---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

 

OTEC Zdeněk Vojtěch kníže Popel z Lobkowicz *15.8.1568 místo † 16.6.1628 Vídeň	MATKA Polyxena z Pernštejna, ovd. Rožmberská *1566 místo † 24.5.1642 Praha
2. kníže Lobkowicz a vladař domu lobkowiczkého Václav František Eusebius Popel z Lobkowicz *20./30.1.1609 Praha † 22.4.1677 Roudnice nad Labem
Václav Eusebius byl jediným potomkem Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny. Byl a členem císařské rady Ferdinanda III. a Leopolda I. Byl také jedním z nejvlivnějších evropských státníků 17. století. Během třicetileté války stál v čele vlastního pluku a po válce pak jako předseda císařského válečného kabinetu (od roku 1652) a předseda tajné císařské rady (od roku 1669) vedl ve Vídni důležitá jednání. Své schopnosti prokázal i ve správě rodinného majetku. Z jeho popudu byli do Čech pozváni italští umělci a architekti, pod jejichž vedením byla v Lobkowiczkém paláci a na zámku v Roudnici provedena rozsáhlá barokní přestavba.
1. oo 3. 11. 1638 místo
MANŽELKA Johana hraběnka Myšková ze Žlunic  *1600 místo  † 17.1.1650 ‡ Roudnice n.L. sv. Václav
OTEC MANŽELKY Karel Častovec Myška ze Žlunic datum místo † 1602 místo	MATKA MANŽELKY Magdalena Kaplířová ze Sulevic datum místo † c. 1617 místo
POTOMCI
bez potomků	bez potomků
2. oo 20. 1. 1653 Norimberk
MANŽELKA falckraběnka rýnská ze Sulzbachuu  Augusta Sofie Bavorská z Wittelsbachu *22.11.1624 místo † 30.4.1682 Norimberk
OTEC MANŽELKY falckrabě rýnský z Sulzbachu August Bavorský Wittelsbach *2.10.1582 Neuburg † 14.8.1632 Windsheim	MATKA MANŽELKY Hedvika princezna Dánská z Holstein-Gottorpu *13.12.1603 z. Gottorf † 22.3.1657 Norimberk
POTOMCI
syn Lobkowicz Ferdinand August Leopold Lobkowicz Filip Ferdinand Adalbert Lobkowicz Marie Hedvika Zofie  z Lobkowicz František Vilém Ignác  Lobkowicz	*31. 01.1654 † 31.01.1654 – zemřel při porodu *07.09.1655 † 03.10.1715 – pokračovatel rodu *12.09.1656 † 02.01.1659  – zemřel tříletý *30.04.1658 † 24.03.1660 – zemřel dvouletý *15.09.1659 † 06.01.1698 – duševní porucha?

♣♣♣

Druhý panující kníže Václav Eusebius Popel z Lobkowicz, od roku 1646 vévoda zaháňský, byl český šlechtic a vojevůdce. Byl jediným synem Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic a Polyxeny z Pernštejna. Po skončení studií se věnoval vojenské službě. V roce 1631 byl jmenován plukovníkem, od roku 1636 velel vojenskému oddílu a v roce 1646 stal se vrchním velitelem říšské armády. V roce 1636 byl jmenován dvorským válečným radou, v roce 1640 polním podmaršálkem, v roce 1647 vrchním polním maršálem, v roce 1652 prezidentem dvorské válečné rady.

V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře ve Frankfurtu nad Mohanem. Úřad nejvyššího císařského hofmistra zastával od roku 1665, prvním ministrem říše jej císař jmenoval v roce 1669. V této funkci mimo jiné s ostatními členy státní rady potrestal
Wesselényiho spiknutí chorvatské a uherské šlechty vůči císaři. Vládl téměř neomezeně a snažil se o spojenectví s Francií. V roce 1674 přivodila španělská strana jeho pád, 19. října byl zatčen a vykázán na Roudnici.

V roce 1644 byl přijat mezi rytíře Řádu Zlatého rouna. Císař v roce 1641 povýšil jeho říšské panství Neustadt a. d. W. a Störnstein na okněžněné hrabství Sternstein (Sterneck) a v roce 1653 jej uvedl do kolegia říšských knížat (říšská knížecí rada). V roce 1646 získal knížectví Zaháňské a s ním i vévodský titul.

První manželka Johana hraběnka Myškovna ze Žlunic byla pohřbena v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem). Byla dcerou Karla Častovce Myšky ze Žlunic († 1602) a Magdaleny Kaplířové ze Sulevic († 1617), vdova po Václavu Štastném Pětipeském z Chýš († 1638). Manželství bylo bezdětné.

Pohřben byl v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem.

Mezi přímé potomky Václava Eusebia patřil např. ruský car Mikuláš I., ale také anglický král Jiří VI. (a tedy i jeho dcera Alžběta II.) anebo princ Philip, vévoda z Edinburghu. Následník britského  trůnu
Charles je tedy přímým potomkem Václava Eusebia ze strany obou rodičů.

Podle Wikipedie

♦♦♦♦♦

Václav Eusebius Lobkowicz se narodil jako jediný syn Zdeňka Vojtěch Popela z Lobkowicz a jeho manželky Polyxeny, po šesti letech manželství. Oba to považovali za zázrak, vždyť matce bylo již 43 let, což se v té době blížilo průměrné délce lidského života.

V 17 letech zemřel Václavu Eusebiovi otec. Přestože už měl věk na to ujmout se dědictví, jeho matka Polyxena si podržela správu otcova dědictví ještě dalších pět let ve svých rukou a teprve v roce 1633 mu předala správu i svých osobních statků.

Mezitím mladý Václav vystudoval u jezuitů v Praze a vydal se na obvyklou kavalírskou cestu po Evropě, aby získal zkušenosti ze světa. Navštívil Německo, Francii (oblíbil si její kulturu i mravy), Nizozemí, Španělsko a Itálii.

Po návratu domů zahájil svou kariéru v roce 1631 vstupem do armády. Třicetiletá válka byla právě v polovině svého trvání. Brzy byl povýšen do hodnosti plukovníka a již roku 1636 byl mladý kníže jmenován dvorským válečným radou. Válečnému poli se nevyhýbal a 6. března 1645 se zúčastnil i bitvy u Jankova nedaleko Tábora, jedné z nejkrvavějších bitev celé války (z 30 000 vojáků na obou stranách padlo dohromady 6-7 000 mužů). V této bitvě bylo císařské vojsko na hlavu poraženo švédským vojskem pod vedením maršála Lennarta Torstensona.

Netrvalo dlouho a své matce se mohl pochlubit povýšením do hodnosti polního maršála. Roku 1643 získal Řád zlatého rouna a v roce 1652 se stal presidentem dvorské válečné rady. V této době se začala rozvíjet jeho kariéra v politice a v diplomatických službách. Po řadě úspěšných politických jednání a diplomatických poselství byl kníže roku 1657 králem Leopoldem I. pověřen mimořádně důležitým úkolem – zajistit jeho volbu císaře říše římské. Tento náročný úkol splnil a získal si tak absolutní důvěru císaře. Kníže se stal tajným radou a nejbližším důvěrníkem panovníka.

V roce 1665 byl Václav Eusebius jmenován nejvyšším hofmistrem císaře (tedy prvním mužem císařova dvora) a později roku 1669 i prezidentem jeho tajné rady a prvním ministrem. V jeho rukách se soustředilo řízení zahraniční politiky císaře Leopolda I. Do této doby spadá i jedna z nejvýznamnějších bitev habsburské monarchie a Turky – bitva u sv. Gotthardu. V ní 1.srpna 1664 císařská armáda díky velké statečnosti a štěstí obránců porazila mnohem silnější armádu paši Ahmeda Köprülüho.

Jako politik prosazoval kníže Václav Eusebius spojenectví s francouzským králem Ludvíkem XIV., kterého si vážil. Zde se pochopitelně střetl se  zájmy Španělska. Ty ve Vídni hájil nejen jeho vyslanec, ale také jezuité a mnozí katoličtí páni. Václavova pozice u dvora začala slábnout poté, co se zastal svého profrancouzsky orientovaného přítele Viléma Eugena knížete z Fürstenbergu, který byl v roce 1704 unesen z říše do Vídně, byl obviněn z velezrady císaře ve prospěch Francie a hrozil mu trest smrti.

Kníže Fürstenberg byl posléze omilostněn, ale kníže Lobkowicz se stal podezřelým. Navíc své protivníky rád dráždil. Např. když ho navštívili zástupci jezuitů, kteří od něj chtěli koupit pozemky, položil jim otázku: “Víte co znamenají písmena na kříži INRI?” Překvapení jezuité odpověděli, že samozřejmě vědí: „Jesus Nazaretus Rex Judaeorum“. On jim odpověděl, že písmena znamenají: „Jam Nihil Reportabunt Jezuitae“ (Již nikdy jezuité nezvítězí) a pozemky jim neprodal.

Dvorské intriky jeho nepřátel se rozjely na plné obrátky. Podle legendy měla na jeho odvolání podíl i císařova manželka Klaudia Felicitas, která se dozvěděla, jak nelichotivě se o jejím portrétu kníže Václav vyjádřil, když se císař rozhodoval, zda se s ní ožení, nebo dá přednost jiným kandidátkám, jejich portréty porovnával s jejím.

Faktem je, že o jeho pád se zasloužil i zkušený politik a diplomat a jeden z hlavních činitelů „španělské strany“ u císařského dvora, císařův důvěrník a poradce kníže Jan Adolf ze Schwarzenbergu (*1615 †1638).

Dne 19. října 1674 byl kníže Václav Eusebius náhle ve Vídni zatčen a odvezen na svůj zámek v Roudnici nad Labem. Zde pak zbylé tři roky života dožil v domácím vězení. Jeho přátelé a manželka se za něj sice u císaře přimlouvali, ale bez úspěchu. Na roudnickém zámku si kníže zařídil jeden ze sálů z jedné půlky honosně a z druhé půlky chudě, aby tak symbolicky znázornil svůj bohatý a náhle skromný život.
O žádný majetek ale nepřišel.

Kníže Václav Eusebuis se ženil dvakrát. Poprvé s Johankou Myškovou ze Žlutic. Protože jeho snoubenka pocházela z chudého rytířského rodu, musel ji císař před sňatkem povýšit do hraběcího stavu, aby tím snoubenec neporušil rodinnou smlouvu o rovnorodých sňatcích, kterou v roce 1611 vydal jeho otec. Jejich manželství bylo bohužel bezdětné.

Tři roky poté, co pochoval svoji první manželku, se oženil podruhé. Tentokrát si za životní partnerku vybral nevěstu z řad vysoké říšské šlechty, evangeličku Augustu Sofii Bavorskou falckraběnku rýnskou ze Sulzbachu. S ní měl pět dětí, ze kterých se ale dospělosti dožily jen dvě – synové Ferdinand August Leopold a František Vilém Ignác.

Kníže Václav Eusebius rozšířil majetek a zvýšil prestiž rodu. V roce 1641 císař spojil a povýšil jeho říšské panství Neustadt a Störnstein na okněžněné říšské hrabství Sternstein. Koupí vévodství zaháňského v roce 1646 získal i s ním spojený vévodský titul a stal se zároveň jedním z dolnoslezských vévodů s právem zasedat ve slezském říšském sněmu mezi knížaty. O rok později získal tzv. velký platinát, který mu dával privilegium povyšovat do nižšího šlechtického stavu.

V roce 1653 dosáhl velkého úspěchu, když byl přijat do knížecí rady říšského sněmu. Roku 1672 mu císař udělil souhlas vytvořit z rodinného majetku fideikomis. Kníže zřídil majorát (dědictví získává nejstarší syn) až v únoru 1677.

Václav Eusebius se projevil také jako významný stavebník. Velkolepě dal v barokním stylu přestavět své hlavní sídlo – zámek v Roudnici nad Labem. Na jeho přestavbě pracovalo několik významných italských architektů: Pietro de Colombo, Francesco Carrati, Carlo Orsini, Antonio della Porta a Carlo Lurago. Na roudnický zámek dal převézt z Prahy pernštejnskou a lobowiczkou knihovnu a vybudoval zde velkolepou zbrojnici.

Václav Eusebius zemřel 22.dubna 1677 na zámku v Roudnici nad Labem. Jeho starší syn Ferdinand August jen s obtížemi nakonec dosáhl skvělé kariéry, zatímco mladší František Vilém Ignác byl od dětství nemocný a zřejmě i duševně postižený.

Zdroj: Pavel Juřík, LOBKOWICZOVÉ