Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český šlechtický kříž (německy: Böhmisches Adelskreuz) bylo rakouské vyznamenání, udělené císařem Františkem I. dne 3. května 1814 příslušníkům šlechtické české gardy, kteří jej doprovodili do dobyté Paříže. Český šlechtický kříž sloužil za vzor Řádu Bílého lva zřízeného v Československu r. 1922.“ Zobrazit celý citát »

Český šlechtický kříž






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Lobkovice

Původní tvrz byla poprvé připomínána roku 1403, kdy ji nechal postavit Prokop Krukner, měšťan z Prahy. Již o šest let později se majitelem stal Mikuláš Chudý z Újezda , který si začal roku 1410 užívat přídomek z Lobkovic a je označován za zakladatele mocného šlechtického rodu Lobkoviců, ve staročeštině Lobkowiczů.
Majetek pak dědí jeho snové Mikuláš a Jan Popel. Bratři se o majetek rozdělili tak, že Jan Popel získává Lobkovice. Jan se v těch dobách vzepřel králi Jiřímu z Poděbrad, který roku 1450 vysílá k lobkovické tvrzi své vojsko. To tvrz dobilo, ale již o rok později ji Jiří z Poděbrad Janu Popelovi vrací. Dalším majitelem byl od roku 1489 Albrecht Jiří Ojíř z Očedělic. Ten ale již o rok později umírá a na panství se v rychlém sledu mění majitelé. Až roku 1496 tvrz získává Beneš Sekerka ze Sedčic, kteří postupně tvrz přebudovávali. V roce 1610 byl zde poprvé uváděn existující zámek a pět let poté jej koupila Polyxena z Lobkovic, takže se panství po letech vrátilo rodině Lobkoviců.

Zámek ale ztrácí charakter panského sídla a mění se na administrativní a správní budovu. V období třicetileté války tudy několikráte prošla vojska znepřátelených stran a zámek byl takřka zničen. Na lepší časy se začalo blýskat v roce 1677, kdy Václav Eusebius z Lobkovic učinil z Lobkovic opět samostatné panství z šesti vesnicemi. K opravě zdejšího zámku došlo v roce 1679 za knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic. Lobkovicové zámek drží až do roku 1829, kdy jej kupuje pražský advokát Jan Měchurka. Jan si Lobkovice zvolil za své sídlo a tak zde proběhla další rozsáhlá oprava, hlavně interiérů. V roce 1840 zámek dědí jeho dcera Terezie, která si za manžela bere Františka Palackého. Palacký zde strávil prakticky celou dobu bachovského absolutizmu a zdejší zámek si velice oblíbil. Dokonce byl na zdejším, dnes již zrušeném starém hřbitově, v roce 1878 pochován. Po jeho smrti zámek dědí jeho syn Jan, který jej ale roku 1897 prodává knížeti Mořicovi z Lobkovic. Zámek opět slouží jako sídlo panských úředníků.

V roce 1945 byl zkonfiskován a převzal jej v zastoupení státu MNV Lobkovice. Tehdy byla ves samostatná. Stát zde umístil část depozitáře Národního technického muzea. Po roce 1980 zámek převzala Karlova univerzita a začala jej upravovat na depozitář knihoven. V té době patřila ves už rychle se rozvíjejícím Neratovicím a tamní městský národní výbor v zámku připravoval zřízení obřadní síně a pamětní síně Františka Palackého.

Po roce 1989 však byl zámek vrácen v restituci rodině Lobkoviců.

Od května 2013 je zámek přístupný veřejnosti, je možné navštívit čtyři místnosti lobkovického zámku se stálou výstavní expozicí o historii zámku, Františku Palackém a lobkovickém rodákovi Miroslavu Plesingerovi-Božinovi. V jedné z místností jsou pořádány výstavy.

Před návštěvou zámku doporučujeme si pro jistotu ověřit aktuálnost otvírací doby na webových stránkách objektu či telefonicky u provozovatele.

Zdroj: Wikipedie

 

Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2025  |  O nás