Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Monarchie je jediný systém, v němž je moc vykonávána pro společné dobro".“ Zobrazit celý citát »

Aristoteles *384 př. n. l. † 322 př. n. l.



Lobkowicz, Ferdinand August *1655 † 1715

18. 6. 2020 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC
Václav František Eusebius
2. kníže Lobkowicz
*30.1.1609 Praha † 22.4.1677 Roudnice n.L.
MATKA

Augusta Sofie Bavorská

falckraběnka rýnská ze Sulzbachu

*22.11.1624 Sulzbach † 30.4.1682 Norimberk

Ferdinand August  Leopold 3. kníže Lobkowicz

*27.9.1655 Neustadt a.d. Waldnaab † 3.10.1715 Roudnice nad Labem

Ferdinand August 3. kníže z Lobkowicz a vladař domu lobkowiczkého, vévoda ze Zaháně, okněžněný hrabě ze Sternsteinu, majorátní pán na Roudnici nad Labem. Tajný rada a komoří. Od 18.7.1698 rytíř Řádu zlatého rouna (č. 586). V letech 1699-1708 byl nejvyšší hofmistr císařovny Eleonory Magdaleny Falcko-Neuberské (*1655 † 1720), třetí manželky Leopolda I.  V roce 1710 obdržel od bavorského kurfiřta Maxmiliána Emanuela panství Wertingen a Hohenreichen, jako náhradu za říšské léno Schönsee. Obě panství ztratil bez náhrady v roce 1713 po uzavření mírových smluv v Ratstädtu. Ferdinand August byl český šlechtic a diplomat.  Pohřben byl v rodinné hrobce v kryptě kapucínském klášteře s kostelem sv. Václava v Roudnici nad Labem.

1. oo 

17.7.1677 Hadamar

MANŽELKA

Klaudia Františka

princezna z Nassau-Hadamaru
*6.6.1600 Hadamaro † 6.3.1680 Neustadt a.d.Waldnaab

OTEC MANŽELKY
Mořic Jindřich kníže z Nassau-Hadamaru
*23.4.1626 Hadamar † 24.1.1679 Hadamar
MATKA MANŽELKY
Ernestina Charlotta hr. z Nassau-Siegenu
*23.10.1623 místo † 15.8.1668 Mengerskirchen

POTOMCI

Eleonora z Lobkowicz

Leopold Kristián z Lobkowicz

Filip Hyacint z Lobkowicz

*29.4.1678 místo † 11.5.1678 místo
*18.3.1679 místo † 28.2.1680 místo
*25.2.1680 Altstadt † 21.12.1734 Vídeň

2. oo

17.7.1680 Grundlsee

MANŽELKA

Marie Anna Vilemína

markraběnka z Baden-Badenu a Hochbergu
*8.9.1655 Baden † 22.8.1702 Cheb

OTEC MANŽELKY
Vilém
markrabě z Baden-Badenu
*30.7.1593 Baden † 22.5.1677 Baden
MATKA MANŽELKY
Marie Magdalena
hraběnka z Oettingen-Katzensteinu
*1619 místo † 31.8.1688 Baden-Baden

POTOMCI

Josef Antonín August z Lobkowicz
Eleonora Alžběta z Lobkowicz
Ludovika Anna z Lobkowicz

Ferdinand Jan z Lobkowicz

Jan Jiří Kristián z Lobkowicz
Hedvika Henrietta (Jindřiška) z Lobkowicz

Augusta Františka z Lobkowicz

Karel Ignác Bonaventura z Lobkowicz

*15.4.1681 místo † 16.8.1717 místo
*20.6.1682 místo † 5.5.1741 Vídeň
*20.10.1683  Baden u Vídně † 20.1.1750 Řezno
*13.2.1685 místo † 19.7.1686 místo
*10.8.1686 Praha † 4.10.1755 Bratislava
*20.4.1688 místo † 10.5.1689 místo*12.4.1690 místo † 6.2.1691 místo
*14.7.1692 místo † 1701 Vídeň místo

3. oo 

3.12.1702 Vídeň

MANŽELKA

Marie Filipína

hraběnka z Althannu
*1671 † 2.6.1706 Roudnice nad Labem

OTEC MANŽELKY
Michael Václav František hrabě z Althannu
*30.6.1630/1634 Vídeň † 17.5.1686 Wilkanów
MATKA MANŽELKY
Anna Marie
hraběnka d´Aspremont-Reckheim 
*1646 místo † 1723 místo

POTOMCI

4. oo

16.11.1706 místo

MANŽELKA
Marie Luisa  princezna ze Schwarzenbergu
*16.12.1689 místo † 28.9.1739 Praha

OTEC MANŽELKY
Ferdinand kníže ze Schwarzenbergu
*23.5.1652 Brusel † 22.10.1703 Vídeň

MATKA MANŽELKY
Anna Marie hraběnka ze Sulzu
*24.10.1653 Tiengen † 18.7.1698 Vídeň

POTOMCI

Maria Anna Luisa z Lobkowicz   *9.4.1711 † 2.3.1713
Maria Ernestina z Lobkowicz   *13.9.1714 † 5.7.1718 ‡ Roud. n.L., sv. Václav

Rodištěm Ferdinanda Augusta bylo říšské sídlo rodu – Neustadt a.d. Waldnaab.  Zde se mu také pravděpodobně dostalo prvotního vzdělání, které plně odpovídalo požadavkům kladeným stavovskou společností druhé poloviny 17. století. První ucelenější zprávy o jeho osobě jsou pak datovány k březnu roku 1668, kdy informoval otce o tom, že výuka probíhá dobře a že on sám je pilný. Nejpozději v lednu 1673 se k němu připojil jeho mladší bratr František Vilém (*1659 † 1698). V červnu tohoto roku pak společně absolvovali cestu do Norimberku, která byla předzvěstí Ferdinandovy kavalírské cesty. Na tuto cestu, která tvořila pomyslný milník konce vzdělávání a počátku vlastní Na tuto cestu, která tvořila pomyslný milník konce vzdělávání a počátku vlastní kariéry, se Ferdinand vydal v září 1673. Jako hlavní cíl této cesty bylo zvoleno známé univerzitní
město Siena, které patřilo mezi tradiční cíle mladých šlechticů pocházejících ze středoevropského prostředí. Ferdinand se zde měl věnovat nejen studiu (architektura, kresba či filozofie), ale i šlechtickým cvičením (šerm, jízda na koni, hra na hudební nástroje) a také navazovat kontakty s místní společností. Brzy však začaly do Vídně docházet zprávy o tom, že se
princ pohybuje pouze v německém prostředí města, že neplní přesně stanovené úkoly, že je
jeho přístup k výuce laxní atd., což vedlo k nespokojenosti otce, který zpětně nešetřil kritikou
hofmistra. Když byl pak Ferdinandův otec Václav Eusebius v září roku 1674 odstraněn od
císařského dvora a uvězněn na rodovém sídle v Roudnici nad Labem, musel se mladý šlechtic
ze své cesty vrátit.
Na rodových sídlech se však Ferdinand nezdržel ani jeden celý rok. V září 1675 se vydal na svou druhou cestu do Itálie, aby zdárně završil své vzdělání. Během předešlé cesty
totiž nenavštívil jedno z center tehdejší Evropy – Řím, který byl zvolen jako hlavní cíl této
druhé cesty. Z obavy, aby se neopakoval neúspěch předchozí výpravy, byl vyměněn celý Ferdinandův doprovod včetně hofmistra. Do italské metropole dorazili v prosinci téhož roku,
strávili zde zhruba pět měsíců s jediným přerušením – čtrnáctidenním výletem do Neapole.
V červnu 1676 byl pak Ferdinand již zpět na rodovém panství v Neustattu an der Waldnaab.
V dubnu 1677 převzal po smrti svého otce rodový majorát, který byl spojen s tituly
knížete lobkovického a vévody zaháňského. První měsíce byly spojeny s vypořádáváním se
s tímto dědictvím. V červenci téhož roku se Ferdinand poprvé oženil. Jeho chotí se stala Klaudie Františka z Nassau-Hadamaru, která Ferdinandovi porodila tři potomky. Dospělosti se
dožil pouze syn Filip Hyacint (1680-1734), budoucí tajný rada a nejvyšší hofmistr císařovny
Alžběty, který po smrti svého otce v roce 1715 převzal rodinný fideikomis a knížecí titul.
Klaudie Františka však krátce po jeho porodu zemřela.
Již za necelého půl roku se Ferdinand August oženil podruhé. Jeho vyvolenou se stala
Marie Anna Vilemína markraběnka z Baden-Badenu (1655-1702), se kterou měl Ferdinand
celkem osm potomků, z nichž nejvýznamnější byli Josef Antonín August (1681-1717) a Jan
Jiří Kristián (1686-1753). První z nich vyměnil svoji církevní kariéru za bitevní pole, kde
dosáhl hodnosti polního podmaršálka. Zemřel na důsledky zranění v bitvě u Bělehradu. Jan
Jiří Kristián byl zakladatelem mladší knížecí sekundogenitury na Mělníce, polním maršálem
a tajným radou. Uplatnil se i v habsburské zahraniční politice, když byl v roce 1732 jmenován
guvernérem na Sicílii a Lombardii
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 17. století pobýval Ferdinand střídavě na
rodových sídlech v Roudnici nad Labem, hornofalckém Neustattu a v centru habsburské monarchie ve Vídni. Cílevědomě se snažil získat nějaký významný úřad buďto u habsburského
dvora, nebo v zemské správě Českého království či Slezska. Kvůli tomu rozesílal žádosti
o pomoc při hledání vhodného uplatnění. Vzhledem k faktu, že dlouho nemohl najít sobě
odpovídající funkci, se Ferdinand zaměřil i na úřad nejvyššího hofmistra v české zemské
vládě, který byl v této době stále obsazen Vilémem Albrechtem Krakovským z Kolovrat.
Prosby o pomoc byly adresovány císařovně Eleonoře Magdaléně a jejímu otci falckému kurfiřtu Filipu Vilémovi, kteří se za něj měli přimluvit přímo u císaře Leopolda I., aby mu byl
udělen status čekatele na výše uvedený úřad. Nakonec se tato aktivita ukázala zbytečnou,
protože se mu v roce 1688 uprázdněnou funkci nepodařilo získat. V osmdesátých letech se
tak jeho politická kariéra omezovala hlavně na působení u slezského knížecího sněmu.
Významnější pozice v rámci habsburské politiky se Ferdinand dočkal až na počátku
devadesátých let, když nejdřív v roce 1689 získal titul tajného rady. Na konci roku 1691 byl
pak jmenován nástupcem Heřmana Bádenského (1628-1691 v pozici hlavního komisaře
(Principal Commissarius) při říšském sněmu v Řezně. Tuto funkci začal prakticky vykonávat
až v únoru následujícího roku. Tento způsob uplatnění nebyl v pobělohorském období ničím
neobvyklým. V této době dosáhlo zastoupení šlechty z českých zemích v habsburských diplomatických službách gigantických rozměrů. Důvody byly zřejmé – funkce hlavního komisaře skýtala mnohem lepší odrazový můstek do dvorských úřadů než pozice v armádě. Vyslanci totiž často museli své působení financovat i ze svých zdrojů, čímž se v podstatě stávali
věřiteli císaře, což mohlo být v blízké budoucnosti kompenzováno udělením nějaké významnější funkce u dvora či případně v zemské správě.
Tento postup přinesl později kýžené ovoce i v Lobkovicově případě.
Post hlavního komisaře v Řezně mohl Lobkovice velmi přitahovat, protože Řezno se
nacházelo nedaleko jeho říšských panství a funkce přinášela velké množství reprezentačních
povinností. Ferdinand August zde působil šest let, tedy do roku 1698, kdy ho vystřídal pasovský biskup Jan Filip z Lamberka (1651-1712). Ferdinandovi se totiž na konci roku 1698 konečně dostalo možnosti působit přímo u vídeňského dvora. Krátce po svém návratu do Vídně nejprve získal prestižní Řád zlatého rouna. V prosinci pak oficiálně převzal funkci nejvyššího hofmistra u císařovny Vilemíny
Amálie Brunšvicko-Lüneburské, manželky Josefa I. Obdržení tohoto postu ho začlenilo do
dvorské společnosti ve Vídni a přinutilo ho trvaleji pobývat v hlavním městě habsburské
říše.
Mimo nepopiratelného vlivu na kariérní růst přineslo působení u dvora Vilemíny
Amálie i dva zásahy do Ferdinandova rodinného prostředí. V roce 1702 se Ferdinand potřetí
oženil. Jeho ženou se stala Marie Filippina hraběnka z Althannu (1671-1706), která patřila ke
dvoru této císařovny. Bezdětné manželství skončilo po čtyřech letech Mariinou smrtí. Ještě
v témže roce si Ferdinand vzal další členku císařovnina dvora Marii Luisu hraběnku ze
Schwarzenberku (1689-1739) vyslanců přináší i Max PIENDL, Prinzipalkommissariat und Prinzipalkommissare am Immerwährenden Poměrně překvapivý byl i konec jeho působení jako nejvyššího hofmistra císařovny, protože Ferdinand sám v roce 1708 na svou funkci rezignoval. Do své smrti se pak Ferdinand pohyboval zejména mezi Vídní, svými rezidenčními sídly a zasedáním na slezském knížecím sněmu. Ferdinand August z Lobkovic zemřel 3. října 1715 a je pochován podobně
jako jeho otec v roudnickém kostele sv. Václava.
Závěrem je možné konstatovat, že Ferdinand August z Lobkovic plně pokračoval
v rodové tradici působení v prestižních funkcích u vídeňského dvora. Lobkovicové tímto
plně zapadají mezi ostatní knížecí rody, z nichž lze jmenovat zejména Eggenberky, Schwarzenberky, Dietrichštejny či obě větve Liechtenštejnů. Z českých hraběcích rodů se jim pak
v tomto mohli rovnat prakticky jen Valdštejnové.
Zdeněk Vojtěch z Lobkovic byl nejvyšším kancléřem, Václav Eusebius prezidentem válečné rady
a posléze nejvyšším hofmistrem Leopolda I a Ferdinand August nejvyšším hofmistrem císařovny Vilemíny
Amálie. V této rodové tradici pokračoval i Ferdinandův syn Filip Hyacint – nejvyšší hofmistr císařovny
Alžběty Kristiny. 57 Srov. P. MAŤA, Svět, s. 432-433. K obecné typologii šlechtických život
Tomáš FOLTÝN
Ferdinand August z Lobkovic (1655-1715).
K jeho funkci hlavního komisaře na říšském sněmu v Řezně (1692-1698)
(KUBEŠ, Jiří (red.), Vyšší šlechta v českých zemích v období baroka (1650-1750).
Biogramy vybraných šlechticů a edice typických pramenů, Pardubice 2007 (= FHPP 3, 2007).
Donátor 20. kaple Svatováclavské cesty z Prahy do Staré Boleslavi.

Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2020  |  O nás