Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Úvahy dr. Otty Habsburského o budoucnosti Evropy před 26 lety. „Když bylo před dvěma sty lety v důsledku Francouzské revoluce oznámeno, že Bůh je mrtev nebo že nikdy nežil, začala až dosud největší krize lidstva. Ta vyústila ve 20. století ve zřízení koncentračních táborů nacionálního socialismu a komunistických gulagů… “ Zobrazit celý citát »

Dr. Otto Habsburský, Úvahy o Evropě, 1993



Beroun – královské město

Na levém břehu řeky Berounky (tehdy Mže), v místech dnes zvaných U Ovčína na Závodí, kde se dal nejsnáze překonat vodní tok, byla v 11. století založena osada. Ta se podle listiny pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088 nazývala příznačně Na Brodě. Tehdy tudy vedla důležitá obchodní stezka z Prahy do Plzně a dále do Bavor.

Celkový pohled na Beroun. Foto Jan Křtitel Černý.

První písemnou zprávu o městě Berouně obsahuje listina 5. českého krále Přemysla II. Otakara (potomek sv. Ludmily ve 12. generaci) z roku 1265, kdy vydal listinu pro ostrovský klášter.  Zde se poprvé objevuje v latinské podobě jméno Beroun – Verona.

Přemysl Otakar II. určil k založení sídliště, ze kterého vzniklo město Beroun, strategicky významné místo, které tvořilo nejkratší a nejsnazší spojení mezi Prahou a Plzní. Bylo umístěno na mírně svažitém terénu, vymezeném poměrně výraznou Městskou horou a soutokem řek Berounky a Litavky.

4 x pohled od Berouna na řeku a svatoludmilský Tetín. Foto Jan Křtitel Černý.

Dalších třicet let nejsou o městě téměř žádné zprávy, až v roce 1295 se dovídáme z listiny vydané 6. českým králem Václavem II. Přemyslovcem  (potomek sv. Ludmily ve 13. generaci) pro pražské biskupství, že panovník se rozhodl město nově osadit a vybudovat. V této době vzniklo historické jádro Berouna, které se v hrubých rysech dochovalo do dnešních dnů. Byl založen i klášter dominikánů. V roce 1303 dostali měšťané od krále Václava II. důležité privilegium, kde vedle potvrzení vlastnictví řady vesnic získali právo spravovat se právem Starého Města pražského. Touto listinou se Beroun stal po právní stránce královským městem se samostatnými institucemi, jako byla městská rada v čele s purkmistrem, ač pod dohledem královského rychtáře.

Další pohledy na královské město Beroun. Fotografie převzaty ze serveru města.

Doba Karla IV. znamenala dobu rozkvětu města Berouna a jeho řemesel. Berounští byli proslavení soukeníci, sladovníci, vinaři, pivovarníci a hlavně hrnčíři, jejichž červeně zbarvená keramika, zdobená bílými přírodními motivy byla věhlasná. Ve městě žili i zámožní měšťané, často německého původu, a ti se spolu s dominikánským řádem postavili na počátku husitských válek na stranu císaře Zikmunda. Ač císař osadil Beroun posádkou čtyř set žoldnéřů, Žižka Beroun v roce 1421 dobyl, dominikánský klášter zbořil a nepřátele kalicha dal upálit. Město se poté přiklonilo k husitskému bratrství. Za Jiřího z Poděbrad stáli Berounští na straně nového krále a pomáhali mu i vojensky.
Největšího rozkvětu dosáhl Beroun za vlády Vladislava Jagellonského. Zhoubně působily na rozvoj města požáry, při nichž padla za oběť často většina domů. Ani povodně a epidemie či válečné drancování se Berounu nevyhnuly. Avšak lidé díky své houževnatosti vždy znovu své město dovedli oživit a obnovit jeho slávu.

Celkový pohled na Beroun. Vlevo je vidět městem protékající řeka Berounka. Foto Jan Křtitel Černý.

Teprve od poloviny 18. století se město pozvolna zotavovalo a vyvíjelo do dnešní podoby. Byla tu založena škola, městem projížděly významné cizí návštěvy, vznikaly také spolky, v roce 1862 byla uvedena do provozu železnice Praha – Plzeň. Počet obyvatel rostl a Beroun se stal centrem oblasti. V 19. století byla postavena císařská silnice (dnes ulice Plzeňská a Politických vězňů). Obchodní cesta nevedla již tedy přes město, ale vně hradeb, podél bývalých příkopů. Město se dočkalo  i kamenného mostu, kterému předcházely mosty dřevěné. Rozvojem průmyslové výroby a zavedením svobodných živnostníků končí sláva řemeslných cechů, kterými se město pyšnilo po celý středověk. Rozvíjí se průmysl typický pro tuto oblast – železářství, cementářství a vápenictví.

Královské město Beroun je dnes městem průmyslu, školství, kultury a sportu. Turistům nabízí  historické památky, možnost kulturního i sportovního vyžití a samozřejmě výlety do krásné okolní přírody. Návštěvníci zde najdou i kvalitní služby umožňující ubytování a stravování.

Zajímavosti

Městská památková zóna byla v Berouně vyhlášena 10.9.1992.

Berounské hradby jsou výjimečnou památkou středověké fortifikace v Čechách. Byly vybudovány za vlády Václava II. Obtáčely město o celkové délce 1170 metrů. Výška hradeb se pohybovala od 9 metrů na severní a severozápadní straně města až po 6,5 metru na březích Berounky a Litavky. Šířka zdi byla 2 metry u paty a 1 metr u koruny.

Znak Berouna Vlajka Berouna

Dům U Tří korun – Husovo náměstí čp. 90
Zpustlý dům koupil křivoklátský hejtman Jan Fridrich Clanner z Engelshofenu a dal jej v letech 1683–1684 přestavět „ve vlašském slohu“. Ač byl v pozdějších letech upravován, fasáda s dvojicí volutových štítů pochází z roku 1684. Podle červeného nátěru novostavby se domu říkalo „červený“.

Morový sloup – Seydlovo náměstí
Byl postaven v roce 1681 na památku obětí moru, který řádil ve městě v roce 1680. Na stěnách kaplice jsou zasklené obrazy Panny Marie, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a sv. Ludmily z roku 1936.

Kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého – Husovo náměstí
Barokní kašna z roku 1729, kterou vytvořili kameník Jan Slezák a sochař Martin de Majos s kopií sochy sv. Jana Nepomuckého od sochaře Petra Vitvara. Originál sochy je uložen v Muzeu Českého krasu.

Talichova turistická stezka – Talichova turistická stezka byla nazvána na počest vynikajícího dirigenta Václava Talicha, který zde pobýval, a otevřena byla v říjnu 2012 u příležitosti 30. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun. Pětikilometrová trasa provede návštěvníky údolím Bradatek po úbočí vrchu Ostrý, kde bývala dřevěná rozhledna, kterou nechal vybudovat v roce 1891 průmyslník Martin Dusl. Z Ostrého vede cesta k obci Zdejcina, která se poprvé připomíná jako Kdyčina v roce 1325. Nedaleko odtud je Lísek, kde se od roku 1810 dolovalo uhlí. Cesta dále pokračuje na vrchol Děd (492 m), dříve zvaný Bílá hora. Tam se nachází zděná rozhledna z roku 1893 vysoká 12 m. Z Dědu vede stezka po hřebeni ke Kapli Bolestné Panny Marie. Pseudogotická kaple pochází z let 1894–1895, plány vypracoval architekt Josef Mocker.

Kaple Bolestné Panny Marie  – Samota U studánky
V roce 1724 byla nad pramenem zázračné vody vybudována kaple. V letech 1733–1786 žili u kaple poustevníci. Kaple i poustevna byly zrušeny v roce 1787 nařízením císaře Josefa II. V letech 1894–1895 byla kaple obnovena a postavena v pseudogotickém slohu podle plánů významného architekta a renovátora hradu Karlštejna Josefa Mockera.

Rozhledna na Dědu –  Rozhledna na vrchu Děd (493 m) nad Berounem je vysoká 12 m a má podobu hradní věže. Na její ochoz vede 56 schodů. Cihlová rozhledna byla slavnostně otevřena jako vůbec první rozhledna, kterou postavil Klub českých turistů. Vrchol Dědu byl v 19. století častým cílem sokolských výletů a vlasteneckých poutí. Proto zde také Klub českých turistů společně s Okrašlovacím spolkem v Berouně nechaly vybudovat nákladem 3000 zlatých rozhlednu. Záměr postavit rozhlednu byl zveřejněn  ve čtvrtek  22.9. 1892, v pondělí 1.5.1893 byl slavnostně položen základní kámen a už v neděli 17.9.1893 byla rozhledna otevřena. V roce 2011 byla v hlasování deníku MF Dnes po Petřínské rozhledně vyhlášena druhou nejkrásnější rozhlednou Prahy a Středních Čech.

Foto Jan Křtitel Černý.



Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2021  |  O nás