Litice jsou zřícenina hradu na ostrohu nad soutokem Litického potoka a Radbuzy v katastru plzeňské části Litice. Z hradu se zachoval příkop a část východních hradeb. Hrad je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historie hradu

Předhradí pozdějšího gotického hradu bylo osídleno již v pravěku. V eneolitu se na něm nacházelo výšinné sídliště schussenriedské a chamské kultury. V pozdní době bronzové zde nejspíše vzniklo hradiště, které existovalo i koncem doby halštatské. Jeho opevnění zaniklo nejspíše během stavby hradu.

Fragment hradby

Stavebníkem prvního dřevěného hradu byl patrně rod Drslaviců, nejvyšších krajských úředníků z plzeňského hradu. Jako první z nich je připomínán v roce 1212 Oldřich z Litic, který však mohl sídlit ještě na dvorci ve vesnici. Samotný hrad vznikl v průběhu 13. století a patří tak mezi české nejstarší šlechtické hrady. Vlastníkem poloviny hradu byl od roku 1304 načas i český král Václav II. V roce 1318 byl hrad dobyt vojskem Jana Lucemburského poté, co se jeho tehdejší držitelé Rous a Racek postavili panovníkovi. V roce 1367 zadlužení majitelé prodali majetek včetně osady premonstrátům z chotěšovského kláštera, kteří hrad dále pronajímali různým držitelům. Po husitských válkách bylo chotěšovskými udržováno litické panství, ale hrad byl opuštěn.

V roce 1782 po zrušení kláštera reformami Josefa II. přešel hrad do správy Náboženského fondu, od něhož jej v roce 1822 odkoupil, spolu s celým chotěšovským panstvím, kníže Karel Alexandr Thurn-Taxis. Na počátku 40. let 19. století byly již zříceniny hradu rozebrány a využity na stavbu domků ve vsi.

Ostroh, na němž byl hrad vystavěn, byl dle archeologických výzkumů osídlen již ve 12. století. První hrad byl vystavěn v první třetině 13. století ze dřeva. Byl typickým představitelem staveb, které v té době začaly nahrazovat starší hradiště. V polovině 13. století byl hrad na temeni ostrožny přestavěn na kamenný hrad bergfritového typu, tj. s mohutnou obrannou věží a s předhradím opevněným valem a dvojitým příkopem. Přístup k vlastnímu hradu byl oddělen příkopem deset metrů hlubokým a třicet metrů širokým

(Zdroj Wikipedie)

Litice:
(Littitz), far. ves. t. při řece Radbuze a stanici Rak.-uher. stát. dr. (Plzeň-Eisenštein), v hejtm. a okr. plzeňském; má (s osadou Mathildin důl) 154 d., 1145 ob. č., 956 n. (1890), kostel sv. apošt. Petra a Pavla, připomínaný r. 1211 (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., poštu (Mathildin důl), telegraf, veliké kamenouhel. doly A. kn. Thurna-Taxise a litického těžířstva, cihelnu, mlýn, popl. dvůr a na Marianské šachtě velikou koksovnu. Asi 3/4 hodiny odtud dělnická osada Mathildin důl (24 d., 936 ob.) s 3tř. školou, poštou, stanicí Rak. st. dráhy (Plzeň-Eisenštein). Nedaleko na vršíčku daleko viditelná kaplička z r. 1737. Nynější kostel vystavěn v XVII. stol. a duchovní k němu ustanovováni z kláštera tepelského a matriky založeny r. 1640.
Nade mlýnem litickým na již. straně, řeč. Hůrka, jsou nepatrné zbytky hradu, jejž založil v I. 1193-1216 Oldřich z Litic, z rodu Drslaviců. Potomci jeho prodali (před r. 1367) Litice klášteru chotěšovskému. R. 1431 zapsal je klášter Vilémovi Švihovskému z Ryzemberka, jenž je prodal (1447) Bedřichoví z Donína a na Vildšteině. Tento dle zápisu z r. 1515 postoupil Litice Janu Číčovcovi z Číčova a v Těnovicích; po něm dědila je jeho neť Voršila, provd. z Běšín. Od jejích synů vyplatil je (1570) opět klášter chotěšovský.

(Ottův slovník naučný)