Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Nákladem Koruny České byla vydána knížka Nástupnické právo v Českém království, jejímž autorem je genealog Petr Nohel. Smyslem této publikace je přiblížit problematiku nástupnického práva všem zájemcům o historii českých zemí. Publikace o 24 stranách stručně představuje zásadní dokumenty, které měly vliv na české nástupnictví.“ Zobrazit celý citát »

Nástupnické právo v Českém království



Kolowrat-Krakovský, Jindřich/Henry st. *1897 † 1996

12. 2. 2022 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC
Leopold Filip
hrabě Kolowrat-Krakovský

*14.3.1852 Venezia † 19.3.1910 Vídeň
MATKA
Nadine
baronka Huppmann-Valbella
*6.8.1858 Paříž † 30.7.1942 Mnichov

Jindřich/Henry hrabě Kolowrat-Krakovský st.

*27.7.1897 Týnec † 19.1.1996 Praha

Plným jménem Jindřich Josef Vilém Albrecht Pavel hrabě Kolowrat-Krakovský pocházel z krakovské větve  starého českého šlechtického rodu Kolowratů. Byl československý diplomat a národohospodář, roku 1945 byl vyznamenán Válečným křížem 1939, v roce 1991 Řádem TGM II. třídy.
Statky: Týnec, Přimda, Košátky.

1. oo 8.8.1929 Praha

MANŽELKA

Sophie Nikolajevna kněžna Trubecká

*4.2.1900 Řím † 25.4.1938 statek Diana u Tachova
vdova po starším bratrovi Jindřicha Alexandrovi (*1886 † 1927)

OTEC MANŽELKY
Nikolaj Andrejevič kníže Trubeckoj
*5.8.1857 Heidelberg † 15.11.1931 Vevey
MATKA MANŽELKY
Isolina Maria Moreno Lorenzo Henriquez
*10.8.1879 místo † 29.1.1931 Vevey

POTOMCI

bez potomků

bez potomků

2. oo 21.5.1942 Košťálov

MANŽELKA

Marie Klimtová
*21.10.1907 Bratřínov u Prahy † 15.2.1992 USA

OTEC MANŽELKY
František Klimt
*datum místo † datum místo
MATKA MANŽELKY
Marie Štafová
*datum místo † datum místo

POTOMCI

Jindřich/Henry hrabě Kolowrat-Krakovský ml.

Arnošt/Ernest hrabě Kolowrat-Krakovský
Marie/Mary hraběnka Kolowrat-Krakovská

Eva/Eve hraběnka Kolowrat-Krakovská
Tomáš hrabě Kolowrat-Krakovský

*25.08.1933 P. † 16.03.2021 USA
*20.02.1935 Praha
*31.05.1936 Praha
*06.12.1938 Praha † 04.04.2000 USA

*25.02.1943 Praha † 26.06.2004 Praha

♣♣♣

WIKIPEDIE:

Dětství a mládí

Jindřich hrabě Kolowrat-Krakovský se narodil  jako čtvrtý syn a poslední ze sedmi dětí držitele rodového fideikomisu Leopolda Filipa hraběte Krakowského z Kolowrat (*14.3. 1852 Benátky † 19. 3. 1910 Vídeň), který byl poslancem Českého zemského sněmu (1908–1910) a Říšské rady (1907–1910), a jeho manželky (sňatek 8.3.1884 New York) Nadine baronesy von Huppmann-Valbella (*6.8. 1858 Paříž † 30.7.1942 Mnichov), která byla dcerou tabákového magnáta. V Týnci navštěvoval obecnou školu, kde se naučil česky, nejprve studoval jezuitskou školu v Salzburgu a následně gymnázium ve Vídni, které úspěšně zakončil v roce 1915.

Po roce 1914 – první světová válka

Aktivně se účastnil první světové války, neboť byl nejprve poslán do důstojnické školy a následně do jezdecké artilérie v Krakově. Se svojí jednotkou v hodnosti poručíka se vydal do Jaroslawi a poté ke Lvovu. Bojoval na frontách v Itálii, Ukrajině a ve Vinnycje. Získal zlatý záslužný kříž s korunou a bronzovou medaili za statečnost. Následně odjel do Vídně a zpět do Prahy, kde s matkou a bratry prožil konec války.

Po roce 1918 – kariéra

Po válce se stal nejprve praktikantem v bance Bohemia. V roce 1920 začal pracovat ve Vývozním sdružení československých strojíren Czechomachine (sdružující společnosti Českomoravské Kolben-Daněk, Wichterle & Kovařík, Melichar a Umrath, Rudolf Bächer), která zastupovala české a moravské  strojírenské podniky v zahraničním obchodě, zejména na východě (Rusko, Litva, Lotyšsko,
Estonsko, Finsko, Polsko, Rumunsko). O dva roky později se stal zástupcem sdružení v Rusku, následně byl jmenován místodržitelem. Po rozpadu společnosti se v letech 1924–1927 stal vedoucím exportního oddělení Českomoravské Kolben-Daněk, které mělo zastoupení zejména v Jižní Americe. V roce 1927 byl poslán do USA, kde strávil tři měsíce.

Po roce 1918 – majetek a rodinné dědictví

Mezitím v roce 1920 zdědil po bratru hraběti Bedřichovi zámek a velkostatek v Týnci. Velkostatek  zmodernizoval do takové míry, že byl dokonce veden ve Společnosti národů jako modelový. V roce 1927 prodal hrabě Jindřich zámek v Týnci staviteli a architektu Jaroslavu Polívkovi, který mu za něj postavil funkcionalistický Palác Chicago na Národní třídě v Praze, jednu z nejmodernějších staveb své doby. Spokojený majitel jej nechal opatřit vymoženostmi amerických mrakodrapů a zařídil v něm prodejnu zemědělských produktů z podniků v Týnci.

V roce 1927 po smrti bratra hraběte Alexandra zdědil velkostatek Přimda s rozsáhlými lesy, lovecký zámeček Diana a zámek ve Velkých Dvorcích na Tachovsku, který na počátku první světové války vyhořel a byl jen částečně opraven. V roce 1930 založil hrabě Jindřich na Dianě dřevařské závody Jindřicha Kolowrata na výrobu dřevěných domků známé pod názvem Dřevostavby Kolowrat, kde zaměstnával 600 stálých dělníků. Pro dopravu dřeva (ta se dosud prováděla koňským nebo volským potahem) zavedl velmi pokrokový převoz kulatiny na gumových pneumatikách značky Kolowrat. Zde založil také českou školu.

Ve vilové čtvrti na Barrandově pro něj v letech 1937–1938 postavil architekt Jan Houštecký rodinnou vilu (též dřevostavbu).

Po roce 1938 – druhá světová válka

Po vyhlášení mobilizace v roce 1938 narukoval do Trenčína. Na majetek byla uvalena tzv. nucená správa. Po roce 1945, díky jednoznačně prokazatelnému protifašistickému postoji, mu byl dekretem prezidenta Československé republiky majetek navrácen. V roce 1940 měl hrabě Jindřich autonehodu. Po srážce s nákladním autem strávil nějaký čas rekonvalescencí, ale zcela se uzdravil. Během druhé světové války celá rodina pobývala v Košťálově u Semil. Po celou dobu války se zapojoval do odbojové činnosti, od roku 1943 dokonce podával zprávy londýnské vládě. Nejprve působil v rámci skupiny Parsifal a následně utvořil odbojovou skupinu v Košťálově. Za tuto činnost dostal v roce 1945 od prezidenta republiky Edvarda Beneše Československý válečný kříž 1939 a v roce 1991 převzal na Pražském hradě od prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy.

Po roce 1945 – emigrace

V roce 1945 jej prezident Beneš jmenoval velvyslancem v Turecku. V letech 1945–1948 působil hrabě Jindřich v Ankaře, kde zastupoval zájmy demokratického Československa. Při služebních cestách jednal buď s Janem Masarykem, nebo Vladimírem Clementisem. O únorových událostech se dozvěděl v Curychu, načež se vrátil do Ankary za svými kolegy. Emigraci zahájil v Londýně, kde promluvil ke krajanům prostřednictvím BBC, a následovala cesta do USA. Do Čech se již během následujících padesáti letech nevrátil. Po únoru 1948 byl zbaven občanských práv a veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Dřevařské závody byly v roce 1950 státem zlikvidovány a v loveckém zámečku Diana byl roku 1960 zřízen domov důchodců.

V USA ve městě Nanuet asi 50 km od New Yorku koupil pilu, kterou ale záhy prodal. Následně koupil farmu v Monsonu u Springfieldu s mlékárnou. Po čase mlékárnu prodal a půdu pronajal sousednímu farmáři. Začal se angažovat v prodeji sportovních pomůcek. V letech 1955–1970 měl hlavní kancelář v Bostonu, odkud přesídlil do Cambridge, kde působil až do roku 1990. Firmu prodal v roce 1990 svému zeti Johnu Robertovi Hughesovi.

Po roce 1989 – návrat do ČSR

Po roce 1989 se Jindřich Kolowrat-Krakowský vrátil se svým nejmladším synem Františkem Tomášem zpět do Československa. Na základě restitučních zákonů bylo Kolowrat-Krakowským vráceno prakticky celé někdejší panství a hrabě Jindřich se společně se synem Tomášem ujal správy a obnovy rodového majetku. Vilu v Košťálově daroval městu, lovecký zámeček Diana s domovem důchodců pronajal za 1 Kč ročně, taktéž pronajímal Národnímu divadlu Kolowratský palác za 1 Kč. Statek v Týnci a zemědělskou půdu nechal k užívání bývalému zemědělskému družstvu.

Literární aktivity

Hrabě Jindřich se vždy zajímal o veřejné a politické dění a byl dokonce literárně činný. Psal články do denního tisku Přítomnost, v dalších novinách a časopisech mu vycházely národohospodářské a sociálně-hospodářské články. Účastnil se také mnoha přednáškových cyklů, kde aktivně přednášel. V letech 1922–1924 působil v Sovětském svazu a roku 1924 vydal u nakladatelství Bursík a Kohout knihu Psychologie bolševismu, v níž předvídal dlouhodobost tohoto systému i budoucí potíže s bolševismem v českých zemích. A v roce 1926, po návštěvě Spojených států amerických, vydal svou druhou knihu Amerika a my, ve které mimo jiné líčí řadu pozoruhodných setkání, např. se starostou města Chicaga Antonínem J. Čermákem, který byl českého původu a který byl později zastřelen místo prezidenta Franklin Delano Roosevelta, dále se zakladatelem slavné automobilky Henry Fordem, s ministrem obchodu Herbertem Hooverem.

Vyznamenání

Byl držitelem také Zlatého záslužného kříže s korunkou, bronzové medaile za statečnost, které získal za boj v 1. světové válce. Za odbojovou činnost v průběhu 2. světové války ho prezident Edvard Beneš (*1884 † 1948) vyznamenal Československým válečný křížem 1939 a v roce 1991 převzal z rukou prezidenta Václava Havla (*1936 † 2011) na Pražském hradě Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Získal také Pamětní medaili za věrnost 1939–1945 za zásluhy v boji za osvobození Československa z roku 1995 od Československého svazu bojovníků za svobodu a Pamětní stříbrnou medaili Jana Masaryka Ministerstva zahraničních věcí České republiky za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

Rodina

Jindřich se oženil dvakrát, nejprve 8.8. 1929 v Praze s ruskou princeznou Sofií Nikolajevnou Trubeckou (*4.2.1900 † 25.4.1938), vdovou po jeho bratru Alexandrovi. První manželství zůstalo bezdětné. Sofie předčasně zemřela na leukémii. Po její smrti se podruhé oženil 21.5. 1942 v Praze s Marií Klimtovou (*21.10. 1907 Bratřínov u Prahy † 1991), která nebyla šlechtického původu, její rodiče provozovali řeznictví v Bráníku. Seznámil se s ní už v roce 1926. Marie mu porodila pět dětí. Za války žila Marie s dětmi v Košťálově na Semilsku. Manželka se po emigraci v roce 1948 zpět do Československa už nikdy nepodívala. Zemřela v roce 1991 v Americe, urna s jejím popelem byla převezena do rodové hrobky v Týnci.

Významný diplomat a národohospodář, velký vlastenec a protifašistický bojovník a štědrý mecenáš Jindřich hrabě Krakovský z Kolowrat zemřel v roce 1996 ve věku 98 let jako nejstarší člen svého rodu. Byl pohřben v rodové hrobce v Týnci u Klatov. Poslední rozloučení se konalo v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Týnci.

Potomci

1. Jindřich /Henry (*25.8.1933 Praha-Braník † 16.3.2021) ∞ Elizabeth Smith, jejich děti:
a. Nadine Elizabeth (*2.12.1961), její dítě:
1. Vivian
b. Henry Francis (*19.12.1963) ∞ Joanne Kim, jejich děti:
1. Samantha Ahn (*12.7.1996 Praha)
2. Alexander Kim (*14. 5.1998 Praha)
c. Alyssa Margareta (*12.8.1967) ∞ Vladimír Manda, jejich dcera:
1. Saša (*24.8. Praha)

2. Arnošt (Ernest, *21.2. 1935 Praha), publikoval několik knih a napsal několik filmových scénářů                        partnerka Barbara Newell, americká velvyslankyně u UNESCO v Paříži

3. Marie (* 31. 5. 1936 Praha)∞ Brooks Evans, jejich dětí:
1. James
2. Evan
3.  Jeffery
4. Henry
5. Christine

4. Eva (*12.6.1938 Praha)∞ 14.5.1959 John Hughes, převzal firmu, která prodává rotopedy, jejich děti:
1. Brian †
2. Michael
3. Shelly

5. František Tomáš  (Tomm, *25.2.943 Praha † 26.6.2004 Praha), partnerka Dominika, rozená                              Perutková (*26.2.1966 Praha), jejich děti:
      1. Maximilian Alexander (*28.9.1996)
2. Francesca Dominika (*11.8.1998)

WIKIPEDIE

 

 Jindřich hrabě Kolowrat-Krakovský se 21.5.1942 oženil s Marií Klimtovou. Do Košťálova, kde pro svou rodinu nechal postavit vilu, se uchyloval a pobýval zde zejména ke konci války. Zde byl členem skupiny Parsifal a ke konci války se stal „proti své vůli partyzánem“, jak vzpomínal na své náhodné zapojení do odboje.
Do roku 1948 (nyní vrácené) vlastnil rodový zámek v Týnci u Klatov, majetek v Lomci, Přimdě, Velkých Dvorcích, Praze (Kolowratský palác) a Košťálově (vila č. p. 220).
Podle trhové smlouvy ze dne 21.5. a 24.5.1940 se dům čp. 220 v Košťálově se stav. p. č. 300 a zahradou p. č. 527 zapisují do vložky 369 jako vlastnické právo Marii Klimtové, která se 21.5.1942 provdala za Jindřicha Kolowrata a přijala  jméno Marie Kolowratová – Krakovská.
V košťálovské vile žila rodina v ústraní po celé období II. sv. války, synové Arnošt a Tomáš začali v Košťálově chodit do základní školy.
Dne 27.10.1992 byl hrabě Jindřich Kolowrat Krakovský v Košťálově jmenován čestným občanem obce (za osobní účasti synů Arnošta a Tomáše).

Související klíčová slova

,



Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2022  |  O nás