Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Drslavicové – základní údaje

Erb Drslaviců, rozdělený na zdél štít červený se třemi pruhy bílými v pravé nebo levé polovici štítu, zachovali podnes hrabata Černínové z Chuděnic, jediná větev Drslaviců, ale s rozdílnými barvami.

Název rodu

Drslavici

Původ rodu

jihozápadní Čechy

Stručný vývoj rodu

patří mezi nejstarší zakladatelské rody české a moravské šlechty. Udává se, že těchto rodů je asi kolem dvaceti. Patří mezi ně dále například Buzici, Benešovici, Hrabišici, Hroznatovci, Janovici, Markvartici, Ronovci aj. Z jejich rozrodů posléze vznikaly další šlechtické rody, které mají sice již různý predikát, ale společné heraldické znamení, byť v různých provedeních. V čele Drslaviců bývali od 2. pol. XIII. stol. pánové z Risenberka a mezi těmito pošlost skalská, která po sídle Švihově Švihovskými z Risenberka se nazývala a r. 1720 po meči vymřela; dnešní pokračovatelé rodu jsou Czerninové z Chudenic

Titulatura

nejstarší velmožský rod s doloženým predikátem (přídomkem):
Drslavův syn Oldřich ze Zižkov má predikát doložen k roku 1177; zemřel za třetí křížové výpravy v Palestině

Větve rodu

Drslavici z Litic měli v čele rodu velmože Drslava, plzeňského kastelána v šedesátých letech 12. století;
Drslavici z Rýzmberka tvořili na konci 12. století bratři Držislav, Břetislav a Černín

Rodová sídla

Litice u Plzně, Potštejn u Žinkov, Domažlice (1148); rod měl také majetky ve východních Čechách, kde se oddělily samostatné linie; Rýzmberk

Vývoj rodu

Wikipedie

Drslavici či Drslavicové byli velmi starý český šlechtický rod, jenž měl ve 12. až 13. století v držení rozsáhlé majetky v západních a jihozápadních Čechách. Rod vymřel počátkem 15. století. Od Drslaviců odvozovali svůj původ Černínové z Chudenic. Častěji než jméno “Drslav” (např. Drzlau) se vyskytuje celé jméno s významem “Držislav” (např. Drisizlau u nás již roku 1062 a v Chorvatsku Dirzislaus již v 10. století) a je obdobou složených jmen jako je například Držikraj (Drisikray) či Držimír (Drisimir) z Kosmovy kroniky.

V čele Drslaviců bývali od 2. poloviny 13. století pánové z Risenberka/Rýzmberka a mezi těmito pošlost skalská, která se nazývala po svém sídle Švihově Švihovskými z Risenberka  a r. 1720 vymřela po meči. Vedle Švihovských proslula dolanská větev a vydala ze sebe haluze Výrků z Risenberka, kteří ve XIV. stol. nazývali z Výrova a vladyků ze Svrčovce a z Bystřice. Severně od Švihova na Vřeskovicích se usadili vladykové ze Vřeskovic erbu Risenberského, jejichž nejstarší předek Ota ze Vřeskovic,o djinud z Biřkova se připomíná r. 1339; ratolestí Vřeskovských byli vladykové ze Schonangeru, mezi nimiž se proslavil Racek ze Schonangeru jako válečník proti pohanským Litvanům roku 1385 a na hranicích Chorvatska u Dunaje roku 1392. Přešticese  smrtí Svatobora z Přeštic dostaly z držav Drslaviců před r. 1238 maltézskému řádu; Skočice, Poříčí, Jinín a Roupov drželi tři bratři Jaroslav, Drslav a Ota v létech 1320-1339, ale již v druhé polovici 14. století vladykové z Roupova jiného erbu než Risenberského se rozrodili v těchto místech. V jiných stranách z kmene Drslaviců vyrostly haluze pánů z Kánic, vladyk z Malešic u Plzně (Dorota z M. l. 1432) a Ulických z Ulic, kteří měli černé pruhy na zlatém’ štítě a hejtmanem křivoklátským Václavem Uličkou z Ulic brzo po r. 1576 vymřeli, Poláků ze Sulislavi a Mnichů z Blahoust u Stříbra. Vladykové Sulkové a Stachové z Hrádku byli usedlí kolem Strážova a vymřeli v 16. století.

Významní členové ve státních službách

Drslavici zastávali úřady nejen na Plzeňsku, byli i v nejvyšších zemských hodnostech. Nejprve se v letech 1160-89 stal Drisizlai urbis prefecti Pelzenne, Drslav praefectus urbis Pelzen, Sezema byl v roce 1175 a 1176 praefectus de Plizen. Černín byl v letech 1205-12 nejvyšší komoří, tentýž úřad v letech 1279-82 zastával i Děpolt z Risenberka. Významného postavení dosáhl Břeněk z Risenberka, který byl v letech 1396-97 nejvyšší sudí zemský, stejný úřad držel v letech 1479 až 1504 i Půta z Risenberka. Patrně nejvýznačnějšího postavení z tohoto rodu dosáhla Vilém mladší z Risenberka, který byl nejvyšším komorníkem za králů Jiřího a Vladislava až do své smrti roku 1479.

Erb

Erb Drslaviců, měl zlatou čarou svisle rozdělený štít – vlevo červený, v pravé polovici štítu tři vodorovné modrobílé pruhy (tzv. polotrojříčí značící řeky Otavu, Úhlavu a Vltavu), obdobný erb s jinými barvami používají dosud hrabata Černínové z Chudenic.

Ottův slovník naučný

Drslavici byli od starodávna prvním panským rodem na Plzeňsku a zastávali nejen v tamějším úkrají první úřady, jako Drslav praefectus urbis Pelzen (1160-89), Sezema praefectus de Plizen (1175 a 1176), Břetislav de Pilzne 1232, nýbrž i v nejv. hodnostech zemských postaveni byli, jako Černín, nejvyšší komoří v l. 1205-1212, Děpolt z Risenberka, nejv. komoří v l. 1279-82, Břeněk z Risenberka, nejv. sudí zemský v l. 1396 a 1397,
Vilém ml. z Risenberka, nejvyšší komorník za králů Jiřího a Vladislava až do své smrti r. 1479 a
Půta z Risenberka, nejvyšší sudí v l. 1479 až 1504.

Vedle Švihovských proslula větev dolanská a vydala ze sebe haluze Výrků z Risenberka, kteří ve XIV. stol. z Výrova se psali, a vladyk ze Svrčovce a z Bystřice. Severně od Švihova na Vřéskovicích usadili se vladykové ze Vřeskovic erbu Risenberského, jejichžto nejstarší předek Ota ze Vřeskovic odjinud z Biřkova r. 1339 se připomíná; ratolestí Vřeskovských byli vladykové ze Schonangeru, mezi nimiž se proslavil Racek ze Schonangeru jakožto válečník proti pohanským Litvanům roku 1385 a na hranicích Chorvatska u Dunaje roku 1392.
Přeštice smrtí Svatobora z Přeštic dostaly se z držav Drslaviců před r. 1238 řádu maltánskému; Skočice, Poříčí, Jinín a Roupov drželi tři bratří Jaroslav, Drslav a Ota v létech 1320-1339, ale již v druhé polovici XIV. stol. vladykové z Roupova jiného erbu než Risenberského v těch místech se rozrodili.
V jiných stranách z kmene Drslaviců vyrostly haluze pánů z Kánic, vladyk z Malešic u Plzně (Dorota z M. l. 1432) a Ulických z Ulic. kteří černé pruhy na zlatém štítě měli a hejtmanem křivoklátským Václ. Uličkou z Ulic brzo po r. 1576 vymřeli, Poláků ze Sulislavi a Mnichů z Blahoust u Stříbra.
Vladykové Sulkové a Stachové z Hrádku byli kolem Strážova usedlí a vymřeli v XVI. stol. Čejkovských z Čejkov osudy vypsali jsme ve zvláštním článku.
K Černínům z Chuděnic patřil Černín ze Stanětic se synem Sigmundem Černínem, jenž r. 1465 dvůr svobodný ve Staněticích prodal, a Černín z Ruchomperka nebo Kouřimi u Polyně, po jehož vdově Marušce r. 1404 odúmrť provolána jest.

Klř.
(Ottův slovník naučný)