Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Karlismus



Chotek z Chotkova a Vojnína, Karel *1783 †1868

21. 1. 2023 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC

Jan Nep. Rudolf 
hrabě Chotek

*17.5.1749 Vídeň † 26.8.1824 Vídeň

MATKA

Maria Sidonia 

hraběnka Clara-Aldringenová

*10.11.1748 Praha † 16.2.1824 Vídeň

Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína

*23.7.1783 Vídeň † 28.12.1868 Vídeň ‡ Valtířov

Karel hrabě Chotek, příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova Byl rakouský úředník, guvernér tyrolský a poslední nejvyšší purkrabí Království českého. Ve funkci nejvyššího purkrabího se významně zasloužil o rozvoj Prahy.

Karel Chotek studoval práva v Praze a ve Vídni. Svoji kariéru ve státní službě začal roku 1802 jako úředník při pražském guberniu. Postupně zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812).

 

oo 9.6/15.7.1817 Vídeň

MANŽELKA

Maria Sophia  hraběnka Berchtoldová z Uherčic 

*21.1.1794 Vídeň † 18.2.1878 Vídeň

OTEC MANŽELKY

Maria Antonín Mikuláš 

hrabě Berchtold, sv.p. z a na Uherčicích

*1754 místo † 25.3.1819 místo

MATKA MANŽELKY

Maria Anna Franziska

Huszár de Szent-Baráth

*12.7.1771 Trnava † 10.11.1847 místo

POTOMCI

František hrabě Chotek

Karel  hrabě Chotek

Antonín  hrabě Chotek

Emanuel  hrabě Chotek

Ferdinand  hrabě Chotek

Bohuslav  hrabě Chotek

*20.04.1818 † 1818 záhy po narození

*1821 † 1821 krátce po narození

*27.03.1822 † 01.06.1883

*19.09.1823 † 15.01.1843

*13.09.1826 † 1830

*03.07.1829 † 11.10.1896

♣♣♣

Ke konci napoleonských válek se účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi a následně byl jmenován gubernátorem terstským (1816–1818). V této funkci se zasloužil o rozvoj Istrie: mimo jiné vystavěl v Terstu dům chudých, maják na pobřeží a nový vodovod; zřídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. V letech 1819–1824 působil jako tyrolský gubernátor a rovněž se zasazoval o rozvoj této země: založil tyrolské zemské muzeum Ferdinandeum (1823), zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl pojištění proti ohni a usiloval o povznesení školství. Roku 1824 byl ustanoven dvorním kancléřem a předsedou studijní dvorní komise ve Vídni.

V letech 1826–1843 byl nejvyšším purkrabím Království českého. Během svého působení aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v českých zemích, obzvláště v Praze. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách.

V Praze díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady a sázena stromořadí aj. Z jeho popudu byly v českých městech houfně ustavovány okrašovací komise, které měly za úkol provádět rozvoj měst podobně jako se tomu dělo v Praze. Na jeho počest byla roku 1870 důležitá pražská ulice na území Hradčan a Malé Strany, vybudovaná z jeho popudu v letech 1831–1832, pojmenována Chotkova silnice. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841), vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až k hranicím.

Podporoval také řadu českých národních aktivit. Patřil k oněm několika českým šlechticům, které František Palacký považoval za věrné Čechy. Zároveň však dbal o naprostou věrnost habsburskému panovníkovi. Stál v čele příprav korunovace Ferdinanda V. českým králem a při následných oslavách obdržel 17. září 1836 spolu s třinácti dalšími šlechtici Řád zlatého rouna. Roku 1842 byl při příležitosti výročí čtyřiceti let vykonávání státní služby jmenován čestným občanem Prahy. Roku 1843 se vzdal úřadu purkrabího a stáhl se z veřejného života. Byl posledním českým purkrabím, po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně.

V roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 1842 až 1845 jej nechal přestavět podle plánů vídeňského stavitele Heinricha von Ferstela, aby tam prožil zbytek svého života.

Zemřel ve Vídni koncem roku 1868. Pohřben byl v rodinné hrobce v obci Valtířov nedaleko velkobřezenského zámku.

Karel Chotek se narodil ve Vídni jako pátý z osmi synů Jana Rudolfa hraběte Chotka a Marie Sidonie, hraběnky Clary-Aldringenové. Starším bratrem Karla Chotka byl Ferdinand Maria Chotek, čtvrtý arcibiskup olomoucký. Jejich otec Jan Rudolf byl v letech 1802–1805 nejvyšším pražským purkrabím a v této funkci se snažil o modernizaci Prahy – např. otevřel Královskou oboru (Stromovku) veřejnosti. Později byl povolán do Vídně, kde zastával funkci konferenčního ministra.

Dne 15. července 1817 se Karel Chotek oženil s Marií hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic. Měli spolu šest synů, z nichž však otce přežili jen dva – Antonín a Bohuslav. Vnučkou Karla Chotka byla Žofie Chotková, manželka následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este.

Zdroj: Wikipediehttps://www.historickaslechta.cz/wp-content/uploads/2019/03/Chotek-karel.jpg

♣♣♣

Karel Chotek (1783-1868)

Prezident zemského gubernia, nejvyšší pražský purkrabí, c.k. komoří, rytíř řádu zlatého rouna.             Majitel panství Záhořany a Velké Březno a statku Čivice u Pardubic.  V roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 1842 až 1845 jej nechal přestavět podle plánů vídeňského stavitele Heinricha von Ferstela. Byl velkým nadšencem fotografování. Byl jedním z prvních Čechů, kteří vlastnili v té době fotoaparát. Při třídění sbírek ze zámku Velké Březno, na kterém Chotkovi po generace žili, se mezi stovkami různých fotografií našla také vzácná daguerrotypie – první v praxi používaná fotografická technika, na které je vyobrazen Karel Chotek s rodinou. Snímek pochází z roku 1839 a je považován za světový unikát. Od Karla Chotka pochází známé a dodnes hojně používané přání k novému roku PF – „pour féliciter“. Svým známým zasílal umělecké kartičky s tímto francouzským textem jako omluvenku, že z nedostatku času jim nemůže k novému roku popřát osobně.                                                           Vystudoval práva a ve státních službách zastával nejprve pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812). Působil také jako dvorní rada Terstského gubernia a později jako gubernátor (1816-1818), po roce 1818 jako tyrolský gubernátor. 1824-1826 dvorní kancléř ve Vídni, od roku 1826 nejvyšším pražským purkrabím.

Mezi jeho hlavní projekty patří zlepšování dopravní infrastruktury v Praze i celém Českém království, jež mělo zrychlit přepravu osob a materiálu a umožnit tak následný rozvoj průmyslu. Zasloužil se o značné vylepšení silničního spojení mezi Prahou a Vídní, výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841, řetězový most), řetězových mostů v Jaroměři, Žatci a Strakonicích, vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a podporoval vltavskou paroplavbu a plavbu na trase Mělník-hranice. V Praze nechal vydláždit mnoho kilometrů ulic, vystavět kanalizaci, zlepšit systém zisku pitné vody a vybudovat první kamenné nábřeží (Národní divadlo-Karlův most). Zasloužil se o zřízení nových sadů (např. na pražských baštách), o výsadbu zeleně (nechal osázet i ostrovy na Vltavě), zlepšení stavu mnoha významnějších ulic či zlepšení osvětlení v královském hlavním městě. Prvky vnitřního opevnění nahradily široké třídy (např. Příkopy) a na hradbách vznikaly aleje, jež se stávaly oblíbeným cílem nedělních vycházek Pražanů (z jeho podnětu došlo i ke zkrášlení vzhledu českých lázeňských měst – Teplice, Karlovy Vary, Františkovy a Mariánské Lázně). Zavedl trhy na vlnu v Praze a Plzni, opravil nedostatky ve zřízení kontribučních sýpek, vydal předpisy pro stavbu silnic a sázení stromů.
Zřizoval i sociální ústavy, např. opatrovny pro sirotky či ústavu pro dospělé slepce. Nechal obnovit káznici káranců a zřídit při ní pracovnu. Jeho zásluhou se Letohrádek královny Anny opět stal kulturním místem. Rovněž se zasloužil o opravu Karlštejna, který byl ve velmi nedobrém stavu. Za jeho působení se Praha výrazně změnila. Stalo se z ní průmyslové, poměrně rychle se modernizující město.Ze svého úřadu odešel v roce 1843. Byl jedním z prvních majitelů fotografického aparátu v Čechách.

Byl oddaným zemským patriotem majícím pochopení pro snahy českých vlastenců, zároveň byl ale věrný služebníkem habsburského arcidomu.
Od 15. července 1817 byl ženat s Marií, hraběnkou Marií Sofií Berchtoldovou z Uherčic.

Děti:František (1818), Karel (1821), Antonín (1822-1883), Emanuel (1823-1843), Ferdinand (1826-1830). Karel hrabě Chotek zemřel 28. prosince 1868 ve Vídni. Pohřben byl ve Valtířově na Ústecku.

Zdroj: www.veltrusy.net


Související klíčová slova

,



Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2023  |  O nás