začátky.

Nikdo, ani jejich děti možná nevěřili, že tenhle pokus vyjde. Jenže Jan Dobrzenský zase věděl, že restituci nelze zařizovat na dálku. I když byl už velmi nemocný, neztrácel ani minutu. Studoval zákony a předpisy, obcházel úřady. Jeho žena trávila týdny v archivu. Kdyby tam nenašla ztracenou konfiskační listinu, nemohli by rodinný majetek nikdy restituovat. Už zase bojovali – s neochotou úřadů, s nezkušeností advokátů, se závistí i nedůvěrou místních lidí. „Když se začala šířit fáma, že nájemníky vyženeme a zavřeme zámecký park, můj muž šel a ty lži vyvracel z očí do očí. Když mu lidé ze státního statku dali ultimátum, že se musí do čtyřiadvaceti hodin rozhodnout, zda chce své pozemky obhospodařovat, nezaváhal. A 1. srpna 1992 začal také hospodařit. Musel, nechtěl-li přijít o živý a mrtvý inventář.“

Manželé Dobrzenští před svým opraveným zámkem v Chotěboři.

Jan Dobrzenský stihl založit společnost s ručením omezením, vyčistit rybníky, zkultivovat pole i lesy. „Nemohla jsem mu přát důstojnější konec života.“ Dnes na chotěbořském statku zaměstnávají Dobrzenští a jejich společnost okolo šedesáti lidí. O chod hospodářství se stará nejstarší syn Jan, který se před několika lety přestěhoval z Belgie do Prahy. V zámku je stále městské muzeum, své pokoje zde má paní hraběnka a její dcery Helena a Zdislava, byť dosud žijí v zahraničí. Paní hraběnka zušlechťuje zámek a park, před několika lety založila také nadaci, která se snaží rekonstruovat chotěbořské podzámčí. „Čtyřicet let jsem tvrdě pracovala. Už se dávno necítím jako šlechtična a nerozumím dámám, které emigraci prožily v přepychu a pohodlí. Jenže jistých věcí se zbavit prostě nedokážu. Ačkoliv jsem se z Kanady nevracela s nadšením jako můj muž, věděla jsem, že nemohu jinak. Byla to naše povinnost.“

Převzatu z článku Necítím se už být šlechtičnou, který vyšel na idnes.cz 7.10.2000.

♣♣♣

Paní Leopoldina jako manželka Jana Dobrzenského z Dobřenic, jednoho ze signatářů šlechtických deklarací z let 1938 a 1939, poskytla mnoho cenných, dosud neznámých informací o těchto akcích české zemské šlechty v čase nejvyššího hrožení vlasti. V roce 2014 část svých vzpomínek i natočila před kamerou. Stala se tak jednou z těch, která dopomohla k vytvoření putovní výstavy o  těchto akcích, která putovala po sídlech signatářů a jejich blízkých a pořadatelé věří, že až bude možno, zase bude pokračovat. Stálá expozice této výstavy je umístěna na zámku rodu Lobkowiczů v Mělníku. Za tuto ochotu, vstřícnost a trpělivost jí moc a moc děkuji. Jan Drocár.

Rozhovor s Leopoldinou Dobrzenskou v roce 2014 na zámku v Chotěboři

♣♣♣

Leopoldina Dobrzenská z Lobkowicz byla spisovatelka. Její autobiografická kniha A hudba přestala hrát vyšla v Kanadě v roce 2010, v České republice ji vydala Univerzita Pardubice v roce 2017. „Je to kniha o životní energii, o nezměrné vnitřní síle, o soudržnosti rodiny, schopnosti čelit nepřízni osudu. Ale také o hluboké lásce k rodné vlasti, kterou ze srdce nevyrvete, i když se k vám zachová macešsky,“ lze přečíst na záložce knihy.

♣♣♣

Jak oznámil syn Jan hrabě Dobrzenský z Dobrzenicz zemřela ve čtvrtek 18.3.2021
v kanadském Haliburtonu paní Leopoldina hraběnka Dobrzenská, která se narodila  jako princezna z Lobkowicz 14.11.1926 v Dolních Beřkovicích. V roce 1945 se provdala za
Jana Nep. hraběte Dobrzenského z Dobrzenicz (*1911 † 1996).

Drahá rodina.

Zde jsou oznámení o smrti naší matky Leopoldiny Dobrzenské

ve francouzštině a češtině.

Je v klidu a přidala se ke svému

drahému manželovi Jendovi v nebi.

Objímám Tě, John /Jan

Cher Famille.

Voici les annonces du décès de notre maman, Léopoldina Dobrzensky
en langue francais et tchèque.
Elle est en paix et à rejointe son
cher époux, Jenda au Paradis.

Je vous embrase, John/  Jan

PARTE PARTE

Leopoldina 18.3.2021 zemřela jako poslední ze čtyř sester, dolnobeřkovických princezen z Lobkowicz.

Zleva Amálie (*1921 † 2013), Leopoldina (*1926 † 2021), Marie Julie (*1919 † 2008) a Rosa (1929 † 1997). Snímek byl pořízen ve svatební den Leopoldiny 22.8.1945 v Dolních Beřkovicích. Díky předkům své matky jsou všechny čtyři princezny v 5. generaci potomky  arcivévodkyně rakouské, císařovny Francouzů a vévodkyně parmské Marie Louisy Habsbursko-Lotrinské (*1791 † 1847), dcery římského a rakouského císaře a českého krále Františka (II.) I. Habsbursko-Lotrinského (*1768 † 1835) a tak i všech jeho předků na trůně českých panovníků.

Související klíčová slova

,



Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2023  |  O nás